ZW - kapitola 65

Část 28 (Jinnai Shinobu)

To byl strašný výlet.

Neměl jsem čas dát se dohromady s Madokou, zdálo se, že Zashiki Warashi plánovala na Štědrý večer nějaké nepříjemné překvapení (měl jsem pocit, že hodlá oznámit něco, co nebudu moct odmítnout navzdory vědomí, že to je past), nikdy jsem nedostal příležitost sblížit se s tou záhadofanatičkou a její starší sestra byla až příliš strašlivá, abych se o to vůbec pokusil!!

A přesto jsem měl s Hyakki Yakou a uživatelem Magie nemoci až příliš mnoho příležitostí přijít do kontaktu s věcmi, co jsem nechtěl!! A i když jsem se teď vrátil do svého domu s doškovou střechou, jsem se vůbec necítil příjemně!! Neměl jsem ponětí, kdy se nějaká taková hrozba znovu objeví!!

Stalo se toho tolik špatného, a přesto nedošlo k vůbec ničemu dobrému.

Jakmile se Zashiki Warashi vrátila na své vlastní území, složila si jeden sedák v obývacím pokoji napůl a použila ho jako polštář.

„Teprve když se sem vrátím, si vzpomenu, jak je to tu nudné,” řekla.

„Nepoléhávej tu jen tak. Pomoz mi donést zavazadla.”

„Pochybuji, že mi to pomůže s touhle nudou, takže si to nechám ujít.”

Nakonec jsem byl nucen přinést nejenom svoje zavazadlo, ale i její. A během toho z hloubi domu vyběhly Yuki Onna s plochou hrudí a Nekomata.

'Měl jsem pravdu. Ta Nekomata si získala mou babičku a teď tu může zůstat.'

„...Máš pro mě suvenýr? ...Pokud ne, vezměme se...”

„Slyšela jsem, že tam mají lokální krmivo pro domácí mazlíčky s příchutí melounu.”

'Ech? Jak mohly vůbec čekat suvenýr?'

Ty dvě to možná nevěděly, ale byl zázrak, že jsem byl vůbec naživu.

Vlastně...

'Možná že celý ten incident by byl snazší, kdybych si s sebou vzal ty legitimně smrtící youkai...'

Ale ta skupiny v Hyakki Yakou, co provedla ten převrat, nás pravděpodobně naváděla tak, aby to tak nedopadlo.

„Shinobu,” řekla Zashiki Warashi, jak si k lýtku přitiskla masážní pomůcku, co patřila mé matce. (Jen tak mimochodem, bože, znamená to, že mám obscénní mysl, když mi při pohledu na dívku, co drží elektrickou masážní pomůcku, buší srdce?) „Nesnaž se používat youkai na vyřešení všech svých problémů. Tím by ses vydal na cestu a stal ses takovým člověkem jako lidi, co jsi viděl.”

Možná měla pravdu.

Ta žena, Hyakki Yakou a uživatel Magie nemoci.

Všichni z nich pravděpodobně začínali s podobnou myšlenkou jako já. Ve většině starých příběhů to chodilo tak, že vám jmění od nějaké cizí osoby nebo stvoření přineslo štěstí, jen když jste o tom nevěděli.

Shita-Kiri Suzume, Hanasaka Jii-san, Tsuru no Ongaeshi a Kobutori Jii-san.

Mohli jste mít z těch věcí užitek, ale pokud jste začali být hamižní, mohla z toho vzniknout tragédie.

„Štěstí si sedá na upřímné,” to nebylo jen pěkné rčení.

Bylo to chladnokrevné znamení, co vám říkalo, že lidi, co nepoznali dobré od špatného, stihne zasloužený trest. Lidé, s kterými jsem se setkal, možná neobdrželi žádný očividný trest, ale to jenom ukazovalo, jak daleko sešli z normální cesty.

Nechtěl jsem být jako oni.

A nezáleželo na tom, že kdybych byl jako oni, že by mi to dalo moc stát uprostřed celé té záležitosti.

Radši bych až do samotného konce zůstal stát na okraji celé záležitosti.

