ICDS - kapitola 174

Kapitola 174 – Co pro ni není dovoleno (5)

Nakonec jsem bez nějakého moc velkého přemýšlení šel do gildovního domu s Lorettou, ale... nebylo tohle poprvé, co jsem sem Lorettu přivedl? Ano, bylo... Když jsem si to uvědomil, začal jsem se potit.

Pokud mě uvidí Hwaya nebo Ludia...!

Možná vypukne válka, co zničí celou Rezidenční oblast! Ale brzy se mi ulevilo, když jsem zjistil, že v gildovním domě nikdo nebyl. Loretta mě zatahala za paži.

„No tak, Shine. Pojďme!”

„Ach, jo.”

Loretta by měla mít ponětí o tom, kdo je v mé gildě. Nebyla zvědavá? I když jsem si myslel tohle, nezeptal jsem se jí na to. Nebylo třeba přivolávat katastrofu, které jsem se vyhnul.

„Příště mě určitě představ členům své gildy, Shine, dobře? Huhu.”

„Ek!”

Loretto... Ty děsivá ženská!

Jelikož už jsem prozkoumal Rezidenční oblast Beyond, nebylo tam moc mlhy a nebylo těžké najít vilu druhého průzkumníka, Daisy Ectradion.

„Už je to dlouho, co jsem tu byla.”

„V-vážně?”

„Ano... Nemyslela jsem si, že bych ještě kdy přišla.”

„To ty jsi navrhla, že půjdeš se mnou.”

„Ano, jsem nesmírně šťastná, protože jsem s tebou, Shine.”

Neodpověděl jsem a dál jsem v tichosti pokračoval v chůzi. Také se tak zařídila a nic neříkala. Po 20 minutách jsme konečně dorazili k vile druhého průzkumníka. Teprve pak jsem si vydechl a zastavil se. No vážně, myslel jsem si, že z těch rozpaků umřu.

[Vrať se.]

Teď jsem měl pocit, že jsem pochopil, co ta mana obklopující tuto vilu dělala. A tak mě nepřekvapilo, když to v komunikačním kanálu začalo hlučet.

[Přišel jsem, protože si s tebou chci o něčem promluvit. Můžeš si vyšetřit chvilku? Pokud by to šlo, rád bych si tě přidal do seznamu přátel.]

[Do seznamu přátel? Ani nevíš mé jméno. Nemáš jak si mě přidat... Neříkej mi...]

[Můžu?]

[...Jen do toho.]

Přidal jsem si Daisy Ectradion a ona to přijala. Okamžitě jsem jí poslal zprávu.

[Je to, jak si myslíš, a setkal jsem se s gildmistrem Pouštního štíra. Mluvil o tobě.]

[Lodert Hydelcyon, velitel královských rytířů říše Cyon.]

[Ano, ten.]

Bylo to poprvé, co jsem slyšel jeho plné jméno, ale stejně jsem v klidu odpověděl. Měl jsem pocit, že jsem si zasloužil dostat Akademickou cenu za Nejlepšího vedlejšího herce.

[Ty... Pokud jsi s ním při své nynější síle bojoval, není možné, abys byl v bezpečí a v pořádku.]

[Důvod, proč jsi zavřená ve své vile, má co dělat s ním, že?]

[A co když ano?]

Podíval jsem se na Lorettu. Ona roztomile naklonila hlavu ke straně. Poslední dobou se snažila ukázat své kouzlo, kdykoli to šlo. Určitě si uvědomila, že to zabíralo!

[On a jeho gilda jsou vyřízení. Zjistilo se, že podpláceli administrativní gildu.]

[Jak by to mohlo... Takže ta osoba, co jsi s sebou přivedl?]

[Přesně.]

Chvíli neodpovídala. Pak se mlha, co zakrývala vilu, trochu rozptýlila a brána do vily se otevřela.

[Chci si poslechnout, co se stalo.]

Měl jsem pocit, že dostanu oznámení ve stylu „Mise splněna!”. S úsměvem jsem s Lorettou vstoupil do vily. Vila musela být dlouho zanedbávaná, neboť celou oblast pokrývaly trnité keře, lijány a plevel. Určitě nikdy neopustila vilu... Zavolal jsem Sharanu a Peiku.

