ICDS - kapitola 158

Kapitola 158 – Rondo šarlatového plamene a stříbrného ledu (1)

Když nájezd skončil, upřímně se mi chtělo jen spát. Kvůli tomu následnému pokoření Akční kobky a Akčního nájezdu se ve mně nahromadila únava a slova Královny kudlanek mi nešla z hlavy.

Svět a vetřelci. Zdálo se, že ten vztah, o kterém jsem si myslel, že je prostý, už takový nebyl. Zdálo se, že sem netvoři nepřišli z vlastní vůle. Byla tu bytost, co je ze stínů ovládala a nutila je sem. Už tak bylo matoucí, že netvoři byli vůči sobě navzájem nepřátelští, ale teď tu bylo víc věci ke zvážení.

„Honem si vyber odměnu.”

„Počkat, nejdřív mě nechte postarat se o rizikový faktor.”

Položil jsem ruku na mrtvolu Královny kudlanek a uložil ji do inventáře. Pepper, co to sledoval, přimhouřil oči a zamumlal: „TK, ten Ohnivý drak, s kterým jsme předtím bojovali...”

„Dobrá, pojďme si vybrat odměnu a pojďme se najíst.”

Otevřeně jsem změnil téma a obrátil pozornost k seznamu odměn. A překvapilo mě to. Když si pomyslím, že se Dimenzionální cestování a Návrat objeví takhle! Už jsem věděl, že existovalo několik způsobů, jak je získat. Takže jedním z nich byl Akční nájezd!

„Asi to dává smysl. Akční nájezdy řádu SS jsou vzácné...”

Všichni členové gildy Revival věděli o Dimenzionálních žoldnéřích díky mému vysvětlení.

Jelikož Ye-Eun potřebovala akorát víc dosažení a titul vtělení boha, pravděpodobně ji to nebude zajímat. Ten, koho to zaujme, pravděpodobně bude...

Nejdřív jsem si vybral svou odměnu. Ačkoli mě lákalo vzít si Divoký tanec čerstvé krve, Duch sběratele křičel, že třetí předmět Čepel duše bitvy byl lepší. Po chvíli váhání jsem si vybral čepel.

„Hm?”

Překvapivě to byla malá stříbrná koule. Ani nemluvě o tom, že mi přišla celkem povědomě. Správně, nebylo o tom pochyb. Byl to stejný tvar jako elixíry, co jsem získal na 5. až 50. podlaží. Jen pro jistotu jsem zkontroloval popis předmětu a opravdu to byla poživatina. S trochou pochybností jsem to spolkl.

| Síla a mrštnost +10. Naučil ses techniku Příval čepele nízkého řádu. Když použiješ tuto techniku a vyrazíš vpřed, za pomoci many to z tvého těla vytvoří ostré čepele. Když se dostaneš ke svému cíli, vystřelí to k němu všechny čepele. Jak se zvýší hodnota síly a mrštnosti a level techniky, zvýší se i újma, co čepele působí. |

Už tak mě překvapilo, že mi to sílu a mrštnost zvýšilo o 10 bodů, ale také mi to dalo techniku! Ani nemluvě o tom, že to byla technika výpadu! Pokud Stopa vichřice byla technika výpadu zaměřená na mnoho cílů, pak se tato technika zaměřovala na jediný cíl. Ohledně Stopy vichřice jsem byl vždycky znepokojený, neboť chvíli trvalo (29 cílů), než se plně nabila (200%). S tímhle jsem se mohl soustředit na ničení jednoho cíle, zatímco se na to stejně bude aplikovat to 110% zesílení pro všechny techniky typu výpadu.

„Hm... Dobrá, Návrat.”

Zatímco jsem kontroloval svůj předmět a jeho účinky, zdálo se, že si ostatní vybrali odměny. Dimenzionální cestování a Návrat si vybrali otec a Hwaya, v tomto pořadí. Otec řekl, že si vybral Dimenzionální cestování, protože mu přišlo, že bylo obtížnější to získat. Zatímco Hwaya měla od začátku v plánu si vybrat Návrat.

Když jsem se jí zeptal proč, odpověděla: „Dostala jsem jasnější informace. Když sólově pokořím 80. podlaží, můžu si vybrat vrátit se zpět do levelu 50 a začít na 50. podlaží První kobky. Řekl mi o tom gildmistr administrativní gildy, takže si jsem jistá.”

„Level 50? Pokud klesneš o 30 levelů, přijdeš o spoustu hodnot, HP a MP.”

„Během všech těch Akčních kobek jsem to více méně pokryla. Vlastně to bylo víc, než jsem čekala.”