„Ale na druhou stranu, Shinobu, kdybys byl upřímný, stalo by se akorát to, že bych se tvým škádlením mohla víc bavit. ...Ale když jsi takový, není to zlé. Co kdyby ses proměnil zpět na dítě, Shinobu?”

To mi došlo.

Nejednal jsem s Buddhou jako v příběhu o Kasajizou. Jednal jsem s youkai. Pokud jste doufali v jakoukoli laskavost, dostalo se vám akorát drsné odplaty. Pokud jste se snažili si je podrobit, provedli by zdrcující protiútok. Pokud jste se snažili chovat lhostejně, přišli k vám. Pokud jste se je pokusili přirozeně přijmout, vůbec se nerozpakovali vás oklamat.

Nemohl jsem je použít.

Pokud bych jim zapomněl prokázat patřičnou úctu, utrhli by se na mě.

A přesto když se občas z rozmaru rozhodli někomu pomoct, mohli zachránit někoho, kdo na ně narazil akorát náhodou.

„...Jestlipak existuje nějaký způsob, jak s youkai akorát vycházet?”

„Kdyby ano, rozhodně by to bylo snazší.”

Najednou vešla moje celkově malá babička.

„Shinobu, Shinobu.”

„Copak, babi?”

„Přišel ti balíček. Je příliš těžký, abych ho přinesla domů.”

„??? Zashiki Warashi, zase sis něco objednala na internetu?”

„Koupila jsem si na tvůj účet skládací kolo.”

„Proč jsi na to použila můj počítač?! A-ach ne! Konto mi spadne na samé dno!!”

„Ale myslela bych si, že skládací kolo bude celkem lehké. Nemělo by být příliš těžké na nošení.”

Zamířil jsem k hlavním dveřím a našel jsem tam obrovskou kartónovou krabici. Zashiki Warashi měla v jednom pravdu: nevypadalo to jako skládací kolo. Na to to bylo až příliš velké. Ta krabice byla dost velká na to, aby v tom byla celkem velká pračka.

A nebyla to krabice z onlinového obchodu.

„To mi můj strýček něco poslal? Má to někde štítek?”

Pořádně jsem se podíval na vršek krabice.

A pak...

Vršek krabice se s hlasitým trhnutím zevnitř otevřel. Z krabice něco vystřelilo a udeřilo mě to do brady.

Svět se se mnou zatočil a rozhodilo mi to rovnováhu. Myslel jsem si, že to byl nějaký příliš nadšený vyskakovací čertík v krabičce, ale nebyl. Když jsem udělal krok vzad, zatímco jsem se držel jednou rukou za bradu, spatřil jsem, co mě udeřilo.

Byla to hlava.

Zdálo se, že se v té kartónové krabici skrývala žena a horní půlka jejího těla vystřelila z krabice.

Ale...

„Aach, jsem vyčerpaná. Hm? He? Nemůžu se dostat ven... No, už tu krabici nepotřebuju. Prostě ji roztrhám.”

„Počkat. Počkat, počkat, počkat, počkat!!”

„Vypadáš, jako že přemýšlíš, proč bylo v téhle krabici zabalené něco, co je podobné člověku.”

„To tady není ten hlavní problém!”

„Ale na tomto světě existují věci, co vypadají jako lidé, ale nejsou to lidé.”

„Ani tohle jsem nemyslel!! Vlastně to vím až příliš dobře, neboť už tu bydlí tři youkai!!”

„...Tak proč vypadáš tak zmateně?”

Ta „věc” zmateně naklonila hlavu ke straně a já jsem ukázal na tu oslnivou krásku.

„Máš na hlavě zakroucené kozí rohy, na zádech netopýří křídla a špičatý ocas!!”

„Nemyslím si, že bych mohla být ještě stereotypnější démon.”

„My už máme plné ruce práce s japonskými netvory!! Nepotřebujeme, abys na samém konci najednou rozšířila prostředí o západní netvory!!”

A také mě šokovalo, že moje babička se při příjezdu tohoto succuba akorát pobaveně široce usmívala!!

