DM - kapitola 248

Kapitola 248 – Výběrový test

Tady Satou. V nedávných hrách mi hodně stresu přinesly urgentní mise, co se najednou objeví a jsou časově omezené a práce na nich nudná. A přesto mi naléhavá mise v reálném životě přijde jen jako pouhá otravná práce, co na mě někdo strčil. Pročpak to tak asi je?




Už to byly tři dny, co jsem eliminoval uživatele Ďábelské drogy. Gilda polapila Bessa a průzkumníka, co měli v držení Ďábelskou drogu, ale od toho incidentu nedošlo k žádnému překvapivému útoku.

Druhého dne jsme na žádost gildmistrové šli do Rudamanovy skrýše a na pole, ale ta místa už byla vylidněná a zůstala tam jen neobydlená políčka. Důvodem té neobydlenosti jsem byl já, takže o tom nebylo pochyb. Slečna z gildy, co šla s námi, sesbírala akorát Trávu zkázy a Stvol rozkladu jako důkaz. A pak jsme se vrátili zpět do Labyrintového města.

„Takže to pole, co jste našli, bylo prázdné, co?”

„Ano, jelikož bylo pryč i jídlo a každodenní potřeby, možná se přestěhovali někam jinam.”

„Také jsme pátrali po možných skrytých místnostech, ale nikdo tam nezůstal. Přesně jak pan rytíř řekl. Nepřestěhoval je organizátor, co za tím vším stojí, neboť na poli zůstala Tráva zkázy a Stvol rozkladu. Možná dokonce utekli sami?”

Gildovní slečna, co šla s námi vyšetřovat, hlásila výsledek v kanceláři gildmistrové.

„Také jsme magií zkusili prohledat přiléhající chodby, ale nikoho jsme nenašli.”

„Aha, díky za odvedenou práci.”

„Máme znovu vyslat průzkumníky, aby pátrali po těch unesených lidech?”

„Ber v úvahu, co to je za místo. To místo. Jediní, kdo můžou pátrat tak hluboko v labyrintu, jsou lidi se štítkem z Rudého železa. A i kdyby ti lidi utekli sami, nakonec by je sežral nějaký netvor, než by se vůbec dostali na povrch.”

Zdálo se, že se gildmistrová zřekla záchrany. Nebo spíš pátrání po těch lidech.

„Možná je nečekaně zachránili nějací průzkumníci a vrátili se na povrch.”

„To by bylo pěkné.”

„Také si myslím, že je to nízká pravděpodobnost, ale kéž by se v bezpečí vrátili na povrch a vrátili se ke svému pokojnému životu.”

„Modlím se, aby mezi nimi nebyl nikdo s technikami Mísení a Alchemie,” řekla gildmistrová, zatímco mlhavě odmítla má slova.

„Je na tom něco špatného?”

„Jo, je to špatné. Člověk s technikou Alchymie se určitě účastnil výroby Ďábelské drogy. A dokonce i člověk s Mísením by měl být schopen tu Ďábelskou drogu připravit. Z takových lidí s největší pravděpodobností udělají otroky a přinutí je souhlasit s podmínkou, že o tom nikdy nikomu neřeknou, aby se zabránilo šíření metody výroby Ďábelské drogy. A potom je pravděpodobně na celý zbytek života zavřou v královském výzkumném zařízení.”

„A ti ostatní lidé, co ty rostliny pěstovali, budou v pořádku?”

„Jo, když pominu Trávu zkázy, Stvol rozkladu se dá v labyrintu relativně snadno najít, takže by s tím neměl být žádný problém.”

Hm, to znamenalo, že jsem zanedlouho mohl propustit všechny lidi kromě těch, co měli techniky Mísení a Alchymie.

Pak se do toho zdrženlivě vložila gildovní slečna: „Ehmm... Mohu?”

„Co? Řekni to?”

