ICDS - kapitola 161

Kapitola 161 – Rondo šarlatového plamene a stříbrného ledu (4)

Když jsme dojedli a odpočinuli si, vyšli jsme po schodech. Tam na nás čekala velká síň a obrovské lustry, co visely ze stropu. Ty byly samozřejmě také z ledu. Navíc z lustrů visely tisíce ledových netopýrů. Ačkoli jsme se o ně snadno postarali, začalo nás to mírně trápit, neboť jsme si uvědomili, že ten hrad byl možná mnohem větší, než jsme čekali.

„Jak dlouho nám zbývá, než se nepokořené Akční kobky promění na Plošné kobky?”

„Nevím to přesně, ale nemělo by to být dlouho. Posledně se na Plošné kobky proměnily přesně 61. den.”

„A dneska je 59. den... Ne, 60., že?”

Jinými slovy pokud budeme předpokládat, že to je stejné jako posledně, měli jsme méně než 24 hodin, než se Akční kobka promění na Plošnou kobku. Nechtěl jsem spěchat, ale byla pravda, že jsme to brali trochu moc neuspěchaně.

„Máme se rozdělit?”

„Ne, měli bychom upřednostnit naše bezpečí. Nevíme, co se objeví, takže bychom měli zůstat spolu.”

I kdybychom se zpozdili a kobka se proměnila na Plošnou kobku, neznamenalo to, že zemřeme. To akorát, že lidstvo bude neustále trpět pekelnou dírou. Hm, možná že ta situace byla přece jenom vážná.

Osobně jsem si myslel, že bychom Ledový hrad pokořili snadněji, kdybychom měli na naší straně Illinu. Její schopnosti byly pro toto místo přece jenom jako stvořené. Nevěděla, že se Akční kobky mohly proměnit na Plošné kobky. Kdyby to věděla, zrovna teď by mě neignorovala a pomohla by nám. Pokud tuto kobku nepokoříme, Plošná kobka by mohla o život připravit nespočet lidí.

S náznakem naděje jsem se pokusil vycítit Illininu manu Manovou detekcí. Samozřejmě jsem něco takového nemohl udělat jen tak najednou.

„V tom případě...”

„Můžu svými plameny spálit celý hrad...?”

„Ne, než použijeme takovou metodu hrubé síly, musíme se podívat, jestli tu jsou nějací přeživší. Přinejmenším francouzský řád SS by mohl být naživu.”

„Nemyslíš si, že ho Illina oddělala?”

„Doufám, že ten řád SS neměl agresivní povahu...”

Když jsem uvážil Illinin temperament, bylo nepravděpodobné, že na lidi útočila jako první. Pravděpodobně to bylo kvůli jejímu přehnaně citlivému systému sebeobrany, že vlila bezmeznou ledovou manu do každého, kdo se jí dotkl. Jinými slovy pokud se jí francouzský řád SS nepokoušel dotknout, měl by být stále naživu.

Ale s přihlédnutím k tomu, jak byla Illina v pořádku, pokud se jí pokusil polapit, pravděpodobně někde na tomto hradě umrzl k smrti. Nechat někoho roztát a přivést ho k životu bylo možné jen ve sci-fi novelách. Jakmile člověk zmrzl, byl mrtvý. Pokud by na takovémto místě zemřel ořádovaný, bylo by to komplikované. Ačkoli by mi nevadilo, kdyby to byl Brightman nebo Bruno.

„Pro teď si pospěšme.”

„Při rychlé chůzi je chladněji...”

„Promiň, ale vydrž to.”

Vysoké hodnoty byly stvořeny k tomu, aby vydržely v takových situacích jako tato. Já měsíc a ostatní dva měsíce jsme bez odpočinku pokořovali stovky Akčních kobek a získali přes 200 bonusových stavových bodů.

Z Akčních kobek řádu A+ a méně jsme získali maximální možný počet bonusových stavových bodů, to byl počin, o kterém bych si myslel, že je nemožný. HP a MP. Podle toho, co jsem dávno slyšel od Loretty, bylo pár věcí, které člověk získal jen levelováním. Záviselo to na tom, v které kobce byl. I když jsem tohle pominul, 200 bonusových stavových bodů se rovnalo 40 levelům. Ačkoli jsme všichni měli svou vlastní sílu, všichni jsme měli schopnosti přinejmenším řádu S. Když jsme získali 200 bonusových bodů, bylo v pořádku říct, že jsme překonali říši lidských bytostí.

Obyčejní lidé by okamžitě umrzli, jen by sem vstoupili, ale my jsme si jenom stěžovali, že tu bylo chladno. Poté, co se Ye-Eun stala uživatelkou schopností a průzkumnicí kobky, a když vylevelovala a zvýšila své hodnoty, pravděpodobně nikdy necítila přílišné „horko” nebo „zimu”. Když přišla na tento hrad a pocítila chlad, co dlouho nepocítila, pravděpodobně to trochu přeháněla.

