Část 25 (Jinnai Shinobu)
A...
Znovu jsem čelil té tragédii, co už jsem nikdy nechtěl vidět.
Část 26 (Jinnai Shinobu)
Vrátil jsem se. Vrátil jsem se na to místo. Vrátil jsem se do té doby. Byla to tak strašná scéna, že jsem cítil, jak mi z těla přirozeně stékal pot. Ale neměl jsem čas se o to starat. Chopil jsem se pera a otočil jsem se k recepci.
Musel jsem to dokončit, než mě opustí tento čerstvý strach.
Musel jsem to schéma létajícího křídla odtáhnout z budoucnosti do přítomnosti!!
„Je to nemožné...” Ze satelitního telefonu jsem slyšel hlas té dívky. „I když budeš mít informace z toho schématu, amatér to nedokáže jen od ruky dost dobře nakreslit! Nemáš na to potřebný čas!! Jeden z našich nejlepších pěti, uživatel Magie nemoci, se k tobě brzy dostane. Rozežere a zničí tě, než to dokončíš!!”
„Hej, jen tak pro jistotu: řádné majitele té věci jsi vyhnala ven a na palubě je jenom frakce Sakoku z Hyakki Yakou, že? Ta skutečná dívka někam utekla, že?”
„Co to...?”
„A taky doufám, že zrovna teď letíš nad oceánem. Vážně bych to rád skončil, aniž bych do toho zatáhl nevinné lidi. 'Slyšel jsem, že kroužíš nad Pacifikem', takže doufám, že to bylo přesné.”
„Magie nemoci, na obsahu předpovědi nezáleží. Hned teď eliminuj ten nejistý faktor!!”
„Konečně ta tragická budoucnost nastane nebo to tu všechno ukončím? Uvidíme, kdo je rychlejší, mladá slečno.”
Hrot propisky svištěl po stole.
Zároveň jsem si všiml, že se mi na konečku jednoho prstu na pravé ruce objevilo podivné černé místo. A v mžiku se rozšířilo. Tohle byla Magie nemoci. Bylo to to, díky čemu se mu podařilo porazit tu netvornou ženu. Nejdřív jsem necítil žádnou bolest, ale pak jsem cítil, jak se mi z hlubin žaludku něco vzdouvalo. Nedokázal jsem to udržet v sobě a hned to ze mě vyrazilo.
„Kaf kaf!! Kaf kaf!!”
Nebyly to zvratky.
Nikdy jsem nesnědl něco tak rudého!
Zashiki Warashi něco zakřičela, ale já jsem kvůli tomu hlasitému zvonění v uších nedokázal její slova rozeznat. Můj smysl pro rovnováhu přestal řádně pracovat. Ale na tom nezáleželo. Nezáleželo na tom, co se stalo. Záleželo jen na tom, že jsem tu slabinu musel přimět, aby se objevila v přítomnosti!
„Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!”
„Ooooooooooooooooooooooooooooo!”
Jak na mé tělo útočily tiché změny, veškerou svou mysl jsem soustředil na pravou ruku. Pohyboval jsem jí rychle, ale přesně. Abych do reálného světa nakreslil tu odpověď, co existovala jenom v mých vzpomínkách, musel jsem zabránit tomu, aby mi ji ta nepřirozená bolest hlavy a pocit opojení vymazala z paměti. Musel jsem se k tomu kompletnímu obrázku toho létajícího křídla dostat co možná nejblíž!!
Cítil jsem zvuk přepínání. Nedokázal jsem říct, jestli to vycházelo z mých kostí, svalů nebo vnitřních orgánů. Po celém těle mi stékal nepříjemný pot a já pociťoval takový chlad, že jsem přišel o veškerý pojem o teplotě. Nohy jsem měl nestabilní a měl jsem pocit, jako kdybych stál na palubě houpající se lodi. Nedokázal jsem zastavit tok krve z úst. Tekla tak rychle, že jsem si myslel, že s ní vyplavou i veškeré mé orgány. Pravá ruka se mi třásla. Stisk na propisce ochaboval. Vypadla mi z ruky. Moje poslední zbraň mi vyklouzla z dosahu.
„Je konec,” řekl ten člověk, co používal ten dívčí hlas. „Měl jsi šanci, ale prostě nemáš schopnosti. Uživatel Magie nemoci z Hyakki Yakou je spolehlivý. Je tak spolehlivý, že počítat na jeho úspěch není riziko. Tohle je rozdíl mezi profesionálem a amatérem. Tvoje eso v rukávu není dost na to, abys překonal jeho spolehlivost. Za žádnou cenu.”
„...Ne... nezbytně...” vycedil jsem ta slova, zatímco jsem se soustředil hlavně na to, abych skrz veškerou tu krev nasál trochu vzduchu. „'Nepotřebuju propisku'.”
„...?”
