KY - kapitola 71

Kapitola 71 – Ústup a vyhlazení

Jak se sliz blížil víc a víc, Loren a ostatní víc a víc ustupovali.

Mezitím Feim, co byla celou dobu při vědomí, byla stále svázaná spolu s Alem a ostatními studenty v bezvědomí.

Loren a ostatní táhli Aina a Clouda v bezvědomí, zatímco ustupovali před slizem. Ale sliz ignoroval veškeré police a předměty rozeseté kolem a dál je pronásledoval.

„Spálíme ho?” navrhl Loren metodu, co byla vůči slizům velmi efektivní.

Ale Klaus nesouhlasil: „Oheň tady není dobrý. Spálilo by to police a předměty kolem. Ale nebudu ti v tom bránit, pokud jsi ochotný zaplatit za škodu.”

„Nemůžu dovolit, aby se mi dluh ještě zvětšil.”

Ačkoli některé ty předměty byly chráněné, byly tu i věci jako dokumenty a obrazy, co byly naskládané na sobě bez nejmenší ochrany.

Kdyby použili oheň, nebylo možné říct, jakou škodu to způsobí.

Účet by samozřejmě poslali Lorenovi a Lapis by to zaplatila, takže Lorenův dluh by prudce stoupl.

„Lorene, spalme to. Ráda bych to udělala.”

„Lapis...”

Lapis zajiskřilo v očích při pomyšlení, že by se Lorenův dluh zvýšil.

Jak ho začala tahat za rukáv, vzrušená z toho, že by mu bez námahy zvýšila dluh, Loren si povzdechl a jemně Lapis postrčil k slizovi.

Lapis teď byla bezděky hned před slizem, zpanikařila a skryla se Lorenovi za zády.

„Co to děláš?!”

„Zmlkni. Spálím ho já, tak se tam jdi nechat proplést!”

„To ne! Kdo by měl užitek z toho, že budu pokrytá chapadly a slizem... Ty, Lorene?” zeptala se váhavě, zatímco ztišila hlas a zatvářila se pokorně.

A když se Lorenovi objevil na tváři otazník, zvedla pěsti před hruď a na tváři se jí zračil odhodlaný pohled.

„Pokud z toho budeš mít užitek ty, Lorene, když neustále jenom neseš následky, pak s radostí půjdu a nechám se pokrýt chapadly a slizem. Takže jdu na to!”

Loren popadl Lapis za límec a hodil ji za sebe, jen co se vydala ke slizu. Taky přesekl chapadla, co se po ní natahovala.

„Závidím, že k sobě máte tak blízko, ale to budeme pořád takhle ustupovat?”

Klaus neměl vytasenou zbraň.

Nemohl meč vytasit, neboť plnou silou táhl Ala a ostatní, aby je sliz nechytil.

Ange a Parme mu pomáhaly, ale obě dvě dokázaly táhnout jen jednu osobu, takže Klaus se musel sám postarat o ty tři zbývající.

„Nemůžeme kolem té věci proběhnout, jen co se dostaneme k východu?”

Ačkoli to byl obrovský sliz, nebyl dost široký na to, aby zaplnil prostor od stěny ke stěně, takže kolem něj bylo místo.

Loren si pomyslel, že by bylo možné kolem něj proběhnout a vyhnout se chapadlům, ale Klaus zakroutil hlavou a řekl hořkým hlasem: „Zatímco je poneseme?”

Al a ostatní svázaní studenti byli celkem těžcí.

Loren a Klaus si každý mohli vzít jednoho a utíkat, ale měli čtyři studenty. A pokud by Loren nesl dva, byl by podstatně pomalejší a tím by se zvýšilo riziko, že by ho sliz chytil.

A i kdyby nechali dívky, aby je nesly, bylo by pro ně těžké nést byť i jen jednoho studenta a nedokázaly by se slizu vyhnout. O to méně utíkat.

„Ani boj moc nezabere.”

Loren přesekl další chapadla, co se po nich natáhla.