„Mou specifickou rasou je Succubus. Dávám si pozor, abych se denně vyvíjela, abych držela krok s potřebami nynějšího věku. Důkazem toho je, že mám na sobě klasiku sexy plavek, mikrobikiny. Ale v závislosti na tvém osobním vkusu se můžu převléct do šortek na tělocvik nebo uniformy služebné. Tvé možnosti jsou nekonečné!!”

„Nnhh!!”

Jak mi na spánku vystoupily žíly, Zashiki Warashi mi zašeptala: „Shinobu, pokud to prostě přijmeš se vším, co to v sobě zahrnuje, pak pravděpodobně zemřeš.”

„Ano, bude toho příliš, abych to zvládl... Ale předpokládám, že bylo příliš praktické, aby byly jen japonské ostrovy plné těchto podivných výjimek. Dává to smysl... ale není tohle ten druh věcí, o které by se měla postarat Hyakki Yakou?!”

„Vlastně před Hyakki Yakou prchám. Využila jsem tužeb pár úředníků v Evropě a užuž jsem měla převzít kontrolu nad mezinárodní agenturou v EU, když mě porazili. Vážně hráli špinavou hru. Poslali tam uživatele Magie nemoci, aby využil slabosti vůči historickému dýmějovému moru.”

„Přestaň, přestaň!! Nejenom že to je pravděpodobně spoustu informací, co mě po vyslechnutí ohrozí na životě, ale ani není možné, abych to takhle všechno naráz pochopil!! Všechno to je příliš naráz!!”

„Ne nezbytně.”

„Cože?”

„Slyšel jsi o organizaci jménem Saishi Kajin?”

„Myslím, že se o nich zmínili v záležitosti ohledně Hyakki Yakou. Copak je Hyakki Yakou nevstřebalo?”

„Byla to skupina, co zkoumala umění, sestávající z podivných lidí, co pracovali na tom, aby vytvořili dokonalou krásu. Ta dokonalá krása, co chtěli vytvořit, by překonala bariéry časových období a kulturních oblastí. Měli v úmyslu posadit tuto krásu na trůně jako císařovnu, zatímco oni by se jí oddali.”

„...Počkat...”

„Och, jsi bystrý! Myslím, že od tebe můžu čekat skvělé věci, pane!! Jen mezi námi dvěma, to zní hodně jako komunita zakládající se na touze, co se v Evropě vyrojila kolem Succuba!!”

„To byla tvoje organizace?! A taky mi neříkej pane! Má to na mě větší vliv, než bych si rád přiznal! Takže sis svou organizací znepřátelila Hyakki Yakou a pak ses jimi nechala začlenit, abys ovlivnila rovnováhu jejich moci? Takže ta osoba, co stála za tím převratem...?!”

„Pocházím ze západoevropské kultury, takže samozřejmě nemám co do činění se založením té čistě japonské organizace. Ale Saishi Kajin se nepodařilo vytvořit krásu, co chtěli. Ale uznávám, že když byli tak skleslí, že jsem jim ukázala trochu toho snění.”

'Takže jsi převzala tu prázdnou skořápku organizace?!'

Pokud ta evropská komunita, nebo cokoli to bylo, také v tichosti dělala problémy Hyakki Yakou, pak na ně tlačila jak z vně země, tak zevnitř!

Proklouzla temnotou a mezerami ve velkých, ale ne přehnaně mocných organizací, aby volně čerpala moc, co měli. Nebyl jsem zvyklý na západní netvory, ale kvůli tomuto způsobu smýšlení byla mnohem nebezpečnější než přímočaré metody Hyakki Yakou.

„...Počkat? T-takže ta osoba, co tvrdila, že ovládla frakci Sakoku v Hyakki Yakou...”

Byla v podobě dívky.

Jednala na základě tužby po politické moci.

Ukradla velké organizaci klid a pak převzala kontrolu.

A když jsem s tou dívkou (?), co tvrdila, že je z frakce Sakoku, mluvil přes satelitní telefon, přišlo mi na ní něco divného.

Mluvila v obecných rovinách, jako kdyby nechápala podrobnosti Hyakki Yakou.

Ano.

Bylo to, jako kdyby někdo mimo Japonsko mluvil o věcech v Japonsku jen na základě informací z druhé ruky.