„Tak to vydrž.”

„Tak? Nemůžeš říct tak to vydrž, když jsi předem nic neřekl!”

„...”

Sakra, spojoval jsem svůj vnitřní monolog s tím, co jsem říkal nahlas! Ale myslel jsem si, že to všichni stejně pochopí... Když jsem si uvědomil, že realita byla jiná než mé ideály, zoufal jsem si. Pak jsem Ye-Eun vysvětlil to o té realitě toho „chladu”, co cítila.

Na prvním podlaží hradu jsme narazili na to, co Illina ledabyle zmínila. Brnění vyrobené z ledu. Nedokázal jsem to pochopit. Živá brnění měla předstírat, že jsou normální brnění, a zaútočit na nic netušící dobrodruhy. Ale kvůli čemu se to přetvařovalo, když tenhle hrad byl plný pastí?!

Každopádně jsme neměli čas na otázky. 1. podlaží bylo rozlehlé a plné nepřátel a bylo tu nastražených mnoho přepadení.

„Eiit!”

„Blíží se víc z tvé levé strany!”

„Lustr je živý!”

„Jejda, stěna se také pohybuje!”

Tohle by radši nemělo skončit slovy: „Hej, i celý hrad je netvor!” Kdyby ano, roztrhám celý hrad!

Jak ten lustr, tak stěna byly naštěstí přestrojení ledoví mimikové. Na tomhle hradě vážně nebylo nic, čemu bychom mohli věřit.

Zároveň s tím, jak jsme ničili každého nepřítele, co nám stál v cestě, začal být hrad znatelně čistější. Nakonec jsme celé 1. podlaží vyčistili za pouhé 2 hodiny, bylo to mnohem rychlejší než u sklepení. Okamžitě poté jsme po schodišti, co jsme našli na západní straně 1. hradního podlaží, vystoupali na 2. podlaží.

Na 2. podlaží nebyla velká síň, ale byla tam dlouhá chodba s mnoha komnatami. Překvapivě jsem z nich cítil přítomnost lidí. Ta přítomnost nepatřila Illině! Pobízel jsem ostatní dál.

„Jsou tu přeživší, pospěšme si!”

„Shine, prostě to 2. podlaží spálím! Dojde mi mana, takže mě určitě chytni!”

„Jo, díky!”

Hwayiny bílé plameny se rozšířily všemi směry a my jsme běželi k těm přítomnostem. O nepřátele, kterým jsme po cestě čelili, se rychle postarala Hwayina Armáda plamenů. Výměnou za náš nesmírně rychlý postup Hwaya zbledla a vypadala, že co nevidět omdlí.

[Guaaaaaaaang!]

Po nějaké době Hwayiny plameny roztavily všechny netopýry, krysy, obrazy, lustry a brnění. A tak jsme bez překážek běželi k té přítomnosti a brzy jsme dorazili před velké dveře.

[Uooooooooooo!]

To zařval obrovský golem, co stál před dveřmi jako strážný. Zvedl svou obrovskou ledovou palici, ale několik zvířat z bílých plamenů ji roztavilo, než jí mohl vůbec máchnout. Muselo to být celkem silné, neboť s sebou vzal i většinu zvířat.

„Shine, co nevidět—”

„Hwayo!”

Jak jsem si myslel, zdálo se, že Armáda plamenů, a obzvláště ta z bílých plamenů, si na jejím těle a maně vybírala velkou daň. Jakmile Armáda plamenů zmizela, Hwaya bezmocně padla dozadu. Spěšně jsem běžel za ní, abych ji chytil. Tělo měla studené. To byl příznak toho, že jí naprosto došla mana.

„Vůbec se nemůžeš pohybovat?”

„Ne...”

„Hádám, že nemám na výběr. Možná to bude trochu nepříjemné, ale já—”

„Ponesu tě, Hwayo! Určitě ti bude příjemněji s dívkou než klukem!”

„Ye-Eun, ty...!”

Když Hwaya na Ye-Euninu nabídku zareagovala dojatě, Ye-Eun se tiše usmála. Pak mě odehnala a vzala si Hwayu na záda. Když si pomyslím, že si vytvořily tak blízké pouto! Dojalo mě to.

Ale Walker vedle mě ve vší vážnosti zašeptal: „Kang Shine, myslím, že bys měl jít zemřít, kuuk!”

„Hm? Cože?”

„Cítím se komplikovaně. Měla bych Hwayu povzbuzovat, ale...”

„N-ne, musí to být Ludia. Potom budu mít nějakou naději...!”

„Ech...? Co se to děje?”

Když jsme otevřeli bránu, ta tragická scéna před námi více než stačila na to, aby umlčela tak triviální myšlenky.

„Můj bože.”

„Tolik lidí...”

Všude byly zmrzlé mrtvoly. Nebylo by překvapením, kdyby si je někdo spletl s ledovými sochami. Bylo jich tu aspoň 40, každá měla jinou tvář, ale stejný ubohý výraz. Tohle byla Illinina práce? Před tou absurdní hrůzou jsme nedokázali skrýt svůj šok.