Ačkoli je přesekl, ta chapadla byla téměř tekutá, takže i když je to všude rozstříklo, hlavní tělo je znovu vstřebalo a nic se nezměnilo.

„Nemá to konce.”

„Ange, zvládneš něco svojí magií?”

Ange, co táhla Aina, zakroutila hlavou. „S mojí magií nic nezmůžu s tak velkým slizem!”

„Tohle není dobré.”

Dokázali si od slizu udržovat odstup i při této diskuzi, neboť byl pomalý, ale teď už to nešlo.

Ten sliz najednou zrychlil.

Lorena napadlo, že ho podráždilo, že se nemohl dostat ke své kořisti. Ale byl to sliz, co by neměl mít žádné emoce, a tak nedokázal pochopit, proč najednou zrychlil.

Sliz se řítil k nim.

Parme ta jeho náhlá změna rychlosti překvapila, uklouzla a spadla na Clouda, kterého táhla.

Zatímco sliz si nenechal ujít tuto příležitost a zaútočil, Loren odhodil Ala, kterého nesl, chopil se Parme za ruku a veškerou svou silou ji stáhl zpět.

„Aaa!”

Parme spadla Lorenovi přímo do náručí a vydala ze sebe roztomilý výkřik, co se k její osobnosti nehodil, ale Cloud neměl jak uniknout.

Sliz se na něj okamžitě vrhl a celého ho spolkl.

„Aach... já...”

„Nemysli na to! Byla to nehoda, jasné?! Pokud máš čas přemýšlet, jdi pomoct Ange.”

Parme byla v jeho náručí celá omráčená, neboť z těla slizu slyšela zvuky, co zněly, jako když se lámou kosti. Loren ji pleskl do tváře a ukázal k Ange.

Zatímco Loren sledoval, jak se zmateně potácela k Ange, mumlal si pro sebe: „Máme ho prostě nakrmit těmi studenty a prchnout, zatímco se jimi bude zaobírat?”

„S tím můžu souhlasit.”

Zatímco Lapis začala Ala násilně kopat vpřed, Feim, kterou nesla Ange, se začala vzpírat, a tak ji Ange a Parme musely zkrotit.

„No, musíme mít viníky, abychom to škole mohli vysvětlit...”

„Nestačil by jeden z nich?”

„Cloudova smrt byla nehoda, ale Aina akorát využili.”

„Tak co kdybychom jako viníka předali Feim a tohohle tu nechali?”

Když Loren ukázal na Ala, kterého Lapis stále odkopávala vpřed, Klaus s rozpačitým výrazem zmlkl.

I když to oživení zlého boha byla jenom náhoda, nezdálo se, že by Klaus chtěl Alovi prokázat moc velké smilování, neboť od samého začátku intrikařil.

Ale nezdálo se, že by si myslel, že by stačilo ho předhodit slizu. A tak mohl akorát mlčet.

„Já souhlasím s tím, abychom je tu všechny nechali!” souhlasila Ange, co s pomocí Parme nesla vzpírající se Feim.

Zdálo se, že to ani nebylo tím, že by je tu chtěla nechat, ale spíš že to bylo příliš mnoho námahy. A tak se klonila k tomu, že se zbaví té extra zátěže a zařídí, že se sami zachrání.

„Prostě je tu nechme! Výpověď můžeme prostě nechat na Parme.”

„Já— samozřejmě že mám v plánu vypovídat...” souhlasila Parme, co se uzarděla, když se o ní najednou zmínili.

A když se Ange podívala na Klause, ten se s nervózním výrazem otočil na Lorena.

„Takže když přijde na nejhorší, asi je tu všechny necháme...” vyřkl Loren to bezcitné rozhodnutí

A v té chvíli ho Lapis varovala: „Lorene!”

Sliz, co požíral svou kořist, najednou přestal a znovu začal pronásledovat Lorena. Byl ještě rychlejší než předtím.

Zdálo se, že sliz zrychlil, neboť poté, co konečně ochutnal svou první kořist, chtěl víc. A Loren, co mu byl nejblíž, zareagoval o sekundu později.

