KY - kapitola 74

Kapitola 74 – Vyslechnutí a poté rozhodnutí

„Přemýšlela jsem o tom, proč se ty zakázky vždycky pokazí. Proč neuspěješ, i když máš víc než dostatečné schopnosti.”

Loren potlačil to nutkání říct, že když jsou družina, jsou to i její neúspěchy.

Nebylo možné, aby to Lapis nevěděla.

Pokud to řekla takhle, i když to věděla, znamenalo to, že to dělala naschvál.

Loren neodpověděl a díval se na Lapis. Věděl, že se ho snažila škádlit. A Lapisina rozzářená tvář se nakonec začala zachmuřovat a nakonec se zatvářila zklamaně.

„Ehmm, nemyslím si, že neúspěch zakázky je zodpovědnost jediného člena družiny...” snažil se do toho vložit Klaus, co se střídavě díval na Lorena, co neodpověděl, a na Lapis, co se tvářila pochmurněji a pochmurněji.

Ovšem Lapis po něm hodila ošklivým pohledem jako strážní pes, co koukal na cizího.

„Já to vím. Od tebe odpověď nečekám. Jsem tak zklamaná,” řekla Lapis naštvaně, ale nevypadalo to, že byla tak naštvaná jak povídala. A tak když ji Loren pobídl, aby pokračovala, změnila výraz a začala mluvit o tom, co si uvědomila, jako kdyby to bylo něco dobrého.

„Selháváme, protože přijímáme zakázku.”

„Cože?”

„Pokud zakázku nepřijmeme, nemůžeme selhat.”

„To už jsi opilá?” odpověděl Loren chladně, zatímco Lapis se tvářila hrdě.

Část toho, co řekla, dávala smysl.

Úspěch a selhání mělo co dělat se zakázkou.

Takže pokud zakázku nepřijmou, nedostane se jim žádného zhodnocení, a proto nemohli selhat.

Byla to oprávněná myšlenka.

Až na to, že v důsledku toho nebudou moct pracovat.

Dobrodruhové přijímali zakázky od gildy dobrodruhů a z odměn si vydělávali na živobytí.

Kdyby dobrodruh udělal, jak Lapis zrovna navrhla, a nepřijal žádné zakázky, neměl by žádný příjem a přišel by na mizinu.

Ovšem Loren selhal v jedné zakázce za druhou, takže nebyl schopen obdržet dostatečnou odměnu, a tak bylo těžké říct, jestli si vydělával na živobytí.

Jak se Loren dopracoval až k této myšlence, nálada mu potemněla. A v té své temné náladě se Loren ani nechtěl ptát.

Ale Klaus se Lapis zeptal místo něho: „Ehm, co z toho je dobrá myšlenka? Jediné, co slyším, je přestaň být dobrodruhem.”

Když Lapis spatřila Lorenovu náladu, uvědomila si, že se pustila na nebezpečnou půdu, a tak místo aby Klausovi odsekla jako předtím, odpověděla na jeho otázku: „Jednoduše řečeno bychom měli dělat práci, co nejsou ve formě zakázek.”

Loren uvažoval, co teď vůbec říkala, ale Klaus před ním tleskl, jako kdyby pochopil, co se Lapis snažila říct.

Uvědomil si, že byl jediný, kdo nepochopil, kterým směrem se konverzace ubírala, a tak požádal o vysvětlení. Nezajímalo ho, jestli mu to vysvětlí ta ješitná kněžka nebo přikyvující šermíř.

„Takže Lapis se snaží navrhnout jít na lov a získat za to odměnu za vymýcení, že?” zeptal se Klaus, aby mu to Lapis potvrdila.

„Přesně co řekl tento sukničkář,” přitakala Lapis s urážkou.

Lapis ignorovala Klause, co si povzdechl, a jala se to Lorenovi podrobně vysvětlovat.

Přísně řečeno to nebyla zakázka.

Ačkoli to nebyla práce, o kterou by někdo konkrétně požádal, v gildě dobrodruhů byly i jiné druhy zakázek, co sestávaly z vymycování netvorů. Dobrodruzi pak přinesli některé jejich části jako důkaz vymýcení a dostali za to zaplaceno.

