ICDS - kapitola 173

Kapitola 173 – Co pro ni není dovoleno (4)

„Daisy Ectradion?”

„Ano, Loretto. Víš, kdo to je?”

Když jsem Lorettu druhého dne viděl chovat se tak nonšalantně, usoudil jsem, že se zřeknu vyptávání, co se stalo s Pouštním štírem. Místo toho jsem se jí zeptal na tu druhou otázku, co jsem měl. Pokud mi gildmistr Pouštního štíra řekl, abych se s touto osobou nezaplétal, došlo mi, že ji bude znát i Loretta. Ale jakmile zaslechla, co jsem řekl, vytáhla svou sekyru a usmála se.

„Takže kdo je ta žena, Shine?”

„Na to jsem se ptal já! A taky copak tu sekyru poslední dobou nevytahuješ až moc často?!”

„Ale Shine, to ty jsi ten špatný, když se ptáš na jiné ženy, i když víš, jak se cítím.”

„Špatné je to, co máš v hlavě, Loretto! Copak jsem to nevysvětlil?!”

„Takže přestanu žertovat a...”

„Vážně jsi žertovala, že? Nepoužiješ tu sekyru, že?!”

„...Huhu.”

Loretta na to prostě zareagovala jasným úsměvem. To znamenalo, že nežertovala, že...?

„Promiň, Shine. I kdybych chtěla, nemůžu ti to říct. Ale myslím, že už máš nějaké ponětí, kdo to je.”

„To ano... jo...”

Nevěděl jsem, kdo přesně Daisy Ectradion byla. Ale to jediné, co o mě ten gildmistr věděl, bylo, že jsem měl boží jméno a že jsem byl průzkumník Beyond. Jinými slovy tato Daisy Ectradion byla s největší pravděpodobností druhým průzkumníkem Beyond. Byla to ta divná žena, co se nabídla, že si vezme moji mrtvolu.

Bál jsem se o ni. Zdálo se, že stejně jako první průzkumník ani ona nechtěla vyjít ze své vily. Proč nezkoumala kobku? Možná s tím měl co do činění gildmistr Pouštního štíra.

„Takže chceš se projít Rezidenční oblastí a poptat se na to?”

„Proč se mi věšíš na ruku?”

„Abych co nejlépe využila náš čas, huhu.”

Nakonec mě Loretta odtáhla do Rezidenční oblasti První kobky. Ale lidi, co nás spatřili spolu, se chovali celkem... divně.

„Hej, to je ten chlápek...”

„Gildmistr Revivalu, co? Majitel Zlých očí.”

„Průzkumníci se Zlýma očima jsou ještě vzácnější než průzkumníci s božím jménem... Je jich méně než deset!”

„Slyšel jsem, že má i boží jméno.”

Ach, moje Zlé oči vyzradily mou totožnost! Museli o mě mluvit, protože jsem byl pravděpodobně jediný, kdo nedávno získal Zlé oči. Ale kvůli jejich následujícím slovům jsem se orosil studeným potem.

„Teprve kvůli tomuto incidentu jsem zjistil, že i administrativní gildy mají řády.”

„Podívejte na něj! Vypadá jako přirozený magnet na ženy. Není žádným překvapením, že dokázal svést dokonce i slavnou královnu z Elfí zahrady.”

„Procházejí se tu celkem veřejně. To o tom Pouštní štír nevěděl?”

„V Rezidenční oblasti se moc často neobjevuje. Vypadá to, že se zrovna teď snaží vytahovat.”

„Přece jenom poslal Pouštního štíra na smrt, takže se to dá pochopit.”

„Pouštní štír prostě zaplatil za své skutky. To oni podplatili administrativní gildu a snažili se zničit nevinnou novou gildu. Dostali, co si zasloužili.”

Podíval jsem se zpět na Lorettu. Jak se tělem tiskla ke mně, vesele si broukala. V duchu jsem začal zpívat národní hymnu a zeptal jsem se jí: „Loretto, řekni mi upřímně. Co máš v plánu s tím, že se tu se mnou takhle procházíš?”

„Všem dávám najevo, že tě ostatní ženy nemají obtěžovat, Shine!”

„A?”

„Varuju ostatní, co by mohli tebe nebo tvoji gildu obtěžovat!”

Byla brutálně upřímná. Zdálo se, že se vážně nevyhýbala té záležitosti s Pouštním štírem.

„No vážně, nemyslela jsem si, že v První kobce ještě stále zůstala tak špinavá gilda! Mírně mě to naštvalo a nakonec jsem se do toho pustila trochu moc horlivě. Z pěti administrativních gild zbyly skoro jen čtyři, huhu.”

„Č-čtyři?!”

„Neboj se, Shine, vyřešilo se to pokojně. Všichni administrativní gildmistři jsou blízcí přátelé!”