„Ach.”

Měla pravdu. Začala pokořovat Akční kobky měsíc přede mnou. Získala zhruba 250 bonusových stavových bodů. Když se pominulo HP a MP, bylo to zhruba 50 levelů.

Ačkoli by to mělo být víc, zdálo se, že počet bonusových bodů, co nám Akční kobky mohly poskytnout, byl omezený. Když Hwaya pokořila 200 Akčních kobek řádu A a níže, už z těch kobek nemohla získat žádné bonusové body. A navíc i jejich počet se snížil.

Překvapilo mě, že pokořila přes 200 kobek, ale jelikož i já jsem se tomu číslu blížil, nemohl jsem nic říct.

Jelikož jsme zjistili, že počet bonusových bodů, co jsme z Akčních kobek mohli získat, byl omezený, bytí Dimenzionálním žoldnéřem bylo mnohem atraktivnější. Jelikož Hwaya měla stejně velkou touhu se zlepšovat jako já, chtěla se jím stát, jen co jsem jí o tom řekl. Ze stejného důvodu se nemohla zříct ani První kobky. Bude díky tomu silnější.

Samozřejmě stále platilo, že zeslábne, ale Hwaya se bude moct dostat do První kobky s vysokými hodnotami a bude moct získat Magickou knihu Dimenzionální cestování, když sólově pokoří Wendiga na 50. podlaží. Jelikož se její level sníží o 30, možná ho bude moct i drilovat.

Když jsem teď o tom přemýšlel, pokořit 200 Akčních kobek a nahrabat stavové body by mělo být něco, co můžou udělat jen průzkumníci kobky v raných stádiích jako my. Na jiných světech pravděpodobně také byli lidé jako my, co si nahrabali hodnoty, když se netvoři poprvé objevili. Jinými slovy když se svět změnil, byl to ten nejnebezpečnější okamžik, ale také to byla největší příležitost. Jiné světy sice určitě musely být v různých situacích, ale nemělo by to být příliš jiné.

„Nevím, co se děje, ale všichni jsou hotoví?”

„Och, uch, jo.”

Vzpomněl jsem si, že tu s námi byl někdo, s kým jsme se nemohli podělit o radost, že jsme získali odměnu. Jelikož se na mě Pepper díval s nesmírně zvědavým výrazem, rozhodl jsem se, že odtud nejdřív odejdeme. Brzy se rozšíří historka, že brána řádu SS zmizela, a pokud nás začnou obtěžovat média, bude to jen únavnější.

Za pár hodin se Pepper stal průzkumníkem Druhé kobky pod taktovkou Sumire. Za pomoci Úmluvy duše jsme ho přiměli slíbit, že o průzkumnících kobky nikomu neřekne. Jakmile se v Americe objeví další řád SS, bude se muset přidat k Revivalu a když se objeví Akční kobky nebo Akční nájezdy, bude je pokořovat s námi.

Navíc až vyleveluje a získá právo jmenovat dalšího průzkumníka, bude muset získat většinu hlasů členů Revivalu, než bude moct z někoho udělat průzkumníka. Tohle neplatilo jenom na Peppera, ale na všechny z nás.

Správně. Zdálo se, že Hwaya byla trochu nespokojená, že jsem z Ye-Eun udělal průzkumníka z vlastní vůle. Hwaya a já jsme k sobě tehdy měli celkem blízko, takže byla nešťastná, že jsem se jí nezeptal na názor. Jelikož jsem se cítil trochu provinile, souhlasil jsem s touto podmínkou. Samozřejmě jsme nikoho dalšího nepodrobili Úmluvě duše, ale věděli jsme, že nikdo tady svůj slib neporuší.

„Takže jsi skrýval takové nezměrné tajemství, TK?!”

Jakmile Pepper vstoupil do kobky a vrátil se, nedokázal skrýt své překvapení. Zkontroloval si stavové okno a otevíral inventář a neustále u toho překvapeně vykřikoval.

Se širokým úsměvem jsem mu řekl: „Se svou schopností bys měl být schopen rychle vystoupat na horní podlaží. A jak budeš levelovat, zesílíš.”

„Můj bože, TK...”

„Můžeš mi říkat Shine. Moje skutečné jméno je Kang Shin.”

„Shine... Takže, příteli, můžeš mi říkat Leon! Jelikož jsme teď přátelé a sdílíme stejný osud!”

„J-jo.”

Pepper... Zdálo se, že byl až příliš vzrušený. Nehrála tu žádná hudba, ale tančil do nějakého rytmu.