Tohle se vyplácelo i během normálních zakázek, takže bylo mnoho lidí jako Loren, co si mysleli, že to byla prostě součást zakázky. Ale ve skutečnosti to se zakázkami nemělo vůbec co dělat, a tak gilda vykupovala části netvorů bez ohledu na to, kde je nasbírali.

To proto, že vymycování netvorů přispívalo k tomu, že byla oblast bezpečnější. A když za to gilda dobrodruhům platila, mohla říct, že se snažila o větší bezpečí v oblasti. A díky tomu měli lepší pověst.

A navíc některé gildy za toto úsilí dostávaly peníze od národa, kde byly. A jelikož obvykle obdrželi i materiál z netvorů, mohli i z toho mít zisk.

Národy měly za nízké náklady bezpečnější oblasti, zatímco obyvatelé se nemuseli tolik trápit netvory, dobrodruzi dostali zaplaceno i bez toho, že by přijali zakázku, a gilda nabyla jak peníze, tak dobrou pověst. Byl z toho systém pozitivní pro všechny.

„Takže bych chtěla navrhnout, abychom šli podél silnice na sever a v té oblasti zabili pár netvorů.”

Pokud by šli na sever jen po silnici, šance na setkání s netvory by drasticky klesla.

A proto Lapis navrhla, aby se od silnice trochu vzdálili, ale zároveň aby se jí drželi.

A jelikož budou cestovat celkem dost dní, bude třeba, aby si nakoupili jídlo a předměty, co jim vystačí na celou cestu.

Loren si pomyslel, že pokud nedokáže porazit dost netvorů, aby to pokrylo náklady, bude v mínusu. Což by se nijak nelišilo od neúspěšné zakázky.

Když to řekl Lapis, měla odpověď i na to.

„Přemýšlím, že bychom lovili nedaleko Černého lesa, co je na sever odtud. Je to místo s hojností netvorů. Ale i kdybychom z toho nakonec vyšli naprázdno, pokud gildě nahlásíme trasu, co jsme použili, utržíme za to nějaké peníze.”

Když nenarazí na netvory, byl to důkaz, že ta trasa byla relativně bezpečná.

Lapis vysvětlila, že bezpečné trasy měly samy o sobě hodnotu.

Lapis se vyhnula odpovědi na otázku „pro koho to mělo hodnotu” a Loren usoudil, že možná byli či museli být lidé, co kvůli okolnostem nemohli použít silnici.

„Každopádně si myslím, že nějaké ty peníze vyděláme.”

„Jo, tedy pokud neztratíme ty části netvorů.”

Loren tu konverzaci znovu navedl špatným směrem a Lapis i Klaus se nervózně zasmáli.

Lidé mnohokrát říkali, že by člověk měl vždycky čekat to nejhorší. Ale v Lorenově případě se zdálo, že měl sklon přemýšlet o věcech špatně a zacházet v tom trochu moc daleko.

„Nebude to tak nebezpečné, neboť se budeme toulat nedaleko silnice, takže si myslím, že to bude v pořádku.”

„Gilda to zhodnotí jako přispění gildě, i když to není zakázka, takže si myslím, že to je dobrý nápad.”

„Aby bylo jasno, nechci, abys ty a tvoje družina šli s námi, jasné? Tohle je práce pro mě a pro Lorena.”

„Já vím. Samozřejmě se zdržím toho, abych se mezi vás pletl.”

Jak Lapis zasyčela a pohledem i tónem dávala najevo, že nechtěla, aby Klaus a jeho družina plná dívek šli s nimi, Klaus snadno ustoupil.

„Nám přece jenom peníze neschází. Dobře se na tom výletě do Černého lesa bavte.”

Lapis po těch slovech „dobře se bavte” zrudla.

„Co je ten Černý les za místo?” zeptal se Loren Klause a snažil se přitom na Lapis nedívat.

Klaus vzhlédl a snažil se vybavit, co věděl, a pak začal mluvit o Černém lese: „Je to dva dny chůze na sever od Kauffy a je to velký les. Porost je tam celkem hustý a čím jdeš hlouběji, tím je tam temněji. Z toho také pochází to jméno Černý les. Žije tam mnoho netvorů a také pár vílích druhů, jedním z nejpřednějších pak elfové.”