Byl tu jeden lhář! Zdálo se, že Loretta pochopila, co jsem si myslel, neboť si přiložila ruku k ústům a usmála se s přimhouřenýma očima, co připomínaly srpky měsíců.

„Není se čím trápit. Všechno, co jsem udělala, bylo v mé pravomoci, takže nebude nikdo, kdo by to neuznal. Ubližovat ostatním gildám nebo průzkumníkům pro užitek vlastní gildy je v kobce přísně zakázáno.”

„Tak to je dobře.”

Všechna ta pozornost, co jsme upoutávali, začínala být otravná. Když jsem se po nich podíval, zdálo se, že si mysleli, že zaútočím svýma Zlýma očima, neboť se všichni vyděšeně odvrátili.

„Huhu, jsem tak šťastná.”

„Tak to je... dobře.”

Když jsem viděl ten nesmírně šťastný výraz na Lorettině tváři, mohl jsem se akorát suše usmát. Jelikož to udělala kvůli mně, rozhodl jsem se, že si tento okamžik také užiju.

Ale brzy se před nás postavil jeden muž a stál nám v cestě. Byl to gildmistr Pouštního štíra!

„Dobrá... práce.”

„Jo, vážně. V tvém podání to vyznělo, že si s První kobkou můžeš dělat, co chceš, ale zdá se, že tu existují řádné zákony, co?”

„Tímhle to neskončí! Ne, tohle je jenom začátek!” zakřičel a zaskřípal zuby.

Čistě z hlediska síly byl samozřejmě silnější než já. Cítil jsem, jak už se mě snažil zdolat duchem. Snažil se mě zabít uprostřed Rezidenční oblasti... Tenhle chlápek musel být blázen. Zadržel jsem Lorettu, co už chtěla naštvaně předstoupit. Rozhodl jsem se vyzkoušet Zlé oči.

Dostal bych se do obrovského maléru, kdybych na kámen omylem proměnil přihlížející, ale měl jsem podezření, že magická odolnost gildmistra gildy řádu S nebude nižší než SS+. I kdybych ho dokázal proměnit na kámen, vždycky jsem to mohl zrušit, takže jsem se nemusel bát. Ten duch, co z něj sálal, hlavně také ohrožoval lidi s nízkými schopnostmi, takže jsme dělali to samé.

Vlil jsem do svých očí manu a zlaté Zlé oči začaly zářivě zářit. Dokonce i já jsem dokázal říct, že mi z očí vycházelo jasné světlo. Duch gildmistra Pouštního štíra okamžitě poklesl. Zaskřípal zuby, aby zůstal stát.

„Kuk! Ty... Už dokážeš tak volně používat Zlé oči...!”

„Promiň, jsem mnohem silnější, než si myslíš. Varuju tě. Už teď mám na pilno se vším, co se na mém světě děje, takže mě neotravuj. A pokud ne, budeš toho litovat.”

„Ha...! Kvůli tobě jsem už o všechno přišel. Už nemám co ztratit!”

Ušklíbl jsem se.

„Kvůli mě? Pokud by to někdo zaslechl, myslel by si, že to já jsem byl gildmistr velké gildy, co uplatila administrativní gildy, aby obtěžovala a vyhrožovala malým gildám, co se jim pletly do cesty.”

„...Tohle si zapamatuj. Budeš litovat toho, co jsi udělal! Pamatuj si, že sis udělal nepřítele z majitele skutečného jména Scizarnatha. Jednoho dne tě zabiju, Pozemský hrdino!”

A to říkal s vědomím, že jsem Hrdina ze Země? Jak se mohl chovat jako oběť, když prostě zaplatil za zločiny, co spáchal? Hádal jsem, že v kobce byli i lidé jako on... Ne, možná že se změnil kvůli tomu, že byl desítky let průzkumníkem.

Nicméně jsem se ho vůbec nebál. Během nájezdu jsem viděl jeho sílu. Věděl jsem, že měl boží skutečné jméno a že byl momentálně mnohem silnější než já. Ale nestrávili jsme tím stejně dlouhé období. Řekl, že mě jednoho dne zabije? Blázne, už jsi o svou šanci přišel, když jsi místo „za týden” nebo „za měsíc” řekl „jednoho dne”!

S úšklebkem jsem deaktivoval moc Zlých očí. Teprve pak se řádně postavil, pořád na mě upřeně zahlížel. Tehdy jsem si na něco vzpomněl. Byl ten nejlepší člověk, kterého bych se mohl zeptat na Daisy Ectradion.

„Kdo je Daisy Ectradion?”

„Pokud jsi průzkumník Beyond, měl bys tu dezertérku znát. Už jsem tě varoval. Nezaplétej se s ní. Ať tě ani nenapadne jí pomáhat.”

„Dezertérka...”

