Kapitola 244 – Ďábelská droga
Tady Satou. Když slyším slovo „převlek”, vzpomenu si na slavného hlavního hrdinu zloděje, co byl v převlecích dobrý. Myslím, že mnoho Japonců si pamatuje na to jeho gesto, kdy si z brady strhl falešnou tvář. Ty tváře pak bezohledně zahazoval, ale na výrobu jedné takové vlastně byla třeba celkem velká námaha.
Takže pojďme najít viníka.
Otevřel jsem mapu a vyhledávání. Zadal jsem klíčové spojení Ďábelská droga.
Vyhledávání ukázalo tři body. Zdálo se, že první dva body měli ve vlastnictví průzkumníci. Ten poslední bod byl pravděpodobně bingo. Bylo tam uložených téměř 100 Ďábelských drog.
Byla to vila šlechtice, s kterým jsem se nedávno setkal během večeře u vikomta, sir Sokel. Myslel jsem si, že to bude vila baroneta Dyukeliho, tohle bylo nečekané.
Zkontroloval jsem detaily vily sira Sokela.
Potvrdil jsem si, že měl drogu uloženou ve skryté místnosti ve vile. A v té tajné místnosti byli otroci s technikami Mísení a Alchymie, takže o tom nebylo pochyb.
Označil jsem si sira Sokela, jeho služebnictvo a ty otroky. Celkem to bylo 20 lidí. A jeden z nich byl v centru města s lidmi, co měli v kolonce Odměny a tresty různé položky. Zdálo se, že ti lidé patřili ke zločinecké gildě jménem Pařát Goblina. Byla to velká skupina kolem 60 lidí. Kdybych si je označil, měl bych mapu příliš přeplněnou, a tak jsem si označil jenom jejich šéfa a tři ve vysokém levelu.
Pravděpodobně hodlali zničit důkazy a zabít svědky. To znamenalo, že v nebezpečí byl pravděpodobně Rudaman v kobce, vedení ztracených loupežníků a jejich zprostředkovatel Besso.
Když pominu Bessa a jeho nohsledy, rád bych do bezpečí dostal nosiče a otroky, co pracovali v té skrýši v labyrintu. Ale i když hned nic neudělám, mělo by to být v tomto ohledu v pořádku. Když jsem poprvé vstoupil do labyrintu, vyhledal jsem si skrýše ztracených loupežníků, byli celkem hluboko uvnitř. Pokud by ti zločinci dokázali připravit sílu, co dokáže zaútočit na takové místo, přímo by zaútočili na gildu, aby ty svědky zabili.
Alchymista ve vile sira Sokela byl také v nebezpečí, ale toho tak snadno nezabijí. Byla to důležitá osoba, co dokáže vyrobit Ďábelskou drogu. A neměli by být schopní ho tak snadno nahradit.
Takže už jsem skončil s vyhledáváním viníka. Nechám na gildmistrové, aby se o ně postarala.
Použil jsem techniky Neviditelnost a Skrývání, jako když jsem pronikl na vévodův hrad, a pronikl jsem do místnosti gildmistrové. Pak jsem tam zanechal záhadný dokument s titulkem „Organizátorem je sir Sokel?”. Jen pro jistotu jsem přidal PS, kde jsem popsal tajnou místnost ve vile sira Sokela a brloh Bessa a jeho nohsledů.
Když jsem s tímhle skončil, odvedl jsem Lulu z Průzkumnické gildy.
„Pane, kam jdeme?”
„Jdeme do vily.”
Do večera stále zbývaly tak 2 až 3 hodiny. Než půjdu na návštěvu markýzy, chtěl jsem ještě něco udělat.
„Vítej z-zpjet.”
„Vítej zpět, paní Lulu.”
„Jsem zpět, Hoho, Kitono.”
Vypadalo to, že děti, co pracovaly v předzahrádce, viděly, že se k vile blíží kočár, a přišly nás pozdravit. Poté, co pozdravily mě, Lulu předala otěže Kitoně, co vylezla na kozlík. A odjely spolu do stájí, Lulu ji přitom učila kočírovat.
„Vítej zpět, pane.”
