ICDS - kapitola 177

Kapitola 177 – Moc Hrdiny (1)

Bojovat s Dvouhlavým obrem desetkrát denně bylo upřímně až příliš snadné. Když jsem teď o tom přemýšlel, bojovat s Pánem podlaží třikrát denně vlastně vůbec nic nebylo. Zabít Dvouhlavého obra mi netrvalo ani 20 minut, takže bojovat s ním třikrát by zabralo jenom hodinu. Ve svém nynějším stavu bych byl v pořádku, i kdybych bojoval v kuse 10 hodin.

A navíc i když byl Dvouhlavý obr silný a rychlý, byl to normální pozemní netvor, co ani nedokázal použít magii. Po několika soubojích jsem si zapamatoval všechny jeho pohyby a útočné vzorce a dokázal ho porazit za 10 minut.

Měl jsem neuvěřitelně vysokou hodnotu Síly, kterou mi ještě zesilovala Diova moc a Obrovo tetování. Také jsem měl Šílený tajfun, co ukazoval větší sílu, než bylo při mých hodnotách možné. Ačkoli by pro mě bylo těžké vykrýt regenerativní schopnost Velitele démonické armády jako Peruta, bylo pro mě nesmírně snadné uštědřit úder, co překonal regenerativní schopnost pouhého obra. To mi velmi pomohlo zkrátit čas, co jsem trávil bojem s Dvouhlavým obrem.

Poté, co jsem opustil síň Pána podlaží, a zatímco jsem pil Šťávu na zotavení z únavy za 100 zlatých, Loretta promluvila s omráčeným výrazem: „Shine, měl bys vědět, že existují průzkumníci, co tam jdou jako plná desetičlenná družina a bojují s Dvouhlavým obrem 3 hodiny. Kdyby tě někdo viděl, myslel by si, že kobka byla vytvořená tak, aby jí člověk šplhal sám.”

„Nemám důvod se o druhé zajímat. Musím se zajímat jen o lidi, co jsou silnější než já. Nemám čas se ohlížet a cítit hrdost při pohledu na lidi, co jsou slabší než já.”

Po mé úsečné odpovědi Loretta chvilku trucovala.

„Shine, pokud se kdy z přílišné píle zhroutíš, věř, že tvé vzácné drahokamy budou chybět, až se probereš.”

„Nezhroutím se před tebou, Loretto, tak se neboj,” namítl jsem s úšklebkem a Loretta se zatvářila vyděšeně. Vypadala, jako že se co nevidět rozbrečí.

„P-pořád jsi naštvaný?”

„Ne, tím to není. To jenom, že muži rádi... Uch, ne, to je jedno.”

„Co to je?! To zní jako extrémně cenná informace! Prosím, pokračuj, hned!”

„Nikdy. Ani přes moji mrtvolu.”

„Proč ne?!”

Neměl jsem v plánu nic říct. Konečně jsem ji přiměl přestat, protože kdybych něco řekl, pokračovala by s tou záležitostí s „vdáváním”. Vyplázl jsem na Lorettu jazyk a znovu jsem zamířil k síni Pána podlaží. Ale když jsem se otočil, spatřil jsem její šťastný výraz. Zdálo se, že Loretta měla své vlastní předpoklady a byla šťastná.

Možná že v duchu už naplánovala naši svatbu. Ale mé předtuchy se okamžitě prokázaly být špatné. Lorettě unikaly myšlenky.

„Ehehe, takže našich sedm dětí pojmenujeme takhle... Jsem si jistá, že budou stejně roztomilé jako Shin, uhuhuhu.”

Udivila mě Lorettina schopnost pokaždé překonat mé očekávání. Potřásl jsem hlavou. A pak jsem otevřel dveře do síně Pána podlaží.

„Bojuj se mnou! Dvouhlavý obře!”

Jak už jsem dřív řekl, netrvalo mi dlouho, než jsem Dvouhlavého obra porazil. Za hodinu jsem ho porazil čtyřikrát. Jinými slovy za dvě hodiny a půl jsem už na tento den neměl co na práci. Včetně času na odpočinek byly čtyři hodiny více než dost.

Jelikož jsem průměrně musel bosse drilovat tak 80 až 100 krát, nějakou dobu budu nucen žít poklidným životním stylem. Při pomyšlení na ty 2 roky času, co jsem měl, jsem byl netrpělivý. Ale jelikož jsem věděl, že netrpělivost nic nezmění, přemýšlel jsem o tom, jak čas trávit efektivněji.

Nejprve jsem se rozhodl promluvit s Yuou, co stále trucovala.

„Pche!”

