ICDS - kapitola 171

Kapitola 171 – Co pro ni není dovoleno (2)

Jelikož jsme mu zničili krunýř na pravé noze, bazilišek ze sebe vydal rozzuřený řev, co se ozýval po celém kopci. Několik lidí, co ten strašlivý řev zaslechlo, pak ztuhlo a na jejich těle byly vidět známky zkamenění. Také jsem se na okamžik zastavil, ale s pomocí Stráže duše a své manové odolnosti jsem se z toho brzy dostal.

[Pokud chceš, můžeš použít moc Athény.]

[Vážně, Shine?]

[Jo. Ukažme jim naši sílu. Taky nechceš, aby na tebe shlíželi, že?]

[Ne, Shine! Rozumím!]

Přiživil jsem trochu té vášně u Sumire, co se na mě dívala s úctou, a vyletěl jsem zpět do vzduchu. Po tom řevu začal runový vzorek na baziliškově krunýři zářit a všude začal střílet malé, kameni podobné věci. Tyto kamenné střely také zkameněly všechny, kterých se dotkly.

[Kyaaoooooooooo!]

Baziliškův řev dál přetrvával. Bylo snadné, aby lidé zemřeli, pokud bychom neměli neustálé léčení. Útočníci na dálku valili útoky na baziliškovu odhalenou tvář, ale bazilišek máchl svým masivním ocasem a vykryl ty útoky, než ho mohly zasáhnout. Z ocasu pak na všechny průzkumníky vypálil víc střel. Vyrazil jsem k němu a vyhýbal se těm střelám.

„Příval čepele!”

Masivní netvoři měli nezměrnou životní sílu, takže bylo obtížné je zabít. Ale kvůli své velikosti z nich také byl snadný terč. Snadno jsem se vyhnul baziliškově máchnutí ocasem a proplétal jsem se sprškou kamenných střel. Pak jsem mu plnou silou zabodl kopí do levé nohy. Nad krunýřem mu znovu vzplály chaotické plameny a čepele z Přívalu čepele mu také bušily do krunýře. Tohle samozřejmě nestačilo na to, aby ho to zranilo.

„Temná hřmící exploze!”

Baziliškovo tělo sebou chvilku cukalo, pak z mého těla vystřelil černý blesk a vlil se mu do krunýře. V komunikačním kanálu to začalo okamžitě hlučet.

[Co to bylo?! Není to technika Pána 15. podlaží?!]

[To už jsem 40 let neviděl!]

[Může někdo vysvětlit, co se stalo? Ten chlápek na sobě při nájezdu řádu SS+ nemá něco jako sadu Temného krysího muže, že ne?]

[Hej, jakmile ta technika zasáhne, paralyzuje svůj cíl bez ohledu na jeho sílu. Útočte!]

Trvání Temné hřmící exploze bohužel nebylo tak dlouhé! Jakmile technika skončila, znovu jsem ho udeřil do krunýře na noze a pak jsem ustoupil. Okamžitě poté se místem, kde jsem ještě před chvilkou stál, prohnal ocas.

Kdyby mě to zasáhlo, zasažená část těla by mi zkameněla a následující náraz by ji pak roztříštil. Byla by to smrtelná újma. Vlastně to jednoho z ostatních průzkumníků zasáhlo a okamžitě zemřel. Ti Platinoví průzkumníci nebyli zase až tak silní! Jak to, že nedokázali přečíst pohyby tak obrovského netvora?

Nicméně jakmile začali lidé umírat všude možně, přeživší průzkumníci se začali poddávat nenávisti a hrnuli k baziliškovi víc útoků. Téměř všichni útočili na jeho levou nohu a ne zmrzlou pravou nohu.

„Haa!”

„Chcípni!”

[Kugyaaaaaaaa!]

V té chvíli z jeho krunýře začalo sálat jasné světlo. Instinktivně jsem vyletěl nahoru a vyhnul jsem se tomu světlu. Většina létajících průzkumníků udělalo to samé. Ale několik průzkumníků na zemi to nedokázalo.

