ICDS - kapitola 170

Kapitola 170 – Co pro ni není dovoleno (1)

Všichni jsme ztuhli. Nejdřív jsem ze sebe v klidu sundal Hwayu, ukonejšil Inu a dal ji na zem, neboť chtěla zůstat se mnou.

„Už jsi otcem, synu.”

„Ruku nahoru. Kdo chce jít?”

Ignoroval jsem otce a zeptal jsem se všech, jestli se chtěli účastnit. Nebylo třeba nic vysvětlovat. Jelikož to byl Akční nájezd v kobce, ve skutečnosti nezemřeme. A tak to mohlo být akorát výhodné. Předpokládal jsem, že ostatní gildy a průzkumníci smýšleli stejně. Nevěděl jsem, jestli to pro nás bude výhoda nebo ne, ale nemuseli jsme se lidem vyhýbat jen proto, že jsme je neznali.

„Já nepůjdu. Nejsem dost silný. Možná až pokročím do Druhé kobky...”

„Ani já nepůjdu, Shine... Proti obrovskému baziliškovi nebude moje obranná schopnost pravděpodobně užitečná.”

Walker a Shuna byli první, co odmítli. Ye-Eun také zvedla ruku.

„Ani já nemůžu jít, Shine. Dokud se nenaučím techniku, co mi mistrová řekla, budu mít potíže s netvory s velkými těly. Pokud půjdu, akorát mi to pošramotí hrdost.”

Všichni ostatní byli zticha. Jinými slovy Hwaya, otec, Ludia, Sumire, Ina a já půjdeme.

Zeptal jsem se Iny: „Ino, budeš v pořádku?”

„Jo! Ještě jsem zesílila!”

Když teď byla průzkumnice kobky, byla nepochybně silnější než předtím. V množství many se dokonce vyrovnala Hwaye. Co se many týkalo, Ina byla s největší pravděpodobností nejsilnější mezi Osvícenými na Zemi. To byl také důvod, proč svou schopnost nedokázala tak dlouho ovládat...

„Hm? Ty brečíš, tati? Nebreč!”

„N-ne, proč bych brečel.”

Pohladil jsem Inu po vlasech a usmál jsem se. Pak jsem se otočil na Ludii a zeptal jsem se: „Budeš v pořádku, Ludio?”

„Moje schopnost je podpůrná, takže to bude v pořádku. Zaměřím se na podporu tebe a otce.”

„Haha, díky.”

„Ludio, neprohlašuj Yungunga za svého otce jen tak sama za sebe. Radši bys měla podpořit i mě.”

„Huhu, taky budu očekávat tvou podporu, Palludio.”

Nepotřeboval jsem se ptát Hwayi a Sumire. Hwaya byla hned po mě nejsilnější v gildě a Sumire se svým božím skutečným jménem byla silnější než Shuna. Navíc při Sumiřině nepřirozeně rychlém tempu jsem měl pocit, že brzy přejde do První kobky. Ačkoli Shuna tvrdě dřela s Ludií... Ech?

„Jen tak mimochodem, Ludio, pořád jsi ve družině s Ellosem?”

„Ne, poslední dobou jsem ho nezastihla. Také jsme byli dva měsíce pryč, takže šplháme odděleně. Shuna a já jsme teď dost silné samy za sebe.”

...Zdálo se, že dva měsíce pokořování Akčních kobek všechny úspěšně posílilo. Se suchým úsměvem jsem se na všechny podíval. Vypadalo to, že se všichni rozhodli.

„Dobrá, takže půjde nás šest.”

„Tohle je poprvé, co spatřím průzkumníky První kobky. Jakpak jsou asi silní...”

„Počkat. Zkontroluju, jestli s námi může jít Lotte.”

Poslal jsem Lotte zprávu, ale po její replice „věřím ti, Hrdino”, nic dalšího neřekla. Zdálo se, že stále pilně trénovala. Neměl jsem na výběr. Pokud budu muset letět, prostě budu muset použít Sharaninu schopnost nebo skousnout spotřebu many a jet na Peice.

