Kapitola 167 – Dvojitá krize (3)
Protože to bylo tak dlouho, co jsem vstoupil do kobky, téměř jsem zapomněl, jací netvoři se objevovali na podlažích 50+. Nicméně na 54. podlaží jsem narazil na obrovského humanoidního netvora a prolomil jsem se jím jen za jednu hodinu.
„...Ech?”
Tohle bylo poprvé, co jsem se podlažím kobky prolomil do hodiny. Když jsem se dostal k Obchodu a viděl jsem, že Loretta ještě nebyla zpět, uvědomil jsem si, jak rychle jsem se prolomil 54. podlažím. Popleteně jsem se ohlédl zpět.
[Huhu, to je moje moc, pane!]
„Jo, Peiko, jsi vážně úžasná.”
[Je dobře, že se moje pečeť uvolnila!]
Zdálo se, že největším důvodem bylo, že jsem se podlažím řítil jízdou na zmaterializované Peice. Když jsem zmaterializoval Peiku, neměl jsem moci nazbyt, abych povolal Ruyue nebo Sharanu. Prostě jsem vypil Manový lektvar, kdykoli skončila prodleva, a chaotickým plamenem jsem sežehával netvory, co nám stáli v cestě. Čas od času bylo v pořádku použít Peičinu schopnost, ale pořád mi chyběla mana na to, abych na ní jel a řítil se vpřed desítky minut.
Tato metody by v Beyond nefungovala. Stačilo jen pět vrstev Válečného pokřiku Lorda orků a náš rychlý výpad by se proměnil na zkratku ke smrti.
„Nicméně První kobku potřebuju pokořit co možná nejrychleji. Beyond přece jenom bezděky zabírá mnohem víc času.”
Nejdřív jsem dematerializoval Peiku a cirkuloval jsem Perutův okruh, abych si doplnil manu a zmírnil únavu. Šplhání První kobkou teď nebylo tak obtížné. Kdyby ano, trápilo by mě to. Zbývaly mi jenom 2 roky. Čím méně času strávím v První kobce, tím lépe. Musel jsem se soustředit na pokořování Beyond.
„Dobrá, vydejme se tam, jakmile se plně zotavím! Mým cílem je se prolomit za 4 dny!”
[Pokud budeš se mnou, pane, dokážeš to! Ostatní nepotřebuješ!]
Po Peičině prohlášení jsem se usmál a pohladil ji po vlasech. Promiň, Peiko, ale v Beyond budu potřebovat i moc Ruyue a Sharany.
Na 4. podlaží Beyond na mě čekali jak Lordové orků, tak Královny přízraků. Už jsem věděl, jak byli Lordové orků plamenní, ale mentální útoky Královen přízraků mě vážně nedokázaly ovlivnit. Jelikož jediným fyzickým útokem, co měly, bylo střílení ektoplazmových šípů, měl jsem pocit, že jsem je mohl prostě ignorovat. Samozřejmě to nešlo tak, jak jsem čekal.
Válečný pokřik Lordů orků měl vliv na všechny spojence. Jinými slovy to posílilo i Královny přízraků. Jejich mentální útoky to o moc neposílilo, ale jejich ektoplazmové šípy byly nesmírně děsivé. Stačil jeden a dokázal mi prolomit brnění a otřást duší. A jako kdyby to nestačilo, střílely jich stovky naráz, co se navíc odrážely a tak je to ještě víc posilovalo. Bylo to, jako kdybych byl v pekle.
[Člověk! Člověk se zářící duší!]
[Kuooooooo! Snězte ho!]
[Pohlední muži jsou všichni nepřátelé!]
„Vy mizerové... zahrnovat do toho osobní zášť...! Okuste šipky mé kuše!”