Mohlo by to být?

„P-počkej chvilku!! Takže vůdcem frakce Sakoku jsi byla taky ty?!”

„Ne, ne. To už si to moc domýšlíš. Nemůžu se rozdělit na dvě jako ploštěnka. Kdybych to dokázala, nemusela bych tak utéct. V Evropě jsem vytvořila komunitu zakládající se na tužbě, Evropskou bezpečnostní sílu, a získávala jsem si náklonnost vysokých představitelů ze spojených národů. To byl jeden z těch představitelů.”

„Pořád jsi za tím stála ty!!”

„Jo, ale Hyakki Yakou do toho zasáhlo jako první. Jeden z nich se přišel podívat, co dělám, a tak jsem se rozhodla je zkontrolovat. Vypadali dostatečně slabě, takže jsem rozkázala, abychom se propracovali hlouběji. Ovšem stáhla jsem se příliš pozdě a nakonec mě naprosto porazili. Vážně je špatný nápad podceňovat nepřátele.”

Navzdory tomu, že ten Succubus způsobil takový rozruch, mluvila o tom, jako kdyby to nic nebylo. Běhal mi z toho mráz po zádech.

Ovládala čistou touhu.

Vzala komplexní lidskou duši a ovládla samotnou její podstatu.

Z toho důvodu měla schopnost pohltit různé systémy vytvoření člověkem, ať už to byla osobnost jednotlivce nebo samotná instituce společnosti.

Když jsem o tom přemýšlel, přeběhl mi z toho mráz po zádech.

Cítil jsem signál nebezpečí, které mi moje instinkty nedovolily ignorovat.

„Každopádně jsem postava, co do toho všeho byla zapletená, takže co kdybys ke mně natáhl láskyplnou ruku a pomohl mi. Konkrétně Hyakki Yakou se ukázalo být mnohem větší hrozbou, než jsem myslela, a zdá se, že jim nedokážu uniknout, tak mě tu prosím ukryj☆”

„Ne! Neříkej to, jako kdyby to nic nebylo! Pokud zjistí, že jsi přišla sem, taky budu v nebezpečí!! A proč sis vybrala můj dům?!”

„No, Hyakki Yakou zaútočilo a zničilo mou síť v Evropě, tedy Evropské bezpečnostní síly.”

„Dobře.”

„Takže mi zůstaly akorát mé konexe v Japonsku, ale o kontrolu nad Saishi Kajin jsem přišla, když je do sebe začlenilo Hyakki Yakou. Stejně to bylo myšleno jen jako jednorázová organizace.”

„A?!”

„Takže jediné konexe, co mi zůstaly, byli lidé, co byli do toho incidentu zapletení.”

„Takže?!”

„A ze všech těch ses zdál jako člověk s nejslabší obranou.”

„To je celééééééééééééééééé?!”

'Neměla žádný skutečný plán! Nemá žádnou záruku, že utekla!! A pokud na toto místo zaútočí Hyakki Yakou, pak to vyhladí i nás!'

Měl jsem dvě smrtící Youkai a Zashiki Warashi, ale zdálo se, že ta skupina mohla snadno odvrhnout všechny standardní znalosti o Youkai, ani nemluvě o lidech. Jednoduše řečeno jsem neviděl žádný způsob, jak bychom mohli vyhrát!!

Začal jsem si představovat, že jsem ze všech stínů mezi stěnami a nábytkem, za sloupy a z komínu nad japonským tradičním ohništěm slyšel vycházet škrábání drápů. A příčina mého strachu, Succubus, mezitím nedělala nic, jen se usmívala.

„A tak se sem nastěhuju☆”

Ať už jste to chtěli nebo ne, „oni” přijdou.

A s sebou přinesli buď štěstí, nebo pohromu.

Vypadalo to, že to bude vážně velmi zlé, pokud rychle nenajdu způsob, jak s nimi vycházet.

-----------------------------------------------

~ A to byla závěrečná část příběhu! Teď si hodím jako obvykle přestávku a pak se (možná?) vrhnu na pokračování. ~ 

<Předchozí>...<Následující>