„Můžete tu zahradu vyčistit?”

[Samozřejmě! Mám všechno posekat?]

[Já všechno spálím. Pojďme, otravná větrná holko.]

[Až po tobě, zvrhlá ženská.]

Prosím... nehádejte se...! Navzdory svému vztahu společnými silami za 3 minuty zahradu uklidily a navrátily jí prostornost. Bylo to, jako kdyby na tom pracovala stovka profesionálních zahradníků.

[Elementálové jsou... vážně silní.]

Když jsme skončili s úklidem zahrady, přední dveře do vily se otevřely a za nimi se ukázala prostorná hala. Vešel jsem spolu s Lorettou a elementály. I když už svou práci dokončily, ani nepomyslely na to, že by se vrátily zpět. Sharana mi skromně seděla na rameni, zatímco Peika se mi stočila kolem paže. Jelikož jsem nebyl v bitvě a nemusel jsem se starat o manu, nijak zvlášť mi nevadilo, že tu zůstaly.

[Jsem na druhém podlaží. V pokoji úplně nalevo.]

Otevřel jsem dveře od té určené místnosti. Čekal jsem, že tam bude extrémní nepořádek, ale vlastně to tam bylo dokonale poklizené. Okno, co zabíralo celou jednu stěnu místnosti, bylo otevřené a dovnitř proudil vzduch. Daisy Ectradion byla na posteli v koutu místnosti.

Ležela tváří dolů a neměla na sobě nic jiného než bílou košili. Její černé krajkové kalhotky byly všem na očích, ale Loretta mě dloubla do očí, aby mi výhled zakryla. Au!

„Co to děláš, Loretto?!”

„Kuk, takže Zlé oči dokáží proměnit na kámen i mě... Huhuhu, tolik jsi vyrostl, Shine!”

Loretta zatřásla rukama a její částečně zkamenělé prsty se vrátily zpět do normálu. Věnovala mi významný úsměv, ale já jsem se s ní dál dohadoval.

„Proč jsi mě dloubla do očí?!”

„Pokud rychle neodvrátíš zrak, znovu na tebe zaútočím!”

Zatraceně, ale já jsem chtěl vidět víc! Dělám si srandu, samozřejmě!

Zatímco jsem odvrátil zrak, Loretta přišla k Daisy Ectradion a zakřičela: „Proč pod tím nic nemáš?! Neříkej mi, že se snažíš svést mého Shina?! To chceš, abych tě praštila, zákazníku?”

„Já nemám... sílu... sukně jsou... nepohodlné.”

„Honem si něco obleč!”

„Mám jenom uniformu...”

„Uuuuu! Tak se aspoň zakryj dekou!”

Trvalo dalších 30 sekund, než mi bylo dovoleno se znovu podívat. Daisy Ectradion teď seděla na posteli zavinutá do deky jako rolka suši. Dle jejího nepříjemného výrazu a toho, že měla všechny knoflíčky na košili zapnuté, jsem věděl, že ji zapnula Loretta.

Tak nějak jsem to čekal z toho, co Lodert Hydelcyon řekl, ale byla nádherná. Popelavé vlasy jí spadaly z ramen a její neblaze rudé oči v sobě měly magickou moc, co vtahovala lidi dovnitř. Bezpochyby to byly nějaké Zlé oči. Když jsem teď také jedny měl, dokázal jsem to poznat jasněji.

Rysy ve tváři měla mírně nepřirozené. Její rudé duhovky zabíraly víc místa v očích než sklivec, takže vypadala trochu děsivě. Nos měla malý a rozložitý, zatímco rty měla přehnaně tenké a popelavé jako vlasy. I uši měla malé a špičaté. Její rty a uši byly obzvláště nepřirozené. A pleť měla také bledou, šedobílou.

Po chvilce přemýšlení jsem se jí zeptal: „Můžu se zeptat, z jaké jsi rasy...?”

„Hm... Jsem šedý elf.”

„Aha.”

Přimhouřila oči a zírala na mě. Pak se zeptala: „Co se stalo... s Lodertem Hydelcyonem?”

