ICDS - kapitola 175

Kapitola 175 – Co pro ni není dovoleno (6)

Vyhodili mě z místnosti. Loretta si uvědomila, že by Daisy Ectradion trvalo celou věčnost, kdyby se měla sama obléct, a tak mě vyhnala, aby jí mohla pomoct. Už jsem s Ectradion mluvil, když na sobě nic neměla, takže vážně bylo třeba mě vyhazovat? Cítil jsem se ukřivděně. ...To jsem poslední dobou až příliš toužil po pozornosti? Ne, po té jsem toužil od narození!

Pak se dveře otevřely.

„Shine, pojďme!”

„Hm... jsem klidný.”

Ty dvě vyšly. Když jsem spatřil Ectradion, neměl jsem slov. Jen před minutou na sobě měla akorát bílou košili a černé krajkové kalhotky.

Ale teď na sobě měla šedé sako se zlatými knoflíky a černou koženou minisukni, co odhalovala její stehna. Na hlavě měla elegantní šedý baret a na nohou černé boty na vysokém podpatku. A jako třešnička na dortu jí delikátní nohy objímaly černé punčocháče. Dokonce ani zkušený vojín by se do své uniformy nedokázal převléct tak rychle.

„Jak to, že ses převlékla tak rychle...? Ani nemluvě o tom, že ta uniforma je velmi... pozemská.”

„Několik světů sdílí podobnou kulturu a styly, Shine. Pomysli na všechny ty zbraně, co jsi viděl.”

„Svou bojovou uniformu. Se svou technikou okouzlení... si své vybavení... můžu nasadit. Huhu.”

Ectradion se vychloubala něčím, na co jsem se ani neptal!

„T-tak pojďme, Loretto, Ectradion. Mám spoustu těl, ale to nejlepší je u mě v gildovním domě.”

„Říkej mi Daisy. Moje příjmení je až příliš dlouhé.”

„Takže slečno Daisy. Můžeš mi říkat Shine.”

„Nelíbí se mi ta formálnost. Je to příliš dlouhé. Zbytečné.”

„D-dobře, tak ti budu prostě říkat Daisy.”

„Hm.”

Ačkoli nás Daisy se zíváním a nonšalantně následovala, bral jsem to tak, že jsme se sblížili.

Loretta se také usmála a zašeptala mi: „Shine, v klamání lidí ses zlepšil.”

„V klamání? Co tím myslíš?”

„Zachránit ostatní světy. Řekl jsi to, aby sis získal její náklonnost, ne?”

„...He?”

„...Ech?”

S Lorettou došlo k mírnému nedorozumění, ale bez problému jsme se vrátili do gildovního domu. Ale když jsme dorazili, spatřil jsem, jak otec a Walker pod slunečníkem pili alkohol.

„Otče, ty piješ s Walkerem?”

„Mám tu někoho, s kým se můžu napít, tak proč bych se nenapil? Chceš se přidat?”

„Nesnaž se to zamluvit, Kang Shine. Kdo jsou ty dívky za tebou?”

Walker sklínkou alkoholu, co měl v ruce, ukázal na Lorettu a Daisy. Otočil jsem se, abych je představil. Zatímco Loretta měla ruce skromně složené, Daisy se rychle rozběhla k mrtvolám divočáka a draka, které zdobily zahradu. Ta dvě těla teď byla tak zkomprimovaná, že divočák měl velikost malého auta, zatímco drak měřil také asi jenom 7 metrů.

„Úžasné... Tak dokonalé vytříbení. Představ mi... toho mistra, kdo to udělal.”

„Díváš se na něj.”

„Máš ohledně mrtvol tak hluboké znalosti?”

„Ne.”

Loretta se mezitím s úctou ukláněla otci.

„Jsem ráda, že se s tebou konečně setkávám, otče. Já jsem Loretta. S Shinem jsem se seznámila v kobce. I když jsem stále nezkušená, podporuju Shina při stoupání kobkou. O korejském vychování toho moc nevím a možná dělám spoustu chyb, ale prosím, měj se mnou strpení.”

„Děkuji za zdvořilé pozdravení, dcero. Takže synu, kdy budu mít vnoučata?”

„Nijak brzy! Loretto, proč ho navádíš k nedorozumění?”

„Nedorozumění?! Je to můj budoucí tchán!” prohlásila Loretta, aniž by hnula brvou. Otec se z celého srdce zasmál, zatímco Walker se poškleboval s očima otevřenýma.

