KY - kapitola 73

Kapitola 73 – Historka bez zkázy

Nekolovala žádná zkazka o škole, co uzavřeli.

Ta zakázka, co přijal prostřednictvím gildy dobrodruhů, měla způsobit významné lidské a také materiální škody, ale evidentně to nestačilo na to, aby to otřáslo základy školy.

Buď to, anebo ten svalovec ředitel byl vlastně ve své práci celkem dobrý. Pomyslel si Loren, zatímco byl v gildovním baru spolu s Klausem, co ho pozval na pití.

Co se týkalo toho proč, od chvíle, co se Loren stal dobrodruhem, s ním byl celkem často. A Klaus to bral tak, že mu Loren mnohokrát pomohl a byl mu za to vděčný. A také se zdálo, že měl pocit, že mu byl velmi zavázaný, a tak ho zavolal a řekl, že mu chce koupit pití.

Loren zprvu neměl zájem, ale jak se ho Klaus dál ptal, usoudil, že když k tomu svolí, Klaus ho nechá na pokoji. A tak dnešek byl ten den, kdy se rozhodli setkat.

„Ovšem nevím, co s tímhle pitím za bílého dne.”

To bylo něco, co dělal od doby, co se stal dobrodruhem, ale když mu pití koupil někdo jiný, bylo to něco jiného. To si pomyslel, zatímco v ruce kroužil se sklenicí.

To pití uvnitř bylo něco mnohem dražšího, než co obvykle pil, a cítil se kvůli tomu trochu špatně.

Klaus seděl naproti, před sebou měl talíř s klobásami a pil to samé, co Loren. A teď se na něj překvapeně podíval.

„Proč se tak tváříš?”

„Nemyslel jsem si, že jsi ten typ člověka, co se trápí něčím takovým.”

Loren uvažoval, jestli vypadal jako takový drsňák.

Když býval žoldnéřem, přinejmenším nikdy neviděl nikoho, kdo by pil před prací. Většina z nich nepila proto, že věděli, že by je to stálo život.

Ale samozřejmě existovali výjimky, takže byli tací, co i tak pili. Ale to byli výjimky mezi výjimkami, takže to nebylo relevantní.

„Když dobrodruzi nepracují na zakázce, mají trochu času nazbyt, takže to musí být jiné než být žoldnéřem,” řekl Klaus s nepatrným úsměvem, když mu Loren řekl o svých žoldnéřských dobách.

Ten úsměv spolu s jeho dobrým vzhledem stačil na to, aby to Lorena přesvědčilo, proč mu ženy nedokázaly odolat. Ale jelikož byl stejného pohlaví, mohl si akorát povzdechnout.

„Myslím, že smočit si rty v drahém pití, když je slunce ještě vysoko, není čas od času tak špatné.”

Loren sklopil pohled k fialové tekutině, co mu vířila ve sklenici.

To levné pití, co Loren obvykle pil, se většinou vyrábělo z obilí. Ale teď měl v ruce pití vyráběné z kvašených hroznů.

Levný alkohol, co se v baru podával, se uchovával ve velkých sudech a naléval se z nich, ale to, co teď pili, bylo v lahvích. A Loren odhadoval, že to cenu ještě víc zvyšovalo.

„Je to víno z Vargenburgu. Říkají, že letošní ročník je výjimečný.”

„Vargenburg? Kde to je?”

Klaus po Lorenově otázce na sekundu ztuhl.

Po chvilce věnoval Lorenovi nevěřícný pohled, ale Loren mu to oplatil ošklivým kukučem, neboť neměl rád, když na něj lidi takhle zírali. A nelíbilo se mu, jak se na něj Klaus díval.

Klaus viděl, že na něj Loren zahlížel, a v panice zamával rukama. Obával se, že mu zkazil náladu.

„Moment. Víš, jak se jmenuje tohle město, že?”

„Kauffa, ne?”

„Kauffa je město národa v jihozápadní části kontinentu, ten národ se jmenuje království Vargenburg. To jsi to ještě neslyšel?”

Loren si pomyslel akorát: „Ach, dobře.”

Napadlo ho, že byl možná trochu moc bez zájmu, ale za jeho žoldnéřských dnů takové informace jako jméno národa a jak místní nazývali místo, kde mělo být bojiště, potřebovali jen vůdce nebo vysoce postavení.

Žoldnéři nepatřili k žádnému národu, a tak nejprve přemýšleli o tom, kdo byli jejich nepřátelé a jak je porazit. A ne o jménu národa nebo země. A to samé pořád platilo o Lorenovi.

