ICDS - kapitola 164

Kapitola 164 – Rondo šarlatového plamene a stříbrného ledu (7)

„Peiko, co to je s tím tvým vzhledem?”

[Můj vzhled? Co tím mys--- Kyaaaaak! Kdy se pečeť uvolnila?!]

Když jsem viděl, jak Peika ječela, pomyslel jsem na to, jak jsme uzavřeli naši úmluvu. Peika řekla, že to malé tetování draka na její tváři bylo stvoření, co se nejvíce blížilo podstatě mé duše. Ale když jsem uzavřel úmluvu s Ruyue, to tetování, co se jí objevilo na hřbetě, nebylo nějaké stvoření, ale geometrický tvar. Tehdy jsem si prostě myslel, že to u šíleného elementála bylo jiné, ale...

„Ty... Lhala jsi?”

[L-lhala? ...A-ano.]

Bylo mi řečeno, že elementálové nemohou lhát, ale všechno byla lež! Počkat, tak mě tak napadá, že mi to řekli elementálové! Ti lháři!

[Ale myslela jsem si, že bys mě nenáviděl, kdyby mé skutečné tělo bylo dračí tělo!]

„Aj...”

[Nenávidíš mě? Hm? Nenávidíš mě?]

„Samozřejmě že ne. Bez ohledu na to, co ve skutečnosti jste, stejně jste moji drazí elementálové. Nemusíš se tím trápit.”

Peika mi objala paži a vypadalo to, že se jí viditelně ulevilo. Zdálo se, že obtáčet se mi kolem paže byl její způsob, jak vyjadřovala náklonnost. Po pravdě řečeno se velmi podobala hadovi. Kdyby na hlavě neměla ty dva rohy a na těle úžasné šupiny, nedokázal bych ji od hada rozeznat.

Elementál větru, co nás sledoval, se choval divně.

[Odporné... Vzal jsi mi ji, ale jsi s elementály!]

„Já ti Pesinu nevzal!”

[Neodpustitelné! Všichni lidé jsou stejní. Lidé mi vzali moji Pesinu! Všichni by měli umřít!]

Zhoršovalo se to! Rychle jsem povolal Talarii a vyletěl jsem. Zároveň s tím jsem své tělo prosytil Ruyue, neboť ve své materializované podobě neuměla létat. Na okamžik jsem cítil, jak mi chladlo tělo. Ale také jsem cítil, jak jsem sílil.

[Jů, spojila jsem se s Shinem!]

„Uch, jo... No ano, cítím se mnohem silnější.”

Tak nějak jsem se vyhnul Ruyueinu trapnému komentáři a soustředil jsem se na svou další povinnost. A to materializovat Peiku.

[M-můžu se materializovat ve své lidské podobě?]

„Kterákoli je silnější.”

[Uuu. D-dobře.]

Brzy se ve vzduchu objevil černý drak. S tělem, co bylo dlouhé zhruba 15 metrů, vážně vypadala jako drak z východních legend. Z jejích dvou rohů na hlavě neustále sršely jiskry a i její černé šupiny přetékaly blesky.

Při pohledu na Peičin vzhled, co vzbuzoval posvátnou hrůzu, se mi rozšířily oči. To množství many, co spotřebovávala, se nedalo srovnávat s dřívějškem. I Ruyue po svém odpečetění spotřebovávala víc many, ale nebylo to takhle moc.

Peika nebyla naprosto „odemčená”. Co ve skutečnosti byla? Spolkl jsem svou otázku a spěšně jsem z inventáře vytáhl Manový lektvar nejvyššího řádu a vypil ho. Ačkoli jsem byl zvědavý, nebyla to moje priorita.

[Chcípni... chcípni!]

[Fajn, zmlátím tě, dokud nebudeš skoro mrtvý!]

Zdálo se, že Peika nebyla spokojená, že byla ve své dračí podobě, neboť naštvaně zakřičela a vyrazila k tomu elementálovi. Pokusil se ji odvanout svým větrem, ale Peika si odfrkla a z tlamy vystřelila blesk. Ten blesk snadno vyhladil vítr promísený s mrazivou energií a dál se řítil k elementálovi.

Peika zakřičela: [Jen se zkus zmaterializovat!]

[Myslíš si, že to nedokážu?! Ale pokud ano...!]

[Pokud chceš být dál tvrdohlavý a odmítat přijmout nejskvělejšího pána na světě, radši bys měl riskovat svůj život!]

Z Peiky sálal zdrcující nátlak. Z toho nekonečného blesku, co vystřeloval z jejího těla, se stala kopí, co se řítila k elementálovi větru. A on mohl akorát utéct. Ačkoli na 2. podlaží byl pro nás velkým nebezpečím, teď nic nezmohl.