Tito průzkumníci se pak dokonale proměnili na kámen.

[Zatraceně, aktivuje se jeho brnění! Kněží, honem!]

[Malphe!]

[Září mu oči! Útok! Zastavte ho!]

[Zatraceně, se 100 lidmi to bylo příliš těžké...?!]

[Přestaň s tím poraženectvím a použij ty svoje zatracené techniky!]

Díky něčímu výkřiku ze země začala zářit jasná světla. A mezi nimi bylo jedno obzvláště zářivé. Kvůli nádherné dívce, co měla v ruce zdobený štít, bazilišek řval bolestí... Počkat, to byla Sumire!

[Hele, ten bazilišek kamení!]

[Cože?! Někdo mění baziliška na kámen?]

[Boží moc! Ta dívka musí mít boží skutečné jméno!]

[Neznámý průzkumník s božím skutečným jménem? Z jaké je gildy? Určitě je gildmistrová, ne?]

[Je dokonce mladá a pěkná. Přesně můj typ!]

[Hej, ty mizero. Kdo k čertu jsi? Pokud tenhle nájezd selže, zabiju tě. Z které jsi gildy?]

Dobře, Sumire! Dobrá práce!

Sumire nám nepochybně vytvořila příležitost, abychom situaci zvrátili. Ačkoli měl bazilišek schopnost měnit věci na kámen, potlačila to Medúzina hlava na Athénině štítu. Začal částečně kamenět od očí, kterými chtěl užuž něco udělat. Přítomní zkušení průzkumníci tuto příležitost nepromarnili a stříleli na baziliška mocné útoky. Otec a já jsme samozřejmě byli mezi nimi.

Otec ve svém kopí zkrotil mocnou nárazovou vlnu a úspěšně baziliškovi uštědřil ránu, kterou nemohl ignorovat. Namířil mu to na jeho zkamenělou tvář. Ačkoli zkameněl kvůli boží moci, bazilišek měl také schopnost měnit věci na kámen, takže by nebylo žádným překvapením, kdyby se z toho dostal dřív. Bylo lepší mu zkamenělé části tváře roztříštit, než se vzpamatuje.

Ale já jsem mířil na jinou část. Několik útočníků na dálku se soustředilo na jeho tvář a jak jedno jeho nezkamenělé oko začalo zářit, vyhnul jsem se jeho tváři.

„Haaaaaap!”

Sestoupil jsem z nebe jako šíp a vzedmul energii Šíleného tajfunu. Na hrotu mého kopí to zhustilo vír chaotických plamenů, co se tam shlukly. S živým výkřikem jsem udeřil do baziliškova masivního ocasu.

| Kritický úder! |

[Kyaaaaaaak!]

Dobře, zabralo to! S Tetováním Dvouhlavého obra jsem byl mnohem silnější. S hybnou silou z mého rychlého sestupu ten útok úspěšně roztříštil krunýř na baziliškově ocasu!

[Rozbil se krunýř na ocasu!]

[V zadní části krunýře má trhlinu! Útočte tam!]

[Ach, počkat! Stát!]

Dva létající útočníci vyrazili baziliškovi k zádům navzdory tomu výkřiku, co je od toho odrazoval. Oba dva byli válečníci, jeden s kladivem a druhý se sekyrou. Zdálo se, že byli ze stejné gildy, neboť se svými zbraněmi plné aury udeřili baziliška do hřbetu zároveň. Okamžitě poté z baziliškova hřbetu zasálalo jasné světlo. Pak mi v uších zazněla zpráva.

| Gilda Čas mudrce byla vyhlazena! |

„V-vyhlazena... Určitě se jim dostane čas mudrce...”

Byl jsem zvědavý, kdo vymyslel takové gildovní jméno, ale bohužel to teď nebylo tak důležité. Jak jsem zkontroloval baziliškův hřbet, orosil jsem se studeným potem. Co členy gildy Čas mudrce připravilo o život, nebylo nic než skupina létajících hadů. Z baziliškova hřbetu vystřelovaly stovky mini-bazilišků.