„Pokud začneš být známějším dobrodruhem, dostaneš nabídku práce od národa nebo od šlechty, takže bys měl některé informace vážně vyzvědět.”

„Jen stěží vydělávám dost na to, abych se uživil, takže si nemyslím, že takový den nějak brzy nastane.”

Neřekl, že nikdy nenastane, ale kdyby měl takový den někdy přijít, bylo by to v daleké budoucnosti.

„Nemyslím si, že to s tvými schopnostmi s mečem bude tak dlouho.”

„To je jen síla paží. Zvládl by to kdokoli, kdo by kolem sebe dokázal máchat tímhle.”

Loren poplácal černý velký meč vedle sebe a Klaus se slabě zasmál, na tváři se mu skvěl rozpačitý úsměv.

Komukoli stačil jediný pohled na Lorenovu hlavní zbraň, jeho velký meč, a bylo mu jen z té jeho gigantické velikosti jasné, že byl nesmírně těžký.

Klause nenapadal nikdo jiný kromě Lorena, co by kolem sebe dokázal máchat takovou zbraní.

Ten meč byl tak těžký, že kdyby ho někdo požádal, jestli by ho mohl použít tak jako Loren, okamžitě by řekl ne.

„Naučil jsem se normální šerm... ale vážně jsem to moc nevstřebal.”

„Jednou bych to rád viděl.”

„Není to nic moc. Dokonce i můj velitel mi řekl, že na to nemám vlohy, a vzdal se snahy mě učit.”

Když Lorenovi ze rtů splynulo to slovo „velitel”, pocítil nepopsatelné emoce.

Když byl stále žoldnéřem, co bojoval pod velením svého velitele, nikdy ho ani nenapadlo, že by kdy zakusil, že by jeho skupinu zničili, že se odloučí od svých brachů a že se na neznámém místě stane dobrodruhem.

Ale ve skutečnosti byl dobrodruhem ve městě Kauffa, co se nacházelo v království Vargenburg. A neměl ponětí, kde byli jeho brachové nebo kolika se jim podařilo přežít.

A kromě toho měl za kolegyni démonickou kněžku, co sloužila Bohu vědomostí, takže neměl ponětí, jaké další lidi potká.

„Nějaké zprávy o tvých žoldnéřských kamarádech?”

„Nemám ponětí. Ani po nich nebudu pátrat. I kdybych se snažil, stejně bych toho moc nenašel. Na rozdíl od obyvatel nemají žoldnéři jako my žádné informace ohledně totožnosti a zázemí. Bylo by to mrhání času.”

Když se to pojalo jako poutník bez kořenů, znělo to dobře, ale žoldnéři byli existence, co neměli zaručenou ani totožnost, ani postavení.

Jediné, co tak nějak měli, byla samotná jejich skupina. Ale pokud se skupina rozpadla jako ta Lorenova, dokonce i to zmizelo.

„No, štěstěna už mi dopřála tolik podivných setkání. Možná na ně jednoho dne narazím.”

„Doufám, že ano.”

„No, i kdyby ano, nemám v úmyslu se vrátit zpět k žoldnéřství. V této chvíli nemám pocit, že bych si měl na živobytí vydělávat životy jiných. Také jsem udělal pár slibů.”

„Dobrá, to stačí s těmi otravnými řečmi. Kdo by chtěl sledovat dva muže v koutu baru, co sedí naproti sobě a pijí za bílého dne?” přerušila jejich konverzaci dívka s černými vlasy v ohonu a v kněžském oděvu a posadila se vedle Lorena.

Jak se s otráveným pohledem na své pěkné tváři posadila, ukázala na Lorenův šálek a u číšnice, co procházela kolem, si objednala to samé.

„Lapis, našla jsi nějakou dobrou zakázku?”

Když se na to Loren zeptal té dívky, co seděla vedle něj, Lapis pokrčila rameny.

Dozvěděla se, že Klaus hodlá Lorena pozvat na pití, a tak přišla s ním a zatímco ti dva pili, ona zašla na recepci, aby se podívala, jestli měli nějaké dobré zakázky. Ale dle její reakce se zdálo, že výsledek nebyl uspokojivý.

„Žádná mi do oka nepadla. No, i takové dny asi jsou.”

Když se číšnice vrátila s tácem s šálkem na něm, Lapis si ho vzala, poděkovala jí a vypila polovinu obsahu.