Vyhrál bych, kdybych prostě předtím zmaterializoval Peiku? Jak to, že tak zesílila?! Ne, nemohl jsem tu jen tak zůstat a nechat Peiku všechno oddřít!

„Pojďme, než ho Peika vážně zabije!”

[Jo!]

Pomocí moci Talarie jsem se odrazil od vzduchu a vyrazil jsem k elementálovi. V ruce jsem měl Chaotické kopí.

„Pokud nechceš mluvit, udělám to po tvém!”

[Kuu... Ne, neeeeeeee!]

[Pane, materializuje se!]

Jeho přítomnost najednou vzrostla. To kopí, kterým jsem bodl kupředu, elementál zachytil rukou.

[Tohle... Kvůli tomuhle to nenávidím!]

Ozval se dívčí hlas. Zároveň s tím se ke mně hrnula obrovská stěna větru. Vytvořil jsem chaotické plameny a odtlačil jsem se od elementálovy ruky. Vykryl jsem tu zeď větru a v šoku jsem zamumlal: „Ty... Aha.”

Elementál, co se odmítal materializovat. Proč se elementálové nechtěli materializovat, mohlo mít mnoho důvodů. Myslel jsem si, že volný elementál se odmítal materializovat, protože nechtěl mrhat svou živelnou mocí. To jsem si myslel.

Ale u tohohle to neplatilo. Z jeho vzhledu to bylo jasné.

Dlouhé uši a jasné rysy ve tváři, štíhlé, a přesto tak nějak vnadné tělo. Bezpochyby to byl vzhled elfky. Nezměrná živelná moc a mana. Měl manu, co elementál nemohl mít.

„Ty ses sloučil.”

[Jo, jo, jo! To kvůli vám lidem! Oklamali jste mě a řekli, že to pomůže porazit Démonického lorda!]

Bylo jenom očividné, že zešílí. Za celou historii přineslo sloučení elementalisty a elementála jenom tragédii! Toto sloučení byla zlá magie, bylo to naprosto něco jiného než prosycení vlastního těla elementálem jako jsem to dělal já s Duchovní aurou.

Bylo nepravděpodobné, že by elf provedl něco takového, takže do toho museli být zapletení lidé, přesně jak řekl. Jak otravné. Nejdřív Ruyue a teď on. Zranění docházeli nevinní elementálové. Lidé, co mu tohle provedli, už byli všichni určitě mrtví. Neměl jsem nikoho, na kom bych si mohl vybít hněv.

[Už sis to uvědomil? CO?!]

[Proč se rozčiluješ na mého pána! On je nevinný, ty hlupáku!]

Důvod, proč si zachovával mužské vzezření, bylo pravděpodobně proto, aby se bezděky nevracel k tomu vzhledu. Sloučit elementála a elementalistu bylo už tak strašné. Ať to udělal kdokoli, nemohl mu změnit pohlaví, neboť to by akorát zvýšilo jeho nejistotu.

[Pesina zemřela v bolestech! Nenávidím lidi, vážně lidi nenávidím!]

„Kuk!”

Ačkoli to bylo nestabilní, sloučená moc elementálu a elementalisty byla vskutku silná. Moc větru okamžitě přemohla Peičin blesk a odtlačil ji vzad. Ale já jsem zaťal zuby a vyrazil jsem k němu... ne, k ní.

„Jak dlouho ji chceš mučit?!”

[Já Pesinu nemučím!]

„Tak si vzpomeň na své jméno! Nech ji jít!”

Máchl jsem svým kopím. Větrné šípy, co se řítily ke mně, to všechny spálilo, zatímco já jsem dál letěl k ní.

[Ne, nechci ji ztratit navždy!]

„To ji hodláš mučit celou věčnost kvůli takovému hloupému důvodu, Sharano?!”

Ačkoli jsem to řekl já, nemohl jsem si pomoct a v šoku jsem se zarazil. To samé platilo o elementálovi... o Sharaně.

[Ach, aaaaaa!]

Zaječela. Najednou začala zářit. A pak jsem si vzpomněl, jak jsem znal její jméno. Správně, v tom snu, kdy jsem dosáhl osvícení a své schopnosti. Nebyl jsem tam jen s Peikou a Ruyue. Byla tam i Sharana!

„Bože, když si pomyslím, že mi Ciara vlastně pomohla...”

Když jsem bojoval s Ruyue, jen stěží jsem ji přiměl si vzpomenout na své jméno poté, co jsem ji zmlátil. Tehdy jsem si na ten sen vůbec nevzpomněl. Cítil jsem se tak nějak divně a přiblížil jsem se k ní.