„Zatraceně!” zaklel Loren a zvedl svůj velký meč před sebe jako štít. A v této pozici se na něj sliz vrhl.

Sliz ho pozřel až po ramena a Loren pohnul svým velkým mečem kolem dokola ve snaze ho ze sebe slepit.

„Lorene!”

„Mě si nevšímej! Proběhněte kolem něj, dokud můžete!”

Ta černá koule, co se ho snažila pozřít, ho kvůli své vazkosti pomalu připravila o schopnost pohybu.

Loren stále zápolil a zastavil Lapis, co užuž chtěla běžet k němu, aby mu pomohla. A zakřičel na ně, aby unikli, zatímco on sliz zaměstná.

„Ale...!”

„Prostě jdi! Tohle zvládnu...”

Než mohl domluvit, sliz mu pokryl hlavu.

Ačkoli se předtím stihl zhluboka nadechnout, věděl, že pokud se mu nepodaří s tím něco udělat, než se udusí, skončí jako Cloud. A tak kolem sebe začal máchat svým velkým mečem.

Pokud by dokázal zničit jádro, sliz by měl zemřít a on by byl volný.

Problém tkvěl v tom, že to jádro neviděl, neboť sliz byl naprosto černý. A i kdyby se mu to jádro povedlo najít, možná by ho nebyl schopen rozdrtit, neboť nedokázal pažemi pohybovat tak, jak chtěl. Ale věděl, že jednat bylo důležitější než myslet, a tak dál zbrkle máchal svým mečem.

'Lorene! Pomůžu ti!'

Jak Loren zaslechl ve své mysli Shaynu, zamračil se.

(Lapis si toho všimne!)

'Ale pokud ti nepomůžu, zemřeš! Tímhle se můžeme trápit později!'

S přibývajícím časem ho sliz svíral čím dál tím pevněji a Lorenovy pohyby zpomalovaly, neboť se snažil pohybovat se zadrženým dechem.

Pokud brzy něco nezmůže, nebude moct pohnout ani prstem a buď ho to rozdrtí nebo se udusí.

(Asi nemám na výběr! Udělej to!)

'Jdu na to! Drén energie, plnou silou!'

Po Lorenově svolení Shayna popustila svou schopnost bez zábran.

Drén energie, co byl dost mocný na to, aby normální slizy v mžiku zabil, začal zevnitř pojídat černý sliz. Ale co jiného čekat od slizu, co povolal zlý bůh, jeho sevření kolem Lorena nejevilo žádné známky oslabení.

Ale zároveň s tím Shayna vlívala tu vysátou životní energii ze slizu do Lorenova těla.

Loren, kterému už téměř došel dech, přeměnil tu životní energii na sílu a znovu začal máchat velkým mečem.

(Nezačínej si se mnou! Určitě se nenechám sežrat slizem!)

V koutku mysli mu něco klaplo.

Ačkoli se dusil, se svou nově nalezenou silou začal pažemi pohybovat takovou rychlostí, co se nedala srovnávat s tou předešlou.

I když tu nebyl téměř žádný vzduch, spoléhal se jen na sílu, co mu Shayna dávala, a velký meč začal zrychlovat a přemáhat sliz, do kterého se zakusoval. Kolem začaly létat kusy slizu a stříkalo to kolem a nějak se mu podařilo najít jádro.

Jak pocítil tu senzaci, kdy jeho meč něco zasáhl, Loren vlil do svých paží víc síly a zatlačil. Nakonec se to jádro roztříštilo ve dví a jeho meč narazil do podlahy.

V té chvíli ten sliz bez jádra nedokázal zabránit vlastní smrti, pozbyl svou vazkost a rozlil se po podlaze jako obyčejná tekutina. Lorenovi se podařilo zhluboka nadechnout a přijít zpět k životu. A pak padl na kolena a se šplouchnutím klesl na zem.

-----------------------------------------------

~ A přitom to vypadalo tak nadějně... a ono ne, pic bum a v další kapitole bude Loren v nemocnici. Přesně jak se sluší a patří na poslední kapitolu. ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>