ICDS - kapitola 154

Kapitola 154 – Karmínové chaotické kopí (4)

Hwaya měsíc vedla ostatní členy gildy, aby pokořili Akční kobky, a od chvíle, co jsem se k nim přidal, uplynulo 20 dní. Na světě teď zbývalo jenom 48 Akčních kobek.

„Jen bonusových stavových bodů mám přes 150. Taky mám hodně nastřádaných technických bodů.”

Seděl jsem v hotelu v New Yorku a díval jsem se na svou statistiku.

| Jméno: Kang Shin |

| Rasa: člověk / Pohlaví: muž |

| Profese: Elementalista (vedlejší profese: Sběratel technik, Krotitel) |

| Titul: Zeus |

| Řád: Zlato 9 / Level: 54 |

| HP – 43.820/43.820 / MP – 35.460/35.460 |

| Síla – 215(+111) / Mrštnost – 205(+79) / Konstituce – 194(+66) |

| Inteligence – 32(+59) / Magie – 200(+109) |

| Charisma – 87(+99) / Štěstí – 39(+49) |

| Normální techniky – Bojové umění vysokého řádu (Lv 6), Peruta: Šílený tajfun (Lv 1), Střelba z kuše středního řádu (Lv 9), Stopa vichřice středního řádu (Lv 2), Ustavičný úder bílým bleskem středního řádu (Lv 4), Hrdinný úder vysokého řádu (Lv 2), Provokace vysokého řádu (Lv 5), Božská rychlost (mistr), Návrat (Lv 4), Mistrovství těžkého brnění (Lv 5), Sprint středního řádu (Lv 7), Perutův okruh (Lv 8), Stráž duše (Lv 8), Dimenzionální cestování (Lv 1), Zdolání (Lv 2), Božská manifestace, Protisíla smrti, Jízda |

| Profesní techniky – Mistrovství ducha vysokého řádu (Lv 2), Duchovní aura vysokého řádu (Lv 9), Kontrola elementála středního řádu (Lv 9), Úmluva s elementálem středního řádu (Lv 9), Živelná bouře středního řádu (Lv 8), Hřmící bouře středního řádu (Lv 2), Živelná čepel středního řádu (Lv 8), Hřmící zvíře (Lv 3) |

| Techniky vedlejší profese – Obdařit technikou, Krocení (Lv 3), Duch sběratele, Duch krotitele (Lv 3) |

| Rychlost +45%, Síla +40%, Charisma +15% |

| Pokořeno 148 Akčních kobek, 9 Akčních nájezdů. Bonusových stavových bodů celkem: 195 |

| Technických bodů celkem: 21 |

Bez ohledu na to, jak jsem byl štědrý, tohle nebyly hodnoty co by měl mít průzkumník v levelu 54. Walker, co se mnou poslední 3 týdny pokořoval Akční kobky, měl jenom půlku mých hodnot. Navíc jsem momentálně nedokázal vynést plný potenciál svých hodnot. Za posledních pár dní se přece jenom zvýšily o více než 150 bodů. Neustále jsem cítil, jak moje tělo sílilo a jak se přizpůsobovalo, ale nevěděl jsem, kdy to skončí.

„Spal jsi dobře, TK?”

„Hej, Peppere.”

Masku jsem si nasadil právě včas a s povzdechem jsem Pepperovi odpověděl. Pak jsem vstal z postele. Pepper stál před otevřenými dveřmi od hotelového pokoje.

„Nebuď tak mdlý! Je to naše znovushledání! Ale na druhou stranu to bylo příliš brzy.”

„Ani já jsem si nemyslel, že tě uvidím tak brzy,” namítl jsem bez nadšení a napil se trochu vody.

Pepper se rozhlédl kolem a překvapeně vyhrkl: „Co, ta blonďatá slečna tady není?”

„Nemysli si, že se mnou Ludia vždycky spí. Hodně se zklidnila. A navíc... Nebyl by větší problém, kdyby tu byla? Prostě bys nás načapal.”

„Máš pravdu! Z toho dneška jsem byl až příliš natěšený! Je to dneska, že jo?”

„Jo, je to dneska. Nevím, kdo to je, ale vážně máš dobrého informanta.”

Když jsem dopil vodu, uhodil jsem sklínkou do stolu a koutek úst se mi vytočil vzhůru.

Správně, dneska byl ten den, kdy vstoupíme do kobky řádu SS ve východním Manhattanu.

„TK, jak už víš, Amerika hodně utrpěla kvůli tomu, že se kaňon Antelope proměnil na kobku. Kvůli tomu o branách přemýšleli mnohem víc než ostatní země. Když se brány tentokrát objevily ve velkém, rozhodli se zničit všechny brány. Dokonce i ty v nízkém řádu,” vysvětloval Pepper, jak jsme šli k hotelovému výtahu.