„Jednoduše řečeno začal bojovat s mojí gildou a jeho gilda byla zničena. On sám přišel o svou kvalifikaci průzkumníka kobky a vyhodilo ho to do jeho světa.”

„Do jeho světa? Můj svět... svět Sylon byl zničen. Ovládli ho Knihochodci.”

Okamžitě jsem se v tichosti pomodlil. Hodně štěstí při přežití, Loderte.

Poté Ectradion umlkla a podívala se na Lorettu, co stála vedle mě.

„To jsi udělala ty?”

„Samozřejmě. Už do kobky nemůže vstoupit.”

„A... ha...”

Zdálo se, že se pohroužila do myšlenek. Pak se překvapivě uklonila.

„Promiň, ale nemůžu to udělat. Nemůžu vstoupit do tvé gildy.”

„Nic jsem neřekl, ne...?”

„Mé Zlé oči. Přijímají myšlenky ostatních nebo je vysílají jako moje myšlenky. Protože máš Zlé oči, můžu číst jenom trochu... ale myslela jsem si, že lžeš, a tak jsem ti přečetla mysl. Promiň.”

Dostala mě! Když si pomyslím, že to dokázala udělat tak pokoutně, že jsem si toho nevšiml. Zatraceně, byla moje chyba, že jsem na základě jejího vzezření polevil v obezřetnosti. Udeřil jsem se do tváří a pak se jí zeptal: „Co teď?”

„Úžasné. Vůbec ti nedokážu číst myšlenky... Vážně. Už je to dlouho.”

„Dobrá práce, Shine.”

„Neplácej mě.”

„Ach, ta žena. Nemohla jsem tě vůbec přečíst, ale zrovna teď jsem to zachytila... Proč jsi neudělala to, na co jsi myslela?”

„Ups. Zdá se, že jsem polevila v obezřetnosti. Ach jo, pořád jsem nezkušená. Shine, můžeš na chvilku odejít z místnosti? Jakmile se uklidním, zavolám tě.”

„Mám pocit, že Ectradion něco provedeš, takže ne.”

„Tsk.”

Loretta se svých plánů pohřbít Daisy Ectradion vzdala.

S úlevou jsem se jí zeptal: „Požádat tě, aby ses přidala k mé gildě, byl můj finální cíl. Prozatím budu rád, pokud budeš dál pokračovat ve svých aktivitách průzkumníka. Už tě nikdo nebude držet zkrátka.”

„Ne, tím to není.”

Rozšířily se jí oči a pak několikrát zamrkala.

„Já... chci to znovu zkusit. Můj svět se zhroutil, ale pokud budu znovu stoupat kobkou... možná... je dokážu vyhnat...”

„Tak proč?”

„Jsem... nekromant.” Pokračovala: „V kobce nemůžu získat mrtvoly...”

„To žádné nemáš?”

„Rozhodujícího dne půlku. V kobce zbývající půlku kvůli Hydelcyonovi. O všechno jsem přišla.”

S tím zvedla hlavu a v rudých očích jí problýsklo. Instinktivně jsem věděl, že se mi snažila něco říct. Uvolnil jsem své Zlé oči a dovolil jsem její myšlenky do mě plynout tak, aby to nebylo neomalené.

Daisy Ectradion byla velitelkou vojenské jednotky Selone, elfské země na kontinentu Sylon. V raném věku ji zvolili, aby se stala průzkumníkem První kobky. Zlepšovala se a stala se nejsilnější v Selone. Jak dál sílila, dokázala silnější démonická zvířata proměnit na nemrtvé. Nakonec získala boží skutečné jméno a vstoupila do Beyond. Netřeba ani říkat, že ve válce proti vetřelcům na svém světě, Knihochodcům, byla válečníkem v první linii.

Ale v den, kdy Hrdina jejího světa zemřel, přišla o polovinu armády, které velela. Přeživší lidé přišli o vůli Knihochodcům vzdorovat, ale Ectradion dál bojovala. Tehdy došlo ke konfliktu mezi ní a Lodertem.

