ICDS - kapitola 156

Kapitola 156 – Karmínové chaotické kopí (6)

„Hwayo, postarej se o ně!”

„V-včely?! S-sršně! ...Huuuua.”

Slyšel jsem, jak se něco zhroutilo.

Walker rychle nahlásil: „Hoj... Mastifordová se přestala hýbat.”

„To není dobré!”

Chtěl jsem, aby se z toho Hwaya dostala, ale asijští obrovští sršni byli až příliš rychlí na to, abych si mohl dovolit odvrátit zrak. Musel jsem ty sršně zadržet, zatímco se Hwaya zotaví.

„Ruyue, prosím!”

[Hm! Krystalový mrak!]

Ruyue svou živelnou magií vytvořila ve vzduchu nespočet krystalů ledu. Neviditelné částice utvořily oblak mlhy a dál se roztahoval.

„TK, tohle je tvoje schopnost? Úžasné!”

„To je schopnost vlka, na kterém jedu. Jmenuje se Ruyue. Dál se dívej, tohle je jenom začátek.”

Hejno sršňů, co k nám letělo, vletělo do oblaku. Okamžitě zpomalili. Ledové krystalky se jim přilepily k tělu a křídlům a velmi je zpomalily. Ale to byl jenom začátek!

„Peiko, materializuj se!”

[Na to jsem čekala!]

Duchovní aura se zrušila a ve vzduchu se objevila kráska v černých šatech. Přesně věděla, co má dělat. S úsměvem na tváři se chopila biče z blesku. Dal jsem si do pusy Manový lektvar a zakřičel jsem: „Všechny je osmaž!”

[Řetězový blesk!]

Krystalový oblak, co pokrýval sršně, se v mžiku proměnil na bouřkové mračno. Na širé obloze řádila vlna blesku a spálila sršně. Ale pořád tu bylo hodně sršňů a z děr, co vytvořila stonožka, pořád vylézalo spoustu hmyzu. Ačkoli to všichni byli netvoři řádu SS, vážně neměli žádné vychování, když se objevovali ve skupinách místo po jednom.

Zatímco jsem čekal, až prodleva u Manového lektvaru pomine, máchl jsem svým kopím. Otec, Walker a Ye-Eun také redukovali jejich počty. Byl jsem rád, že jsem s sebou vzal Peppera. V obou rukách měl pistoli. Kromě chvilek, kdy nabíjel, neustále střílel kulky.

Jeho útok velkolepě zastavoval příval hmyzu. Tehdy se Hwaya vzpamatovala.

„Hwayo, pomoz!”

„Fňuk, tohle místo tak nenávidím...!”

Zdálo se, že když se teď probrala ze mdlob, cítila se lépe. I když vzlykala, pozvedla svou hůl. Ta se rozžhavila do ruda a její mana se okamžitě vzedmula. Pak se ta mana přelila zpět do jejího těla a plynula do její Koule. Zlaté oko konstantně mrkalo a sálalo z něj světlo. A pak jsem cítil, že celá hmyzí armáda obrátila pozornost na Hwayu.

„Lidi, připravte se k útoku!” zakřičela Hwaya a hodila Kouli nahoru.

Tehdy jsem si uvědomil, že to nebyla Hwaya, co upoutala jejich pozornost, ale Koule. Opakovaně problikávala zlatým světlem, než to světlo vybuchlo všemi směry.

[Kyaaaaaa!]

[Kigigigigi!]

Jak hmyz, co vylézal ze země, tak hmyz, co létal na obloze, se na místě zastavil. Myslel jsem si, že to byla nějaká magie spoutání, ale Hwaya pak řekla něco absurdního.

„Všechny jsem je provázala. Všichni vystavení světlu dalších 10 sekund utrží 10% sdílené újmy!”

„To je podvodná technika!”

„To je schopnost Koule!”

„To je podvodný předmět!”

Každopádně jsem nemohl promarnit těch 10 sekund, co nám dala. Vlil jsem auru do Chaotického kopí. Nad kopím začal planout rudočerný chaotický plamen. Zbytek many jsem dal Peice a zakřičel jsem: „Peiko, plnou silou zaútoč jen na jednoho!”