[Zatraceně, tohle se ještě nikdy nestalo!]

[Rozštěpí se! Honem je zabijte!]

V komunikačním kanálu to vřelo šokovanými hlasy a kletbami. Útoky mágů se začaly soustředit na mini-bazilišky, ale jejich odolnost vůči magii byla otravně vysoká. Jinými slovy se o ně museli postarat válečníci. A k tomu předstoupil ten muž, co předtím zmrazil baziliškovu pravou nohu.

[Mágové, soustřeďte se na to, abyste baziliškovi zabránili v pohybu! Obzvláště se soustřeďte na jeho hlavu! Válečníci, zabijte ty malé a rozbijte mu krunýř na hřbetě!]

S největší pravděpodobností to byl gildmistr Pouštního štíra. Poté, co vykřikl své rozkazy, vyrazil ke skupině mini-bazilišků a následovalo jej zhruba deset létajících válečníků, co na sobě všichni měli rozevláté kápě Pouštního štíra. Neboť jsem nechtěl promarnit tuto příležitost, honem jsem vyrazil kupředu.

„Sharano, půjdeme plnou rychlostí!”

[Ano, pane!]

„Stopa vichřice!”

Konečně tu byl někdo, kdo mohl zvýšit mou útočnou moc. Nemohl jsem je přenechat ostatním! Horečnatě jsem zrychlil a proletěl kolem ostatních.

Bez ohledu na to, v jak vysokém levelu jste, nebudete se moct rovnat s mou rychlostí! Mám Hermovo skutečné jméno a uzavřel jsem úmluvu s jedinečným elementálem větru Sharanou!

[Kdo to je?!]

[To je ten chlápek v řádu Zlata.]

[Řád Zlata? S touhle rychlostí? To si děláš srandu, ne?]

V mých stopách zůstávala cesta z chaotických plamenů. Jako kometa jsem se řítil k mini-baziliškům. První mini-bazilišek, co se mi postavil, vybuchl poté, co ho zasáhlo moje kopí. Skvělé! S tímhle...!

„Pojďte!”

| Použil jsi Provokaci! Všichni nepřátelé v oblasti na tebe s velkým nepřátelstvím zaútočí! |

V mžiku jsem byl v obklíčení mini-bazilišků. Zdálo se, že byli schopní pohledem proměnit lidi na kámen, neboť jsem z částí svého těla, na které zírali, cítil lechtavou senzaci odolnosti. Nebyli samozřejmě dost silní, aby pronikli mou Stráží duše. Ušklíbl jsem se a poslal jsem je do vzduchu. Většinu jsem zabil jediným úderem.

„Uaaaaaaaaaaaa!”

[Vypadá to, že nás nebude třeba. Otočit! Zaútočíme na hřbetní oblast!]

[Hm...]

Na všech stranách se blýskala magie, zatímco baziliškovy útoky otřásaly zemí. Dokonce i teď mu průzkumníci samozřejmě rozbíjeli krunýř. Všichni přítomní měli sílu ohrozit baziliška na životě. Možná proto se tato bitva zdála tak radostná. Tohle bylo přece jenom poprvé, kdy jsem bojoval s průzkumníky, co byli silnější než já!

Ale stejně jsem chtěl toho gildmistra porazit.

[Pane, energie větru sílí!]

„Nasbírej jí co možná nejvíc! Vrhneme se na obrovský útok!”

I během toho, co jsem takhle Sharaně rozkazoval, jsem neustále měnil směr svého výpadu a kopím jsem probodával mini-bazilišky. Deset, dvanáct, patnáct, dvacet...!

„Ještě trochu...!”

„Boží moc!”

„Zatraceně, to je ten chlápek netvor?!”