„Správně, je to špinavý dezertér! Dezertér, co si troufl se mi postavit...! Stejně jako tebe zabiju i ji.”

Otočil se a nechal mě tam stát. Ale Loretta ho slovně zastavila.

„Moment, zákazníku. Jak můžeš jen tak odejít?”

„Paní Elfí zahrady...! To nejsi spokojená, že jsi mi všechno vzala? Co dalšího chceš?”

„Samozřejmě že něco chci.” Loretta naklonila hlavu ke straně, jako kdyby se zeptal na něco, co bylo očividné. „Oznámil jsi, že zabiješ průzkumníka z jiného světa. Nemůžeš čekat, že to jen tak přejdu. A navíc jsi zmínil jméno jiného světa a vyhrožoval jsi, že zabiješ jeho Hrdinu... Jako administrátor kobky to nemohu nechat jen tak.”

„A co, to mě hodláš zabít?”

„Ne.” Loretta se zářivě usmála. „Od této chvíle už nejsi průzkumník kobky. Navíc budeš muset slíbit, že nikdy neuděláš nic, abys Shinovi ublížil. Prostřednictvím Úmluvy duše samozřejmě.”

„N-nebuď směšná! To mi nemůžeš udělat! Jaké máš právo—”

V té chvíli se najednou otevřely dveře. Pokusil se do nich vejít a pak zaječel. Dveře se zavíraly, než jimi mohl projít.

Loretta řekla mírně ztlumeným hlasem: „Vidím, jak moc na tebe Sipua dohlíží. Vyhrožovat jinému průzkumníkovi je vážný prohřešek, které je v kobce přísně zakázán. Když je ten průzkumník Hrdina, trest se ještě nepředstavitelně zpřísní. Průzkumníci kobky si mají navzájem pomáhat. Copak tě to Sipua řádně nenaučila?”

„T-ty...!”

„Se Sipuinou podporou jsi volně utlačoval ostatní, takže jsi čekal, že se i tobě může přihodit to samé. Zdá se, že jsi průzkumníkům, co se postavili proti tvé gildě, zabránil využívat zázemí Rezidenční oblasti? Měl bys být rád, že tě nepotrestal osobně Lord. Kdyby nebylo mě, nezůstal by ti ani vlastní život.”

„Ty. Kdo... Kuk!”

Padl na zem na kolena. Rozšířily se mi oči. Cítil jsem, jak jeho síla mizela. Liga jeho duše, jeho mocná konstituce a nekonečná mana, všechno to mizelo! Teď měl sílu akorát průzkumníka v levelu 30. Pravděpodobně to byla mana a síla, co nastřádal tréninkem mimo levely. Většina toho by měla pocházet z božího skutečného jména.

Ve vzduchu se objevil jiskřící list papíru. Loretta ho chytila a vzala si pero.

„Takže se podívejme... Co tu mám napsat, abys víc trpěl... Huhu.”

„Loretto, ten důvod, proč jsme se dneska procházeli po Rezidenční oblasti...”

„Na to se mě neptej. Prostě to ber tak, že hodná manželka vypomáhá svému manželovi!”

Loretta čekala, že na něj narazíme. Ne, nalákala ho, aby přišel. Jakmile nás spatří, bezpochyby mi bude vyhrožovat a Loretta ho pak důkladně potrestá.

Všechno šlo tak, jak plánovala.

„Loretto, moc to nechápu. Jak může někdo tak snadno přijít o svou kvalifikaci průzkumníka?”

„Copak jsem ti to neřekla? Hrdinové i v kobce pobírají zvláštní péči. Přinejmenším by jim ostatní průzkumníci neměli vyhrožovat, ne? Pokud někdo vyhrožuje, že zabije Hrdinu, samozřejmě by měl čelit závažnému trestu. A tento trest dává...”

Loretta ukázala perem na sebe. Kvůli jejímu klidnému úsměvu mi přeběhl mráz po zádech.

„Jsem tak ráda, že jsem ho chytila, než se k němu dostala Sipua! Bála jsem se, že ho předem varovala!”

„Ty... mrcho...!”

„Copak nevíš, že proklínat gildmistra administrativní gildy je také trestné? Nicméně ti to připíšu na seznam zločinů.”

Pochopil jsem, že nahněvat gildmistra administrativní gildy bylo katastrofální.

Pak se ve vzduchu objevila žena.

„Loretto, ty jedna! Jak jsi tohle mohla provést mému Lod— kyak!”

„Také potřebuješ ukáznit, Sipuo. Zůstaň ve svém gildovním domě a počkej na svůj trest.”

Loretta ji okamžitě poslala zpět mávnutím ruky. Když se o ni postarala, jako kdyby zamáčkla mouchu, hodila tu úmluvu, co měla v ruce, na muže, co na zemi lapal po dechu.

