ICDS - kapitola 165

Kapitola 165 – Dvojitá krize (1)

Když jsme vyšli z kobky, jásání Strážce vskutku dosahovalo až samotných nebes. Tentokrát jsem měl pocit, že to bylo opravdové uvítání. Jakmile se ruský premiér doslechl, že kobka zmizela, také přiběhl.

Ale jakmile spatřil v Hwayině náručí Inu, samozřejmě ztuhl. Když jsem ho viděl se třást, mrkl jsem a promluvil:

„Výměnou za to, že jsme se postarali o ruskou bránu řádu SS, Revival po Rusku požaduje, aby oficiálně přijalo zřeknutí se občanství Illiny Alexandrovny Mikhalovy. Už požádala o udělení občanství v Koreji.”

Existovala jenom jedna přijatelná odpověď. Vynaložil jsem takové úsilí, abych si zapamatoval Illinino jméno, že bych ho pleskl, kdyby mou žádost nepřijal.

Pak jsme se v dobrém rozloučili s Michelem. Ačkoli to nebyla vina Sharany, zmaterializovala se a upřímně se omluvila. Než nastoupil do svého letadla do Francie, řekl mi: „Byla to vskutku udivující zkušenost. Obrovské brnění, co mluví, elementál a jiný svět... Víš o tom víc, že?”

„Ano, vím. Mám podezření, že v následujících dnech ti o tom budu muset říct a vyhledat tvou pomoc.”

„Na vlastní oči jsem viděl, proč existuje tvoje organizace, takže o tobě nebudu pochybovat. Doufám, že ten den brzy nastane. Zdá se, že to je mnohem vážnější, než by kdokoli mohl čekat.”

„Díky, že to bereš takhle.”

Když jsme se s Michelem rozloučili, okamžitě jsme se vrátili domů. Sumire se vrátila do Japonska, Shuna šla zpět do gildovního domu, Ye-Eun šla zpět k sobě domů (ačkoli se neustále obracela a dívala se na mě) a Walker šel zpět do svého nového domu, co byl hned vedle toho našeho.

A pak vyvstal problém.

„Tati, ty nebydlíš s mamkou?”

„Ehm, hm...”

Správně, nebyli jsme si jistí, co udělat s Inou.

Nejdřív jsem si myslel, že to bude snadné, neboť Hwaya řekla, že se o ni postará.

„Vezmu si ji. Můj dům je pro mě a moji mamku celkem velký. Myslím, že i mamka bude mít Inu ráda.”

„Budeš v pořádku? Není tvoje matka obyčejný člověk?”

„M-matka... Ehm. S-samozřejmě jsem to slíbila i Ině.”

„To je... pravda.”

Tohle jsem slíbil.

Zaprvé, jmenuju Inu průzkumníkem První kobky. Tohle jsem už udělal. Nyní byla průzkumníkem První kobky.

Zadruhé, Ina rychle vyšplhá kobkou a dostane se na 21. podlaží, kdy bude moct vstoupit do Rezidenční oblasti.

Zatřetí, pozvu ji do gildovního domu. Když bude na Zemi, zůstanou s mamkou (Hwayou) nebo s tátou (se mnou). A když budeme oba pryč, zůstane v kobce nebo v gildovním domě.

Ta třetí podmínka byla obzvláště důležitá. Bez Hwayi nebo beze mě by se k Ině znovu chovali jako k nebezpečnému uživateli schopností. Třetí odstavec byl důležitý, abychom jí pomohli žít jako obyčejné dítě. Ačkoli od chvíle, co se stala průzkumníkem kobky, vážně nemohla žít jako obyčejné dítě.

„A navíc i když se něco stane, můžu se rychle vrátit, takže to je v pořádku. Se svou mocí můžu lidi zachránit. Tedy pokud od té chvíle neuplynulo moc času,” promluvila Hwaya se zrudlými tvářemi a znovu Inu objala.

Pak Ina naklonila hlavu ke straně, natáhla se a chopila se mě za rukáv. Jelikož jsem na sobě neměl brnění, byl to vlastně můj rukáv.

„A co ty, tati?”

„...Hm?”

„Tati, taky půjdeš, ne?”

Na okamžik jsme ani jeden neměli slov. Nebyl jsem si jistý, jak jí to vysvětlit. Ale Ina zručně přečetla tu trapnou náladu mezi Hwayou a mnou a zeptala se: „To se rozvádíte?”

„Od začátku jsme ani nebyli svoji, Ino!”

Ina byla hladová po lásce, oddávala se tomu a přiměla nás ji rozmazlovat. Kvůli tomu působila mladší, než vlastně byla, ale nebyla to dívka, co nedokázala pochopit argument. Měla by vědět, že Hwaya a já jsme vlastně nebyli manželé. A že jsme spolu ani nechodili.

Ale i tak jsem to Ině znovu vysvětlil, aby to řádně pochopila. Ina pak nafoukla tváře a řekla: „Ale vy dva jste pro sebe jako stvoření.”

„Kde ses takovou frázi naučila?”

„Mamka—”

Když chtěla Ina odpovědět, Hwaya jí přirozeně zakryla pusu a vtáhla ji do náručí.