„Elfové, co?”

Když se Klaus zmínil o elfech, Loren prvně pomyslel na ženu jménem Nim, co byla členkou družiny stříbrného řádu, s kterou předtím cestoval.

Uměla to s lukem a měla štíhlé tělo spolu s dalšími charakteristikami elfů. Ale většina lidí znala elfy jako bytosti s nádherným vzezřením, špičatýma ušima, útlou tělesnou konstitucí, co žili ve vesnicích v lesích daleko od lidí. A co měli svou vlastní jedinečnou kulturu.

Byla to uzavřená společnost a jenom pár z nich odešlo žít s lidmi nebo se stali dobrodruhy jako Nim.

„Pokud máš v plánu se s nimi zaplést, měl bys to znovu uvážit. Nejsou to obyvatelé království, a tak se na ně naše zákony nevztahují. Ale evidentně vládnou lesu vlastními zákony. Pokud tě chytí, nedá se říct, co se ti přihodí. I když jsou krásní, nestojí to za to.”

„Nejsem jako ty, to víš, ne?”

Lorenova okamžitá úsečná odpověď Klause sklíčila. A Loren věděl, že zaplétat se s elfy bylo něco, o co by se pokusil jen bláhový nebo zbrklý člověk. A on nebyl ani jedno.

„Pomiňme tohoto nenáročného flamendra. Takže Lorene, ohledně tohoto návrhu. Není to špatné, ne?”

„Ne...”

Loren o tom začal přemýšlet.

Když člověk pořád dokola zakoušel neúspěchy, frustrovalo ho to a bylo třeba, aby se tu a tam nadechl čerstvého vzduchu.

Když na ten Lapisin návrh nahlížel takto, pomyslel si, že když spolu stráví pár dní na cestě, nebude to tak zlé.

Ačkoli byla poslední zakázka celkem drsná, skončila úspěchem. A tak měl pocit, že nebylo třeba, aby se nutil ke změně prostředí. Ale usoudil, že to bude ignorovat nebo předstírat nevědomost, aby nezmařil Lapisino úsilí.

„Dobrá, tak tentokrát uděláme tohle.”

„Takže dohodnuto. Musíme jít koupit jídlo a zásoby.”

Loren nechal na Lapis, aby rozhodla, co potřebují.

Dalo se to brát tak, že všechnu práci nechal na ní. Ale největším důvodem pro toto jeho rozhodnutí bylo to, že neměl moc peněz, a proto se bude muset spolehnout na její měšec.

„Promiň, výběr nechám na tobě.”

„Ale alespoň to poneseš, ne?”

Loren okamžitě přikývl.

I když nemohl nabídnout peníze, kdyby nenabídl ani fyzickou práci, vlastně by to vypadalo, že se o něj Lapis starala.

„Tak se po tom pojďme poohlédnout. Když přijde na tyhle věci, je nejlepší začít hned.”

„Nechce se mi chodit s alkoholem v těle... no, asi to nevadí.”

Loren přijal Lapisino pozvání a vstal, udeřil se do své mírně zamotané hlavy a pak zavolal na Klause, co byl stále skleslý: „Když jsme se teď rozhodli, uvidíme se zase někdy.”

„J-jo. Zatím.”

Klaus zvedl hlavu, rozloučil se a vyprovázel Lorena pohledem.

Když Klaus viděl, jak ho Lapis tahala do města, dokázal o nich smýšlet jen jako o muži a dívce, co spolu měli dobrý vztah.

Nemohl si pomoct a obdivoval je, zatímco dopil zbytek ze své sklínky. Pak začal přemýšlet, za kterou členkou své družiny by měl zajít, aby ho utěšila. Kdyby Lapis tyto myšlenky slyšela, snížilo by to teplotu jejího pohledu až na bod mrazu.

-----------------------------------------------

~ Žádná zakázka, hm? A jsou si jistí, že je to uchrání před problémy? Já bych na to moc nesázela. Každopádně... už jsme tu měli gobliny, zombie a sliz. Co přijde tentokrát? ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>