ICDS - kapitola 159

Kapitola 159 – Rondo šarlatového plamene a stříbrného ledu (2)

[Náš řád SS byl vždycky mentálně nestabilní. Než vstoupil do brány, způsobil obrovský incident. Zavraždil všechny klíčové osoby vlády a horní vrstvu členů Strážce.]

[Pravděpodobně si myslel, že když vejde do brány, bude nám moc napořád unikat. To jenom ukazuje, jak mentálně nestabilní je.]

[Tým, co jsme vytvořili, nesestával z 2 řádů SS a 50 řádu S, jak jste možná slyšel, ale 1 řádu SS z Francie, co vedl 50 řádů S. Jinými slovy byl mimo naši kontrolu.]

[Bez ohledu na to, jak jsou řády SS důležití, už dál nemůžeme tolerovat jeho šílenství. Je to psychopat a vrah. Prosím vás, zabijte ho. O zbytek se postaráme my.]

Řekl jsem, že to nebyla moje práce, a odmítl jsem. Ale než jsem odešel z místnosti, řekl jsem mu, že jakmile vejdu do brány, budu jednat přiměřeně k okolnostem. Když jsem se vrátil ke svým společníkům, řekl jsem jim, co se stalo. Když se doslechli, že vláda osobně žádala, abych zabil uživatele schopností, nesmírně je to rozladilo.

„Zabil všechny klíčové osoby vlády, ale premiér je stále naživu?”

„Něco mi na tom nesedí. I kdyby říkal pravdu, popouzí mě to. A pokud ne, popouzí mě to ještě víc.”

„Mentálně nestabilní člověk... Proč by někdo jako on měl takovou moc...?”

Pokud premiér říkal pravdu a ruský řád SS byl naživu, až vstoupíme do kobky, možná budeme muset bojovat s člověkem a ne s netvory. Když jsem zvážil, že francouzský řád SS a ostatních 50 řádů S nemohli kobku pokořit kvůli ruskému řádu SS, přeběhl mi mráz po zádech. Ale Hwaya a otec došli k celkem prostému závěru.

„Není s tím žádný problém. Můžeme to prostě brát tak, že máme dalšího nepřítele řádu SS.”

„Má pravdu, synu. Bez ohledu na to, kdo se objeví, může být silnější než já? Moc se tím netrap.”

„Ne, otče, co mě trápí, je vlastně... Ne, to nic.”

Nemohl jsem tu náladu zkazit, když všichni zněli tak sebevědomě. A navíc jsem už dřív člověka zabil. Nemohl jsem se zeptat, jestli dokáží zabít člověka, i kdyby se objevil jako nepřítel.

Než jsme vstoupili do Akční kobky, zkontrolovali jsme si vybavení a stav. Když jsem si potvrdili, že všechno bylo dokonalé, zamířili jsme do zasněžených hor, kde se nacházela Akční kobka. Šel s námi i premiér. Tenhle člověk... copak neměl lepší věci na práci?

Když jsme užuž chtěli vejít do kobky, Ludia naklonila hlavu ke straně a zeptala se: „Shine, kde je wyvern?”

„Ach, Lotte? Odešla trénovat.”

„...Děláš si srandu, že?”

„Vypadám, že si dělám srandu?”

Zdálo se, že Lotte nesmírně naštvalo, že se mnou nemohla vstoupit do americké Akční kobky řádu SS, neboť mě požádala o svolení a odešla trénovat. Chtěl jsem se zeptat, co za trénink dělala nebo jestli to vůbec bylo efektivní, ale nezeptal jsem se. Jelikož to tak moc chtěla, nemohl jsem říct ne. Nechal jsem ji jít poté, co jsem jí řekl, aby to nepřehnala.

Nevěděl jsem, co chtěla. Jen jsem doufal, že se nevrátí jako něco jako Temné Křídlo osudu... To, že jsme Lotte neměli, každopádně našemu úspěchu nijak neškodilo. A tak jsme vešli do kobky.

| Vstoupil jsi do Akční kobky řádu SS Ledový hrad. | 

Jakmile jsem vstoupil do Akční kobky, zadul vítr, co mrazil až do morku kostí. S mou úmluvou s Ruyue a účinky Pláště rudého draka Felixe mi to přišlo jen jako lehký vánek. Ale zdálo se, že u mých společníků to tak nebylo.

„Z-z-z-z-z-z-zima.”

„Otče, myslel jsem si, že jsi nemrtvý.”

„T-t-t-t-t-taky m-m-mi je z-zima.”

S tím mi Ye-Eun skočila do náručí. A pak zajásala: „Shinův plášť je teplý!”

„Je ušitý z kůže rudého draka.”

Jakmile Ye-Eun zaječela, tisklo se mi k plášti víc lidí. Silou jsem je odstrčil a zakřičel: „Copak jste si v kobce nekoupili oděv do chladného počasí? Oblečte si to!”