Na 4. podlaží Beyond toho má technika Boj s kopím moc nezmohla. Jelikož na mě Královny přízraků střílely stovky ektoplazmových šípů, kdykoli mě spatřily, neměl jsem šanci do nich vběhnout a vytvářet víry nebo tak něco. Spoléhal jsem se na kuši epického řádu, Dokonalého Lovce.
| Dokonalý Lovec (epické) |
| Odolnost – 351/360 |
| Útok – 3.750 |
| Požadavky – Síla, Mrštnost, Magie 150+. Střelba z kuše středního řádu |
| Možnosti – Síla +15, Mrštnost +15, Magie +15. Útokům šipkami přidává atribut větru. Útočná rychlost +20%. Automatické nabíjení. Když uživateli dojdou šipky, spotřebovává 10 MP na tvorbu manových šipek. |
| Technika – Neviditelný střelec: Šipky učiní neviditelné a odstraňuje jejich zvuk a přítomnost. Rychlost a útočná síla +30%. |
Dokonalý Lovec měl naštěstí už bonus větrného atributu. Když jsem ho prosytil Sharanou, ještě víc to atribut větru posílilo a vytáhlo to rychlost a průraznost šipek na maximum. Navíc ty šipky, co Dokonalý Lovec vystřelil, nebyly vidět. V důsledku čehož bylo těžké se jim vyhnout a mnoho je poznalo, až když je šipky zasáhly.
[Kuaaaaaaang!]
[Zbabělý člověče!]
[Kuaaaaa! Zabijte toho člověka!]
Bez ohledu na to, jak zápolili a jak moc se mě snažili zabít, nedokázali se vyrovnat mé rychlosti. Mohli akorát použít Válečné pokřiky a střílet zesílené ektoplazmové šípy. Ale jelikož ektoplazmové šípy při nárazu vybuchly, bylo možné je sestřelit. Tento úkol jsem nechal na Ruyue. Nespočet ledových krystalů, co Ruyue vytvořila, bylo dokonalé na vykrývání ektoplazmových šípů.
[Elementál! Zabijte toho elementála!]
[Všechny dívky, co jsou pěknější než já, by měly zemřít!]
[Zabijte všechny dívky, co se zdržují kolem chlapců!]
...A důležité bylo, abych naschvál nechal proletět pár ektoplazmových šípů kolem.
Když jsem se jim akrobatickými manévry vyhnul, odrazily se od stěn a zabily Královny přízraků nebo Lordy orků. Bylo to podobné tomu, jak jsem se s nimi vypořádával předtím.
[Kyaaaaak!]
[Očišťuje mi to duši...!]
„Jak tě můžou očišťovat vlastní šípy... Taky exorcisté přijdou na buben. Haat!”
Zaneprázdněně jsem manévroval sem a tam, vyhýbal se jejich útokům a střílel jsem šipky. Jak se mi za poslední měsíc zvýšily hodnoty, cítil jsem se mnohem lehčí. Proto bylo pokoření 4. podlaží rychlejší než pokoření 2. podlaží. Pokud jsem mohl s pomocí Ruyue ovládat ektoplazmové šípy, bylo 4. podlaží hračka. Ale takhle řečeno jsem v této taktice udeř a uteč nemohl pokračovat navždy. Jelikož jsem musel pokračovat vpřed, abych našel chodbu, bylo možné, že se dostanu do slepé uličky.
[Kuaaaaaang!]
Jak se dalo čekat, když jsem se ocitl ve slepé uličce, Lordové orků zakřičeli a vyrazili na mě, jako kdyby na tuto chvíli čekali. Královny přízraků se ke mně také rozletěly a vystřelily přitom nespočet ektoplazmových šípů. Rozkázal jsem Ruyue, aby vytvořila ledový vír a použil jsem jej na to, abych odrazil ektoplazmové šípy.
Pak jsem zakřičel: „Peiko!”
[Hřmící zem!]
Ve vzduchu se objevil černý drak. Davem netvorů se zablýskl tlustý blesk. Když se ten mocný blesk spojil s ledovými krystaly, zesílil a rozšířil se do všech stran. Všichni netvoři jednohlasně zaječeli.