Lodert vůči ní vždycky choval zlé úmysly a za pomoci Akčního nájezdu, ke kterému došlo, když spolu stoupali kobkou, rozdrtil zbývající polovinu jejích sil. Jelikož pocházeli z jiných zemí, Říše, co chtěla Ectradion rozkazovat, jak se jim zachtělo, podpořila Lodertovy intriky. Ectradion to věděla, a tak se vrátila do své vily, aniž by se vrátila zpět na Sylon. Lodert chtěl, aby výměnou za to, že jí dovolí si znovu vytvořit svou armádu, nabídla své tělo. A Ectradion tyto podmínky odmítla přijmout.

Když se snažila získat mrtvoly jinak, nedokázala svých cílů v Sylonu dosáhnout, protože se jí do toho pletl Lodert. To samé platilo, když se je snažila získat od průzkumníků z jiných světů, neboť Lodertova gilda Pouštní štír jim v tom zabránila. Dostatečně silní netvoři, co by jí pomohli při pokoření Beyond, se vlastně ani neobjevovali na trhu. Už si nemohla vytvořit svou vlastní armádu.

Nakonec se rozhodla, že než aby se poddala tak zbabělému muži, zřekne se svého světa. Přesně takhle se stala NEETem.

I když měla boží moc, jako nekromant nemohla v kobce sama pokračovat. To obzvláště platilo v jejím případě, kdy byla i průzkumnicí Beyond. A přesně takhle za posledních 73 let ležela v posteli ve své vile.

„Už jsem to vzdala. Mrtvoly... Na pokoření 12. podlaží Beyond normální mrtvoly nestačí.”

„Takže prostě chceš zemřít ve své vile.”

„Hm... Díky, že jsi zničil Hydelcyona a že jsi ho uvrhl do takové bídy. Teď už nemám důvod, proč pozvednout svůj bič. Ničeho... nelituji.”

S tím se znovu položila a zavřela oči. Konečně jsem ji jasně viděl. Na to, že byla hrdinkou Selone a průzkumnice Beyond, měla drobné tělo. Možná to byl rys elfů, ale hruď a pozadí měla vážně vnadné. Ale stejně měla malou postavu. Ramena měla úzká a údy měla uboze útlé.

Měl jsem pocit, jako kdybych se díval na usychající květinu. Nemohl jsem ji nechat prostě jen tak.

„Ectradion. Kdyby... kdybys měla mrtvoly, se kterými bys byla spokojená, budeš pokračovat v průzkumu?”

„Musím vstoupit do tvé gildy?”

„Prozatím se stáhnu. Přece jenom tě nemůžu obtěžovat problémem svého světa. Jakmile odrazím nebezpečí, kterému teď můj svět čelí, zeptám se tě znovu.”

Po mých slovech se Loretta rozesmála.

„Shine, o čem to mluvíš?! Mluvíš, jako kdybys hodlal porazit nepřátele ostatních světů!”

„O čem to mluvíš, Loretto?” Naklonil jsem hlavu ke straně a odpověděl jsem: „Jakmile porazím ty dva nepřítele, kterým můj svět čelí, myslíš si, že se budu mít čeho bát? Proč bych v tom případě nešel porazit nepřátele jiných světů?”

„Shine, ty vážně...”

Jelikož má slova byla až příliš rozumná, Loretta neměla slov. Pak jsem zaslechl zvuk, jak spadla přikrývka. Otočil jsem hlavu tím směrem. Daisy Ectradion, co odložila přikrývku stranou, vstala a dívala se na mě. Její Zlé oči zářily výjimečně rudým světlem.

„Ty mrtvoly... Ukaž mi je.”

Dobře! To jsem chtěl vidět! Se širokým úsměvem jsem odpověděl: „Nejdřív si obleč sukni.”

-----------------------------------------------    

Autorova poznámka: 

Hlasování o popularitě bude probíhat až do konce tohoto týdne!

-----------------------------------------------

~ A my budeme mít hlasování, dokud se nedopracujeme ke kapitole, kde jsou autorovy výsledky. Do té doby můžete hlasovat zde ~

~ Shin si konečně trochu proluftuje inventář, už tam má pěkné pohřebiště. ~

<Předchozí>...<Následující>