ICDS - kapitola 162

Kapitola 162 – Rondo šarlatového plamene a stříbrného ledu (5)

[Proč jsi přišla, Ledová dívko?]

„Ten člověk... nezabíjej ho.”

[Abys dosáhla svého cíle, že svou schopností nebudeš ubližovat lidem, všichni tady musí zemřít!]

Chlapec rozpažil a zahrnul do toho gesta všechny členy Revivalu. Překvapivé bylo, že i když Illina nemohla toho chlapce slyšet, okamžitě se zamračila.

„Ne... zabíjej je...”

[Aha, myslel jsem si, že jsi jiná, ale nakonec jsi také člověk. Slabý člověk, člověk, co nedokáže splnit své sliby, člověk, co z nedostatku své schopnosti viní ostatní!]

„Ne... zabíjej je!”

Spolu s Illininým křikem se místností prohnal mrazivý vítr. Jako první to ovlivnilo zombie, co k nám běžely. Ačkoli už byly zmrzlé, přilepilo je to k podlaze a pak je na kousky rozsekaly ledové krystaly podobné čepelím, co se objevily ve vzduchu. Její schopnost byla vskutku mocná a nestabilní. Totiž ovlivňovalo to i nás.

„Ruyue!”

[Jo!]

Jakmile chlapcova moc zakolísala, povolal jsem Ruyue. Zdálo se, že si okamžitě uvědomila, co musí udělat, neboť svou schopností všechny ochránila.

„Dokážeš je rozmrazit?”

[Je to těžké. Nejdřív musíme něco udělat s tím klukem!]

„Dobrá... nech to na mě!”

Zatímco se Ruyueina živelná moc vzedmula, aby ochránila veškeré členy družiny, chlapec, co bojoval s Illinou, při pohledu na Ruyue doširoka rozevřel oči.

[Elementalista?! Kuk... Takže mě slyšíš! Teď tě nenávidím ještě víc, zemři!]

Ten chlapcův křik mi skoro přišel jako vyjeknutí, neboť se samotná místnost zachvěla. Mrazivá energie v místnosti teď byla silnější a srážela se s Illininou mocí a bylo pro mě těžší něco vidět. Illina i ten chlapec měli nezměrnou energii a Ruyue měla plné ruce práce s tím, jak se snažila vykrýt jejich energie.

Bylo by těžší vytrvat dlouho jen s Ruyueinou mocí. Pokud to neudělám teď, bude příliš pozdě.

Okamžitě jsem začal jednat. Bylo to prosté, neboť jsem musel akorát rozdělit 3 technické body každé technice.

| Dokonale jsi zvládl Duchovní auru středního řádu! Kromě zbraní a obranného vybavení teď můžeš elementály vlít i do svého vlastního těla a zesílit tak své fyzické schopnosti! |

| Naučil ses Duchovní auru vysokého řádu! Během aktivování můžeš volně používat živelnou magii středního řádu. Jak se level techniky zvýší, množství many potřebné k prosycení a udržování elementálů ve svém těle se sníží a zesílení tvých schopností se zvýší. |

Tak nějak jsem to čekal, ale s Duchovní aurou vysokého řádu bylo vážně možné prosytit elementálem své vlastní tělo. Ačkoli by bylo dobře, kdybych Duchovní auru používal zbraní, nyní jsem mohl použít auru atributu Chaotického plamene. A tak kromě pár zvláštních okolností jsem nemusel používat Duchovní auru. Bylo dobře, že jsem ji teď mohl používat přímo v těle.

| Dokonale jsi zvládl Kontrolu elementála středního řádu! Elementálové, co nejsou propojení s tvou duší, tě budou pozorně poslouchat a pokud nemají pána, budou se držet tvých rozkazů. |

| Naučil ses Kontrolu elementála vysokého řádu! Dokážeš vytáhnout potenciál svých smluvených elementálů na maximum. Můžeš rozkazovat svobodným elementálům, jako kdyby byli tví vlastní. |

A nakonec...

| Dokonale jsi zvládl Úmluvu s elementálem středního řádu! Dokážeš dokonale vytáhnout skutečnou moc svých smluvených elementálů! |

| Naučil ses Úmluvu s elementálem vysokého řádu! Tvoji smluvení elementálové jsou osvobozeni od pečetí vysokého řádu a všechny techniky, co se vztahují k elementálům, to velmi posílí. Počet elementálů, s kterými můžeš uzavřít úmluvu, se o 1 zvýšil. |

Pak se ten vítr, co uvnitř dul, zastavil. Když ten vítr zmizel, zůstala jenom Illinina schopnost, ale brzy se i ta zastavila.