„Jo, jsem zpět. Jak se daří dětem?”
„Těch pět dětí upoutaných na lůžko nemá problém vykonávat jakoukoli práci kromě fyzické. Roji a Ani mají stále problém s řečí, ale mají dobrou paměť a kromě toho mají spoustu motivace, pravděpodobně se z nich stanou plnohodnotné uklízečky ještě dřív, než jsem si myslela.”
Měl jsem v plánu je najmout jen dočasně, ale možná by bylo dobře nechat je dál oficiálně pracovat pod Miteruniným vedením. Pokud během půl měsíce nedojde k žádným problémům, promluvím si s ní o tom.
Po pár dalších hlášeních jsem šel do sklepa. Nařídil jsem Miteruně, aby sem nikoho nepouštěla, neboť jsem se chtěl soustředit.
Do sklepní studovny jsem uložil knihy, co jsem koupil ve městě Seryuu a ve vévodském hlavním městě. Obsahem byla začátečnická magie, některé se překrývaly.
Zamknul jsem dveře na petlici a teleportoval jsem se do Břečťanové vily.
Telefonem jsem o tom informoval Lulu.
„He? Nepřišel jsi se slečnou Misanalií? Spr— pane Satou.”
„Ne, Mia se pilně snaží v labyrintu. Přišel jsem použít dílnu.”
V doprovodu znuděné Leriril jsem zamířil do dílny.
„Umělá kůže, co, další divná věc.”
„Jo, na něco to potřebuju.”
Přišel jsem do dílny, abych si vyrobil převlek. Lidé budou každopádně pochybovat o totožnosti neznámé maskované osoby. A proto mě napadlo, že si tentokrát vyrobím pod masku falešnou tvář. Jednou kdosi slavný řekl, že pokud je něco skryté, lidé to budou chtít odhalit.
V jednom Trazayuyově dokumentu byl záznam o umělé kůži. Byl to starý záznam, který napsal ještě před výrobou homunkulů. Zdálo se, že to vyvinul pro užití živých figurín, co pracovaly jako chůvy.
Nejprve smísit kultivační tekutinu.
Byla to jenom míza stromu světa naředěná v poměru 1 ku 100, takže jsem to měl hned hotové.
Pak do kultivační tekutiny přidat původní tělesné buňky na umělou kůži. Jelikož Leriril vypadala vážně znuděně, vzal jsem jí ze špičky prstu kapku krve. Ovládal jsem kultivační nádrž, co byla napojená na super pokročilý alchymistický nástroj. Vlastně to bylo snadné, neboť v tom dokumentu byla popsaná detailní procedura. Jelikož dokonce i s rapidní kultivací na to bylo třeba 30 minut, pojďme dělat zároveň s tím něco dalšího.
Nejprve paruka. Vytvořil jsem ji bílou a dost dlouhou na to, aby mi zakryla oči. Jenom ofinu jsem udělal černou, neboť účelem bylo, aby to na ostatní udělalo dojem.
Ještě jsem měl pořád chvilku, a tak pojďme vytvořit oděv a boty.
Z inventáře jsem vytáhl látku z vláken Yuriha obarvenou na černo a připravil jsem z ní oděv. Do kabátu jsem dal ramenní vycpávky, abych neměl pokleslá ramena. Co se týkalo bílých rukavic, trochu jsem se nechal unést, když jsem na ně Zelenou hedvábnou nití namočenou do Modré tekutiny vyšil pentagramy. Nakonec jsem připravil volný plášť s kapucí bez rukávů a hotovo.
Byla to předválečná školní chlapecká uniforma, kvůli které by Arisa slintala, kdyby ji viděla. Také jsem připravil čepici. Ovšem kdybych k tomu dal ještě sandály geta, bylo by to příliš, a tak jsem z velrybí kůže udělal tenisky.
Když jsem došil oděv, konečně byla hotová i potřebná velikost umělé kůže. Tentokrát jsem spěchal, takže by mělo stačit, když vyrobím jenom jednu. A pak někdy brzy vyrobím další 4 nebo 5.