Ale selhal jsem při každém pokusu ji ukonejšit. Zbývající čas jsem strávil cvičným bojem s otcem nebo výukou umění s kopím Sumire.

Když členové Revivalu nestoupali kobkou, většina se navzájem stýkala v gildovním domě. S výjimkou Walkera, co musel zhruba třetinu svého dne strážit Yuu, neboť znovu začala škola. Kvůli tomu pro mě bylo nesmírně praktické se se Sumire setkat a učit ji.

„Haa!”

Sumire se štítem v jedné ruce a kopím v druhé vyrazila ke mně. Ačkoli útočila a bránila se celkem rozumně, stejně jsem se zručně vyhnul jejímu útoku a zlehka zaútočil na holeň, co neměla zakrytou štítem.

„Nedostává se ti ochrany dolní půlky těla!”

„Kuk, víc mě uč, Shine!”

„Kdykoli!”

Jakmile jsem odpověděl, Sumire zaťala zuby a bodla svým kopím ke mně. Její základní taktika boje byla bránit se štítem a útočit kopím. Pokud chtěla jednat jako tank, co na sebe vázal aggro nepřátel, zatímco jim také působila újmu, bylo to vhodné.

„Hrot kopí se ti chvěje, protože se příliš soustředíš na štít!”

„Kuk! Napravím to!”

Ze všech sil jsem se snažil vypíchnout její chyby a pomoct jí vytříbit umění s kopím. Když jsem zaútočil na Sumiřinu slabinu, zasáhl jsem ji, ale než se znovu postavila na nohy, ta slabina už byla pryč. Když jsem viděl její růst, nemohl jsem si pomoct a jako její učitel jsem byl vzrušený. V důsledku čehož jsem to mírně přehnal, ale Sumire to s radostí přijala. Možná že se takhle cítil otec, když učil mě. Nicméně jsem měl radost, že moje gilda byla plná takových nadaných lidí.

Po dvou hodinách cvičného souboje se propocená Sumire uklonila.

„Děkuji za lekci, Shine! Moje technika Umění s kopím se dostala do středního řádu levelu 5!”

„Pokračuješ dobře. Brzy to dokážeš použít i ve skutečné bitvě.”

„Ačkoli stále nejsem dokonalá, to díky tvému nadšenému učení se tolik zlepšuju. Jsem nesmírně šťastná ti sloužit jako svému mistru, Shine!”

„Ne, vedeš si dobře. Máš talent a vynakládáš úsilí. Taky jsem rád, že tě mám za učednici.”

„Shine...!”

Ne, nedívej se na mě s tak zářícíma očima plnýma respektu! To lechtá! Poškrábal jsem se ve vlasech.

„Dobrá, pojďme se omýt a najíst se.”

„Ano, Shine! Připravím jídlo!”

Když jsem po osvěžující sprše vyšel nahoru, nečekaně jsem tam spatřil Daisy. Ačkoli tam nebyl nikdo, kdo by připravil jídlo, Daisy tam o samotě seděla u stolu s hlavou svěšenou. Byla ve své uniformě, ale baret měla na straně a svůj řetězový bič měla omotaný kolem paže jako šperk. Překvapilo mě, že se ten bič dal nosit tolika způsoby.

Musela vycítit mou přítomnost, neboť se ke mně otočila. Hlavu měla stále svěšenou na stole. V jejích rudých očích jí neblaze problýsklo a promluvila: „Cukr v krvi... nízko. Potřebuju jídlo.”

Řekla to tak skvěle, ale obsah byl cokoli jen ne skvělé. Dokonce i její vnější vzezření kvůli tomu vypadalo hůř.

„Kde jsi až do teď byla...? No, tohle stranou, co přesně jsi jedla za posledních 73 let?”

„Konzervované jídlo... v inventáři. Bez chuti. Najedla jsem se tady, vyhodila všechny konzervy. Můj žaludek chce chutné jídlo.”

„Ale ne, ta poslední věta byla gramaticky správně! ...Na jídlo si budeš muset chvilku počkat. Prozatím si dej tohle.”

Z inventáře jsem vytáhl tabulku čokolády a dal jí ji. Daisy se zablýsklo v očích a chopila se jí. Když ji rozbalila, pořádně si ukousla.

[Mňam!]

„Nemusíš používat své Zlé oči, abys to řekla všem kolem sebe.”

Počkat, nebylo to poprvé, kdy něco zakřičela?! Tak důležitou scénu promrhala na tabulku čokolády?! Chtěl jsem, aby zakřičela při nějaké více emoční události... cítil jsem se mírně zrazeně. A když jsem pak viděl Daisy, jak natáhla ruce, jako kdyby žádala o druhou, pinkl jsem ji do čela.