„Myslel jsem si, že tahle je skutečná, ale asi jsem se mýlil, hehe. Pokud to spatří Mastifordová, naštve se. Když si pomyslím, že jsi před svou manželkou skryl další ženu. Jsi celkem dobrý.”

„Nemám manželku, Walkere!”

„Hu, překvapuje mě, že to dokážeš říct, když máš tak velkou dceru.”

„Shine, můžu si to vyslechnout podrobněji? Takže jsi vážně měl partnerku. Ach jo, nelíbí se mi, když skrýváš takové věci, uhuhu.”

„Ze všeho nejvíc mě děsí, když se takhle směješ, Loretto...”

No vážně, Nebesa mi pomáhala, když nedopustila, aby tu byla Hwaya. Tehdy ignorovala, co jsem se jí snažil říct, ale musela si uvědomit, že jsem si na někoho myslel. Kdyby věděla, že to byla Loretta... Kuk. Jen jsem na to pomyslel a bolela mě hlava. Co se týkalo povahy, věděl jsem, že by si Hwaya s nikým nezadala.

Zavolal jsem na Daisy: „Takže? Můžeš je použít?”

„Oba jsou... dokonalí. Divočák překonal své omezení. Až se stane nemrtvým... možná bude dál růst. To samé platí o Ohnivém drakovi. Tady ty mrtvoly nebyly... uložené. Vyvíjely se,” zamumlala Daisy omráčeným hlasem a jednou tleskla.

Ačkoli bylo kvůli její pomalé řeči těžké pochopit, co říkala, poznal jsem, že se jí ty mrtvoly líbily.

„Ale... dvě nestačí.”

Poklesla jí ramena. Takže před mrtvolami dokázala ukázat takovou reakci... Přemýšlel jsem celkem o hloupostech a začal jsem na zahradu jednu po druhém vykládat další mrtvoly. Když jsem začal vytahovat mrtvoly, co jsem získal z kobky řádu SS Hmyzí svět, Daisy začaly její rudé oči neblaze zářit.

„Obrovský... hmyz. Hmyzí nemrtví... Skvělé.”

„Když pominu to, že jsi nekromant, to máš prostě nemrtvé ráda?”

„Tento roháč je... dokonalost.”

Už tak byla v čisté extázi při pohledu na všechna ta hmyzí těla. Ani v nejmenším mi nevěnovala pozornost. Suše jsem se usmál. Pak ve mně začala hryzat zvědavost kvůli otcově a Walkerově reakci, a tak jsem se na ně otočil.

Loretta otci nalévala do sklínky alkohol.

„Co ty na to?”

„Teď si můžeš Shina vzít. Vezmi si ho!”

„Děkuju, otče! Budu mu dobře sloužit!”

„Nedávej mě pryč tak svévolně, otče! A ty taky Loretto, neber ho vážně.”

„Tsk, takový nudný syn.”

„To souhlasím, otče. Ach, ale Shin má také mnoho silných stránek!”

Vycházeli spolu extrémně dobře. Myslel jsem si, že otec a Hwaya byli dobrý pár, ale zdálo se, že Loretta byla ještě lepší. Hádám, že nežila těch 2.700 le... 17 let jen tak pro nic za nic. Tu svoji myšlenku jsem nezměnil kvůli tomu, že jsem cítil širý úmysl zabít. Vůbec!

Otec konečně přestal žertovat s Lorettou a podíval se na Daisy. Pořád byla zahrabaná v hromadě mrtvol a radostí bez sebe.

„Kdo to je?”

„Průzkumník z Beyond. Těžko se to vysvětluje, ale chci jí prodat naše mrtvoly. Ačkoli to nebude hned, nakonec se k nám přidá.”

„Vážně potřebuješ naše svolení, Kang Shine? Co máš v inventáři, je tvoje. A i kdyby nebylo, pokud to řádně vysvětlíš, nikomu to nebude vadit. I když jsem si jistý, že mnohé budou nešťastné, že je prodáváš tak nádherné ženě.”

Jak se Walker ušklíbal, přidal zbytečné poznámky. Zdálo se, že když pil, byl laxnější.

Každopádně se zdálo, že otec souhlasil.

„Je to lepší, než aby ty mrtvoly hnily v tvém inventáři. Stejně jsi neměl v plánu je prodat za peníze.”

„Schoval jsem je pro případ, že bychom je potřebovali.”

„Chtít pomoct ostatním je vždycky obdivuhodné, synu. A obzvláště to platí, pokud si ten člověk, kterému se snažíš pomoct, přeje kráčet o vlastní síle. Dělej, jak chceš.”

