ZW - kapitola 64

Část 27 (Hishigami Mai)

„Kuc?! Kuc kuc kuc!! Kaf kaf kuc kuc kuc kaf kaf kaf kaf kaf?!”

'Ugh, myslela jsem si, že umřu.'

Ale něco se muselo stát, když ta „invaze” skončila, než mě Magie nemoci mohla zničit skrz na skrz. Položila jsem ruce na podlahu a vykašlala spoustu krve, ale to bylo celé. Tím to skončilo. Vypadalo to, že Magie nemoci odešla z mého těla.

Ten kluk si to nakonec usnadnil. Měla jsem na mysli jen to, aby se ze všech sil snažil od ruky nakreslit schéma létajícího křídla ze své vize v budoucnosti. Ale díky němu jsem byla nucena to schéma přímo ukrást tomu netvorovi.

Ta nejasná temnota mírně pominula.

Přinutila jsem se otevřít oko, kterým jsem díky proudu krve, co přes něj tekl, neviděla. A zavolala jsem do zbývající nejasné temnoty.

„Nehodláš v tom pokračovat?”

„Nevidím k tomu žádný důvod.”

„Mohl bys mě zabít, aby ses pomstil.”

„Jednám na základě rozumu a ne emocí.”

„Musím se na něco zeptat. Co vás všechny přimělo tak honem sehrát tohle coup d'etat?”

„MI6, CIA a Evropské bezpečnostní složky.”

'...Zatraceně. Takže tak to bylo.'

'Na to jsem zapomněla.'

„Takže ses tak moc vyděsil lidí, co v Evropě sestavili systém k využití Succubů? Podívala jsem se na to, ale byl to neúspěch. Věřím, že jsem o tom dokonce poslala hlášení.”

„Samotný ten systém možná selhal, ale ta síť vystavěná kolem toho neúspěchu stejně vytvořila komunitu vystavěnou kolem Succuba. A ten naprosto očaroval úředníky, co měli ten plán pod kontrolou. V závislosti na tom, jak se na to podíváš, to je ještě větší hrozba. Tohle vystavěl démon za použití moci lidské organizace.”

'Aha. To je velmi pravdivé.'

„Ale v tom případě...” řekla jsem.

„Co?”

„Nemohl sis tyto vzájemné rozpory v Hyakki Yakou vyložit tak, že je způsobil ten succubus? Přesně jako bylo naše jednání ovlivněné těmi vouchery na ubytování v hotelu. ...A muselo se to provést dost chytře na to, aby na to nikdo z vás nepřišel.”

„...”

„Tahle nová komunita musela mít spoustu důvodů, proč chtěli staré Hyakki Yakou rozdrtit.”

„Předpokládám, že se na to dá tak pohlížet.”

„Kam jdeš?”

„Mé priority se změnily. Zdá se, že je tu někdo jiný, koho musím porazit.”

A to bylo celé.

Ta nejasná temnota teď naprosto zmizela. Chodba teď byla osvětlená úplně jako normální hotelová chodba. Jasně jsem viděla až na stěnu na konci chodby. Vypadalo to, že uživatel Magie nemoci opravdu odešel.

Ne že bude schopen prostě odejít bez problémů.

Určitě to chápal a právě proto se možná rozhodl mě nechat na pokoji a co možná nejrychleji nalézt únikovou cestu. Nebo možná že hledal něco, co mělo dostatečnou cenu, aby mu Hyakki Yakou odpustilo.

„Jsi v pořádku?!”

Přiběhl sem Jinnai Shinobu společně se Zashiki Warashi. Určitě musel utržit pár účinků Magie nemoci. Na člověka bez obrany odvedl dobrou práci, že ty účinky duševně ustál. Bylo možné, že měl, co bylo třeba, aby si naprosto přemodeloval tělo jako já.

„...N-ne tak moc. Pokud bude tento incident ještě nějakou dobu trvat, možná budu vážně v maléru.”

„S Hyakki Yakou jsem to urovnal. Jejich převrat skončil. Se zbytkem se pravděpodobně vypořádá ta skutečná slečna.”

„Tím to nekončí.”

'Zatraceně.'

'Měla jsem pocit, že přijde na tohle. Netvrď, že to skončilo, když jsi neudělal nic, abys to vyřešil!!'