„Ale je těžké v tom bojovat.”

„Pokud se budete tisknout ke mně, nikdo z nás nebude moct bojovat!”

Nakonec si všichni kromě Hwayi a mě oblékli tlusté oblečení do chladného počasí. Ačkoli já jsem byl díky svému plášti v pořádku, zdálo se, že Hwaya se mohla ochránit svou ohnivou schopností.

„Takže kde jsme?”

„Zdá se, že to je podzemní chodba na hradě. Všechno je tu z ledu.”

Rozhlédl jsem se. Byli jsme v chodbě, co měla asi 5 metrů na šířku a 10 metrů na výšku. Na plochých stěnách nebyla žádná okna. Byla to dokonalá podzemní chodba, kde byste čekali, že uslyšíte křik lapených zločinců. Ale na to, že to byla podzemní chodba, měla příliš vysoký strop. Ani nemluvě o tom, že všechno bylo z ledu. Podlaha, stěny, strop, všechno!

Ačkoli jsme vstoupili do všemožných kobek, vždycky to bylo otevřené prostranství a měli jsme rozlehlou oblast k prozkoumání. Ale ačkoli to místo, kde jsme stáli, bylo celkem prostorné, bylo to jasně omezené, neboť jsme tu byli zavření. Pokud jsme vzali v úvahu tu mrazivou energii, co sem neustále proudila, nedalo se říct, že bychom utrpěli zrovna lehké penále.

Hwayu a Ludii, co byly slabé vůči fyzickému boji, jsme umístili doprostřed a rychle jsme kráčeli chodbou. Pokud na nás ve všech Akčních kobkách, kam jsme do teď vstoupili, netvoři zaútočili okamžitě, tahle kobka byla naprostý opak. Dokonce ani po 30 minutách jsme nenarazili na žádné netvory.

„Hepčí!”

„Ludio, pojď sem.”

„Hm!”

Poté, co jsme nějakou dobu chodili v této zimě, Ludia, co měla slabou konstituci, začala kýchat. I když jsme se připravili na jakékoli prostředí, kde bychom se mohli ocitnout, zdálo se, že to nestačilo.

Jelikož mi jí bylo líto, přitáhl jsem si ji k sobě. Nemohl jsem jí svůj plášť dát, protože byl vázaný na mě, ale když bude v mé blízkosti, bude moct sdílet jeho teplo. Když se Ludia chytila okraje mého pláště, přestala kýchat. Místo toho měly Hwaya a Ye-Eun nadmuté tváře.

„Taky mi je zima... tak žárlím.”

„Tvůj favoritismus je až moc silný. Nelíbí se mi to.”

Ye-Eun, jsi v mnohem lepším stavu než Ludia! A Hwayo, tobě je mnohem větší teplo než komukoli tady! Chtěl jsem se s nimi dohadovat, ale jelikož by to pravděpodobně byla otrava, nedohadoval jsem se. Prostě jsem je ignoroval a dál jsem pevně kráčel kupředu.

Ale zanedlouho poté jsem musel všechny zastavit. Na stěně jsem objevil krvavé stříkance.

„Došlo tady k bitvě.”

„Je to zmrzlé.”

Rozhlédl jsem se kolem, ale kromě těch krvavých stop tady nic nebylo. Všem jsem řekl, aby se měli na pozoru, a pak jsme pokračovali vpřed, zatímco jsem aktivně používal Manovou detekci. Zhruba po 30 minutách jsem před sebou najednou pocítil přítomnost. Přicházela s nesmírně chladnou energií.

„Ludio, zpět!”

Strčil jsem Ludii do naší formace. Vytáhl jsem kopí a projevil jsem svou auru. Zároveň s tím jsem zavolal Ruyue a Peiku. Jakmile je to povolalo, vznesly se mi nad ramena a sálala z nich živelná moc. Nepřítel se brzy objevil. Byl to golem, co byl zhruba 7 metrů vysoký a co se skládal z tuctů kusů ledu, co vypadaly jako balvany. Konečně jsem to pochopil. Strop musel být takhle vysoký, aby se tu tenhle golem mohl objevit.

[Guooooooo!]

Když nás golem zahlédl, zařval a vrhl se přímo k nám. Ale nemohl si vybrat horšího protivníka.

[Nedotýkej se Shina!]

[Guoooo... ooo?!]

Stačila jen tři slova od Ruyue a golem na místě ztuhl. Také se vznesly tucty ledových krystalů a řítily se ke golemovi. Šokující bylo, že se led, z kterého hrad byl, okamžitě odlomil a plnil Ruyueiny rozkazy. Hmm, mohlo by tohle místo být jeviště, kde Ruyue zazáří?

Ale golem vypadal v pořádku, i když ho zasáhl Ruyuein strašlivý útok.

[Guoooooo!]

„Ach, aha.”