[Ach, aaaa.... Shara, Sharana...]

„Sharano!”

Jakmile jsem zakřičel její jméno, stalo se něco, co jsem nečekal.

[Pesino, přestaňme. Tento člověk není tvůj nepřítel... Je to můj nový pán.]

Ozval se nový jasný hlas. Nazývala mě pánem. Tehdy jsem si uvědomil, že jsem se šeredně mýlil. Ta, které jsem čelil, nebyla Sharana. Měl jsem si to uvědomit, když zaútočila na svého smluveného pána.

Byla to Pesina, co předstírala, že je Sharana.

[Pesino, už se můžeš vrátit. Hele, přišel někdo, kdo nás může zachránit.]

[Sharano, dokážeš věřit člověku? Já ne!]

[Pesino, nechci tě vidět v bolestech... Má pravdu. Musíme se vrátit, dokud to jde.]

Slyšet, jak se v těle střídaly dva hlasy, bylo tak nějak neskutečné. Prostě jsem je v tichosti sledoval. Možná to bylo tím, že Sharana promluvila, ale Pesina zněla mnohem klidněji.

[Sharano... Nevadí ti to?]

[Je to dobrý člověk. Hele, má dva elementály, co se dokáží materializovat.]

Padl na mě její pohled. Zpoza elfího těla jsem cítil oči elementála Sharany.

[Ale jsi člověk. Stejně jako lidé, co mučili mě a Sharanu!]

„Nemám zálibu v mučení elementálů. Není to jasné už od pohledu?”

[Ale já...!]

[Pesino, přestaňme se trýznit a odpočívejme. Dobře?]

Sharanina slova Pesinu umlčela. Ačkoli moji společníci kolem nás bojovali, v oblasti, kde jsme se nacházeli, bylo ticho. Dokonce i ten silný vítr ustal, jak jsme čekali na její odpověď.

Nakonec Pesina otevřela pusu.

[Já...]

[Teď jsi svobodná, Pesino.]

[Pokud ti to... nevadí, Sharano...]

[Je to pro moje i tvoje dobro, Pesino.]

[Dobře...]

S rezignovaným hlasem ke mně natáhla ruku. Chytil jsem její ruku, zatímco Peika byla stočená a sledovala nás.

[Naposledy ti budu věřit, člověče.]

„Nech to na mě, Pesino.”

[Dobře. Teď budu odpočívat...]

Pesině se pomalu zavřely oči, zatímco mi padla do náruče. Přesněji řečeno se jejich sloučení uvolnilo a její tělo spadlo poté, co přišlo o moc své duše. S Pesininým tělem v náručí jsem se rozhlédl kolem. Tam jsem spatřil elementála. Ne elementála, co vypadal jako chlapec nebo jako elf, ale nádherného elementála, co na sobě měl šaty utkané z větru.

Konečně jsem to pochopil. Proč na sebe Sharana, ne, Pesina vzala podobu chlapce. Aby zabránila tomu, že by Sharana vyšla. Když teď byla od Pesiny osvobozená, znovu nabyla své vzezření.

Vypadala jako rázná náctiletá dívka, co měla své dlouhé zelené vlasy napůl vyvázané do dvou culíků a zbytek spuštěný.

[Já jsem Sharana. Děkuju, že jsi chytil Pesinu.]

„Jsem Kang Shin, rád tě poznávám. A taky... je jenom očividné, že tvému předešlému smluvenému pánu prokážu úctu.”

Nejdřív jsem Pesinu uložil do svého inventáře. Nevěděl jsem, jestli ji pohřbím nebo spálím, ale kdybych její tělo nechal tady venku, akorát by se ještě víc poškodilo.

Sharana přiletěla ke mně a promluvila: [Na památku Pesinina odchodu chci celou noc brečet a spát v tvém náručí, pane. Až to tady dokončíme, můžu?]

„J-jo.”

[Tak dokončeme naši úmluvu, pane!]

S tím Sharana přiletěla ke mně a políbila mě na rty. Byla svižná, co jiného čekat od elementála větru. Cítil jsem na rtech chladný vítr, a tak jsem otevřel oči, zatímco Peika ječela.

[Ugyaaaaaak!]