„Hahahaha! Dobře, netvoři skrytí v nějakém záhadném prostoru! Nemůžu se dočkat!”

Zdálo se, že všichni průzkumníci kobky kromě mě měli nějaké podivné úchylky... hořce jsem se usmál.

Když jsme si udělali spojence v Americe, odešli jsme pokořit zbývající Akční kobky. Ani Strážce a Křídlo svobody jen tak nelelkovali, neboť pokořili pár kobek řádu S a výše. Nakonec 58. dne od chvíle, co se objevily Akční kobky, na Zemi zbývala jenom jedna Akční kobka. Byla to kobka řádu SS v zasněžených horách v Rusku.

Proč to byla jediná zbývající kobka, bylo prosté. Bylo to proto, že ať Strážce nebo Křídlo svobody poslalo kohokoli, nikdy se nevrátil.

Když Revival putoval kolem světa a pokořoval Akční kobky a dostalo se mu nečekaných pozitivních reakcí, Strážce se musel cítit netrpělivě. Nechtěli věřit, že malá skupinka o méně než 10 lidech by mohla podrýt jejich skupinu.

Existoval jen jeden způsob, jak mohli znovu získat svou pověst. A to pokořit kobku řádu SS před námi. V důsledku čehož se k útoku na ruskou kobku řádu SS přidal řád SS z Ruska a z Francie a přes 50 řádů S.

K tomuhle všemu samozřejmě došlo bez toho, aniž by o tom věděla veřejnost. Když jsme dorazili do Francie, nemohli jsme se setkat s francouzským řádem SS, protože už odjel do Ruska. Tohle všechno jsme se dozvěděli, když jsme dorazili do Ameriky.

Jak už jsem předtím řekl, výsledek byl katastrofální. Poté, co vešli do brány, už o nich nikdo nic neslyšel. Když se řády SS z jiných zemí dozvěděli, že se ořádovaní uživatelé přes 3 týdny pohřešovali, odmítli do té brány vstoupit. Bylo očividné proč. I když věděli, že nastane pohroma, pokud se brána řádu SS promění na kobku, nemohli s tím nic dělat, pokud vstoupit do té brány znamenalo smrt. Z francouzského řádu SS se teď byl hlupák, že se k tomu sám nabídl.

A tehdy jsme pokořili americkou Akční kobku řádu SS a dokonce jsme dokonale podrobili netvora Akčního nájezdu. Ačkoli jsme to takhle my, Strážce nebo Křídlo svobody nezamýšleli, popularita Revivalu vystřelila do nebes. Někteří nás dokonce nazývali poslední nadějí lidstva. Byl to přesně ten druh věcí, co jsem nenáviděl.

Vy mizerové ze Strážce, copak nedokážete udělat nic správně?! Takhle jsem křičel v Africe, jak jsem šlapal po krokodýlích netvorech.

[Naše vláda oficiálně žádá Revival. Prosím, zachraňte Rusko před hrozící pohromou. Souhlasíme se všemi vašimi požadavky.]

Situace se den ode dne akorát zhoršovala, až ruský premiér konečně přednesl oficiální žádost. Představoval jsem si, že během toho procesu došlo k výměně komplikovaných hovorů, ale důležité bylo, že se ruské pokořující ohlášení rovnalo kapitulaci Strážce. Od chvíle, co jsme se se Strážcem střetli v Koreji, se o nás nikdy ani nezmínili. Předstírali, že jsme neexistovali. Ale teď za námi přišli z vlastní vůle.

Ačkoli jsme to neměli v úmyslu, měli jsme v plánu zajet do Ruska jako poslední. Ale možná si mysleli, že ruskou bránu řádu SS nepokoříme. Mohl jsem si akorát představovat, jak by se tvářili, kdyby pravda vyšla najevo.

Ruský slib byl každopádně něco, co s radostí přijmeme. Zatímco jsme přemýšleli, co bychom od Ruska mohli žádat, letěli jsme Hwayiným letadlem do Ruska.

„Uživatelé řádu SS z Ruska a z Francie... Myslíš si, že jsou mrtví?”

„Pořád to jsou řády SS, takže neměli by být naživu? Ačkoli jsem se s nimi nikdy nesetkala, takže to nemůžu říct s jistotou,” odpověděla Hwaya bez zájmu.

Překvapilo mě to, protože jsem si nemyslel, že bude ohledně smrti řádů z jiných zemí tak odměřená. Hwaya se na mě usmála, skoro jako kdyby mi četla myšlenky.

