ICDS - kapitola 160

Kapitola 160 – Rondo šarlatového plamene a stříbrného ledu (3)

Když jsem vsrkl nudle, co jsem měl v puse, prohlédl jsem si ji. Byla malá, měla možná kolem 130 cm. Tvář i postavu měla malou. Měla dlouhé stříbrné vlasy, co jí spadaly k pasu a zářily jako průhledný led. Pokožku měla mléčně bílou, zatímco oči měla růžové jako růže. Stříbrné vlasy a rudé oči.

Jak jsem pozvedl kopí, zamumlal jsem: „To není člověk...?”

„Tohle je albinismus, hlupáku.”

Hwaya odložila misku ramenu, co držela v ruce, a řekla, zatímco mě pleskla do hlavy. Zatraceně, přece jenom to nebylo tak, že bych věděl všechno!

Jak to Hwaya zmínila, vzpomněl jsem si. Albinismus. Byl to stav, kdy se kůže nebo vlasy člověka jevily kvůli nedostatku melaninu bíle. Také jsem o tom věděl. I když jsem to věděl, viděl jsem to jen jednou u lva v Africe!

„Jsi řád SS z Francie?” zeptala se Hwaya.

Také jsem měl podezření, že byla ořádovaná. Ačkoli vypadala mladě, ta zdrcující mana, co měla, se snadno vyrovnala maně řádu SS a dokonce se blížila mojí a Hwayině maně. To byl také důvod, proč jsem si myslel, že nebyla člověk. Vážně!

„Já jsem... Illina.”

„Ahoj. Já jsem Hwaya Mastifordová.”

„...Ahoj.”

Když dívka viděla, že jí Hwaya zamávala, udělala to samé. Pak odpověděla svými malými růžovými rty. Nemohl jsem si pomoct a všiml jsem si jejích vytříbených rysů jako panenka.

„Vy to... jíte?”

„Taky chceš?”

„...Dáte mi?”

Hwaya se usmála a pokynula jí, aby přišla blíž. „Pojď sem. Bez ohledu na to, kolik máš many, je lepší být v teple než v zimě.”

„Bylo mi řečeno, abych se k lidem nepřibližovala.”

„Nemůžeš se přiblížit k lidem?”

„Hm. Kdybych se přiblížila, zemřeli by.”

„Zemřeli? Kdo?”

Zatímco Hwaya zvědavě naklonila hlavu ke straně, já se s pocitem úlevy zeptal: „Ty jsi ruský řád SS, že?”

Velmi upřímně přikývla. „Hm.”

„Počkej, Shine! Copak premiér neřekl, že ruský řád SS je muž?!”

„Ne, když teď o tom přemýšlím, nemyslím si, že by se o tom jasně zmínil. Jen jsem to tak nějak předpokládal. A navíc pokud je sama, dokonale se shoduje s popisem ruského řádu SS. Pokud si chceš být jistá, sundej si náhrdelník.”

Hwaya si sundala náhrdelník, jak jsem navrhl. A pak pokynula, abychom mluvili.

Znovu jsem se jí zeptal: „Proč lidé umírají, když se k nim přiblížíš?”

„Protože... ze všech se stane tohle.”

Illina mávla rukou. A pak ledové krystalky vytvořily povívající květiny. Prostor, kterého se její ruka dotkla, se proměnila na led, co se dál vznášel ve vzduchu.

Ohlédl jsem se na Hwayu. Přikývla.

„Správně, byla to ruština.”

„Srrrk, takže ruský řád SS má schopnost ledu...”

„Nedokáže to ovládat...? Sss.”

„Druhý pane, slyšela jsem, srrrk, že děti, co dosáhnou osvícení, mňam... mají problémy ovládat své schopnosti.”

Ostatní srkali nudle nebo polévku a přitom mumlali. Kéž by buď jedli, nebo mluvili. Každopádně se zdálo, že premiér lhal. Ale i tak, jak mohli být před tak mocným uživatelem schopností tak uvolnění?! Věnoval jsem jim ošklivý pohled a pak se znovu otočil na Illinu.

„Je to proto, že to nedokážeš ovládat?”

„Jo. Protože to nedokážu ovládat, všichni řekli, abych se nepřibližovala.”