„Když je někdo zavázaný vděčností, cítí se povinován splatit víc, než co to stálo. Jo.”

Většina lidí to brala za samozřejmost a žádali o ještě větší laskavost. Jenom pár by udělalo to, co Walker řekl.

Daisy se na mě otočila. Oči jí zářily.

„S tímhle... to je možné. Díky.”

„Jsem rád, že jsem ti mohl pomoct. Jen měj na paměti, že to nebude levné.”

„Samozřejmě. Ale chci se na něco zeptat.” Podívala se mi do očí. „Pokud pomůžu tobě, tvému světu... Zachráníš... můj svět?”

Rozšířily se mi oči. Ačkoli jsem chtěl její pomoc a byl jsem připravený ji upřímně přijmout, nečekal jsem, že mi to nabídne. Znamenalo to, že mi věřila?

Uspořádal jsem si myšlenky a odpověděl: „...Čekal jsem, že mi to splatíš později.”

„Mám na lidi oči.”

Zablýsklo se jí v očích. Nepochybně mluvila o svých Zlých očích. No ano, neexistovaly žádné oči jako ty její. Přikývl jsem.

„Samozřejmě. Pokud pomůžeš zachránit Zemi.”

„Tak dobře.” Daisy také přikývla a odpověděla: „Gilda Revival. Přidám se.”

A tak se zrodil 10. člen Revivalu.

| Gilda Revival se dostala do řádu B! Když se při pokořování Akčních kobek nebo Akčních nájezdů sejde 5 a více členů gildy, schopnosti všech členů gildy se zvýší o 10%! |

„Jak jsi silná, že gilda postoupila do dalšího řádu jen tím, že ses k nám přidala?”

„První gilda. Nejsem si jistá.”

I za řeči horlivě kráčela kolem hory mrtvol na zahradě. Pak se před jednou zastavila a zdálo se, že se zahloubala. Brzy ji rozdrtila. Pak se to proměnilo na manu a rozšířilo na všechny ostatní mrtvoly. Zdálo se, že to byla nekromantská technika na posílení mrtvol.

Přesně takhle rozdrtila pár dalších mrtvol v chabém stavu a ostatní mrtvoly tak měly hojnost many. Zamručela a tvářila se spokojeně. Pak položila ruku na řetízkový opasek sukně a zatáhla za něj.

„Jejda, co to děláš?!”

„Tohle. Moje zbraň. Silná a skvělá,” vychloubala se Daisy zbytečně. Držela svůj opasek... ne, bič. Sukně jí nespadla. Ten bič jí vlastně nedržel sukni jako opasek.

Zatímco jsem si vydechl úlevou, Loretta se široce usmála.

„Zklamaný, Shine?”

„Můžeš se zeptat, až spustíš ty prsty, kterými mi míříš na oči.”

„Tohle a tohle.”

Zatímco jsme na sebe s Lorettou zahlíželi, Daisy dál pracovala. Kdykoli máchla svým řetízkovým bičem, mrtvoly netvorů na zahradě sebou začaly cukat. Byla to vskutku strašlivá podívaná. Ale i tak to záhadně přitahovalo pozornost. Daisina mana se dál šířila po zahradě a nakonec dokonale polapila všechny mrtvoly.

Ty mrtvoly... nebo spíš nemrtví se řadili před ní. Všichni jsme to s posvátnou hrůzou sledovali.

„Kdyby zaútočili všichni naráz, bylo by obtížné se s nimi vypořádat.”

„Nekromanti jsou... úžasní...”

„Vážně... Ani nemluvě o tom, že této armádě mrtvol velí tak nádherná dívka.”

„Je to nepřítel? Mám ji zabít?”

„Uuu, jsou tu dvě nové krásky.”

„Nevidím! Tati, zvedni mě!”

Jelikož se Ina ošívala, zvedl jsem ji, aby snáz viděla. Ale Ino, umíš létat... Ech?

„Kdy jste přišly?!”

„Zrovna teď. Walker nám poslal hlášení. Takže? Dostane se mi vysvětlení, Inino táto?”

„Můžeš mě oslovovat tak, aby nedocházelo k nedorozumění?!”

„...Och?”

Ozval se roh zahajující válku! Ne proti armádě mrtvol, ale tady a teď!

-----------------------------------------------

~ Takže příště se to tam všechno popere a možná se konečně ustanoví oficiální hierarchie v Shinově harému... Ale jak znám autora, tak to zase celé zamotá. ~

~ Hlasování o oblíbenosti postav zde ~

<Předchozí>...<Následující>