DM - kapitola 239

Kapitola 239 – Večeře a osobní konexe

Tady Satou. Vzpomínám si, že můj třídní učitel na střední říkal: „Až vstoupíte do společnosti, řádně se starejte o své konexe s ostatními.” On sám říkal jen stereotypické hlášky, ale když jsem vlastně vstoupil do společnosti a uvedl to v chod, připomnělo mi to.



„Rád tě poznávám, pane rytíři Pendragone. Jsem Ogusho, mám na starosti obchody mezi královským hlavním městem a Labyrintovým městem.”

„Ogusho neobchoduje jenom s luxusním zbožím, ale také s knihami a časopisy z královského hlavního města. Pokud chceš nějaké věci ohledně surovin a knih, můžeš se ho zeptat.”

Vikomt Shimen mě během banketu představil několik svým přátelům šlechticům a najatým kupcům. Šlechta, co měla vazby na šlechtu z vévodského hlavního města, měla v Labyrintovém městě značný vliv.

Ten kupec se sebevědomě chvástal, že zvládne dokonce i urgentní mise, neboť měl několik zaměstnanců, co měli Uložiště, a golemové vozy. Pokud si od něj občas koupím různé zboží, pak bych mohl použít i nějaké ty vzácné věci, neboť lidé kolem mě pravděpodobně odhadnou, kde jsem k tomu přišel.

Podle toho, co jsem viděl ve vévodském hlavním městě, existovaly dva druhy golemových vozů. Jeden, u kterého byli do vozu zapřažení golemoví koně, a druhý, kde byl samotný vůz golem. Zdálo se, že jeho vozy byly ten druhý typ.

„Hm, golemové vozy, co?”

„Ano, samotný můj vůz je golem, takže nás nevyvede z míry, ani když zaútočí netvoři nebo zloději.”

„To je úžasné. V královském hlavním městě je hodně lidí, co jezdí golemovými kočáry?”

Pana Ogushiho potěšilo, že jsem se o to zajímal, a tak mi řekl různé věci.

„Hm, pro vyšší šlechtu a bohaté to není taková vzácnost. Ale golemové jádro se na trhu objevuje jen vzácně, neboť se to vyrábělo za éry Dávného krále Yamata.”

Vypadalo to, že automatický kočár, co používal magickou moc svého jezdce, jako jsem měl já, byl nezvyklý. Zdálo se, že mágové měli své vlastní soukromé kočáry, ale jejich kočár řídili jejich učedníci. Neboť mágové neradi spotřebovávali svou magickou moc.

Z nějakého důvodu se tady pan Ogushi nepřirozeně odmlčel.

Do řeči se vložil jeden z posluchačů, mladý muž, co byl buď bratranec nebo synovec barona Sokela a co toho o tématu hodně věděl.

„Víš, že před pěti lety v hrabství Kirik objevili ruiny, že?”

„Co jiného čekat od sira Sokela. Máte nesmírné znalosti. Pane rytíři Pendragone, jak víte, v těch ruinách, o kterých se zmínil sir Sokel, našli několik silových motorů zvaných Golemová srdce. Hrabě Kirik ta srdce daroval královské rodině a ta každý rok uděluje jedno šlechtici, co vykonal velký záslužný skutek.”

Pan Ogushi s největší pravděpodobností naschvál nemluvil o těch ruinách v hrabství Kirik, aby se sir Sokel mohl snadno zapojit do konverzace. Něco takového bych se rád naučil.

Nicméně jsem slyšel něco pěkného.

Hodlal jsem použít Živá brnění, aby chránila vilu nad zemí. Skoro jsem způsobil rozruch.

„To je úžasné. Takové ruiny se objevují často?”

„Objev ruin je vážně vzácnost. Předtím objevili ruiny v horách v hrabství Zettsu, ale to bylo před 30 lety.”

Vypadalo to, že bude lepší, když ty podmořské trosky, co jsem nedávno našel, udržím v tajnosti.

Zdálo se, že ten aerodynamický motor, co se tehdy prodával na temné aukci, se našel v troskách vzducholodě neznámé příslušnosti. Jelikož se vyhýbal té části s „neznámou příslušností”, nepřišlo mi, že by to bylo vážně neznámé.