„Také na ně mělo vliv to, že tým Revival pracoval na ničení bran. O tom víš, ne? Ten den... jsme vám všem hodně dlužili.”

„Říkáš dlužili...”

Přirozeně jsem pomyslel na Ciaru, ale to teď nebylo důležité. Nechal jsem Peppera pokračovat.

„Víš, Amerika má vlastně jednu úžasnou uživatelku schopností. Je to dcera z vážené rodiny a dokáže říct, jestli se objeví velký netvor, když brána zmizí.”

Začal o ní mluvit.

„S její pomocí jsme začali ničit brány, kde se neobjeví obrovští netvoři. Strážce, Křídlo svobody a nezávislí uživatelé všichni spolupracovali s jedním cílem na mysli. Samozřejmě jsme neměli čas je všechny zničit. Vážně ti musíme poděkovat, že jsi nám je pomohl zničit.”

„Na to, že je Amerika tak velká země, neměla moc bran. A navíc se ze dvou objevili netvoři.”

Naštěstí nám o tom už řekl americký Strážce. Jako poděkování jsme jim za levno prodali mrtvoly netvorů. Takhle to bude obchod výhodný pro obě strany.

Když nám řekli, že ví, kde se objeví netvoři bossové, už jsem měl podezření, že v tom měla prsty Ciara. Ale nemyslel jsem si, že do toho byla tak moc zapletená. Zdálo se, že i ona pro svou zemi dělala to nejlepší.

...Jen kdyby v tom pokračovala.

„Dobré ráno. Ech, je tu i Pepper? Neříkejte mi, že je vážně...”

„Taky mě překvapilo, když jsem tu jeho tvář viděl tak brzy po ránu.”

„Jsem rád, že tě vidím v pevném zdraví, Ohnivá čarodějko! Každopádně TK, abych to zkrátil, Amerika vás velmi podporuje. Souhlasíme s vaším cílem a chceme vám pomoct! A i mnoho Američanů dojala vaše odvaha vydat se do kobky řádu SS! Takže jako řád SS u toho nemůžu chybět, ne? Kdyby ano, přišel bych o svou čest Strážce! Proto jsem tady!”

„Jenom děláme, co můžeme.”

„Ku, to je skvělé, TK!”

Jak jsem si vyslechl tu Pepperovu tak nějak sarkastickou chválu, přidal jsem se k ostatním. Jelikož jsme do kobky řádu SS nechtěli jít unavení, všichni jsme si trochu odpočinuli a zkontrolovali si vybavení a lektvary. Také jsme použili ty bonusové body, co jsme získali. Po jednom dni jsme byli ve vrcholné kondici.

Dokonce i Shuna, co mezi námi byla nejslabší, se dala ve svých fyzických schopnostech jen stěží považovat za řád SS. Na druhou stranu Hwaya a já, co jsme byli nejsilnější, jsme se dali... pravděpodobně popsat jen jako řád SSS.

„Jsou všichni připravení?”

„Ano!”

„Převlékla jsem se a jsem připravená vyrazit!”

„No, mám pocit, že nijak brzy nezemřu.”

„Těším se na to.”

Zdálo se, že se všichni postarali o své vybavení, neboť se jim lesklo. Co se mě týkalo, s Otovým tajemstvím, obyčejnými kraťasy a tričkem jsem vypadal neuvěřitelně podezřele. Ale na prstech jsem měl několik prstenů a na ruce náramek, co se proměnil na masivní sadu brnění, kdykoli jsem do něj vlil manu. Na uších jsem měl nóbl náušnice a na krku dva obojky. Tehdy jsem si něco uvědomil...

„...Nevypadám jako delikvent?”

„Ne, díky té masce vypadáš jen jako podivín.”

„Zatraceně!”

„Ale se svou pohlednou tváří a dobrým tělem vypadáš v pohodě.”

„To není kompliment!”

Kobka řádu SS se nacházela v parku ve východním Manhattanu. Protože se brána objevila přímo u vchodu do parku, do celé oblasti byl vstup zakázán a chránili ji ti nejelitnější členové Strážce. Ačkoli Strážce a Křídlo svobody měli původně v úmyslu vstoupit dovnitř, když jsme se do toho vložili my, vzdali to.

Upřímně řečeno i kdybychom nepřišli, bylo nejisté, jestli by se vlastně dokázali dostatečně zorganizovat, aby vešli dovnitř. Přece jenom měli stále těžkosti pokořit kobky řádu S. Jenom dvě kobky řádu S+ pokořil někdo jiný než tým Revival. Nebylo třeba říkat, že i tu druhou kobku řádu SS v Rusku nechali netknutou.