Chlapec se na mě ohlédl se zmateným výrazem. Široce jsem se na něj usmál.

[E....Ech?]

„Zrovna sis toho všiml?”

[Ty... Ty mě vidíš.]

„Jo.”

[Ne... Nemožné.]

Chlapec o pár kroků couvl. Pak jsem za sebou zaslechl úlevné hlasy.

„H-haa, jsem naživu.”

„Nevím, co jsi udělal, ale díky, synu.”

Moji společníci, co pomalu zamrzali, teď roztávali. Někdo, kdo mohl zklidnit Illininu schopnost a způsobit tuto změnu... Podíval jsem se po Ruyue. Ruyue se bez mého vědomí zmaterializovala, ale nebyla ve své vlčí podobě. Spíš se podobala dívce, co měla vlčí uši a vlčí ocas... He?

S tou svou malou tváří a delikátními rysy vypadala úplně jako 17 letá dívka. Možná to bylo tím, že byla původně vlk, ale byla neuvěřitelně dobře vyvinutá. Z jejích nádherných stříbrných vlasů, co vypadaly jako vlčí srst, sálalo jedinečné kouzlo. Copak na sebe elementálové zvířecího typu brali lidskou podobu, když se jejich pečeti vysokého řádu uvolnily?

Naštěstí na sobě měla šaty, co byly zdánlivě z kůže. Když mě viděla, jak jsem zvědavě naklonil hlavu ke straně, Ruyue se rozšířily oči, co měla stejně modré jako ve své vlčí podobě.

[Shine, jsem teď divná!]

„Jo, myslel jsem si, že to řekneš. To ty jsi ostatní rozmrazila, že?”

[Jo! Najednou jsem zesílila!]

„Dobrá práce.”

[Hehehe. Chval mě víc!]

Ruyue vesele stříhala ušima, jak mi vběhla do náručí. Bez rozmyslu jsem ji objal a pohladil po hlavě. A když jsem si pak uvědomil, co se zrovna stalo, znervózněl jsem. Když byla vlk, dělal jsem to, aniž bych o tom moc přemýšlel. Ale když se teď proměnila na dívku, ta měkkost jejího těla a upřené pohledy, kterých se mi dostávalo, bylo něco naprosto jiného.

Hwayo Mastifordová, díváš se na mě, jako kdybych byl nějaký kriminálník! Jsem se svým elementálem důvěrný jen jako její pán!

Zdálo se, že nejvíc v šoku byl ten chlapec.

[Ona... evoluce!]

„Jo, svým způsobem jen díky tobě.”

[J-jak jsem si myslel, ty jsi... ale...!] Chlapec zakřičel. [Můj pán je už mrtvý!]

Sakra! Aha, pokud to tak nebylo, nedávalo by smysl, proč elementál jako on spolupracoval s netvory! Možná že jeho pán byl... Počkat, ne. Něco na tom bylo divného... Ej! To můžu vyřešit později! To zrovna teď nebylo důležité!

„Jen proto, že jsi přišel o svého smluveného pána, neznamená, že nemůžeš uzavřít úmluvu s jiným.”

[Mým pánem bude jenom Pesina! Kromě ní se mě nikdo jiný nemůže dotknout... A navíc, ty jsi člověk! Za celou dlouhou historii lidský Elementalista nikdy...]

„Neboj se. Rozhodně jsem Elementalista a ty máš se mnou rozhodně pouto.”