V té chvíli mi v uších zazněla fanfára. Měl jsem pocit, že jsem ji už dlouho neslyšel.

| Uzavřel jsi úmluvu s elementálem větru Sharanou! Tvoje spřízněnost s živlem větru se značně zvýšila! |

| Smluvení elementálové:

1. Peika – elementál blesku, jedinečný elementál. Materializovaná. První pečeť uvolněná. Druhé osvícení. |

2. Ruyue – elementál ledu. Jedinečný elementál. Materializovaná. Odpečetěná. Druhé osvícení. |

3. Sharana – elementál větru. Jedinečný elementál. Materializovaná. Odpečetěná. Druhé osvícení. |

Jelikož jsem ucítil, jak mi tělem plynula nová moc, věděl jsem, že jsem s Sharanou uzavřel úmluvu. Zároveň s tím si Sharana vzala mou moc a začala se materializovat. Byla teď vyšší a dospělejší. I vlasy měla delší a povívaly jí ve vzduchu, jak kolem ní vál vítr.

Správně, tohle bylo normální odpečetění. Ruyue a Peika byly v tomto ohledu opravdu jedinečné, neboť změnily svou podobu. Ruyue se z vlka proměnila na dívku a Peika se proměnila z dívky na draka.

[Jů, pečeť se uvolnila, jen co jsme uzavřeli úmluvu! Vážně musíme být dokonalý pár, pane!]

Sharana se s rozšířenýma očima podívala na své tělo a pak mě vzrušeně objala. Hm, jak to, že důvěrnost elementálů skočila do důvěrných hodnot, jen co uzavřeli úmluvu? Divné, navzpomínám si, že bych si vytáhl dvakrát stejnou kartu.

Jelikož Peika na Sharanu zahlížela, jako kdyby ji chtěla sníst, mírně jsem ji od sebe odstrčil a odpověděl: „Moje spřízněnost s větrem byla prakticky už na vrcholu.”

Posílil jsem si ji mnoha způsoby, takže dávalo smysl, že se Sharanina pečeť uvolnila, jakmile jsme utvořili úmluvu. Jelikož už Sharana každopádně nebyla šílený elementál, moje práce skončila. Otočil jsem se, abych se podíval, jak se vedlo ostatním.

[Porazil ho?!]

„Ach, šance!”

„Je to tak tvrdé a chladné!”

„Pokud jsi skončil, rychle nám pomoz!”

[Ledové duše! Chyťte je!]

„Ludio, vykryj je!”

„Řekla jsem ti, abys mi neříkala Ludio! Ach Mitare, s láskou obejmi tuto duši!”

[Ledová čarodějko, sežer tohle!]

„Mami!”

„Šarlatový plamen.”

Všichni fyzičtí útočníci bojovali s obrovským brněním, zatímco se vyhýbali jeho úderům kladivem. Útočníci na dálku ničili armádu podřízených brnění, co obrovské brnění donekonečna vytvářelo. A přitom útočili ještě na obrovské brnění. Bylo to naprosté pandemonium.

„Haaaaap! Úder, co strhne nebe!”

[Pche!]

Kopí, kterým otec bodl, se srazilo s kladivem obrovského brnění. Ozvala se rána. Laz Michel mezitím vyrazil k obrovskému brnění a svým jedenapůlručním mečem ho udeřil do nohy.

„Haa!”

[Kyaaa!]

„Huu, teď!”

„Udeř a uteč, Stín!”

„Já vím, strýčku!”

[Můžete mě zkusit zranit, ale je to k ničemu!]

„Mami!”

„Už jdu!”

Nad obrovským brněním vzplanul obrovský šarlatový plamen. Soustředil se na oblast, co ostatní poškodili, a pomalu, ale jistě stravoval tělo brnění. Obrovské brnění zařvalo a povolalo víc nohsledů, které Ina mávnutím ruky svižně roztavila. Bitvě dominovaly Hwayiny plameny a Inin led.

„Peiko, pojďme přímo do toho.”

[Nech to ne mě, pane!]

Znovu jsem vytvořil chaotický plamen a zeptal jsem se Sharany: „V čem si nejvíc věříš?”

[Pane, dokážu všechno zesílit. Chladnější led, rychlejší blesk, vřelejší blesk!]

„Dobře. Promiň, že se ptám, jen co ses zmaterializovala, ale můžeš nám pomoct?”

[S radostí!]

Zdálo se, že se Sharanino tělo rozptýlilo do vzduchu. V další chvíli začaly chaotické plameny plát, jako kdyby se měly prolomit stropem. Moc chaotického plamene se v mžiku téměř znásobila! Kvůli jeho mocné energii se všichni začali soustředit mým směrem.

[Elementále, takže sis zvolil přejít na stranu lidí! I když ti Lord dal šanci!]

[Pane démone, démony nenávidím ještě víc než lidi! Pojďme, pane!]