„Lidi normálně nenapadne, aby vyšli z bezpečné zóny a prošli labyrintem, kde se to hemží netvory. Myslím, že vás to napadlo jen proto, že jste oba silní, paní gildmistrová, pane rytíři. A i kdyby to někoho napadlo, většina by se do toho nepustila. Tedy pokud by k tomu neměli nějaký důvod jako třeba nedostatek jídla. Vlastně tam měli plodiny, co pěstovali na poli.”

„Jinými slovy nedaleko musely být tajné skrýše, kam se mohli v bezpečí přesunout, co?”

„Ano, možná tam jsou skryté chodby, které mladá slečna vazalka pana rytíře nedokázala detekovat.”

„Tak to asi budu Rudamana mučit tak dlouho, dokud to nevysype.”

Vypadalo to, že gildmistrová poté bude Rudamana mučit. Ale jelikož se nezdálo, že ho zabije, prostě si toho nebudu všímat.




Přesvědčil jsem ženy, co jsem ukrýval v Břečťanové vile, aby tam zůstaly. Důvodem bylo, že je člověk, co platil ztraceným loupežníkům, zabije, kdyby se teď hned ukázaly. Podivné bylo, že mezi nimi byla jen hrstka lidí, co se chtěla neodbytně vrátit zpět do města. U většiny se zdálo, že po tom nedychtili. Řekl jsem jim, aby byly 10 dní trpělivé. Mezitím s tím něco provedu.

Momentálně bylo nepravděpodobné, že by je ten, co za tím stál, eliminoval.

Podle toho, co řekla gildmistrová, jsem pravděpodobně mohl pustit lidi, co neměli techniky Mísení a Alchymie. Jelikož ty lidi věděli, že se nacházeli v Břečťanové vile, nemohl jsem je pustit hned. Mělo by to vyjít, pokud je zavedu na obydlená místa nedaleko královského nebo vévodského hlavního města. Nebo možná do vesnic v baronství Muno. A pak jim dát nové jméno a ID.

Měl bych zapátrat po nějakých místech, kde je přijmou.




„Chcete se stát průzkumníky~?!”

„„„Jo!”””

Arisin hlas zesílený Miinou magií se rozléhal vnějšími hradbami Labyrintového města. Momentálně jsme byli v dočasném stanu hned před Labyrintovým městem.

Před Arisou se shromáždilo 100 nosičů batožiny, co usilovali o to, aby se stali průzkumníky. Hodlali jsme mezi nimi vybrat žáky pro Irunu a Jennu z Nádherných Křídel.

Bylo tu 70 chlapců a 30 dívek. Byly to děti, co se tu shromáždily poté, co si za poslední tři dny vyslechly propagaci od Iruny a Jenny.

Ačkoli jsem řekl, že to jsou děti, byly ve věku od 10 do 18 let. Většina byla kolem 12 až 14 let.

Iruna vysvětlila dětem výběrový test. Nespoléhala se přitom na magii.

„Vybereme z vás 15 dětí. Nejprve vybereme pět dětí s rychlýma nohama. V labyrintu je důležité, abyste byli rychlí, když jdete na výzvědy a nalákáváte netvory. Jakmile zapískám na tuto píšťalku, běžte. Prvních pět dětí, co oběhne kolečko kolem vnějších hradeb Selbiry, projde.”

Když Arisa zapískala, děti se rozběhly. Některé děti se nohama zapletly s ostatními, některé zakoply o vlastní nohy. Ale jednu věc měly společnou, a to, že všichni o vlastní síle zase vstaly, nebrečely a i celé zaprášené se zase daly do běhu. Měly vskutku silnou vůli.

Celou dobu jsem používal magii Jasnovidnost, aby viděl, jestli po cestě nějaké děti spadly, ale odpadly jenom dvě kvůli anémii. Telefonem jsem kontaktoval Nanu, co hlídkovala na koni, a nechal jsem je odstoupit.