A pak spolu s šokovanými výkřiky pár průzkumníků se bazilišek přestal pohybovat. Svůj krunýř, co měl na délku přes 300 metrů, byl zmrazený úplně do běla! To byl nepochybně útok toho gildmistra... Na to, že to byl pouštní štír, vážně rád používal mrazivé útoky!

[Zaútočte, zatímco ho Scizarnathova moc drží zpět! Skoro mu došla stamina! Pokud mu řádně zničíme krunýř, bude to naše vítězství!]

Jeho sebevědomý hlas se díky komunikačnímu kanálu donesl ke všem průzkumníkům. Průzkumníci pak použili své nejmocnější techniky, co si šetřili, aby baziliškovi postupně rozbili krunýř. Krunýř, co mu kdysi dokonale zakrýval celé obrovské tělo, teď byl v ubohém stavu.

Tehdy jsem dodělal svého třicátého mini-baziliška a připravil se k závěrečnému úderu Stopy vichřice. Cítil jsem, jak se kolem mě srocovala energie větru vytvořená mocnou rotační silou Perutova okruhu, co vytvářela vír jako při bouři. S širokým úsměvem jsem vystřelil nahoru. Ačkoli jsem ještě nezískal Obří moc, Tetování Dvouhlavého obra mi dávalo tak akorát dost síly na to, abych to zkusil.

[Co to je za vír? Letí to nahoru!]

[To je ten chlápek.]

[To má taky boží skutečné jméno?]

[To snad ne. Už tak je dost překvapivé, že se dneska objevil nový držitel božího skutečného jména. V celé První kobce je méně než 20 lidí s božím skutečným jménem!]

Jo, dál mluvte!

Už jsem byl stovky metrů nad zemí. Mocné víření větru kolem mého kopí a těla bylo tak silné, že se to jen těžko dalo zahlédnout pouhým okem. Ale ještě jsem neskončil.

„Gigant!”

Tlak na mé paže okamžitě zesílil. Dokonce i s mými hodnotami, božími skutečnými jmény, tetováními a silou z Chaotického kopí bylo těžké Giganta použít. Dokázal jsem říct, že s tímto zvětšeným kopím vydržím jen asi 2 minuty.

Naštěstí to bylo více než dost času na to, abych toho baziliška oddělal.

„Hněv Nebeského boha!”

BUM!

Po dlouhém a tlustém Chaotickém kopí sestoupil zlatý blesk. Energie větru, co jsem nastřádal během Stopy vichřice, změnila prostřednictvím Sharanina vlivu své vlastnosti a začala ještě více umocňovat Hněv Nebeského boha. Tu energii blesku to okamžitě zesílilo, takže to jasnou oblohu zbarvilo do zlatého odstínu. Bleskové kopí okamžitě upoutalo pozornost všech.

[Věděl jsem to, je to držitel božího skutečného jména!]

[Kdo je ten mizera?! Ne, co to je za gildu?!]

[E-ech...? Počkat... První místo v gildovních zásluhách! Možná nám ho ukradnou!]

[Hej, stůj! Vyfouknout 1. místo hostiteli?]

[Řekl jim o tom někdo?]

[Řekli, že jsou všichni v řádu Zlata! Řekl bys jim to?!]

[Honem toho baziliška zabte, než zaútočí!]

[Prosím, kdyby to bylo tak snadné, ani by boží moci nebylo třeba!]

Už tak bylo těžké ho společně zabít, ale zdálo se, že to mělo nějaká pravidla. Průzkumníci si to vážně rádi ztěžovali... S tím jsem samozřejmě neměl co dělat.

„Peiko, pojď do mého kopí!”

[Kyahaha! Má neuvěřitelnou energii, pane!]