„Ino, řekla jsem ti o gildovním domě, že? Tam se s tátou uvidíš.”

„Nežijete spolu?”

„Ino, kvůli tomuhle nemůžeš být tak tvrdohlavá.”

„...Dobře.”

Ina bezmocně přikývla. Pak mi dala pusu na tvář a vynutila si na mě slib: „Musíš za mnou každý den přijít!”

„Hm, pokusím se, Ino. Ale každý den bude možná těžké.”

Beyond nebylo místo, co bych mohl pokořit tak rychle. I když jsem jí to vysvětlil, Ina z toho měla špatnou náladu. Děti byly vážně komplikované.

Než jsme se všichni vrátili ke svému každodennímu životu, svolal jsem členy gildy. Pak jsme v gildovním rezortu, Místo odpočinku andělů, uspořádali Pesině pohřeb. Pohřeb byl pro elementalisty zvláštní ceremonie a Sharana to sledovala ve své zmaterializované podobě.

To bylo možné jen tehdy, když byl přítomen kolega elementalista. Při tomto pohřbu se elementálové shromáždili v mrtvém těle elementalisty a přeměnili manu, co zbyla v mrtvém těle. Tělo se pak rozptýlilo. Podle legendy se povídalo, že elementalista, co si projde tímto pohřbem, se znovu zrodí jako elementál.

Jelikož to spotřebovávalo mnoho many elementalisty, co pomáhal, během bitvy se to nedalo provést. Už tak bylo vzácností, aby nějaký elementalista vůbec pomohl. Většina elementalistů navíc nenávidělo, když tento pohřeb viděl někdo další. A proto to byla vzácná podívaná.

Takhle řečeno pohřební ceremonie elementalisty byl pro člověka pravděpodobně ten nejkrásnější druh pohřbu.

„Elementálové, rozsviťte pro svého přítele cestu vpřed.”

[Elfí elementalista!]

[Chudinka, celou tu dobu nemohla zemřít.]

[Princ řekl, abychom pomohli.]

[Tohle je poprvé, co něco takového dělám!]

V Pesinině mrtvém těle se shromáždilo nespočet barvených elementálů. Během procesu, kdy přirozeně vstřebávali její manu, zářili světlem, co mohli vidět i ti, co neviděli elementály. Bylo to, skoro jako by na Pesinině těle někdo maloval duhu.

„Nádhera...!”

„Ale ne.”

„Hm.”

„Neuvěřitelné, když si pomyslím, že nám Kang Shin ukáže takový nádherný pohled.”

Až na Walkera to všichni ostatní členové Revivalu sledovali v tichosti. Bylo by pěkné, kdybychom uspořádali pohřeb pro ořádované, co zemřeli v Akční kobce, ale když Akční kobka zmizela, zmizeli i jejich těla.

S časem to světlo zesilovalo. A nakonec se to světlo začalo v ústředním bodu zmírňovat. Ve chvíli, kdy z elementálů přestalo sálat světlo, se Pesinino tělo proměnilo na částice světla a rozptýlilo se do vzduchu. Všechna mana, co zůstala v jejím těle, se spotřebovala.

[Sbohem, Pesino. Vážně to s tebou byla zábava.]

Sharana promluvila veselým hlasem a vytvořila vánek, aby ty částice odvanula. Nemohl jsem si pomoct a zeptal jsem se jí: „Pesina se znovu zrodí jako elementál?”

[Ano. Jelikož jsme dokonce uspořádali ceremonii elementálového pohřbu, jsem si tím jistá. Ráda bych se s ní jednoho dne znovu setkala...] zamumlala šeptem a pak se uklonila. [Děkuju, pane. Nemyslela jsem si, že víš dokonce i o ceremonii elementálového pohřbu.]

„To jde ruku v ruce s bytím elementalistou. Ačkoli vážně nevím, jak to vím.”

Hořce jsem se usmál a otočil jsem se na členy družiny, co stále stáli kolem s prázdným výrazem na tváři.

„Díky, že jste přišli. Pojďme do vily dát si sašimi z tuňáka a pak zpět k průzkumu kobky!”

Chtěl jsem to rychle spotřebovat. Rozplývající se tuňák... bez ohledu na to, jak moc jsem jedl, nemizelo to! Hwaya a já jsme tuňáka jedli, kdykoli jsme mohli, ale konec nebyl v dohledu. Možná budu muset pár dát Elfí zahradě.

Zatímco se všichni dali do pohybu, jeden člověk dál stál bez hnutí. Byla to Ludia. Když jsem se k ní přiblížil, pořád stála na místě a zeptala se: „Shine, jakže se jmenovala ta elfí elementalistka?”

„Už jsem ti to řekl, byla to Pesina. Proč?”

Naklonil jsem hlavu ke straně a položil jí ruku na rameno. Trhla sebou, jako kdyby ji to mírně překvapilo. Pak zbledla a řekla: „Shine, Pesina je jméno legendárního elfího Hrdiny, co před 50 lety bojoval proti Démonické rase na světě Luka...”