Pochi a Tama se z nějakého důvodu také rozběhly. Určitě je to muselo lákat. Pochi s velkým náskokem vyhrála. Tamu to nezvykle nabudilo a znovu ji vyzvala na souboj.

Když ty dvě doběhly, ohlédl jsem se na děti, co vyhrály a které Pochi a Tama dávno předběhly.

„Zatraceně, prohrát s psími a kočičími dětmi. Pro člena zaječí rasy je to hanba.”

„Nemůžu uvěřit, že jsem prohrál i s někým jiným než Usasou.”

Děti na prvním a druhém místě se na Pochi a Tamu frustrovaně dívaly.

Byli to 14ti-letý zaječí chlapec a dívka. Ti dva měli před třetím místem celkem velký náskok. Na třetím místě bylo krysí dítě a na čtvrtém a pátém lidští chlapci.

Prvním testem neprošlo deset dětí. Těch 10 dětí provádělo nedaleko dočasného velitelství pod vedením Lulu tělesné cvičení, aby si zvýšili vytrvalost.

Druhý test začne po krátké přestávce se sendviči. Během této přestávky jsme rozdali vodu kvůli hydrataci a pečené sušenky k doplnění kalorií. Bylo by nepříjemné, kdyby po cestě z hladu odpadly.

„Další bude vytrvalostní běh. Prvních pět dětí, co pětkrát oběhne vnější hradby Selbiry, projde. Děti, co uběhnou víc než dvě kolečka, dostanou oběd. Takže se snažte.”

„„„Jo!”””

Reakce tentokrát byla z nějakého důvodu živější než poprvé. Od začátku jsem měl v úmyslu nechat je bezpodmínečně najíst, neboť jsme uvařili pro 100 lidí. Ale jelikož to bylo tak efektivní, jako kdyby se jim před nosem vznášela mrkev, nemohl jsem do toho zasáhnout. Ale kromě vedoucí skupiny mnoho dětí, u kterých bylo nepravděpodobné, že se do toho výběru dostanou, přestalo běžet po druhém kolečku.

I u vytrvalostního maratonu měli navrch chlapci, vyhráli tři chlapci a dvě dívky. Tentokrát na tom byli dobře lidé, z těch pět dětí byly tři s tmavou kůží jako Roji, co byly obzvláště silné. Vypadaly dostatečně vyrovnaně, že by mohly odběhnout ještě několik koleček.

Zbývajících pět dětí vybereme po přestávce na jídlo. Jen tak mimochodem, na menu byly krokety ze Skákajících brambor a hmyzího masa a polévka z Chodících fazolí s hmyzím masem.

Jídlo tentokrát nepřipravovaly jenom Miteruna a sedm zaučujících se služebných z vily, ale také pět nosiček batožiny, co uměly vařit. Měl jsem v plánu říct Miteruně, aby těch pět dívek najala a pak je natrvalo zaměstnala k rozdávání jídla v sirotčinci a ve slumech. Byly to prosté a upřímné dívky ve věku 14 až 18 let.

„Takže začněme s posledním testem. Ty klacky, co jsme vám rozdali, použijte jako meč. Ano, natáhněte loket. A udržujte tuhle pozici. Ti, co až do konce nespustí paži, vyhrají.”

Mezi dětmi se ozval křik, ale takhle jsme chtěli vybrat posledních pět dětí s největší silou vůle. Pokud nedokázaly ani vydržet trénink, než vůbec vstoupí do labyrintu, byly z obliga.

Většina jich odpadla během první hodiny, ale u zbývajících sedmi to trvalo celkem dlouho. Jakmile po třech hodinách odpadlo poslední dítě, bylo o těch posledních pěti dětech rozhodnuto.