„Hej, Jinnai Shinobu. Co jsi viděl v tvé své vizi budoucnosti? Stříkala z tebe všude krev a umíral si poté, co na tebe zaútočila nějaká divná forma okultismu?”

„Ech? No...”

„Ne, že? Kdyby ano, při jednání s uživatelem Magie nemoci bys byl obezřetnější. Nevím, co jsi viděl, ale byla to spíš sbírka různých smrtí, ne?”

„Ale té budoucnosti jsem se vyhnul, takže přítomnost bude jiná, ne? ...Ne? To říkáš, že k té budoucnosti stejně dojde?!”

„Policie pro boj s výtržníky...” zamumlala Zashiki Warashi. „Zmínil se o tom Uchimaku Hayabusa. Část zásahovky obklíčila tento hotel a odřízla veškerou komunikaci, aby zavraždili sestry Hishigamiovy, co se neustále naváží do policejního teritoria. Čekají na příležitost do toho zasáhnout a eliminovat ty dvě sestry, které normálně nedokážou zvládnout.”

„Pche. Jinnai Shinobu, shoduje se to s tím, co jsi viděl?”

„Vlastně ne... Ale vůbec mi nepřišlo, že by to, co jsem viděl, mělo nějakou souvislost s youkai. Bylo to víc jako... scéna z nějakého krváku. Nevypadalo to jako něco, co vykonal profesionální ostřelovač. To je jisté.”

„Když to bude vypadat takhle, zásahovce to snáz projde. Pravděpodobně potají zajistili sériového vraha, ale to na něj hodili. ...Je možné, že ti mrtví ve vizi byli vlastně zabití uživatelem Magie nemoci, ale později ty mrtvoly upravili, aby to vypadalo hrůzněji. A proto jsi to viděl jako něco, co způsobil sériový vrah.”

Každopádně to bylo zlé.

Kvůli uživateli Magie nemoci jsme se já a Jinnai Shinobu nemohli pohybovat. Detektiv... no, tohle sám nezvládne. Taková skupina jako zásahová policie ho přemůže. Moje mladší sestra byla intelektuální typ, takže bylo z obliga po ní chtít, aby bojovala. Kotemitsu Madoka byla neznámý faktor, ale kdyby byla aspoň trochu užitečná, pravděpodobně by v té záležitosti s Hyakki Yakou sehrála větší roli.

A tak nám jako největší naděje zůstala Zashiki Warashi a Sunekosuri, neboť je nebylo tak snadné zabít.

Ale...

„Zashiki Warashi, myslíš si, že tohle dokážeš zvládnout?”

„Nečekej ode mě žádné bojování nebo akci. A taky odmítám jednat jako štít.”

„To jsem čekala. A vážně pochybuju, že můžu něco čekat od Sunekosuri.”

Výpověď youkai se u soudu nedala použít, takže i kdyby zásahovka zjistila, že Zashiki Warashi a Sunekosuri nedokážou zabít, prostě by je ignorovali a zamířili by do hotelu, aby povraždili nás ostatní. To znamenalo, že se naše situace dala shrnout slovem „špatná”. Ještě jsem nechtěla umřít a nechtěla jsem do tohohle všeho zaplétat svou mladší sestru.

Což znamenalo...

„Jinnai Shinobu. Kde je ten satelitní mobil, co jsem ti půjčila?”

„Je z větší části rozbitý.”

Podle toho, jak vypadal ten telefon, co mi předal, se k němu rozhodně nechoval tak, jak by se měl člověk chovat k půjčené věci. Rozhodla jsem se, že pokud tohle přežijeme, pošlu mu účet.

Zkontrolovala jsem ho a zjistila jsem, že jsem z něj mohla stále volat.

To bylo štěstí.

Konečně bylo na čase, aby se závěrečná postava sama vykoupila.

„Mladá slečno,” řekla jsem do telefonu.

„Copak?”

„Předpokládám, že sis všimla, že se situace vyřešila. I když bych byla radši, abys Jinnai Shinobuovi nekradla vítězství, pokud jsi znovu nabyla velení nad Hyakki Yakou, mám k tobě jednu žádost.”

„Řekni mi, co potřebuješ.”

„Postarej se o tu zásahovou policii venku.”

Ta kouzelná slovíčka celkem rychle zabrala.

-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>