Takže proto... Už nějakou dobu udržovala vzdálenost, aniž by se k nám přiblížila. Ale ani necouvala. Jak jsme se bavili, vlastně se přibližovala k hrnci v obklopení chaotického plamene. Tehdy jsem si uvědomil, že od té chvíle, co sem přišla, uplynuly tři týdny.

„Co jsi do teď jedla?”

„Golemy.”

Golemy... Jinými slovy led.

„Co dalšího?”

„Netopýry... a krysy... a brnění.”

Jinými slovy led. Ej!

„Pravděpodobně to je díky tvé maně, ale překvapuje mě, že jsi stále naživu. Pojď sem, najez se. Máme toho hodně.”

„Ale pokud přijdu... zemřete...”

„Nikdo tady není tak slabý, aby zemřel kvůli něčemu takovému. Neboj se a pojď sem.”

„Máma a táta také řekli, že nezemřou, ale zemřeli. Ten strejda z televize také zemřel. Ten kluk, co řekl, že jsem pěkná, taky zemřel. Pán, co se na mě naštval, zemřel a lidé, co sem přišli, také zemřeli, i když řekli, že nezemřou.”

Neměl jsem slov. Upřeně zírala na hrnec, skoro jako kdyby to, co říkala, s ní nemělo co dělat. Ale to nemohla být pravda. Nemohl existovat člověk, co by nic necítil poté, co zabil své rodiče.

Ale chápal jsem, proč ruská vláda chtěla, abych ji zabil. Jak mohli ovládat dívku, co ztratila své rodiče, protože nemohla kontrolovat svou moc? A navíc ti lidé, co vešli do této kobky, museli být přinejmenším v řádu S. A taky zemřeli... Otočila se a nechala mě tu.

„Ahoj.”

„Počkej!” zakřičel jsem instinktivně.

Měl jsem pocit, že ji musím zastavit. Věřil jsem, že nebude moct ublížit Hwayě nebo mě. Ale podle toho, jak se chovala, to nevypadalo, že by se nás tak snadno dotkla. Když jsem popřemýšlel o tom, proč Illina zbrkle přišla do kobky, byl jsem si ještě jistější.

Než stihla odejít, honem jsem povolal Ruyue. Jakmile ji Ruyue spatřila, překvapeně vykřikla:

[Jů! Je ještě chladnější než Shin!]

„Ruyue, dej jí tohle. Dávej pozor, aby to ještě víc nevychladlo. Dokážeš to?”

[Jo! Teď to dokážu!]

Vzal jsem misku a hůlkami jsem do ní dal trochu nudlí ramen. Ruyue to nechala vznášet svou mocí a donesla to Illině. Když Illina viděla, že se k ní ta miska vznášela, rozšířily se jí oči a přijala ji. Pak ji to ještě víc překvapilo.

„Tohle... nezmrzne...! Je to horké!”

„Jo, moje kamarádka mi pomohla.”

„Ach...”

S očima stále doširoka rozevřenýma si vzala hůlky. Když s nimi chvilku zápolila, zamračila se a zamumlala: „Tohle je těžké.”

„Počkej, dám ti vidličku.”

I vidličku jsme doručili Ruyueinou mocí. Když Illina poprvé ochutnala ramen, vyplázla jazyk. „Pálí!”

„Ach, bylo to pro dítě moc pálivé?”

„Nejsem dítě!”

Nad jazykem se jí objevil malý kousek ledu. A pak z toho vznikla kapka. Takže takhle pila vodu! Ačkoli to provedla bez námahy, nicméně to byla úžasná technika.

„Pálí. Je to pálivé... ale horké. Když mamka zemřela, nemohla jsem jíst nic horkého...”

„...”

„Teplé... Dobrota.”

„...Fňuk.”

„Zatraceně, ten ramen je příliš pálivý! Slzí mi z toho oči!”

Otče, pokud hodláš brečet, dělej to v tichosti jako Ludia a Sumire! Takhle hloupě se nevymlouvej!

Illina pak dojedla ramen, co jsem jí dal, a dokonce vypila veškerý vývar. Při pohledu na její zrudlou tvář bylo jasné, že to byl výraz, co říkal: Snědla jsem to, protože to bylo horké, ale tu pálivost nezvládám.