[Hřmící blesk!]

Ten blesk, co Peika vystřelila, pak spálil brouka nedaleko, až z něj nezůstal ani popel. Brouci, co byli vystavení světlu koule, pak vážně zaječeli a začali hořet. Ostatní členové také využili této příležitosti a plnou silou zaútočili na jeden cíl.

[Kiaaaaaaaaa!]

[Kaaaaaa!]

Účinek byl udivující! Nepřestali se jen pohybovat, ale padali mrtví k zemi! Obzvláště příjemné bylo sledovat umírání asijských obrovských sršňů. Pak jsem svou energii soustředil do kopí. Než uplynulo 10 sekund...

„Tohle je finální úder...!”

Přede mnou byla obzvláště velká beruška. Kvůli Peičině mocnému blesku se stále nemohla řádně pohybovat. Namířil jsem na ni své kopí, co planulo černým plamenem, a vrazil jsem ho přímo do krovek!

[Kiaaaaaaaa!]

Ten nejsilnější tah, co jsem mohl provést, byl Hrdinný úder! Jelikož jsem do Chaotického kopí soustředil veškerou svou sílu, kopí snadno probodlo krovky berušky a naprosto jí spálilo tělo. S tímhle jsem měl manu naprosto na nule. Ale dokázal jsem jí uštědřit mocný úder během těch 10 sekund, co nám Hwaya dala. I ostatní brouci by měli utržit těžkou újmu.

Nikdy mě ani nenapadlo, že se ten účinek „chaotického plamene”, o kterém jsem si myslel, že je jen atribut, může proměnit na černé plameny, když do nich vliju svou čistou auru. Všiml jsem si toho teprve teď, protože předtím jsem vždycky používal Duchovní auru. Jak jsem si myslel, nebyla to zbraň legendárního řádu jen tak pro nic za nic! Jelikož to tu berušku v mžiku sežehlo, jasně to bylo extrémně mocné.

„Haa, jsem vyčerpaný.”

Když jsem kopí stáhl, okamžitě jsem jím udeřil do země a podepřel jsem se. Manový lektvar byl stále v prodlevě, ale Léčivý lektvar měl jinou prodlevu. Ale než jsem ho mohl vytáhnout a vypít, cítil jsem, jak mě něco vzpružilo. Ludia mě vyléčila. Zvedl jsem hlavu, abych Ludii poděkoval.

A ztuhl jsem.

„Můj bože...”

„Shine, co jsi provedl?”

„Co je toto, synu?”

„...TK, jsi úžasný!”

Jak všichni přidávali svoje poznámky, vypadali omráčeně. Jelikož jsem byl stejně tak omráčený, nemohl jsem vážně nic říct. Teprve teď jsem si uvědomil... účinek chaotického plamene, když se použil bez Duchovní aury a jen s čistou aurou!

[Kiaaaaaaaa...!]

[Kigigigigigi!]

[Kugagagagaga!]

Všichni brouci, co byli vystavení světlu Koule, hořeli v černých plamenech. Bez ohledu na to, jak ječeli nebo jak mlátili tělem o zem, plameny to neuhasilo.

Donekonečna kvičeli a zápolili s plameny, ale při újmě, co utržili od ostatních členů družiny, dlouho nevydrželi a zhroutili se. Ta nekonečná armáda hmyzu celá zemřela.

Teprve pak černé plameny ustoupily a zmizely.

Hwaya zakřičela: „To je podvodná technika!”

„N-ne! To je schopnost Chaotického kopí!”

„To je podvodný předmět!”

Zatraceně, přesně mi ta slova vrátila...! Ne že bych nevěděl, že Chaotické kopí k mým základním útokům přidávalo atribut chaotického plamene. Jen jsem si myslel, že to je obyčejný atributový bonus. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude silnější než Peičina Duchovní aura. Teprve teď jsem si uvědomil sílu tohoto atributu.

Plamen, co neuhasl, dokud cíl nezemřel. Nebylo to Amate... Ne, cokoli dalšího bylo nebezpečné!

„Kyak!”

„Sakra!”