Nakonec jsme vybrali 11 chlapců a 4 dívky. Plán byl takový, že Iruna a Jenna je budou 10 dní na povrchu učit základy a pak je na třikrát po pěti vezmou do labyrintu. Každá skupina stráví v labyrintu 5 dní. Takže to bude trvat celkem 15 dní. A vylevelují na level 7.

Jelikož jsme s Irunou a Jennou měli smlouvu na tři měsíce, děti, co tentokrát neprošly testem, budou mít stále ještě dvě další šance.

„Všem vám pro dnešek děkujeme! Testy se budou konat zase příští měsíc, takže kdo dneska neprošel, nevzdávejte se!”

Po Arisině závěrečných slovech se diskvalifikované děti vracely zpět západní branou ve skupinkách po dvou nebo po třech. Všichni dostali jako cenu útěchy tři sušenky. Zdálo se, že tyto sladkosti se staly vějičkou pro děti, co se tentokrát neúčastnily.




Iruna a Jenna poté vysvětlily dětem, co prošly, jaký byl plán.

Obzvláště hodně radostných výkřiků zaznělo poté, když se děti doslechly, že dostanou tři jídla denně a můžou si i přidat.

Děti budou drilovat na volném pozemku nedaleko, co jsem si vypůjčil.

Chtěl jsem vybraným dětem dát stejné mravenčí brnění, co jsem dal Iruně a Jenně, ale Arisa proti tomu silně namítala. A varovala mě, že bych jim neměl dávat takové vynikající vybavení, pokud z nich po skončení tréninku zamýšlím udělat nezávislé průzkumníky. Něco jiného by bylo, kdybych z nich chtěl udělat svoje vazaly.

A neodrazovala mě jenom Arisa, ale i Iruna a Jenna. Ony k tomu měly trochu jiný důvod: pokud budou mít brnění, co je ochrání před zraněním po útoku netvorů, zanedbají úhybné manévry. A navíc pokud neutrží drobná zranění, nenaučí se, jak během skutečného boje zastavit krvácení. A tak mi bylo řečeno, že by se kvůli tomu nenaučily, jak je takové brnění důležité.

Když jsem s Irunou a Jennou probral, jaké vybavení bylo pro děti správné, doporučily mi vybavení zvané Kostěné vybavení. Zdálo se, že to byla halena a kalhoty upletené z travin s přišitými kostmi goblinů. Zdálo se, že pokrok ve vybavení u průzkumníka probíhal následovně: vybavení s dřevěnými úlomky → kostěné vybavení → vybavení z hmyzích krovek → vybavení z hmyzích krunýřů.

Co se týkalo zbraní, bylo v plánu jim dát palice ze stehenní kosti goblina. A pak od druhé oblasti dál krátké kopí z mravenčího pařátu. Co se štítu týkalo, zdálo se, že měli v plánu použít kožený štít. Iruna a Jenna to vybavení za levno koupily od učedníků v Obchodní čtvrti. Opravil jsem některá slabá místa, takže by v boji s nepřáteli nízkého levelu neměly utržit nějaké větší zranění.

Jen tak mimochodem, Jenna a Iruna momentálně používaly vybavení z netvoru kudlankovitého typu. Když jsem jim to dal jako dárek na oslavu toho, že se dostaly do levelu 15, měly velkou radost.

Vybavení z kudlanek bylo v Labyrintovém městě evidentně důkazem veterána.

Pravděpodobně bych neměl říkat, že rozdíl byl akorát ve vzhledu. V porovnání s tím mravenčím vybavením předtím se obranná síla změnila jen stěží.

Takže pokud jsem k pravidelnému rozdávání jídla ve městě potřeboval svolení od markýzy a gildmistrové, pojďme je přimět, aby mi to svolení daly.

-----------------------------------------------

~ A za pár let bude mít Satou vlastní soukromou armádu ve všech koutech království a bude se moct ucházet o trůn. I když jak známe Satoua, akorát tomu bude velet ze stínů... Jinak by to byla přece děsná otrava! ~

 

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>