[Kuaaaaaaaak!]
„Další...!”
Pověsil jsem si kuši k pasu a ze zad jsem stáhl Chaotické kopí. Jelikož ti netvoři byli ve stavu super-brnění, dál ke mně utíkali, i když ječeli bolestí. Pokud bych je teď nezabil, ušlapali by mě k smrti.
„Živelná bouře!”
V kopí se mi shromáždili elementálové a hlučně přitom brebentili. Perutův okruh se vehementně otáčel a celé mé tělo pokryl vírem. Zkrotil jsem ten vír many, co chtěl zdánlivě vybuchnout, a polapil jsem ho na hrotu svého kopí. Jak se shromáždilo víc elementálů, kopí zářilo čím dál jasnějším světlem.
[Chcípni, člověčeeeee!]
„Promiň, ale nemůžu ani jednou zemřít...!”
Jakmile dorazili ke mně, uvolnil jsem bouři elementálů. Skoro jako kdybych vystřelil z děla, mě obrovský zpětný ráz strčil vzad a já narazil do stěny za zády. Zasténal jsem a zkontroloval jsem své okolí. Pokud byl někdo z nich naživu, musel jsem je dostat, než dostanou oni mě.
Ale když bouře pominula, chodba byla klidná. Přesně jako vždycky všichni netvoři beze stopy zmizeli. Ačkoli je to znovu brzy obnoví, momentálně v dosahu mého vnímání nebyli žádní netvoři.
„...Dobře.”
Když jsem si potvrdil, že nepřežili žádní netvoři, založil jsem kopí zpět na záda. A pak jsem si s hlubokým povzdechem vytáhl a vypil nový Manový lektvar. Manový lektvar nejvyššího řádu byl lahodný bez ohledu na to, kolik jsem jich vypil!
„Peiko, znovu tě zavolám.”
[Ale já chci zůstat s tebou, pane.]
„Promiň. Během bitvy to nevadí, ale je těžké udržovat neustále tři elementály.”
[Pii.]
„Promiň, promiň.”
Poslal jsem Peiku zpět a rychle pokračoval. Když jsem nebojoval, prosytil jsem Sharanou místo kuše své tělo, abychom mohl vytáhnout svou rychlost pohybu na maximum. Kdybych použil víc many, mohl bych dokonce létat. Užitečnost Talarie tak nějak zmizela. Ačkoli kdybych ji povolal, rychlost by se mi ještě víc zvýšila!
[Pane, vypadá to, že jsi na létání velmi zvyklý. Většina elementalistů má problém, když letí poprvé.]
„Mám něco jménem Talaria. Každý den mi to po danou dobu umožňuje létat. Používal jsem to, i když jsem bojoval s Pesinou.”
[Jů! Když jsi to teď zmínil, vážně jsi tehdy létal! Vážně jsi speciální, jako kdyby nestačilo mít tři elementály...]
Zatímco jsem poslouchal Sharanu a letěl chodbou, střelil jsem šipku k podlaze. Ta se potom několikrát odrazila od země ke stropu jako hopík a pak silou, co by rozdrtila horu, udeřila do stěny. Okamžitě poté se ozvala silná rána a jekot.
[Kuaaaaa!]
„Dobře. O tuhle zónu jsem se postaral.”
S pomocí Manové detekce jsem detonoval past, co jsem objevil, a dokonce zabil Lorda orků, co čekal za rohem. Byl to vskutku uspokojivý pocit.
[Kiaaaaaaaaaaaaa!]
Vyletěly Královny přízraků, co byly mimo dosah pasti, a začaly střílet ektoplazmové šípy. Ale pokud nebyly posílené Válečným pokřikem, nemusel jsem se jim ani vyhýbat.
„Ruyue, štít!”
[Krystalová stráž!]