„Tak pojďme.”

Když jsem viděl, že se kolem mě všichni shromáždili, stiskl jsem na tlačítko „účastnit se”. A pak stejně jako když jsme vstupovali do Akčních kobek nebo když jsme se teleportovali, se okolí okamžitě změnilo.

Nacházeli jsme se na skalnatém kopci.

| Otevřel se komunikační kanál Akčního nájezdu! |

[3 minuty! Nájezd začne za 3 minuty!]

[Tsk, to není dost času! Proč nám Lord nedá víc času?!]

[Buď spokojený, že jsme ho zastavili na 10 minut, Ralphe.]

Jakmile jsme dorazili, otevřel se komunikační kanál a zaplavily nás hlasy průzkumníků. Nejdřív jsem zkontroloval terén. Byli jsme vysoko, na vršku kopce, co měl asi 3 kilometry v průměru. Kolem okrajů jsem viděl sráz. Včetně nás tu byla zhruba stovka lidí.

„Ech? Je tu pár nových tváří!”

„Co, to je nová gilda? Proč je jich v gildě řádu D tak málo?”

„Hej! Jaký je váš řád?!”

„Všichni jsou Zlatí!” zakřičel jsem na oplátku na muže, co na sobě měl brnění a kápi. Ačkoli Ina a Ludia byly stále ve Stříbrném řádu, Ina byla neuvěřitelně silná a ani Ludiina schopnost si s nikým nezadala.

Na kápi toho muže byl nažloutle hnědý štír. Okamžitě jsem věděl, že byl členem Pouštního štíra, gildy, co nájezd vedla.

„Zlato?! Zlatí řádi se účastní nájezdu řádu SS+? Hej, to neznáte svůj řád? Na nájezdy řádu SS+ byste měli být aspoň v levelu 80! Musíte být aspoň Platinoví, jasné?”

„Nebudeme vás vinit, ani když umřeme, takže se tím netrap.”

„Tsk, tihle nováčci...”

„Ralphe, přestaň hudrovat a pojď pomoct srovnat terén!”

„Už jdu! Fuj.”

Ooch, jak nepříjemné. Plivl naším směrem a zamířil zpět ke své gildě. Otec se zasmál a vytáhl kopí, ale já ho zastavil.

„Co se děje, synu? Jen se vlídně snažím někoho poučit o základním slušném chování.”

„Otče, na kterém jsi podlaží?”

„64.”

„Brzy ho doženeš, ne? Pak můžeš zvednout to své kopí. Jsou to hostitelé nájezdu a mají sílu, co podkládá jejich aroganci. Pokud určitě nejsme silnější než oni, nemůžeme spravedlivě zareagovat na jejich drzost.”

„Haa... Fajn. Jelikož jsi náš vůdce, poslechnu tě.”

„Díky, otče.”

„Ehm, když jsi teď otcem, cítím v tvých slovech upřímnost.”

„To s tím nemá co dělat!”

To tu všichni byli v řádu Platina? No ano, cítil jsem, že z každého z nich sálala mocná energie. Co se týkalo hodnot, nebyli jsme nijak pozadu, ale ten duch, co z nich sálal, byl úplně někde jinde. Rozdíl v lize vytvořený levely. Jak mi Stráž duše zvyšovala ligu duše, bylo pro mě snazší ten rozdíl vycítit. Byl to komplikovaný pocit, co se těžko popisoval.

„Ku...”

„Jů, podívejte se, jak se Shin tváří. Vypadá, že co nevidět umře nedočkavostí.”

„Ale tvůj výraz říká, že co nevidět umřeš láskou k Shinovi...”

Kvůli vzhledu našich členek jsme čím dál častěji upoutávali víc a víc pozornosti. Ale i tak nikdo otevřeně nezareagoval. Zdálo se, že chápali, jak je ten nadcházející nájezd důležitý.

