DM - kapitola 246

Kapitola 246 – Ďábelská droga (3)

Tady Satou. Je důležité si věci připravit předem. Když jste uprostřed nějaké práce, je to otrava, ale pokud se řádně nepřipravíte, později to pro vás bude těžké. Ale dokud se to nenaučíte z vlastních chyb, nepřijde vám to jako něco nutného.



Vybaven umělou kůží, co jsem v Břečťanové vile vyrobil dneska odpoledne, jsem se za pochodu pomocí techniky Převlek změnil na jiného člověka. Kromě toho jsem si nasadil černou masku, abych si zakryl oblast kolem očí.

A pak jsem okno Směny změnil na toto. Jméno Kuro, level 50, profese lovec odměn, techniky vztahující se ke střelbě, vzácná magie, elfí řeč, dračí řeč a přesný opak Satouových skromných stavových hodnot. Různé hodnoty jsem si zaznamenal do kolonky Poznámky, abych se při dalším převleku nespletl. Kdybych chtěl, mohl bych použít Nanashiho, ale celý ten převlek by neměl žádný význam, kdyby z toho vzniklo [Nanashi se objeví, kdekoli je Satou]. A tak jsem se rozhodl vytvořit třetí osobnost.

„Pane Satou, co budeš dělat s takovým převlekem?”

„Hodlám eliminovat ty ztracené loupežníky. Leriril, promiň, ale nevadí, když tu skryju lidi, které ti ztracení loupežníci lapili?”

„Pokud to půjde, použij prosím nadzemní vilu. V podzemí je mnoho nebezpečného vybavení.”

Ach, na to jsem zapomněl.

Do nadzemní vily jsem nainstaloval vyřezávanou destičku, abych se tam mohl teleportovat.

„Takže já jdu. Počítám, že je přijmeš.”

„Ano, nech to na mě!”

Ach, po těch Leririliných svižných odpovědích jsem měl pořád divný pocit.




Prvně jsem šel do bezpečné zóny v Oblasti 17, kde jsme měli vilu.

Nejdřív jsem se musel připravit a najít si místo, kde ty ztracené loupežníky polapím. Označil jsem si všechny ztracené loupežníky v labyrintu. Celkem jich tu bylo zhruba 300. 90% z toho spáchali hrdelní zločin jako [Vražda].

Dál jsem si vyhledal pracovní pole, o kterém mluvil Rudaman. Zkusil jsem v každé oblasti vyhledat hlavní suroviny Ďábelské drogy, a to Trávu zkázy a Stvol rozkladu. Ačkoli tu byla místa, kde rostly na divoko, vybral jsem ta, kde rostla hustě a o která se jasně starali lidé a kde byli nedaleko nosiči a ztracení loupežníci. Celkem to byla tři místa. A navíc se k těm místům nedalo dostat, pokud jste nejdřív neprošli problematickými oblastmi.

Dál jsem si vyhledal, jestli tu byli nějací šlechtici nebo jejich sluhové. Takhle jsem našel družinu slečny Giny Světlo Měsíce a další tři šlechtické družiny. Soudě podle jejich pozic byly všechny ty družiny nevinné. Měli celkem nadšení, když lovili přes noc. Dokonce i slečna Gina, co byla při našem prvním setkání v levelu 6, hladce vylevelovala na level 9. Pravděpodobně levelovali efektivně tím, že neustále bojovali s nepřáteli ve vyšším levelu.

Dál jsem si potřeboval připravit místo, kam ty ztracené loupežníky dočasně vsadím.

Nemohl jsem je úplně přesně uprostřed noci přivést autoritám.

Vybral jsem si místo v jednom koutu Oblasti 37. Bylo to trochu hluboko, ale jelikož to byla oblast s netvory rostlinného typu, byly tam zavlažovací díry. Vybral jsem místo, kde se geograficky nemohly objevit Prýštící díry a kde byl jenom jeden vstup.

Vyhledal jsem si k tomu místu nejbližší trasu. Pokud po cestě rozdrtím stěny dvou chodeb, pravděpodobně se tam dostanu do 20 minut.

Zatímco jsem se spoléhal na techniky Neviditelnost a Špehování, Nebeskou jízdou jsem letěl po stropu chodby. Zdálo se, že si mě žádná z průzkumnických družin nevšimla. A i kdyby ano, pravděpodobně by mě považovali za nějaký nový druh netvora.

Síň, kam jsem dorazil, byla celkem vlhká, ze stropu kapala voda.

V shlucích tam rostly kapradinové rostliny. Vypadalo to, že to byli netvoři. Zkusil jsem na ně hodit nohu mravence, co jsem měl v inventáři, a listy kapradiny se změnily na pilu a přesekly tu nohu. Nebyl jsem si jistý, jestli tento netvor patřil do žánru fantazy nebo horror. Později se podívám na strukturu jejich listů.