Víno chutnalo dobře a dalo se pít snáz než jiný alkohol, ale pořád to byl alkohol. A tak Lorena trápilo, aby se Lapis rychle neopila. Ale jelikož nebyla žádná obyčejná dívka, ale příslušnice démonické rasy, která měla mocné schopnosti, hádal, že bude v pořádku. A tak nic neřekl.

„Můžu zaplatit i za tvoje pití, víš?” řekl jí Klaus, neboť viděl, jak při objednávání zaplatila. Ale Lapis si hřbetem ruky otřela rty, položila šálek na stůl a odfrkla si.

„Kdyby platil Loren, s radostí bych to přijala, ale od tebe nikdy nic nepřijmu.”

„Není možné, abych ti mohl něco koupit...”

Podivné bylo, že Loren po poslední zakázce neskončil v mínusu.

Ale i když měl v kapse pár mincí, peněženku měl stále velmi lehkou.

„To je jenom metafora. Nechci nic od člověka, co vede harémovou družinu, kde má kromě manželky ještě bandu milenek.”

„Vypadá to, že mě celkem nenávidí.”

„Nenávidím hady, ale i ti jsou lepší než ty.”

Lapisin náhled na Klause byl velmi nízký.

Ale Loren něco takového chápal, a tak nic neřekl a sledoval, jak Lapis flambovala Klause.

Klausova povaha se od jejich prvního setkání celkem o dost zmírnila, ale nezdálo se, že by se jeho rychlost v balení žen nějak změnila. A také se zdálo, že to ani nehodlal změnit.

Ale Loren si pomyslel, že to byl problém Klause a lidí kolem něj a že jeho se to vůbec netýkalo. A tak usoudil, že se tím nebude trápit.

Ale samozřejmě věděl, že Klausova povaha byla něco jako nepřítel žen, a tak se neměl k tomu, aby zarazil Lapisiny urážky.

„Jsem tu jen proto, že jsem následovala Lorena, takže si mě nevšímej.”

„To je... no, dobře.”

„Och, uznávám tvou schopnost Podpory, takže když se něco stane, určitě ji využiju.”

„A-ahahahaha...”

V předešlé zakázce Klause přivázala k zadnici koně a nutila ho používat Podporu, aby zvýšil limit koně. A aby tak unikli nepříteli. A aby toho dosáhli, Lapis Klause celou noc bičovala.

Zdálo se, že si Klaus na tu zkušenost vzpomněl, neboť s napjatým úsměvem odvrátil zrak. A Lapis se otočila na Lorena, co v tichosti pil.

„Nebyly tam žádné dobré zakázky, ale pokud nebudeme pracovat, budeš se toulat po ulicích.”

„A znovu si od tebe půjčovat mě také bolí.”

Ten slib, co Loren dal Lapis.

Že s ní bude, dokud jí nesplatí ten dluh.

Podmínky nebyly špatné, neboť Lapis řekla, že to nebude vymáhat a že jí to mohl splatit, kdykoli toho byl schopen. Ale už to byla obrovská suma přes třicet zlatých, a tak to nechtěl nijak dál navyšovat. Tedy pokud by to šlo.

„Nevadí mi to, ale kdybych ti dál půjčovala, trápilo by tě to. A přece jenom věřím, že práce šlechtí.”

„Ale nebyla tam žádná dobrá zakázka, ne?”

Kdyby naschvál přijali špatnou zakázku, neskončilo by to dobře.

A i kdyby to nebyla špatná zakázka, u všech zakázek, na které se Loren vydal a které Lapis přinesla, se obtížnost tak či onak zvýšila. I když to měly být zakázky pro dobrodruhy měděného řádu jako oni.

Kdyby se k tomu přidala ještě tato schválnost, Loren si nebyl jistý, jaká nebezpečí by je čekala. Ale Lapis evidentně myslela na něco úplně jiného.

„Nebyla tam žádná zakázka, ale napadlo mě něco pěkného.”

Oči jí jiskřily, byla celá natěšená, až mu to řekne. Ale Lorenovi po tváři přeletěl stín.

Loren se bál, že ať to bylo cokoli, nedopadne to dobře. Ale vzdal to, neboť věděl, že by ji stejně nepřiměl změnit názor. A tak vypil zbytek svého pití a připravil se.

-----------------------------------------------

~ A čtvrtá kniha je tu! Vypadá to, že se Loren trochu zlepšuje, po zakázce neskončil v mínusu. Ale co je čeká tentokrát...? ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>