„Hej, jelikož nebudete schopní uštědřit slušnou újmu, snažte se přežít. Byli jsme hloupí, když jsme si mysleli, že někdo z První kobky bude dost hloupý na to, aby se neplánovaně přidal k nájezdu řádu SS+. Tohle řeknu jasně. Neviňte nás, pokud umřete.”

„Díky, že máš o nás starost.”

Tomu muži, Ralphovi, co s námi předtím mluvil, jsem odpověděl s úsměvem. Zvedl ruku, jako kdyby chtěl říct něco dalšího, ale brzy jen nespokojeně mlaskl a odkráčel. Mezitím členové Revivalu vzrušeně mluvili. Vytvářeli plán, aniž bych musel něco říkat!

„Ohnivý drak byl jenom nájezd pro sto lidí, ale byl tak mocný. Jak silný asi bude Mocný bazilišek.”

„Moc se nepřepínej, dcerko. Přišli jsme sem pro body. Není třeba to přehánět a vrhat se do nebezpečí.”

„Říkej mi prostě Hwayo... Tedy pokud nechceš, abych ti říkala otče?”

„Hwayo Eleni Mastifordová...!”

„Dědo, můžeš mi říkat Ina!”

„Oooch, to zní skvěle. Řekni to znovu, Ino.”

„Dědo!”

Hej vy, mluvíte jako harmonická rodina! Proč to děláte teď?! Na to jste měli šanci předtím!

„Alespoň si načrtněme základní plán. Tak nějak dokážu odhadnout, jaké útoky bude bazilišek používat.”

„Baziliškové jsou známí svou schopností proměnit lidi v kámen. Slyšel jsem, že i jejich dech má schopnost proměnit na kámen.”

„Nemusíte se trápit, že byste zkameněli. S mocí země dokážu neutralizovat dokonce i baziliškovo zkamenění,” prohlásila Ludia sebevědomě.

Už teď jsem si myslel, že byl výtečný nápad sem Ludii vzít.

„Pravděpodobně bude obrovský...”

„Hwaya a Ina by měly zůstat vzadu a útočit z bezpečné vzdálenosti.”

„Jo! Když jsem s mamkou, jsem silnější!”

„Samozřejmě, huhu. Taky jsem silnější, když jsem s tebou, Ino.”

„Otec, Sumire a já budeme vpředu jako obvykle. Sumire, není třeba používat Athéninu moc, dokud toho nebude absolutně potřeba.”

„Ano, budu se soustředit na obranu, Shine!”

Když jsem chtěl něco říct otci, země se najednou začala chvět.

| Akční nájezd začíná. Objevil se Mocný bazilišek! |

S bušícím srdcem jsme všichni čekali, až se objeví Mocný bazilišek. Vytáhli jsme svoje zbraně a já jsem také povolal své tři elementály. Zároveň s tím jsem si vzal Manový lektvar. Byl jsem kdykoli připravený vypít Manový lektvar a explodovat Perutův okruh!

Pomalu se objevil. Nedokázali jsme skrýt svůj šok. Tělo měl dlouhé přes 300 metrů. Nejenom že byl větší než jakýkoli netvor, co jsem do teď viděl, ale také z něj sálala zkameňující energie, jen co otevřel svou obrovskou tlamu. Viděl jsem, jak se okolí měnilo na kámen.

Ale důležitější bylo, že celé tělo měl...!

„Brnění?! Co jsi zač, Iron Man?”

„Takže proto se mu říká Mocný!”

Zatímco jsem já naštvaně ječel, Hwaya překvapeně vykřikla. Baziliška pokrývalo podivné brnění. Měl na sobě několik stovek metrů dlouhé brnění s geometrickými symboly, z kterých sálala mocná mana. Bylo to, jako kdyby měl na sobě power-suit.

[Útok! Pokud se ta manová pečeť plně aktivuje, jsme v háji!]

„Nevím, co se děje, ale nejdřív zaútočme!”