Samotná má existence ho mátla a zároveň okouzlovala. To bylo to, čemu se říkalo duševní pouto. Přesně jako když se rozzuřená Ruyue vrátila do podoby čistého elementála, když jsme se setkali, když si tento svobodný elementál uvědomil, že se mnou měl pouto, nemohl se vrátit do svého dřívějšího stavu.

[Ne... Nenávidím tě!]

„To nic. Vyslechnu si všechno, co chceš říct.”

[Ne! Jdi pryč, nenávidím lidi! Lidi, co mi vzali Pesinu, by měli všichni umřít spolu s netvory! Někdo jako ty není můj pán!]

Jak jsem si myslel, nějací mizerové ublížili jeho pánovi! V té chvíli udělal něco naprosto nečekaného.

„Kruci, Illino!”

„Ach!”

Svobodný elementál vyrazil k Illině, co stála před dveřmi. Zatraceně, to se ji snažil silou posednout?! Ačkoli Illina nemohla vidět nebo slyšet toho svobodného elementála, když jsem uvážil, jak si všimla, že tu byl někdo další, jen co vešla do místnosti, zdálo se, že cítila jeho manu. To bylo samozřejmě úžasné... Nicméně pokud nemohla vycítit jeho tělo, bude těžké ho zablokovat.

Okamžitě jsem aktivoval Božskou rychlost a vyběhl vpřed. Jelikož moji společníci už roztáli, měli by být schopní se zombiím ubránit. Já jsem zrovna teď musel ochránit Illinu, co přišla zachránit mě a mé přátele.

[Kuk! Neuzavřu úmluvu s člověkem! Brzy tě zabiju, jen počkej a uvidíš!]

„Shine!”

„N-ne!”

„Ano!”

Místností se rozlehlo několik výkřiků. Výsledek se rychle ukázal.

Dostal jsem se k Illině jako první, objal jsem ji a koulel jsem se po zemi. A tak elementál opustil místnost, aniž by svého cíle dosáhl. Jelikož jsme se o zombie svižně postarali, jediná nepřátelská věc, co v místnosti zůstala, byla mrazivá energie, která se tu donekonečna tvořila. Ruyue tu mrazivou energii samozřejmě snadno ovládala a bránila tomu, aby to na někoho mělo vliv. A Ludia spěšně léčila všechny, co skoro umrzli.

Illině v mém náručí se doširoka rozevřely oči.

Jak jsme byli rozpláclí na zemi, rychle jsem vstal a oprášil ji. Mezitím na mě Illina prostě v šoku zírala.

Jakmile jsem ji celou oprášil a napřímil se, zkontrolovala, že jsem v pořádku. A pak mě poplácala po pažích, jako kdyby tomu nemohla uvěřit. Otevřela své rozechvělé rty.

„T-ty nezmrzneš...”

„Řekl jsem ti, že nezmrznu.”

„Vážně nezmrzneš...?”

„Samozřejmě.”

Její mana byla nepřirozeně enormní. Mohlo to být tak, že když v této kobce zůstala přes měsíc, že jí to zvýšilo schopnosti. Ale množství many, co měla, se nicméně blížilo množství, co jsme měli já a Hwaya. Mohla se srovnávat se mnou i poté, co jsem pokořil mnoho Akčních kobek a Akčních nájezdů! Ta energie, co z ní sálala, bezpochyby nebylo něco, co by mohli snést obyčejní lidé. Bylo snadné vidět, že pro ni nebylo lehké žít normálním životem.

„Pokud budeš se mnou, bude to v pořádku.”

„Vážně...?”

„Shine, mohl bys mě z toho nevynechávat?”

Na to, že se Hwaya zrovna zotavila, se k nám s naparováním vydala. Illinu to polekalo a snažila se couvnout, ale Hwaya jí rychle položila ruku na hlavu.

„Huhu, huhuhu! Vidíš, Shine! Ani já nezmrznu! Není to jenom o tobě!”

„Jo, vážně nedokážu vyhrát nad tou tvojí soutěživostí.”