„Chceš zmrzlinu?”

„Nemám ráda zmrzlinu. Je moc studená.”

„Tak chceš karamel?”

„Jo.”

Zatímco jsem jí s pomocí Ruyue doručil karamel, všichni členové družiny sledovali tuto podivnou výměnu. Jedli ramen, zatímco v tichosti brečeli nebo si otírali oči. Hwaya se tvářila tak nějak všelijace a poslala mi zprávu:

[Je to, jako kdybys ji krotil!]

[...To nemůžu popřít.]

Illina dojedla i karamel. Díky sladkosti karamelu teď měla mnohem uvolněnější výraz. Tak to alespoň vypadalo. Teď byla moje šance.

Zeptal jsem se: „Illino, proč jsi sem přišla?”

„Ten pán z televize mi řekl, že když sem přijdu, lidé nezemřou. Přišla jsem sem, protože jsem nechtěla zabíjet lidi... ale vstoupili sem jiní a zemřeli.”

„Ten mizera.”

Pořád jsem si neudělal přesný obrázek. Ale tak nějak jsem to chápal. Illina způsobila mnoho obětí, včetně svých rodičů. Ruská vláda ji pravděpodobně chtěla využívat, i kdyby museli udělat pár obětí. Před titulem řádu SS byly přece jenom všechny oběti přijatelné.

Ty oběti, co museli udělat, ale nakonec samozřejmě byly větší, než co mohli zvládnout. Nakonec se rozhodli ji odvrhnout. „Naštěstí” se velmi příhodně objevila brána řádu SS. Pravděpodobně doufali, že tu sama zemře.

Ovšem nechápal jsem, proč Strážce poslal tým uživatelů schopností, aby kobku pokořili. To se snažili využít plánu ruské vlády?

Ne, počkat.

„Illino, kdy jsi sem přišla?”

„Před měsícem a půl.”

Bylo to zhruba 3 týdny před tím, než sem vstoupil tým Strážce. Aha, pokud o ní tři týdny neslyšeli, dávalo smysl, že si mysleli, že je mrtvá! Ale to by znamenalo, že Illina řádně nejedla měsíc a půl. Takže magická moc řádu SS byla takhle mocná! Zdálo se, že Illina byla vážně zvláštní.

„Shine, my...”

„Já vím, myslel jsem na to samé.”

Když jsem Hwaye odpověděl, podíval jsem se na Illinu. Také se na mě podívala. Zdálo se, že její nepopsatelné záhadné růžové oči mě nasávaly dovnitř.

„Illino, pokud chceš—”

„Díky.”

I když jsem stále mluvil, najednou se uklonila. Začal jsem se cítit nesvůj.

„Díky tobě jsem poprvé po dlouhé době měla těstoviny.”

„Tohle vlastně nejsou těstoviny, ale pokud chceš, můžeme ti udělat ještě.”

„Laskaví lidé a dobří lidé... Už nechci zmrazovat takové lidi.”

„Počkej. I když se nás dotkneš, nezmrzneme! Můžu se tě přímo dotknout. A navíc mám kamarádku, co dokáže ovládat oheň a teplo—”

„Tohle místo je nebezpečné. Měli byste utéct.”

„Počkej, Illino!”

„Ahoj.”

S tím rychle zmizela. Už jsem necítil její přítomnost. To jediné, co tu zůstalo, byla miska, co spadla na podlahu.

„Zatraceně, najedla se a pak utekla...!”

„Shine, ta tvoje schopnost věci zamlžit mě občas překvapuje, ale teď na to není čas!”

Hwaya vypadala ještě víc naštvaně než já. Zaskřípala zuby a zakřičela: „Rusko, ti arogantní mizerové! Nezavolali mě, nejlepšího uživatele ohně, abych zvládla uživatele ledu?! Za tohle zaplatí!”

„Kdo to tady zamlžuje?!”

Chvíli jsme se dohadovali a zapomněli jsme na celou tu věc s Illinou. Ale na jedné věci jsme se shodli. A to, že se právě rozhodlo o desátém členu gildy Revival.

-----------------------------------------------

~ No, tak ani další vnady ověnčená slečna, ani další boss na zkrocení... ale tak něco mezi tím. ~ 

<Předchozí>...<Následující>