Země se najednou začala třást a pukat. Mrtvoly netvorů řádu SS padaly do trhlin. Ačkoli tyto vzácné předměty padaly do nicoty, nemohli jsme se jich chopit. I země pod námi pukala!

„Kuk, ach Země!”

Z Ludiiny hole vytrysklo zářivé světlo. Zvedající se země ustoupila a ta, co se hroutila, zase stoupla a podepřela nás. Zdálo se, že ani pro Ludii, co dokázala ovládat zemi, to nebylo nic snadného, neboť se hojně potila. Ludia se kousla do rtu a zakřičela, jak holí uhodila do země: „P-pod zemí něco je...!”

„Jelikož jsou všichni brouci mrtví, pravděpodobně to je boss.”

„Prosím, ať to není pavouk, prosím, prosím, prosím, ať to není pavouk...!”

Po Ludiiných slovech se i Hwaya začala potit a mumlat. Zdálo se, že její modlitba zabrala, neboť se objevil obrovský roh. A pak nad zemí ukázal další roh.

Objevila se impozantní hlava zakrytá helmou a stál se svým obrněným tělem ve výšce několik desítek metrů. Byl skoro jako bůh smrti z pekla, tělo mu pokrývaly neblahé černé plameny, takže vypadal o to víc strašlivější.

Vydal ze sebe tichý a dlouhý řev.

[Uoooooooooong...!]

Jeho hlas byl plný důstojnosti a vštěpoval svým posluchačům hrůzu. Ačkoli to na mě nemělo vliv díky účinku techniky Zdolání, zatřásl jsem se a zakřičel jsem: „Herkulovský skarab...!”

„K-kvůli tomu je třeba být překvapený?”

Když jsem pominul Ye-Eun, co působila tak nějak vážně, pevněji jsem se chopil svého kopí a nasucho jsem polkl. Vůbec to nevypadalo jednoduše. Nejenom že byl enormní, ale ty černé plameny, co kolem něj plály, mu dodávaly na nátlaku. Mohlo by to být tak, že... Ne, jak by mohlo?!

Jelikož byl tak velký, chvíli trvalo, než se naprosto dostal na povrch. Ale my jsme tam jako ve snách stáli a čekali, až se ukáže. Nikoho nenapadlo, aby na něj zaútočil. Během našeho boje s Ohnivým drakem jsme zakusili, jaké to je čelit zdrcujícímu nepříteli. Ale kvůli tomu jsme tady nestáli jako sochy. My... My...

A pak konečně vylezl ze země. Působilo to, jako kdyby se země zahřála. Zvedl hlavu a pozoroval nás. Shlížel na zemi skoro jako nebeský císař. Černé plameny, co mu pokrývaly tělo, žhnuly, jako kdyby nás chtěly spálit jen proto, že jsme se na něj podívali. Kvůli vzrůstajícímu nátlaku plamenů jsme museli trochu ustoupit. Jelikož si myslel, že jsme se báli, vydal ze sebe spokojený řev.

[Uoooooooooong...]

A pak se zhroutil.

| Porazil jsi netvora bosse Akční kobky Zlého pána skarabů! |

| Mezi členy se rovnoměrně rozdělí 4.000.000 zlatých. Získal jsi 500.000 zlatých. |

| Kang Shin má nejvyšší zásluhy. Vyber si odměnu. |

Přesně takhle jsme pokořili americkou kobku řádu SS. Zlaté oka Pána kyklopů bylo vážně úžasné!

-----------------------------------------------

~ Chudinka beruška, jsem proti zabíjení berušek... ~

~ Než mi někdo vytkne herkulovského skaraba, domnívám se, že to je brouk Dynastes Hercules, česky Herkules antilský. Rohy to má, v Americe to taky žije - byť tedy v jižní - a patří to do čeledi vrubounovitých, kam patří i skarabeové. Jup, sedí to. ~ 

~ A to Shinovo nedopovězené "Amate..." je samozřejmě Amaterasu, ta měla podle mytologie také plameny, co se nedaly uhasit... ~

~ A příště o odměně... ~ 

<Předchozí>...<Následující>