Mezi stromy jsem zahlédl netvory, co vypadali úplně přesně jako triceratopsi.

Pravděpodobně to nebyl normální dinosaur, neboť se mu na oranžově zbarvených průhledných rozích čas od času objevovaly fialové záblesky. Ti netvoři za hlasitého mlaskání přežvykovali listy, co rotovaly jako řetězové pily. Vůbec jim na tom nesešlo. Kolem také poletovali netvoři podobní vážkám, co byly dlouhé dva metry.

Ach jo, byla to naprosto druhohorní Křída.

Vzpamatoval jsem se a začal jsem s čistkou. Pružnými meči jsem svižně posekal silnější netvory. Kdybych je nechal jen tak, pravděpodobně by smrděli, a tak jsem je Magickou rukou v mžiku uložil do inventáře.

Poté, co jsem vymýtil velké netvory, jsem použil Vzdálený šíp a vyhubil malé netvory. Těla jsem sesbíral stejně jako u velkých.

Za pouhých 10 minut jsem naprosto vyčistil netvory v síni.

Doprostřed místnosti jsem uložil spoustu misek a do nich jsem dal oděvy a sušené maso z hmyzích netvorů. To sušené maso připravily děti z vily jako trénink. Bylo to něco strašlivého, kvůli čemu i zvířecí dívky po jediném soustu odložily vidličky. Byl to jasně neúspěch, ale ani jsem to nedokázal jen tak vyhodit, a tak jsem to uložil do inventáře. Stejně dobře jsem to teď mohl použít na ztracené loupežníky, co polapím.

Dál jsem velikým balvanem, co jsem si do inventáře uložil v jedné uličce, zatarasil jedinou chodbu vedoucí do síně. A pak jsem doprostřed chodby položil vyřezávanou destičku. Navíc jsem z inventáře vytáhl hlínu a na určitém místě chodby jsem z ní magií Kamenná stěna vytvořil tvrdé kamenné stěny.

S tímhle jsem měl improvizované vězení hotové.




Ztracené loupežníky jsem pochytal pomocí série lapací kombinace, co začínala Vzdáleným omráčením.

„Kdo jsi, ty mizero! Kdo si myslíš, že je tato má skvělá maličkost!”

„Jo, jo, poslechnu si tě později.”

Člověka, co působil jako šéf této skupiny ztracených loupežníků, jsem porazil zásahem Vzdáleného omráčení. A pak jsem zbytek pěšáků uzemnil svou lapací kombinací.

Hm, s tímhle to bylo 55 lidí. Hádal jsem, že na téhle základně to bylo všechno.

Magickou rukou jsem zvedl polapené ztracené loupežníky a teleportoval se do Oblasti 37. Šel jsem chodbou a otevřel jsem si cestu tím, že jsem do inventáře uložil ten balvan, co blokoval cestu do síně.

Jelikož se padlí ztracení loupežníci tlačili před balvanem, strčil jsem nové ztracené loupežníky dovnitř a vsadil je tak zpět dovnitř. Když jsem s tím skončil, znovu jsem do chodby umístil ten balvan a zatarasil tak chodbu. Z druhé strany se ozvalo nespokojené hučení, ale ignoroval jsem to, neboť mě to nezajímalo.

Ale trochu se mi to nepovedlo. Zapomněl jsem, že mezi ztracenými loupežníky byly i ženy. Mohl jsem je vsadit do stejné místnosti, ale tak nějak se mi do toho nechtělo. Nedalo se nic dělat, vytvořil jsem další místnost s dveřmi vedoucí do chodby a vsadil je tam. Stejně jako v té první síni jsem i v této místnosti poskytl jídlo, sůl, dva sudy vody, prázdnou nádobu a přepážku.

Pak jsem se teleportoval zpět do základny a tentokrát jsem Magickou rukou zvedl nosiče a otroky a vzal je do Břečťanové vily.

„K-kde to jsme?”

„Sestři, to jsou hvězdy! Vidím hvězdy.”

„Venku? Jsme vážně venku?”

Leriril na nás čekala a teď tleskla, aby si získala jejich pozornost.

„Umlkněte, děti lidí. Toto je Břečťanová vila, místo, kde žije vážený pan mudrc. Pokud budete hlučet, pošlu vás zpět do labyrintu.”

Zdálo se, že ta výhrůžka zabrala, neboť ti rozrušení lidé umlkli.

„Ať předstoupí váš zástupce. Porino, vysvětli mu to.”

„Ano, pane Kuro.”