Po výkřiku člena Pouštního štíra jsme také použili naše nejsilnější útoky. Ludia svou holí udeřila do země, takže z ní vystřelily kamenné úlomky jako jehličky a řítily se k baziliškovi, zatímco já jsem s pomocí Ruyueiny moci vytvořil obrovské ledové kopí. Zdálo se, že všichni v nájezdu měli nějaký útok na dálku, ale jenom zhruba dvacet z nich mělo výjimečně mocný útok na dálku. Baziliškovo brnění snadno vykrylo většinu útoků.

„Haaaap!”

Pak Hwaya ve vzduchu vytvořila obrovskou bílou ohnivou kouli a vrhla ji k baziliškovi. Zasáhla baziliška do hlavy, co měl také zakrytou obrněnou maskou, a velmi ji rozehřála. Zároveň s tím Ina rozpustile mávla rukou a zmrazila tu masku extrémní mrazivou energií a snadno ji roztříštila. Tahle kombinace dcery a matky... Úžasné!

Ale po tom zásahu si bazilišek uvědomil, že ten útok přišel od naší gildy. Otočil se naším směrem a se zuřivým řevem vychrlil dech!

„Ach Země!”

Ludia rychle přeměnila kamenné jehly na zemský štít, zatímco Sumire stála za štítem jako druhá linie obrany. Jakmile byla vystavena dechu, Sumiřin štít a paže začaly pomalu kamenět. Ale přesně jak Ludia řekla, dokázala Sumire snadno vyléčit. Ostatní průzkumníci se také zručně vyhnuli tomu zkameňujícímu dechu a když za baziliškovou rozbitou maskou spatřili jeho holou tvář, zajásali.

[Bravo! Po první vlně útoků je maska pryč!]

[Úžasné! Kdo to udělal?!]

[Ten Zlatý řád.]

[To udělal Zlatý řád?]

[…]

[Sakra, zase nabíjí! Potom použije k útoku ocas!]

Země se znovu začala chvět. Když bazilišek viděl, že na nás jeho dech neměl vliv, vyrazil k nám! Zatraceně, až moc jsme na sebe vzali jeho aggro! Navzdory tomu, jak byl masivní, nebo možná přesně proto, že byl tak masivní, tu vzdálenost mezi námi rychle zkrátil.

„Rozptylte se! Všichni! Hwayo, Ino, jděte s Ludií daleko za tanky! Všichni ostatní, rozdělte se a útočte, kdykoli budete mít šanci!”

Hwaya zezadu objala Ludii a vyletěla do vzduchu. Ina také odletěla vzad spolu s Hwayou. Otec se silně odrazil od země, aby se odtud dostal. Co se týkalo Sumire...

„Sumire, promiň!”

„Shine, t-to mě těší...!”

Se svým těžkým brněním a velkým štítem nebyla tak mobilní jako ostatní. Vzal jsem ji do náručí a odletěl jsem pomocí Sharaniny moci.

Většina lidí, co stáli baziliškovi v cestě, uhnuli, ale zdálo se, že dokonce i mezi průzkumníky Platinového řádu byli pomalí lidé, neboť někteří se tomu nevyhnuli včas. Baziliškova váha je rozdrtila a jejich vitalita okamžitě klesla na nulu. Bazilišek byl dost silný na to, aby průzkumníky Platinového řádu KO jedinou ranou. Mohl jsem si akorát představovat, jak moc by to bolelo, kdyby mě to zasáhlo.

„Děkuju, Shine. Uu, nemyslím si, že to svým štítem dokážu vykrýt.”

„Musíš se akorát jeho útoku vyhnout, hlavu vzhůru.”

„...Dobře! Když to říkáš, Shine, určitě to dokážu!”

...Než jsem se nadál, její víra ve mně se téměř proměnila na náboženský fanatismus.

Když jsem Sumire dal na zem, znovu jsem vyletěl nahoru. Ve vzduchu letělo zhruba třicet lidí včetně mě. Platinoví řádi byli rozhodně jiní než ostatní.