„Teď nemá smysl se tím trápit, Shine. Když budeme přemýšlet negativně, bude to mít na tebe, tvoje přátele a svět negativní dopad.”

„Takže si místo toho lakuješ nehty?”

„Samozřejmě, vždycky musím vypadat dokonale! A každý, kdo se na mě podívá, pak bude šťastný. To je dobrý důvod, ne?”

Jak se Hwaya chvástavě usmála, nakonec jsem se také zasmál. Když si nalakovala nehty, začala si dělat řasy. Přemýšlel jsem, jestli to bylo něco, co by měla dělat před ostatními, ale musel jsem uznat, že vypadala nádherně.

Namítl jsem: „Vážně máš velké sebevědomí.”

„Copak, řekla jsem něco špatně?”

„Ne. Také jsem zrovna teď šťastný.”

„...Kdybys jen vždycky mohl být tak upřímný.”

Ačkoli Hwaya zamumlala tohle, nezdálo se, že by měla v plánu se dožadovat odpovědi, neboť si broukala a dál pokračovala v malování. Zdálo se, že se jí nálada zlepšila.

Odvrátil jsem od ní pohled a podíval se na Ludii, co se mi opírala o paži a spala. Vypadala stejně nádherně jako anděl. Jak jsem se na ni díval, pocítil jsem, jak se mi v srdci vzdouvala silná náklonnost a jak mě tížila.

„...Huu.”

„Shine, moje mamka říká, že když vzdycháš, štěstí ti uteče.”

„Teď si nemůžu ani povzdechnout?!”

Ale jak korejské přísloví! Rád bych se s ní setkal!

Když jsme dorazili do Ruska, všechno šlo snadno. Lidé, co jsme viděli jenom v televizi, se nám uklonili a nabídli nám ruku k potřesení. Zůstali jsme v luxusním hotelu nejvyšší třídy a jedli jsme v luxusní restauraci nejvyšší třídy. Po pravdě řečeno pro někoho jako já to bylo zbytečné, neboť jsem neměl problém spát kdekoli a sníst cokoli.

Ačkoli jsme dorazili uprostřed noci, zdravilo nás nespočet lidí. Překvapivé bylo, že se tady akorát ukázali a pak řekli, že bychom se měli najíst a odpočinout si, neboť jsme určitě unavení z cesty. Myslel jsem si, že nás požádají, abychom okamžitě šli do brány, ale zdálo se, že jsme se celkem proslavili.

Druhého dne mě premiér požádal, jestli se se mnou může setkat o samotě. Věděl jsem, že jsem se díky Revivalu proslavil, ale nemyslel jsem si, že by mě premiér požádal, abych se s ním osobně setkal. Trochu jsem znervózněl a než jsem nasedl do limuzíny s asistentem premiéra, řekl jsem o tom ostatním.

[Shine, dávej si pozor!]

[To nic. Pravděpodobně dokážu přežít i nukleární bombu.]

Nežertoval jsem. S manou, co mě chránila, mi nemohla ublížit ani radiace, ani výbuch. Když by na to přišlo, mohl jsem 10 minut zadržovat dech. A kdyby to vypadalo špatně, vždycky jsem mohl uniknout do kobky.

Měl jsem trochu ponětí, co premiér řekne. Pravděpodobně to bude vysvětlení dosavadního počínání Strážce, omluva a věci ohledně budoucího vztahu mezi Ruskem a Revivalem. Možná dokonce Revival požádá, aby se přidal k Rusku. Kromě toho... pravděpodobně se zeptá, jestli by Rusko mohlo odkoupit mrtvoly netvorů, co jsme získali v Akčních kobkách, nebo jestli bychom mohli zachránit ořádované, co do kobky vešli před námi.

Ale když jsem dorazil do malého salónku, premiér mě zahrnul všemi možnými arogantními lichotkami. Jako jak je vděčný, že jsem přišel, nebo jak jsem byl dobrým vůdcem.

A pak řekl tohle: „Pokud je ruský uživatel schopností řádu SS naživu... prosím, zabijte ho.”

Bylo to něco naprosto nečekaného.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Po příští kapitole se vrátíme zpět do kobky! Shin se pokusí zdolat 54. podlaží kobky a 4. podlaží Beyond!

-----------------------------------------------

~ Počkat, vážený pane autore, nejdřív se snad dozvíme, jak to je s tím ruským uživatelem schopností, ne? ~

~ Je vtipné, jak si Shin neuvědomuje vlastní úchylky, jak si pořád myslí, že je jediný normální v Revivalu! ~ 

<Předchozí>...<Následující>