Porina byla vůdce nosičů, co jsem zachránil jako první. Navzdory tomu, že byla nosička, byla v levelu 7. Měla techniky Nošení, Pěstování a Sklizeň.

Nechal jsem to tu na starosti Leriril a Porině a vrátil jsem se na to dřívější pole. Do jednoho koutu místnosti jsem dal magický nástroj na sledování, co jsem vytvořil ve vile. Ten nástroj vypadal jako dvoumetrová hůl s lebkou na vršku. A v té lebce byly nainstalované mechanismy sledování a přenosu informací. V holi byl magický okruh na cirkulaci magické moci. Když byl nástroj plný magické moci, mohl fungovat tři dny. Vyrobil jsem to kvůli střežení kolem vily, ale jelikož vzhled nebyl populární (mezi děvčaty), uložil jsem to do inventáře.

Zaútočil jsem na zbývající velké skrýše ztracených loupežníků a zachránil jsem nosiče, co tam pracovali. S tímhle jsem dokončil větší místa. Dál jsem zaútočil na menší skupiny ztracených loupežníků, co byly roztroušené na 10 místech.

Bylo problematické se s nimi vypořádat, neboť utíkali v malých skupinkách.

Jakmile jsem do dočasného vězení hodil posledního ztraceného loupežníka, oddechl jsem si.

Až nastane den, mělo by být v pořádku je vzít do západní gildy.




Celkem jsem zachránil 220 lidí. 110 z nich byli nosiči, 80 otroci a 30 jich nečekaně byli průzkumníci. Všechno to byly ženy.

Muže, co polapili, evidentně buď zabili, nebo je přiměli pracovat jako otroky, dokud z nich neudělali návnadu ve zvláštní strategii (Vlečka) a tím je nezabili.

Zdálo se, že většina žen pracovala na poli s okovy na nohou. Vypadalo to, že kromě surovin na Ďábelskou drogu také pěstovaly plodiny ke spotřebě pro ztracené loupežníky. Díky tomu mezi nimi bylo pár, co měly techniky Pěstování, Sklizeň a Mísení.

Bylo mezi nimi hodně průzkumnic v levelu 5. Ty, co byly ve vyšším levelu, buď přemluvily, aby se staly ztracenými loupežníky, nebo je zabili.

Leriril byla stále vzhůru, ale Porina a ostatní šly spát, neboť se zdály unavené. Jakmile nastane úsvit, znovu si s nimi promluvím.

Bylo jich příliš mnoho a ve vile nebylo dost pokojů, takže jim Leriril připravila lůžka i v hale a na chodbách.

„Pane Sa... Pane Kuro, vlastně nám došly rezervní potraviny. A dochází už i zelenina pěstovaná na zahradě pomocí magie Zelená ruka.”

„Ach, promiň, zapomněl jsem tě zásobit.”

Leriril mě zavedla do spíže s jídlem a já jsem pak vytáhl velké množství surovin. Většina toho byly suroviny, co jsem nasbíral ve skrýších ztracených loupežníků, ale také jsem k tomu přidal pšenici, brambory, žabí maso, sůl a mnoho dalšího. Mělo by to na nějakou dobu stačit, neboť to bylo zhruba 6.000 jídel. Dal jsem jí také různá léčiva, neboť mezi zachráněnými bylo také mnoho nemocných lidí.

„To je prostorová magie?”

„Hm, něco takového.”

Už bylo po půlnoci, ale do rána ještě nějaká ta chvíle zbývala, a tak jsem šel s Leriril do podzemní dílny. Od Arisy přicházelo v pravidelných intervalech hlášení: „Žádné abnorma~lityy.” Zněla ospale. Navrhl jsem, aby ji v monitorování někdo vystřídal, ale jelikož řekla, že je v pořádku, nechám ji pilně pracovat, dokud spolu s Miou neusnou a dokud se pravidelné spojení nepřeruší.

Zdálo se, že sir Sokel neměl titul, i když byl šlechtic. Měl jsem pocit, že za tímto stál ještě někdo jiný, kdo to všechno řídil, ačkoli jsem doufal, že to byla jen nepodložená obava. Pokud byl člověk, co za tím stál, v tomto městě, měli by se dneska v noci vydat na nájezd. A zrovna teď až do svítání byla nejvyšší pravděpodobnost, že se vydají na nájezd.

Na okamžik mě napadlo, že se vrátím zpět do vily, ale rozhodl jsem se, že v podzemní dílně připravím různé věci. A pak jsem šel do ulic.

-----------------------------------------------

~ Už nemá cenu říkat, jak to Satou vypráví, jako by to bylo něco snadného, když je to ve skutečnosti operace monstrózních rozměrů... Zanedlouho se ozve hláška <Získal jsi titul Bůh xxx> ~

 

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>