„Vážně sis myslela, že bych od ruky dokázal nakreslit dostatečně přesné schéma? Nezapomeň, že jsem jen středoškolák. Nejsem Itako a nedokážu použít automatické psaní. 'Není možné, abych to zvládl.' A...”
Jak jsem mluvil, zpoza Zashiki Warashina obi jsem vytáhl svou skutečnou poslední zbraň.
Technicky to patřilo mě, ale Zashiki Warashi to vždycky používala jako přehrávač hudby.
„21. století je celkem příhodné. Člověk může získat přesný diagram, aniž by ho sám kreslil.”
„To nemyslíš... Smartphone... ne, digitální foťák!!”
„V té tragické budoucnosti jsem tady viděl viset přesné schéma létajícího křídla. Takže je přirozené, že máš někde v hotelu připravenou kopii, ne?”
„Magie nemoci... Ustup, Magie nemoci!!”
„Správně. Magie nemoci. To schéma je základní kámen tvého plánu. Nemůžeš dopustit, aby došel nejmenší změny nebo újmy, takže bys ho nechala u nejsilnějšího člověka, co máš. Nechtěla jsi, aby ho někdo zničil, ještě než by byl plán hotový! A to mi to zjednodušuje. Musel jsem uživatele Magie nemoci přimět věci uspěchat, aby ten boss, co má s sebou schéma létajícího křídla, polevil v obezřetnosti! Musel jsem ho přimět, aby předstoupil a vkročil do nebezpečné zóny!!”
Já jsem byl samozřejmě jen středoškolák.
Bez ohledu na to, jak moc jsem ho nutil to uspěchat, nikdy jsem nemohl doufat, že vyhraju proti člověku, co zněl jako že patří do nějaké RPG. Jako u uživatele Magie nemoci. S největší pravděpodobností bych ho nedokázal přimět ani na okamžik zaváhat. Jen bych nakonec skončil jako nějaká příšerná mrtvola.
Ale...
Byl tam někdo jiný.
Když jsem začal kreslit to schéma na odlákání, uživatel Magie nemoci se mě vydal zastavit, ale pak se podivně přestal pohybovat. Bylo to, jako kdyby mu něco bránilo se přiblížit. Byla to ta netvorná žena, u které se zdálo, že se mnohem víc hodila objevit se v RPG než nějaká průměrná youkai. Byla jediná, kdo se tomu uživateli Magie nemoci mohl postavit.
A tak jsem prostě jen musel křičet.
„Nemusíš ho porazit... Jen mu to ukradniiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii!!”
V reakci na to jsem slyšel podivný rachot.
Tlumená temnota, co vyplňovala chodbu, se nepřirozeně zamihotala a já letmo zahlédl něco bílého.
Byl to velký list papíru, co byl s největší pravděpodobností stočený do ruličky.
Bylo to schéma.
Schéma létajícího křídla.
Schéma velitelství Hyakki Yakou.
Rychle to zmizelo v tlumené temnotě, jako kdyby to byla loď, co se v noci potápěla do oceánu. Ale než zmizelo, nastavil jsem čočky svého smartphonu a telefon vyslal několik rychlých záblesků světla. Pořídil jsem přesnou fotografii schématu.
Zlehka jsem hodil smartphone ke zdi za recepcí a dlouhý kabel sluchátek se ovinul kolem háčku, na kterém měl viset rám.
„Potřebuju akorát přesné schéma, co bude viset na této zdi. Nemusí to být kopie, co má uživatel Magie nemoci, ne?”
„C-cože...?”
„'Vytvořil jsem tvou slabinu',” řekl jsem pomalu, abych se ujistil.
Ten smartphone byl drahý a nebyl jsem si jistý, jak dlouho vydrží můj záložní mobil, ale muselo se to udělat.
Mezitím...
Ta dívka neměla slov. Vůbec se jí nedostávalo slov. Jako vůdce skupiny, u které ani lidé, ani youkai nemohli ani doufat, že by se jí mohli protivit, měla neustále kontrolu nad situací. A přesto neměla slov.
To mi řeklo všechno, co jsem potřeboval vědět.
Reakce nepřítele při pohledu na mé počínání mi řekla víc než samotné mé počínání.
A teď...
Bylo na čase to dokončit.
„Spadni do hlubin země, Hyakki Yakou!!”
Těžkým satelitním telefonem jsem co možná nejsilněji máchl a udeřil jeho spodní částí do svého vlastního smartphonu. Smartphone to naprosto rozdrtilo. Nebo přesněji řečeno to naprosto rozsekalo schéma létajícího křídla, co bylo zobrazené na obrazovce.
Ze satelitního telefonu jsem slyšel šumění statické elektřiny.
A pochyboval jsem o tom, že to bylo prostě jen kvůli tomu nárazu, co telefon rozbil.
-----------------------------------------------
ďakujem zamotané ako vždy.
OdpovědětVymazat