„Obtížnost kobek roste rychleji než schopnosti uživatelů,” řekla Hwaya bez obalu. „Nevím, kdy dojde na další vlnu Akčních kobek, ale možná se pak objeví kobka řádu SS+. Jednoho dne se možná objeví i kobka řádu SSS.”

Abychom tomu zabránili, museli jsme uživatelům schopností dovolit růst. Nejsnazším způsobem, jak toho dosáhnout, bylo... podíval jsem se po Pepperovi. Když šlo o něj, měl jsem pocit, že mu můžu věřit.

Očním kontaktem jsem Hwayu požádal, co si o tom myslí, a ona v reakci na to pokrčila rameny. To znamenalo, že nijak neuškodí to zkusit.

Okamžitě jsem se Peppera zeptal: „Hele, Peppere. Chceš se přidat k našemu týmu?”

„Och? Nabíráte lidi? Promiň, TK. Amerika by beze mě byla v nebezpečí, hahaha! Ale mám tě rád a mám rád tvoje přátele, takže si o tom můžeme znovu promluvit, až se v Americe objeví další řád SS!”

„Jo, dej si na čas.”

Pepper mou nabídku odmítl, jak jsem čekal. Nevinil jsem ho. Měl by dát prioritu své zemi. Ale pokud se naprosto nestane naším spojencem, nemohli jsme ho jmenovat průzkumníkem kobky... Hmm, jaká otrava. V té chvíli se do toho vložila Sumire.

[Pokud váháš jmenovat ho průzkumníkem První kobky, co takhle Druhá kobka, Shine?]

[Ne, Sumire, to...]

[Mám pocit, že se mu dá věřit. Shine, ty si to taky myslíš, že?]

[To ano... ale...]

Nebylo mnoho uživatelů schopností jako Pepper, co byli čistí a silní. Měl dobrou povahu. Ale i tak jsme ho nesledovali dlouho a pokud by se rozhodl o tom cokoli říct...

Pak promluvila Hwaya.

[Úmluva duše.]

[Ach!]

[Uuuk... Vy krutí mizerové, kuk! Znovu jsem si na to vzpomněl, kuuk!]

Úmluva duše stála 500 tisíc zlatých. Ačkoli původně stála milion zlatých, ani jedna ta cena nebylo něco, co jsem si nemohl dovolit. Nemohl jsem říct, že to byla malá suma, ale v První kobce a v Beyond bude snadné takovou sumu vydělat.

„Peppere, chci ti udělat nabídku.”

„Chlape, díky, že o mě smýšlíš tak dobře, ale vytrvalí muži si získají akorát nenávist!”

„Chci ti něco dát jako dočasnému členovi.”

„...Dočasnému členovi?”

„Jo, po kobce si o tom můžeme znovu promluvit. Co ty na to?”

Vypadalo to, že to Pepper promýšlel. Brzy přikývl. „Dobrá, jelikož na mě můj přítel tak moc myslí, něco takového můžu udělat.”

„Dobře. Tak se teď soustřeďme na kobku.”

Usmál jsem se a vedl jsem členy do kobky. Ale moje nálada brzy prudce klesla. Setkal jsem se s jedním člověkem, s kterým jsem se nechtěl setkat.

[Hrdino, chtěla jsem tě vidět!]

Tato osoba, co mě nazývala Hrdinou. Navíc byla jediná na Zemi, co mohla lidi nahodile kontaktovat telepatií. Ciara Kenexová. Měla na sobě průsvitné šaty a byla v obklopení nespočtu stráží a čekala na nás nedaleko brány řádu SS. Chtěl jsem hned jít domů, ale zdržel jsem se toho.

„Já jsem tě vážně nechtěl vidět.”

[Můžeš si pro mě vyšetřit chvilku? Můžeme si popovídat při šálku čaje.]

„Ne.”

[Tak budu hrubá a ukradnu si trochu Hrdinova času tady. Prosím, odpusť mi.]

„Neodpustím ti.”

Dokonce ani po mém nepokrytém odmítnutí Ciara ani nemrkla. Ne, stejně měla zavřené oči. Hlas se jí ani trochu netřásl. Ne, byla to telepatie. Hm. Použila telepatii, jako kdyby ji to vůbec netankovalo.

[Od posledně, co jsem tě viděla, jsi teď spolehlivější a impozantnější. Také jsi nesmírně zesílil. Za tak krátkou dobu... Ačkoli to nevidím na vlastní oči, dokážu to říct.]

„Jak smutné.”

[Slyšela jsem o tvých dosaženích, Hrdino. Bylo to vskutku hodné hrdiny. Nemýlila jsem se. Vážně jsi dokonalý!]