„Shine!”

„Jo, já vím.”

Jak jsem si myslel, byl tu přeživší. Byl v žalostném stavu, neboť byl zmrzlý od nohou až pod nos. Všiml si nás a doširoka rozevřel oči. Zdálo se, že chtěl něco říct, ale pusa se mu neotevřela. Po pravdě řečeno mě šokovalo, že byl v takovém stavu ještě naživu.

Nejdřív jsem se ujistil, že okolo nebyli žádní netvoři, a pak jsem požádal Ludii: „Ludio, dokážeš ho zachránit?”

„V tomhle stavu ne. Musíme ho nechat rozmrznout.”

Když si pomyslím, že to vlastně budeme muset udělat! Každopádně bylo pravděpodobně lepší ho přesunout do bezpečné oblasti, než...

KRRRRRR.

Ozval se hlasitý zvuk. Když jsme se otočili, dveře, co jsme otevřeli, se pevně zavřely. A navíc v okolí začala být ještě větší zima. Tak moc, že jsem to cítil dokonce i já. Mýlil jsem se?

Když jsem chtěl toho muže přesunout, otec na mě zavolal: „Synu, něco je špatně.”

„Co tím myslíš, otče?”

„Mrznou mi konečky prstů.”

„To je vážné...!”

Okamžitě jsem se otočil a zkontroloval jsem otcův stav. Ačkoli mluvil nonšalantně, nebyl to jen otcův problém. Kromě mě a Hwayi všem pomalu umrzaly ruce a nohy. Jinými slovy ty zmrzlé mrtvoly nezpůsobila Illina, ale nějaká jiná existence v tomto prostoru!

[Guuuuuuuu...!]

[Kuhaa...]

Mrtvoly, o kterých jsem si myslel, že jsou mrtvé, se začaly pohybovat a dělat u toho podivné zvuky. Někdo používal mrtvoly Osvícených!

„Hwayo, jak je na tom tvoje mana?!”

„Pořád potřebuju víc času, než se naplní!”

„Manový elixír! Ludio!”

„Nemůžu otevřít... inventář...!”

Zatraceně! Kdybych mohl, otevřel bych Ludii inventář místo ní. Ale inventáře mohli otevřít jen jejich majitelé. Dalo by se tohle považovat za stavový účinek? Pokud ano, mohl jsem to rozptýlit Válečným pokřikem Lorda orků! Ale když jsem o tom popřemýšlel, uvědomil jsem si, že i když by Válečný pokřik Lorda orků mohl zrušit omrzliny nebo paralýzu z chladu, nemohl zabránit tomu, aby někdo umrzl. A navíc pokud bych jim nahodile udělil super-brnění a pak je nutil pohybovat svým zmrzlým tělem, mohlo by to mít potom devastující účinky. Nechtěl jsem si ani představit, že by se něco takového stalo.

V tom případě jsem s tím mohl akorát sám něco udělat! Zmrzlé mrtvoly. Jak jsem viděl, jak se ledové zombie blížily, skousl jsem si ret a rozptýlil jsem svou manu vně. Bez ohledu na to kdo nebo co nás mrazilo, něco se muselo chytit.

A pak...

[Lidé... Lidé se v kritických situacích vždycky starají o vlastní život, tak proč všichni předstírají, že jim záleží na ostatních?]

Ozval se hlas. Byl to hlas chlapce, co ještě neprošel pubertou. Byl to chladný, zmrzlý hlas. Zvedl jsem hlavu.

[Co myslíš, Hrdino lidí?]

Přímo přede mnou byl pěkný chlapec, co by se dal splést s dívkou. S kyselým výrazem si rukama občas zatáhl za košili, jako kdyby se mu nic nelíbilo.

[No, pravděpodobně mě neslyšíš, ani nevidíš.]

Když jsem chtěl užuž něco říct, zavřené dveře se najednou otevřely. A v nich stála Illina, co před třemi hodinami zmizela.

„Ne... zabíjej ho.”

[Ty...?]

Když se dveře otevřely, chlapec znervózněl a otočil se. Když jsem ji spatřil, na tváři se mi objevil úlevný úsměv. Cítil jsem její upřímnost. Když jsem viděl, jak se zastala někoho, kdo jí dal jenom misku ramenu, byl jsem si jistý, že jsme se nespletli.

Ve vzduchu jsem cítil vítězství. Abych to vítězství ještě víc zajistil a abych to proměnil na něco šťastného, začal jsem jednat.

Rozhodl jsem se použít technické body, co jsem si střádal. 

-----------------------------------------------

Autorova poznámka: Odpověď už byla dána!

-----------------------------------------------

~ No, a tady je chlapec (shota?) do týmu... když už by tedy Shin sbíral všechno, na co po cestě narazí. ~ 

<Předchozí>...<Následující>