Tentokrát jsem dělal převlekovou masku tak, že jsem použil proces podobný líčení se zvláštními efekty. Základem byla umělá kůže. Vytvořit tvář někoho jiného bylo těžké. Udělejme to tak, že jako základ masky použiju tvář nějaké slavné celebrity na zemi. Přijal jsem tvář mladé zahraniční hvězdy, kterou se mnou nebudou spojovat.
Samotná umělá kůže nebyla schopná zakrýt kosterní stavbu obličeje, takže jsem jako rám masky použil vlákno, co se s pomocí magické moci dalo rozšířit a vytvrdit. Materiál na toto vlákno jsem měl v inventáři dostatek, takže by mi to mělo stačit.
Během práce mi Leriril pilně pomáhala tím, že mi připravovala pracovní nástroje jako nějaký asistent nebo odklízením spadlého materiálu a odřezků.
Z této převlekové masky, co jsem vyrobil, se stal magický nástroj, co dokáže změnit kontury a tuk tváře.
Najednou mi na mysl vytanulo: „Nemohl bych s těmi materiály ovlivnit i tělesnou postavu?”
Možná to byl dobrý nápad.
Zrovna teď jsem to ale nemohl zrealizovat, neboť jsem neměl dost umělé kůže.
Výrobu přirozeně zbarveného trikotu pozdržme na později, i když jsem to měl na mysli. Pokud bych to přidal k živé figuríně, možná by bylo možné vyrobit si dvojníka.
Takže teď pojďme s tím hotovým oděvem a převlekovou maskou zatknout sira Sokela.
Otevřel jsem mapu, abych zkontroloval sled událostí.
Během mých uvolněných rukodělných aktivit situace evidentně rapidně pokročila.
Ztracené loupežníky vyjma vedoucích osob přesunuli z kobky v průzkumnické gildě do kobky labyrintové armády. Možná to bylo opatření pro případ nájezdu.
Besso a jeho přítel byli v zadní uličce v centru města. Zdálo se, že byli zranění. Když jsem je zkontroloval magií Jasnovidnost, pronásledovala je skupina lidí, co vypadali jako lupiči. Pravděpodobně to byli členové Pařátu Goblina. Pronásledovalo je také pár zaměstnanců gildy.
A stěžejní vilu sira Sokela obklíčili místokrálovští vojáci.
Jelikož ve vile bylo pár pracovníků gildy, zdálo se, že gildmistrová, co se na ten můj dokument podívala, pobídla místokrále, aby vyslal své vojáky. Ale stejně jsem si nemyslel, že by bez jakéhokoli důkazu udělala nájezd na šlechtickou vilu. Nevěděl jsem, jestli to bylo tím, že měla vysokou techniku Tajného manévrování nebo jestli jednala rychle nebo že Ďábelská droga byla nebezpečná.
Ve vstupní síni shromáždili veškeré služebnictvo a otroky z vily. Sir Sokel mezi nimi nebyl.
Na seznamu označených na mapě jsem ťukl na sira Sokela, abych se podíval na jeho nynější pozici. Byl v kočáru se svým komorníkem vně Labyrintového města. I ten dotyčný alchymista byl s ním.
Podle toho, že jeli na severozápad, pravděpodobně prchali do uhelného města. Nebo možná budou pokračovat dál na sever do vévodství Eluett. Jelikož byli mimo mapu, použil jsem magii Jasnovidnost, abych zkontroloval, jestli je někdo pronásledoval. Pronásledovali je místokrálovští vojáci na koních, byli asi 5 km za nimi. Pravděpodobně je doženou, než se dostanou na horskou cestu.
Takže se zdálo, že nebylo třeba ten převlek použít, i když jsem si ho tak pěkně vyrobil.
Zrovna když jsem ucítil vyčerpání, od Lulu přišel Signál.
Obsahem bylo: Naléhavý incident.
-----------------------------------------------
~ Co přesně se v celém tom zmatku stalo, že to mělo vliv i na Satoua, se dozvíme zase příště. ~
Děkuju za překlad.
OdpovědětVymazatďakujem za víkendovú kapitolku.
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDěkuju
OdpovědětVymazat