„Brzy budeme mít řádné jídlo. Sumire znáš, ne? V mnoha ohledech je to génius, ale obzvláště nadaná je na domácí práce. Na její jídlo se můžeš těšit.”

„Hmm... Na mňam jídlo, můžu... počkat.”

„Dobře.”

Daisy ruce stáhla a oždibovala tabulku čokolády, co jí zbyla. Ačkoli bylo dobře, že se zklidnila, stále jsem nevěděl, proč tu byla.

Pokud jsem si to dobře vybavoval, když snědla tuňáka, zmizela a nebylo po ní ani vidu, ani slechu. Od té doby uplynuly čtyři dny, takže to znamenalo, že se vrátila po čtyřech dnech.

Zrovna když jsem se na to chtěl zeptat, Daisy otevřela pusu, jako kdyby si na to zrovna vzpomněla.

„Beyond... 12. podlaží. Prolomila jsem se, díky tobě.”

„Ach...!”

Takže toho dne šla rovnou do Beyond! To bylo celkem rychlé rozhodnutí, v kontrastu k jejímu pomalému a laxnímu postoji, co ukazovala teď. Obdivně jsem kývl hlavou.

„To bylo rychlé. Dobrá práce.”

„Tvoje děti, velmi silné. Pookie, Iana, Loro, obzvláště silní.”

„Co to je za roztomilá jména... Nevím, o jakých netvorech to mluvíš.”

„Ohnivý... drak a Železný... divočák, Zlý roháč. Pán brouků.”

„Dobrá práce, že jsi jejich jména zkrátila na tak roztomilé přezdívky!”

„Při boji spolu, šťastná...”

Při pohledu na její radostný výraz jsem neměl to srdce cokoli říct. Prostě jsem se kysele usmál a pohladil ji po vlasech. Pak jsem si vzpomněl, že jsem to udělal bez rozmyslu, a rychle jsem ruku stáhl. Ale nezdálo se, že by to Daisy vadilo. Vlastně se na mě zvědavě podívala, když jsem ruku stáhl.

„Nevadí to. Pokračuj.”

„Ne, promiň. To ode mě bylo hrubé.”

„To nic.”

Byla vážně přátelská. Bylo to proto, že jsem byl také průzkumník Beyond? Ne, tím to pravděpodobně nebylo... Zrovna když jsem přemýšlel o tom proč, Daisy promluvila:

„Ty, v obklopení pěkných dívek. Jasně dávají znát city, ale ty jsi panic. S tebou, se cítím v bezpečí.”

„To mě urážíš, že?! Otevřeně mě urážíš! Počkat, takže jsi nás vlastně řádně poslouchala?!”

Měl jsem pocit, jako kdyby mě někdo pořádně bodl do zad. Byl jsem tak smutný, že se mi chtělo brečet.

„Spolehlivý. Víc než s ostatními dívkami, cítím v bezpečí.”

Nepolevuj v obezřetnosti, taky jsem muž! A navíc ostatní dívky? Které dívky ohrožují tvou neposkvrněnost?!”

„Svět je... širý.”

„Netvař se tak vzdáleně! Děsíš mě!”

Neochotně jsem zjistil, že pěkné dívky byly žádané jak u mužů, tak u žen. Vážně jsem to nepotřeboval vědět...

Každopádně Sumire, Daisy a já – celkem nezvyklá kombinace – jsme si spolu vychutnali oběd. A pak když jsem užuž chtěl po chvilce odpočinku začít se svým tréninkem, dostal jsem zprávu, co zlomila tu pokojnou atmosféru. Byla od Walkera, co chránil Yuu po cestě ze školy.

[Hned se vrať zpět na Zemi, Kang Shine! Tvoji sestru zdělala schopnost Lucy Bruna! Utíkám s ní v náručí, ale... Každopádně hned přijď!]

„Okamžitě jdu!”

Zdálo se, že lidi, co mi šli na nervy jen tím, že nic nedělali, znavil život, neboť mě tahali za vlasy a otevřeli bránu do pekel.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Čekali jste dost dlouho! Je na čase se postarat o lidi, co vás popuzují jen svou existencí! Walkere, přidělili ti tuto povinnost právě pro tento okamžik! No... Dobrá práce, Walkere! Zastavil jsi hněv čtenářů!

-----------------------------------------------

~ YEEESSS. Když se objevil Luca Bruno, znamená to, že brzy nakopou do pr*ele i Brightmana? ~

~ Hlasování o oblíbenosti postav zde ~

<Předchozí>...<Následující>