Chyba byla v tom, že Ruyue nedokázala golemovi způsobit obrovskou újmu, protože oba měli ledový atribut. Ruyue, co vyhlížela hrdě, to rychle sklíčilo.

[Uuu, musím Shina ochránit.]

„To stačilo. Soustřeď se na blokování golemových pohybů, Ruyue. Hwayo!”

„Eit!”

Hwaya na golema vrhla bílý plamen. I poté, co se ten plamen srazil s ledem, neuhasilo ho to a dál planul, až golema naprosto pohltil.

[Guooooooooo!]

Nakonec golem roztál a zbyla z něj jen louže vody, zatímco Hwaya hrdě nadmula hruď.

„Huhu, viděl jsi to?”

„Jo, dobrá práce.”

Na člověka, co omdlel jen při pohledu na brouky... Zdálo se, že naprosto zapomněla, co se stalo v Americe. Každopádně byla pravda, že s Hwayou bylo poražení golema snadnější. Adekvátně jsem ji pochválil a znovu jsem Manovou detekcí prozkoumal okolí.

„Ach, počkej, nech mě jít zpět.”

„Vypadá to, že od teď budeme nacházet netvory, tak zůstaň se mnou, Ludio.”

„Neříkej mi Ludio! Hodlám být s Shinem!”

„Pojď, vedle mě je taky teplo, ne?”

„...Ty prsatá žárlivá čarodějko.”

„...Pche, je to lepší než být plochá žárlivá čarodějka, ne?”

„P-pořád rostu! A taky se mi zrovna změnilo písmenko!”

Prosím, neříkej, jaké písmenko se změnilo... Jako B, C... Ach, ne, neměl bych o tomhle myslet!

Poté jsme bojovali s obrovskými netopýry, chrliči a golemy. Všechno to bylo z ledu. Ruyue je znehybnila a Hwayiny plameny agresivně rozpustily všechny nepřátele dokonce i v tomto prostředí plném ledu.

Protože byli netvoři všichni z ledu, bohužel po sobě nenechávali žádná těla. Ale byli jsme šťastní, protože se Manové kameny objevovaly s větší pravděpodobností. Manové kameny se daly použít jako měna jak na Zemi, tak v kobce.

S největší pravděpodobností jsme byli pod zemí. Přece jenom tu nikde nebyla okna. Skoro jako na důkaz, že jsem měl pravdu, byly místnosti podél chodby samé skladiště zbraní (plné golemů), skladiště jídla (plné golemů) nebo vězení (plné golemů).

Po třech hodinách jsme prozkoumali celou chodbu. Zdálo se, že jsme byli na nejspodnějším podlaží. Našli jsme schodiště, co vedlo nahoru. Nedokázal jsem skrýt své vzrušení, neboť to tu začalo čím dál tím víc vypadat jako RPG hra.

„Než budeme pokračovat, nejdřív se najezme!”

„Věděla jsem, že to řekneš!”

Protože všichni kromě Hwayi a mě mrzli, všichni jsme souhlasili, že se najíme, abychom se zahřáli. Vařil jsem ramen, s pomocí zvláštního předmětu z Obchodu „Spáleno na bílý popel...” S tímhle jsem neměl důvod bát se Ledového hradu, co do pár minut uhasil dokonce i Hwayin plamen. Přece jenom tento magický předmět dokázal dokonce i bez ohně zahřát svůj obsah na požadovanou teplotu a po požadovanou délku!

Ale nešlo to tak, jak jsem čekal.

„Ale ne. Voda se nevaří.”

„Zatraceně... I když je hrnec horký, voda se nevaří, protože je venku příliš chladno!”

Co to bylo za absurdní prostředí?! I když mnou tato nelogická situace otřásla, odmítal jsem se vzdát. Pokud bylo venku příliš chladno, akorát jsem to tu musel zahřát! Udělal jsem kolem hrnce trochu místa a zahalil tu oblast chaotickým plamenem. Chaotický plamen neuhasne, dokud si to nepřeju. A nebyl jen horký; byl žhnoucí! Když jsem viděl, jak se voda vařila, uspokojilo mě to.

„Používáš plamen, co dokázal zabít bosse kobky řádu SS na vaření vody...”

„Walkere, to bys neměl říkat, když ten plamen používáš na zahřátí.”

Při všech těch tréninkových expedicích, na které jsem se s otcem vydal, jsem se stal mistrem v přípravě ramenu. I když jsem vařil 10 balení, pořád jsem dokázal zachovat pružnou texturu nudlí. Považoval jsem to za úžasný talent! Brzy nato když jsme se shromáždili v podzemní chodbě Ledového hradu a jedli ramen...

Pocítili jsme něčí přítomnost.

„Vy... to hodláte jíst?”

Hwaya a já jsme se otočili s nudlemi v puse.

Tam jsme spatřili Čarodějku stříbrného ledu.

-----------------------------------------------

~ Další čarodějka...?! ~ 

<Předchozí>...<Následující>