Blesk to znovu posílilo. Přišlo mi těžké nechat oči otevřené. Ale teď jsem nemohl přestat. Přinutil jsem se mít oči otevřené a zesílil jsem sevření na zvětšeném kopí. A pak, jak jsem sestupoval ke řvoucímu baziliškovi, jsem zakřičel: „To já mu vezmu hlavu!”

| Použil jsi Válečný pokřik Lorda orků! Všechny členy družiny to zbavilo účinků negativních stavů. Útočná síla všech členů družiny vzroste během trvání o 50%. Všichni členové družiny jsou ve stavu super-brnění, nepřátelské útoky je neohrozí. |

Pak jsem aktivoval efekt Tetování dvouhlavého obra, co mi jednou denně posílilo vyvinutou újmu při útocích z blízka o 50%. I když jsem měl na sobě brnění, Tetování dvouhlavého obra se objevilo nad ním a zářilo karmínovým světlem. Bazilišek pocítil tu blížící se hrozbu a vychrlil mým směrem svůj dech, ale síla Hněvu Nebeského boha to vykryla.

Stal se ze mě pruh karmínové komety a vystřelil jsem dolů k baziliškovi.

Jelikož to byl závěrečný úder techniky typu výpadu, moje brnění a Tetování Obrovského vlka posílilo újmu o 110%, Stopa vichřice o 200%, Válečný pokřik Lorda orků o 50% a nakonec Tetování dvouhlavého obra o 50%. Ten nynější útok zrovna teď to celkem zvýšilo o 410%. jelikož to byl samozřejmě jen nárůst, skutečná újma, kterou jsem způsobil, byla 510%. Nebylo třeba popisovat její ničivou moc.

Neskončil jsem. K tomu všemu jsem přidal Hrdinný úder. Svolal jsem veškerou manu v těle a vlil ji do kopí. Jak jsem polkl Manový lektvar, co jsem si připravil do úst, zakřičel jsem: „Božská rychlost!”

Moje rychlost, co už se beztak nedala sledovat, se nezvýšila třikrát, ale desetkrát. Bazilišek neměl šanci se mému útoku vyhnout. Čelil jsem baziliškově kamenícímu pohledu, aniž bych hnul brvou, a udeřil svým kopím dolů do jeho čela!

| Kritický úder! |

Bylo to vážně štěstí. Bazilišek nepochybně měl kosti! S účinkem Drtiče lebek se veškerá kritická újma zvýšila o 50%. Neboť kritické údery normálně uštědřovaly 200% normálního množství, s účinkem titulu Drtič lebek se útok zesílil na 300%! Přišlo mi směšné, že jsem si tak moc hrál s čísly, ale výsledek nebyl ani v nejmenším směšný.

[Kugyaaaaaa!]

Jakmile se kopí srazilo s jeho čelem, vypustilo to blesk nejvyšší síly a provrtal se mu hlavou. Kopí, co bylo tucty metrů dlouhé, rozštíplo baziliškovi hlavu vedví! Bazilišek ze sebe jen stěží vydal svou smrtelnou agónii, než umlkl. Z té své rozštíplé hlavy už nechrlil svůj kamenící dech nebo pohled.

Okamžitě poté krunýř, co mu zbýval na těle, vybuchl. Z jeho těla zbyl jen prach a zmizel.

Boss nájezdu řádu SS+ pro 500 lidí byl vyřízený.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Co je čas mudrce?

Je to krátké období času dané Hrdinům, co se lopotili těžkostmi a agónií, kdy jejich mozek funguje nejracionálněji a umožňuje jim odpovědět na ty nejfilozofičtější otázky! Dnes v roce 2015 se význam bohužel tak nějak změnil a značí to okamžiky, kdy ti, co utrpěli velkou porážku nebo nečekanou událost, zpochybňují svou existenci v pozici OTL.

Odměna za bosse nájezdu a význam nadpisu této části se vyjeví v příští kapitole. Těšte se na to!

A dneska také započne hlasování o popularitě! Nezapomeňte!

(Čas mudrce je korejský termín pro období po orgasmu.)

-----------------------------------------------

~ A teď se pro změnu zase naštve gildmistr té hostující gildy, že nedostane první místo v zásluhách. ~ 

~ Posílám díky za kafe čtenáři EnvyusOrwell (skloňování si na triko opravdu nevezmu). ~

<Předchozí>...<Následující>