Vlil jsem do svého kopí veškerou svou manu. Obrovské brnění vyslalo mým směrem podřízená brnění, ale Peika je snadno zablokovala. Zatímco se brnění soustředilo na mě, moji společníci intenzivně útočili.

„Peiko!”

[Jo!]

Kdybych tu byl sám, zaútočil bych Karmínovým řevem, ale tato technika útočila na každého, ať už šlo o nepřátele nebo spojence. A tak mým druhým nejsilnějším útokem bylo použít chaotický plamen!

[Roztavím to tvoje tlusté brnění!]

[Jako kdybych se poddal pouhému elementálovi!]

Zatímco Peika a já jsme se k němu řítili spolu, Peika doširoka rozevřela tlamu a zrychlila. Vyhnula se kladivu, co brnění máchlo, a zakousla se mu do krku. Okamžitě přitom vypustila širé množství blesku. Na okamžik to prostornou síň zbarvilo do zlata.

[Kuaaaaaaaa!]

„Útočte teď!”

Při té příležitosti, co Peika využila, zanechal každý útočník na těle brnění vážné zranění. Otec použil své nárazové vlny, aby rozbil led, co mu utvářel tělo. Ye-Eun a o statní zanechali na jeho těle pukliny díky posloupným útokům a Laz Michel rozšířil ty pukliny svou nečekaně delikátní kontrolou nad svým mečem.

[Zmrznout!]

Dokonce ani Peičin útok plnou silou jej ani v nejmenším nezastrašil. Oči mu problýskly a vzduch se okamžitě ochladil. Ale měli jsme způsob, jak se s tím vypořádat.

„To na nás nezabírá!”

Po Hwayině ostrém výkřiku se vzduch začal zahřívat. Ten led, co se snažil vytvořit, se rychle vypařil na páru a síň se zaplnila mlhavou párou. V tom rozehřátém vzduchu obrovské brnění zařvalo.

[Kuaaaaaa!]

Tehdy jsem se rozhodl jednat. V té husté vodní páře ve vzduchu jsem se řítil k obrovskému brnění. Zdálo se, že i v této mlze mě jasně vidělo, neboť mu problýsklo v očích a vystřelil ke mně svou rozpadávající se pěst.

[Vidím tě, zbabělý člověče!]

„Myslel jsem si, že to řekneš, takže tohle jsem připravil obzvláště pro tebe. Stínové mrknutí!”

V další chvíli jsem byl za ním. S použitím Božské rychlosti jsem získal víc času a soustředil jsem chaotickou auru a hrdinnou auru na špičku svého kopí. A pak jsem jím bodl vpřed!

| Kritický úder! |

Moje kopí snadno probodlo krk obrovského brnění, který oslabil společný útok Iny a Hwayi. Propukl obrovský plamen. Neuhasitelný plamen, co Sharana posílila svou mocí, ignoroval odolnost brnění a planul. A nakonec mu oddělil krk od těla. Brnění ze sebe vydalo smrtelnou agónii.

[Kuaaaak! T-ty zbabělý člověče!]

„V životě jde o výsledky, hlupáku,” zamumlal jsem si pro sebe jako chladný měšťák, zatímco jsem máchl svým kopím a setřásl chaotický plamen. Pokud jsem to mohl sám říct, byl jsem celkem skvělý.

Okamžitě poté zazněla fanfára určená nám všem.

| Porazil jsi netvora bosse Akční kobky, Démonická Protesla vysokého řádu! |

| Mezi členy družiny se rovnoměrně rozdělí 4.000.000 zlatých. Získal jsi 500 tisíc zlatých. |

Zatímco ostatní členové družiny přihlíželi, zaujal jsem na vršku těla rozpadajícího se Protesly skvělou pózu. Věděl jsem, co chtěli říct. Pravděpodobně se chtěli zeptat, proč jsem se choval tak skvěle. Nebo říct, že můj plamen byl podvod. Ale jelikož jsem nezískal první místo v zásluhách, mělo by to být v pořádku!

To jsem si v duchu zakřičel a pak jsem ostatním řekl: „Dobrá, pojďme domů!”

Naše krátká, a přesto dlouhá expedice konečně skončila.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Poté, co jste si přečetli tuto kapitolu, máte určitě otázky. Odložte je stranou, neboť se to vyjeví v příští části.

Tato část skončila! Tu záležitost se Zemí vyřešíme na začátku příští kapitoly a pak se vrátíme do kobky! A navíc jelikož jsem slíbil, že tuto část ukončím v této kapitole, je na 200% normální délky! Hu, teď už jsem si na to zvykl... haha... ha...

-----------------------------------------------

~ A kobka znamená Loretta! ~ 

<Předchozí>...<Následující>