Banket skončil bez incidentů, ale když jsem chtěl nasednout do kočáru, zavolal mě komorník. A pak jsem šel do salónku vikomta Shimena. Bylo mi Lulu líto, ale ještě chvíli bude muset v kočáru počkat. Trochu jsem se bál, ale nezdálo se, že by si někdo dovolil se s ní hloupě sbližovat. Miteruna mi řekla, že Lulu byla mezi šlechtických služebnictvem známá jako ozbrojená služebná, co porazila velkého muže v západní gildě.

„Rytíři Pendragone, omlouvám se, že tě volám.”

Po pár slovech omluvy se vikomt dostal k tomu hlavnímu.

„Znáš se s místokrálem tohoto Labyrintového města?”

„Ano, trochu jsme se střetli v Obchodním městě.”

„Podle toho, jak o tom mluvíš, mi přijde, že došlo k nějakému problému. Ten muž byl původně dědic baronského rodu, co patřil k vedlejší rodinné větvi rodu markýze Ashinena—”

Tuto informaci, co mi vikomt řekl, jsem už věděl z Torumových poznámek.

Ale k těm dobře známým faktům jsem přidal několik poznámek. Zdálo se, že místokrál podědil titul markýze tím, že se oženil s markýzou, co měla dědická práva.

A tak si nemohl vydržovat milenku a obrátil se k mužům a utápěl se v hazardních hrách.

Zdálo se, že poslední dobou s oblibou sázel v ilegální aréně v Obchodním městě. Vypadalo to, že lidi nutil se navzájem nezákonně zabíjet meči.

Navíc mě překvapilo, když jsem se doslechl, že obzvláště jmenoval vedoucího, co by ty vraždy ještě víc podněcoval.

„A tak markýz Ashinen lační po penězích, aby si mohl dělat, co se mu zlíbí. A hotovost mu poskytuje jeho přívrženec baronet Dyukeli.”

Aha, proto měl rád úplatky, co?

Jako protislužbu za to, že mu poskytoval finance, mu markýz Ashinen dovolil mít v Labyrintovém městě monopol na prodej magických léčiv a magických nástrojů. Tedy samozřejmě s výjimkou průzkumnické gildy.

Nemůže lidem zakázat takový sortiment přinášet zvenčí, neboť to spadalo pod královský rozkaz samotného krále. Ale když jste si chtěli otevřít magický nebo alchymický obchod, potřebovali jste svolení místokrále, a tak se zdálo, že byl schopen zničit konkurenci. Nemohl omezit malé prodeje u stánků a podobně. Ale pokud takové stánky začaly mít význačné prodeje, jeho rádoby průzkumničtí podřízení k tomu stánku zajdou a použijí násilí.

„Dávej si na baroneta Dyukeliho pozor. Udělal by cokoli, aby získal peníze a pozvedl svůj rod.”

Vypadalo to, že si v tomto Labyrintovém městě dělal, co se mu zlíbilo, neboť měl podporu markýze Ashinena.

„Ani si nechci představit, že by takový muž poškodil tak nadaného člověka jako ty. Navíc by už měl vědět, že jsi můj známý. Pravděpodobně si nic nezačne, ale je mazaný. Dávej si pozor, aby ses nezapletl do jeho intrik.”

Hádal jsem, že bych se neměl pokoušet získat si jeho náklonnost svou technikou Vaření, že?

Dávejme si pozor, abychom baronetovi Dyukelimu alespoň zabránili v tom, aby ochutnal něco z mého jídla.

Když jsem vikomtovi slíbil, že se znovu setkáme po Jarní královské konferenci, odešel jsem.

Mírně mě překvapilo, že v kočáru, kde byla Lulu, byl nějaký muž. Ale zdálo se, že to byl starší bratr Miteruny. Vypadalo to, že se Lulu ptal na nynější situaci Miteruny. Poděkoval jsem mu, neboť se zdálo, že nám dal různé věci.




„Hou? Opatření proti baronetovi?”

„Jo, je to člověk, co nás v tomhle městě s největší pravděpodobností zatáhne do nějakých otravných záležitostí.”

„H~m, ale já si myslím, že takového nevýznamného člověka můžeme prostě nechat tak?”

Zkonzultoval jsem to s Arisou, co seděla vedle mě na posteli. Všechny měly ve vile svůj vlastní pokoj, ale z nějakého důvodu se na noc vždycky shromáždily v mém pokoji.

Za řeči jsem konfiskoval lízátko, co si Arisa schovala za zády.