„Když teď vím, že se ti líbilo, co jsem udělal, zvedá se mi žaludek.”

Bylo těžké odmítnout, co říkala. Musel jsem využít vliv, co mé jméno v Americe mělo. I když jsem Ciaře řekl, že nebudu jednat tak, jak chtěla, nakonec jsem využil té slávy, co mi vytvořila.

Ale také jsem nemohl popřít, že to byla nejlepší možnost. Přinejmenším jsem si věřil, že ta metoda, co jsem si vybral, způsobila nejméně obětí.

[Hrdino, vytvořil jsi konflikt v rámci Strážce a zná tě celý svět. Dokonce i bez mé pomoci bys mohl vytvořit celosvětovou organizaci pro uživatele schopností!]

„Jejich konflikt se mnou nemá nic společného. Navíc odmítnu každého, kdy mě požádá, aby pro mě mohl pracovat.”

[Byla jsem příliš nestydatá. Chovala jsem se, jako kdybys potřeboval mou pomoc, když už jsi takhle význačný... Konečně to chápu. Jen chci dělat, co zmůžu, po tvém boku, Hrdino. Jen chci Zemi ochránit před nebezpečím, kterému čelí, a sjednotit uživatele schopností do jediné organizace. To je všechno, co chci. Ačkoli kdybys mi dovolil porodit tvé dítě, byla bych nesmírně šťastná...]

Tahle holka byla šílená. Naprosto šílená. Ani mě neposlouchala.

„Tohle řeknu ještě jednou. Nemám v plánu přijmout tak těžkou odpovědnost. Dál budu dělat, co zmůžu, chránit sebe, svou rodinu a přátele. Nemůžu sebevědomě říct, že jsem to dělal, ale alespoň od teď to bude to, co budu dělat.”

Ačkoli počet přátel, co musím chránit, poslední dobou stoupá...

Když jsem domluvil, zdálo se, že mi tentokrát Ciara věnovala pozornost, neboť se usmívala. Ačkoli neviděla, dívala se přesně na mě. Bylo to celkem děsivé.

[Huhu, nemůžu se dočkat. Hrdina zachrání svět a konflikty špinavých lidí zmizí pod jeho vládou. A já... Ano, ráda bych předem vymyslela jméno našeho dítěte!]

Zdálo se, že mi v mysli přiřkla cíl nadvlády nad světem. Upřímně mě znechutil Ciařin extatický výraz a zakřičel jsem: „Nikdy nikdy nikdy s tebou nebudu ve vztahu, ani kdyby nastal konec světa a my jsme byli poslední dva lidé na světě. Pokud chceš, abych to řekl víc přímo, řeknu. I kdybych měl zemřít, mezi námi dvěma k ničemu nedojde!”

Po mém výkřiku začali lidé tleskat. Kromě Peppera tleskali všichni členové Revivalu.

„Jo, nahrála jsem to. A budu to Ludii pouštět během spaní.”

„Ať tě to ani nenapadne!”

Vzal jsem si od Hwayi nahrávač a také jsem zakřičel na Ciaru: „Pokud jsi skončila, odprejskni!”

[M-můžeš mi dát na sebe kontakt?]

„Nikdy.”

[Ale někdy chci slyšet tvůj hlas, Hrdino...]

„Nemluv jako únosce a vypadni!”

[T-tak ti můžu příště zavolat? Děkuju! Jsi vážně laskavý!]

Když jsem teď o tom přemýšlel, už moji adresu znala! Tahle holka se mě zeptala jen na svolení a předstírala, že jsem k tomu svolil, i když jsem nesvolil! Chvíli jsem byl zvědavý, jak by mi zavolala, jelikož by po telefonu nemohla použít svou telepatii. Ale měl jsem pocit, že kdybych se jí na to zeptal, akorát by to situaci zhoršilo. A tak jsem ji a její strážce odehnal menší ukázkou síly.

[Ach, pokud tuto bránu zničíš, objeví se obrovský netvor! Dávej si pozor, Hrdino!]

„Vůbec ti nejsem vděčný!”

Přesně takhle nás devět (spolu s Leonem Pepperem) přišlo pokořit kobku řádu SS. Ačkoli jsem byl v té nejlepší fyzické kondici, moje mentální kondice byla... Tohle bylo všechno Ciařina chyba!

-----------------------------------------------

~ Tak Ciara po téhle kapitole překonala Ludii a dostala se na první místo v mém žebříčku "nejneoblíbenější ženská postava". I když kolik jí je... 12? Sice si to nepamatuju (a jsem líná to dohledávat), ale určitě to je malá holka... ~

<Předchozí>...<Následující>