Okamžitě jsem běžel za Lorettou. Protože jsem jí řekl, že budu chvíli pryč, dočasně se vrátila do Elfí zahrady. A tak jsem musel běžet do Elfí zahrady, abych se s ní setkal.

„Loretto!”

Když jsem otevřel dveře do srubu, spatřil jsem, jak spolu Loretta a Lin pili čaj. A vedle Lina také seděla nádherná žena. Když mě Loretta spatřila, odhodila čajový šálek, co měla v ruce (ta žena naproti ní ho chytila magií), a skočila ke mně.

„Kyak, Shine! Tolik jsem tě chtěla vid... T-totiž! Trvalo ti to příliš dlouho, hlupáku!”

„Taky jsem tě chtěl moc vidět, Loretto, ale zrovna teď mám něco důležitějšího.”

„Zase to bereš jako něco nedůležitého! Takhle se chovat k mým pocit... Počkat, řekl jsi, že jsi mě chtěl moc vidět? Ehehe...”

Lorettin výraz se rychle změnil z ukřivděného pohledu na rozkvetlý úsměv. Ačkoli to vypadalo hloupě, bylo to také roztomilé. Ale na to jsem zrovna teď neměl čas.

„Jo... Takže tohle je Lorettin přítel?”

„No, jo. Je trochu hlupák, ale podivně ženy přitahuje. Taky si dávej pozor.”

„Takže je jako ty, Line.”

„Ty se odvažuješ utahovat si z drakoniána? Jaká odvaha. Dobře, následuj mě, ukážu ti svůj hněv.”

Slyšel jsem povídání Lina a té ženy, ale ignoroval jsem je a stáhl jsem ze sebe Lorettu, co se mi tváří otírala o hruď, než mi do ní mohla udělat díru.

„Loretto, víš, že jsem odešel zničit Akční kobky, že?”

„Ano, řekl jsi mi o tom. Tolik jsi zesílil, ale neměl bys své statistice příliš věřit. Důležitý je tvůj level. Bez ohledu na to, jak ohromné máš v porovnání s nepřítelem stavové hodnoty, pokud máš příliš nízký level, liga tvé duše v porovnání v podstatě zbledne.”

„O tomhle mi můžeš dopodrobna říct později. Chci se tě na něco zeptat, Loretto.”

„Copak, Shine?”

Zdálo se, že si uvědomila, že jsem to myslel vážně. I Lorettin pohled zvážněl. Vyrovnaně jsem jí vysvětlil, co se stalo. Jak jsem se v kobce setkal s elfí elementalistkou Pesinou a se svou novou partnerkou Sharanou a že obě byly ze světa Luka.

„Démonická armáda, co útočí na svět Luka, útočí i na Zemi? Loretto, jak by to mohlo být možné? Démonická armáda teprve podrobila svět Luka. Jak by mohli už dva roky pronikat na Zemi? To mají dvě oddělené armády? Nebo v čase existuje nějaké zkreslení, kterého si nejsem vědom?”

„N-ne, nic z toho není pravda.” Loretta zakroutila hlavou. Rty se jí chvěly. „Ach, prosím, já nemůžu...”

„Loretto.”

„Nejsou to nepřátelé Země. Jsem si tím jistá, protože jenom světy, co přišly o svou moc, mohou vniknout na jiné světy...”

„...”

Doslechl jsem se absurdní tajemství. Počkat, znamenalo to, že nepřátelé světa byli také obyvatelé jiných světů jako my? Vnikali na jiné světy, aby ukradli jejich moc? Jak vůbec přišli o svou moc?!

Ne, tuhle záhadu můžu vyřešit později. To důležité teď bylo...!

„Tak proč byl v pozemské kobce boss, co sloužil Démonickému lordu?”

„Není to očividné, kluku? Nemůžou si vytvořit vlastní cestu, ale můžou použít cestu, co už někdo vytvořil,” odpověděl Lin místo Loretty, co nenacházela slova. V očích mu problýskl chlad.

„Na tvůj svět momentálně útočí dvě síly. Ačkoli to je vzácné, není to tak, že by k tomu ještě nikdy nedošlo. Ti, co okusí moc světa, mohou snadno obrátit pozornost k moci jiných světů. Nejsou spokojení ani poté, co dosáhli pokračující existence svého světa, a usilují o to, aby získali ještě větší moc. S takovými máš teď co do činění.”

Pokračoval mírně rozechvělým hlasem: „Nazýváme to Dvojitá krize. Jednoduše řečeno jsi v háji.”
-----------------------------------------------

Autorova poznámka: 

Jen pro jistotu jsem si vygooglil Dvojitou krizi a dostal jsem Pokémona... PROČ?!

Zdravím, tady Toika. Tajemství světa se pomalu odhaluje. Ukázal se nový gildmistr administrativní gildy, ačkoli se ještě nepředstavila! Pomalu se ukazuje zázemí ICDS!

V příští kapitole podrobněji vysvětlím Dvojitou krizi! A poté bude pokořování kobky. Příští kapitola je celkem důležitá, takže dávejte pozor!

-----------------------------------------------

~ Aneb za dobrotu na žebrotu... aspoň to tak vypadá. ~ 

<Předchozí>...<Následující>