I když jsem ji varoval, aby nejedla sladké před spaním.

Na druhé straně postele se Pochi a ostatní v slzách tiskly k Lulu.

Horečnatě žehraly, jak se vrátily domů a čekaly slíbený hamburgský steak, ale Lulu nebyla doma. A místo toho měly prosté menu, co připravila Miteruna. Omluvil jsem se Pochi a ostatním spolu s Lulu, neboť to já jsem Lulu vzal jako kočí.

Řekl jsem Arise, o čem jsme si povídali s vikomtem Shimenem.

„Fu~n, je to člověk, co ovládá léčiva a magické nástroje.”

„Jo, to je.”

„Mezi průzkumníky má tu nejhorší možnou pověst, víš?”

To mě napadlo. To kvůli němu bylo tak těžké získat magická léčiva, co byla při nedostatku mágů jejich záchranným kruhem.

„Co takhle kdybys jednal potají jako záhadný kupec v převleku? Pokud budeš prodávat ty absurdně dobré magické nástroje a magická léčiva, tak ho zničíš, ne?”

Taková agresivita. Co tím myslíš, tím zničit.

„Nebyla by otrava, kdyby si na mě začal dávat pozor?”

„Proto budeš v převleku. Ne jako rytíř Pendragon, ale jako záhadný kupec v černém. Bottakuru nebo někdo takový.”

To jméno bylo špatně.

S takovým jménem prostě hlásáš, že jsi hamižná (Pozn.: znamená oškubat, takže Škubač nebo Kšeftař?)

Ale možná byl dobrý nápad se převléct, použít jméno Kuro a otevřít si obchod s magickými nástroji. A pokud jako Kuro zpopularizuju Vzducholodě a Samopoháněcí kočáry, nebudu nápadný, ani když je budu mít.

Popřemýšlejme o tom.

Lehl jsem si na postel a založil jsem si v menu novou poznámku. Rozhodl jsem se udělat si seznam výhod a nevýhod toho nápadu a prozkoumat to.

Když jsem se vzpamatoval, byl jsem doslova zasypaný malými holkami, ale ignoroval jsem to, neboť to byl obvyklý stav věcí.




V brzkém odpoledni jsem dorazil do vily markýze Ashinena na čajový dýchánek.

Všichni kromě Lulu, co měla na starosti kočár, teď momentálně v labyrintu levelovaly s Irunou a Jennou.

Čajového dýchánku se samozřejmě účastnila markýza a byly tu také šlechtické manželky a dcery počínaje manželkou mladšího bratra hraběte Hakua, s kterou jsem se setkal včera. Většina účastnic byla vdaná, jenom dvě markýziny dcery a dcera vikomta Gohata, které bylo přes dvacet, byly svobodné. Ty markýziny dcery byly ta baculatá a ta téměř baculatá. Vypadaly, že když chtěly jet kočárem, potřebovaly pomoc služebnictva, aby vůbec nastoupily.

Další účastnicí, co stála za zmínku, byla manželka baroneta Dyukeliho. Na rozdíl od jejího manžela se kolem ní vznášela atmosféra nešťastné dívky. Kdyby nebyla tlustá a kdyby jí nebylo kolem 40 let, s největší pravděpodobností by to byla kráska.

Jako dědice měli evidentně churavého syna.

Z nějakého důvodu se dýchánku neúčastnila princezna s dvěma copy. Zdálo se, že se necítila dobře, ačkoli se to té energické princezně vůbec nepodobalo. Nepřišel ani oplácaný druhý syn markýzského páru, ale na tom mi nesešlo.

„Ale ne, není to ta takzvaná Castella?”

„Je to ještě lahodnější než lívance v královském hlavním městě, že?”

„Matko, chci ještě.”

Castella byla oblíbená. Stálo za to, že jsem zašel tak daleko a připravil i zelený čaj.

A člověk, co vypadal ještě pyšněji než já, byla markýza. Hrdě se nazývala člověkem, co tu Castellu představil jako první.

Byl by to dobrý čajový dýchánek, kdyby to takhle skončilo.

Ale nezdálo se, že to půjde tak dobře.

-----------------------------------------------

~ Aneb když se může něco pokazit, tak se to pokazí. A je-li možnost, aby se to pokazilo různými způsobí, pak se to postupně pokazí všemi... ~ 

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>