[Začněte od pravé nohy! Pravá noha, jasné?!]

[Hej, útočníci na dálku, nejdřív sejměte jeho levé oko! Masku má dole, takže je jasné, že bychom měli jít po hlavě!]

[Ach, už nějakou dobu jsem zvědavý, ale kdo je ta epická čarodějka, co ovládá ten oheň? Rád bych si tě najal jako svou sekretářku.]

[Ručím za to, že v tomhle nájezdu umřeš, kreténe.]

Průzkumníci začali naráz útočit na jeho pravou nohu. Bazilišek ignoroval tucty útoků na dálku, co se řítily k jeho oku, a vychrlil svůj zkameňující dech na útočníky na blízko, co se přibližovali k jeho noze.

Polovina průzkumníků ten dech setřásla díky vysoké odolnosti a zabodli své meče, kopí, sekyry a kladiva do baziliškovy nohy. Na druhou stranu ta zbývající polovina napůl zkameněla a musela ustoupit. Se svou abnormálně vysokou odolností jsem samozřejmě rychle překonal zkamenění a zapálil mu nohu chaotickým plamenem. Ačkoli ten power-suit... nebo spíš krunýř plameny blokoval; začaly hořet. Ale pak se plamen zmenšil. Zdálo se, že jeho krunýř měl schopnost pohlcovat manu chaotického plamene a uhasit ho.

[Léčení!]

[Léčitelé, pohyb! Pokud útočníci klesnou pod půlku HP, je konec!]

[Není ta blonďatá dívka v kněžské róbě ta slavná korunní princezna ze světa Luka? Byla naživu!]

[Soustřeď se na baziliška, retarde!]

Pak do vzduchu najednou vystřelil jeden průzkumník. Byl to muž, co na sobě měl modré brnění a nesl si velký meč. Na kápi měl také emblém gildy Pouštní štír. Pozornost jsem mu věnoval jen z jednoho důvodu. To proto, že kvůli tomu množství many, co z něj sálalo, jsem se třásl.

Bazilišek na něj také přišel a otevřel tlamu.

[Kyaaaaaaaaa!]

„Ledová srážka!”

Poté, co v mžiku dorazil k baziliškově pravé noze, sekl svým mečem. Přesně zasáhl tu část krunýře, co oslabil chaotický plamen, a pak to s křupáním vybuchlo. Šokující bylo, že jeho útok tím nekončil, neboť zmrazil většinu jeho pravé nohy. Správně, zmrazil. Zdálo se, že ten led, co vytvořil, nedokázal roztát, neboť oslaboval energii, co sálala z baziliška. Instinktivně jsem si uvědomil, že jeho led měl podobnou povahu jako můj chaotický plamen.

Když jsem zvedl hlavu, spatřil jsem, jak se na mě šklíbil. Bylo to, jako kdyby říkal: „Tvůj plamen to v půlce uhasilo, ale můj led ho úžasně zmrazil!” Záludný mizero! Kdybys ho zmrazil jako první, můj plamen by mu zničil krunýř a spálil nohu!

Jen jsem si chtěl z nájezdu vzít své bonusové hodnoty, aniž bych musel bojovat naplno, ale tohle mě podnítilo. Nechtěl jsem s tím mizerou prohrát, ani kdybych měl umřít.

Rozdíl v levelech? K čertu s tím! Moje zbraň není můj level, ale tohle... Budeš litovat, že jsi mě vyprovokoval!
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Hehehe, copak jsme si už všichni nezvykli, že máme delší kapitoly? ...T.T

Vlastně tam byla část, kde jsem to mohl ukončit, ale scházel tomu důraz. V důsledku čehož 8.500 znaků... ehm.

-----------------------------------------------

~ Autora si nevšímejte, prostě to svoje psaní nedokážu udržet na uzdě... Ale Shin se nám naštval, no ne, jakpak se asi předvede v další kapitole? ~ 

<Předchozí>...<Následující>