„V tichosti si to přečti a podepiš to. V tom případě se tvůj trest nijak víc nezvýší. Udělej to kvůli Sipuě, které na tobě záleží.”

„Ku... Kuaaaaaaa!”

Přesně takhle přišel o svou kvalifikaci průzkumníka a vykoplo ho to. Navíc mu bylo zakázáno se jakkoli vměšovat do mých záležitostí. Ke všemu došlo pod Lorettinou taktovkou.

Když mě Loretta viděla na ni prázdně zírat, obezřetně řekla: „Shine, máš na pilno s pokořováním kobky a se záležitostmi na Zemi, takže nemůžu dopustit, aby tě rozptyloval takový odpad jako on. Můžu udělat jen něco takového... M-myslíš si, že jsem to přehnala? Prostě jsem udělala jen to, co bylo v mé pravomoci, nechovej ke mně nenávist...!”

„N-ne, jen mě to překvapilo, protože jsi ho tak čistě odeslala. Děkuju. To jenom, že... nemyslel jsem si, že by mi vyhrožoval, i kdybych ho nechal na pokoji.”

„Shine, něco takového je naivní.”

Lorettin výraz najednou mnohem zvážněl.

„Nemysli si, že jsi jediný zvláštní, Shine. Je mnoho lidí, co tě může ohrozit i poté, co přijdou o svou moc průzkumníka kobky, Shine. Nedělat si nepřátele nebo všechny nepřátele naprosto zničit. To jsou jediné dvě možnosti, co máš. Samozřejmě si myslím, že ta první je mnohem lepší. Ačkoli většina průzkumníků smýšlí stejně, vždycky existují výjimky jako ten odpad. Takže pokud si uděláš nepřátele, určitě mi o nich řekni, Shine.”

Loretta pevným hlasem pokračovala: „A já to smetí vynesu.”

„...Od teď se o to postarám, takže nemusíš nic dělat, Loretto.”

Měla pravdu, byl jsem naivní. Měl jsem techniku Dimenzionálního cestování. Pokud bych vážně chtěl obtěžovat průzkumníka z jiného světa, dokázal jsem vymyslet spoustu způsobů, jak to udělat. Ačkoli bych neudělal něco tak otravného, na světě bylo mnoho pomatenců; takových, co něco dělali, aniž by přemýšleli o důsledcích. Takových, co žili pro pomstu.

Zdálo se, že jsem se příliš spoléhal na předpoklad, že povaha byla součástí kvalifikace na jmenování průzkumníkem První kobky. Měl jsem vědět, že se lidé můžou změnit. Tohle jsem si uvědomil, až když se Loretta o tu špinavou práci postarala. No vážně, marnil jsem svou hodnotou Inteligence.

„Pokud to půjde, nedělat si nepřátele. A pokud si je udělám, naprosto je zničit. To je celé, že?”

„Pokud to jde, je lepší použít Úmluvu duše, jak jim omezit život.”

…Ovšem Lorettiny metody byly nelítostné!

„Jen tak mimochodem, nejmoudřejší věcí, co jsi mohl udělat, bylo neúčastnit se toho nájezdu. Ačkoli je tvoje gilda silná, pořád není v pozici absolutní moci.”

„Takže od teď...”

„Ne, teď je to v pořádku. Naštěstí jsme tu gildu a jejího gildmistra rozdrtili. Pochybuju, že si někdo zkusí být tvým nepřítelem. Vážně to dopadlo dobře!”

Loretta se usmála, jako kdyby žádala o můj souhlas. Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet.

„S-spíš než tohle, jelikož jsem získal informace, co jsem chtěl, půjdu.”

„Za Daisy Ectradion?”

„Uch, ehm... Jo.”

„Dobrá, pojďme!”

Loretta se mi znovu zahákla do rámě a vesele zakřičela. Tak nějak jsem čekal, že to udělá.

S hořkým úsměvem jsem zamířil do Rezidenční oblasti Beyond. Bylo na čase setkat se s Daisy Ectradion. Lorettu jsem měl samozřejmě stále zavěšenou do rámě.

-----------------------------------------------  

Autorova poznámka:

Nelítostná manželka, Loretta. Zničí kohokoli, kdo se odváží dotknout se jejího milence!

PS – Hlasování o oblíbenosti je hlasování o oblíbenosti! Není to o tom, jak se příběh bude vyvíjet. Je to jen něco, co mi řekne, které postavy jsou oblíbené. Hlasujte, jak chcete.

-----------------------------------------------

~ Ha, to bylo celkem čisté vyhlazení. Příště se konečně dozvíme, kdo je ta tajemná Daisy... Tedy pokud jim nezabouchne dveře vily před nosem... ~ 

~ Přesně tak, hlasujte, jak chcete, protože příběh už je stejně dávno napsaný. Hlasovat můžete zde ~

<Předchozí>...<Následující>