„No dovol, to není kvůli soutěživosti. Chtěla jsem ji pohladit, jen co jsem ji spatřila! Nezapomeň, první, kdo ji pohladil, nebyl nikdo jiný než... Hm? N-nebreč! Promiň, nelíbilo se ti to?”

„Fňuk, fňuk...”

Ale ne. Illině zrudly oči a slzily jí.

Žertem jsem Hwayě řekl: „Jak můžeš rozbrečet malou holku?”

„T-ty...!”

„Uu, uuaang...”

Illina začala zastřeným hlasem plakat. Z toho jsem cítil její nahromaděnou bolest. Celou dobu musela takhle plakat. Aniž by to sama věděla, musela v duchu takhle brečet. Od toho dne, co přišla o své rodiče...

V tichosti jsem se podíval na Hwayu. Ona ukázala bradou, ale já zakroutil hlavou a ukázal jsem vlastní bradou. V konejšení dítěte by přece jenom měla být lepší dívka a ne kluk.

Hwaya se usmála, jako kdyby si nemohla pomoct, a chopila se Illiny oběma rukama.

„No tak, no tak.”

„Uuuu... Fňuk...!”

„Všechno to ze sebe dostaň. Illino, díky, že jsi nás zachránila. Jsi hodná holka.”

„Uuu... uuuuang!”

„Tak, tak...”

No, byla naprosto připravená být mamkou! Když jsem viděl, že se Hwayě vedlo lépe, než jsem čekal, otočil jsem se, abych se podíval, jak si vedli ostatní. Pak se mě Illina chopila za rukáv. Jen tak mimochodem, to „chopila” byl jen můj popis. Přesněji řečeno se z jejích rukou natáhl proud ledu k náramenní části mého brnění a zatáhla mě.

„I-Illino...?”

„Fňuk, fňuk...”

„Ptá se, kam utíkáš.”

„To ty tvoje uši slyšely?”

Jelikož jsem neměl žádnou jinou možnost, přišel jsem k ní. Illina, co objímala Hwayu, se jednou paží natáhla a objala mě. Ačkoli jsem se bezděky nalepil na Hwayu, zdálo se, že jí to nevadilo. Místo toho to vadilo lidem, co nás sledovali. Samozřejmě jsem je ignoroval. Zrovna teď byla Illina nejvyšší prioritou.

Natáhl jsem se a pohladil jsem Illinu po zádech. Zdálo se, že i její slzy ustoupily. Kvůli tomu, jak moc brečela, měla teď své rudé oči ještě rudější.

A pak zamumlala: „Tati.”

„Hm?”

„Tati.”

„Uch, hm... Illino? Promiň, ale já jsem pořád—”

Zatímco jsem se tvářil omráčeně, Illina se obrátila na Hwayu a zamumlala: „Mami.”

„M-mami?! Kuk, ne, hmm...!”

„Mami.”

„...To nám tak říkáš dvakrát, aby ses ujistila?”

„Tati, mami...” zamumlala Illina a zabořila tvář mezi nás. Očima jsem se střetl s Hwayou a oběma nám poklesla ramena a vzdali jsme to. Měl jsem podezření, že tenhle titul nějakou dobu poneseme.

Brzy na podzim jsem já, Kang Shin, 21 let, získal dceru. A ještě k tomu cizinku!
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Někdo určitě řekne: „Další členka harému?!” Ale já řeknu: „Ne, elementálové nejsou členové harému!” Jelikož jsou jejich duše propojené, jsou jedním, aniž by bylo třeba, aby překonávali jednotlivé fáze...

Když se Ruyueina pečeť zlomila, proměnila se z vlka na člověka. A teď otázka. Co Peika...?

Nápověda – Vzpomeňte si na okamžik jejich úmluvy.

Jen tak mimochodem, po této části si dáme hlasování o popularitě, o kterém jsem mluvil! Také se vrátíme zpět do kobky.

-----------------------------------------------

~ Tak tady to máte, žádný nový člen harému... Protože se to u elementálů tak nebere, tak. A místo lolity Shin získal dcerku... Prostě v kobce se dá najít úplně cokoli! ~ 

<Předchozí>...<Následující>