Vytáhl jsem kopí a vyrazil jsem k davu Královen přízraků. Zároveň s tím mě Ruyueiny ledové krystaly ovinuly jako mrak. Cirkuloval jsem Perutův okruh a aktivoval jsem Šílený tajfun. Vír many promísený s ledovými krystaly rozehnal všechny ektoplazmové šípy, kterých se dotkl.
[Kyaaaaaaaaak!]
[Zabijte toho člověka!]
„Haaaaaaap! Příval čepelí!”
Než jsem se k nim dostal, aktivoval jsem Příval čepelí. Z úst mi pak okamžitě vystoupily čepele. Narazil jsem do Královny přízraků a rozerval ji na kusy. Pak ty čepele vystřelily a rozervaly zbytek. A po těch, co přežily, se přehnaly chaotické plameny.
| Kritický úder! |
[Kyaaaaak!]
„Huu, jak dlouho budu muset poslouchat to vaše ječení?” zamumlal jsem a vymazal jsem veškeré stopy po Královnách přízraků.
Jakmile netvoři zmizeli, znovu zavládlo naprosté ticho. Teď už jsem si na to zvykl. V Beyond to najednou začalo hlučet a pak to najednou ztichlo. Byl to vskutku nestálý prostor.
Ale i když šlo všechno hladce, nemohl jsem být šťastný. Od chvíle, co jsem vstoupil na 4. podlaží Beyond, uplynuly dva dny. Věřil jsem si, že jsem pokračoval rychle, ale pořád jsem neviděl jedinou rovnou chodbu. Ačkoli jsem věděl, že v porovnání se svými posledními průzkumy Beyond jsem na to spěchal.
Zdálo se, že Ruyue mou netrpělivost prohlédla, neboť mě povzbuzovala.
[Neboj se! Shine, jsi velmi silný!]
Nebyl jsem si jistý, co s tím mělo dělat to, že jsem byl silný, ale věděl jsem, že se mě snažila utěšit. Pohladil jsem Ruyue po hlavě, co se sama od sebe zmaterializovala a objala mě. Sharana, co mi prosycovala tělo, také dodala:
[Pane, i když nebudeš spěchat, už tak jsi velmi rychlý!]
Její slova byla mnohem užitečnější než ty Ruyueina. Hořce jsem se usmál a přikývl.
„Máš pravdu. Pokud budu spěchat příliš a zemřu, byla by to skutečná pohroma. Díky. Pokračujme v tomhle tempu.”
Ten limit dvou let byl nesmírně tíživý. Už jsem nemohl šplhat kobkou jen na základě své touhy se zlepšit. Vpřed mě neustále tlačilo to, že jsem musel zachránit své přátele a rodinu.
Možná se to chovalo jako jed. Když kopí, co člověk zvedl, aby chránil svobodu, tížila zodpovědnost, přijde o svou ostrost a svižnost. To by bylo vskutku bláhové.
„Dobrá... Prober se z toho a jdi!”
S vervou jsem se pleskl do tváří a znovu vzlétl. Dokonce jsem povolal Talarii. Chtěl jsem odstrčit něco z toho tíživého pocitu.
„Pojďme!”
[Jo!]
[Ano, pane!]
20 minut poté se rozevřela přímá cesta a já se pomocí Karmínového řevu a Živelné bouře prolomil chodbou plnou Lordů orků a Královen přízraků. Za dva dny jsem se prolomil 4. podlažím Beyond. Bylo to příjemné překvapení.
Zatraceně, měl jsem ještě chvilku počkat! Promarnil jsem Talarii!
-----------------------------------------------
Autorova poznámka:
Rychle, rychle, rychle!
Díky moc.
OdpovědětVymazatďakujem, poriadne šliapol na plyn.
OdpovědětVymazatděkuji :)
OdpovědětVymazatNemá náhodou teď být svatba?🤣
OdpovědětVymazat