ICDS - kapitola 189

Kapitola 189 – Absolutní duše (1)

Než jsme vyšli z lesa, Ren připomenul dětem: „Jen zavřete oči a my se o všechno postaráme.”

„Bratře Rene.”

„Pokud se zraníš, budu tě nenávidět!”

„Brácho, ochraň Rena!”

„Neboj se, nejsem tak slabý, aby mi bylo třeba ochrany někoho jiného.”

„Děcka, nejdřív si vylezte na Lotte.”

Řekl jsem dětem, aby si přesedly na Lotte. Ta byla samozřejmě zpět ve své podobě wyverna. Ren a Lebuik jí také vylezli na hřbet. Abych je ochránil, vzlétl jsem s pomocí Sharaniny moci a Talarie. Lotte zamávala křídly a postěžovala si:

[Nenávidím, když na mě jedou jiní lidé než ty, Hrdino...]

„Promiň, že tě to pořád nutím dělat, Lotte.”

[Hrdino, musíš zaplatit za to, že jsi zranil hrdost tohoto Temného Křídla Lotte. Připrav se na to, Hrdino.]

„Jistě, pokud to bude v mé moci, udělám, cokoli budeš chtít.”

[Ehm... Tak ti to tentokrát prominu.]

Poplácal jsem Lotte po hlavě a ukonejšil ji. Děti bez pohybu sledovaly, jak jsme se s Lotte bavili, ale Ren a Lebuik se na Lotte dívali s podivnou závistí.

„Kéž bych měla také takového wyverna.”

„Vážně je wyvern... Nikdy jsem neviděl tak velkého a mocného wyverna. Nemůžu uvěřit, že je to ta křehká žena... To všichni tvoji mazlíci a elementálové mají ženskou lidskou podobu, Korunní princi?”

„To vážně nevím. Možná to je vůle vesmíru,” odpověděl jsem a pokrčil přitom rameny. Pak jsem svůj náhrdelník proměnil do podoby kopí. Brzy se dostaneme z lesa. Jelikož hladoví lesní netvoři věděli, že to byla poslední šance nás chytit, přibližovali se k nám ze všech stran.

„Všichni se připravte! S posledním úderem odejdeme z lesa! Ruyue!”

[Mrazivý vzduch!]

Energie, co sálala ze zmaterializované Ruyue, zmrazila všechno v našem okolí. Zároveň s tím jsem já vystřelil energii, co jsem sbíral na hrotu svého kopí. Netvoři, co se pokoušeli z nás udělat vlastní jídlo, se sami stali zmrzlým jídlem. A pak nedokázali ustát auru, co jsem vystřelil, a roztříštili se spolu s tucty stromů za nimi. Ze shora svítilo ranní slunce. Teď jsme byli mimo les.

Zároveň s tím nás zahlédlo nespočet netvorů ve vzduchu. To byli netvoři, které ovládali mozkočervové. Bylo těžké popsat, kolik jich tam bylo. Pravděpodobně se ani nedali spočítat na tisíce. Nebe jich bylo prakticky plné.

„Je jich tu příliš!”

„Postarám se o to!”

Vystoupal jsem výš a aktivoval jsem své Zlé oči. Kvůli tomu širému množství netvorů mě začaly bolet oči a neustále mi to vysávalo manu. Ale výsledek byl lepší, než jsem si představoval. Téměř 80% vzdušné armády zkamenělo a spadlo. Bylo to, skoro jako kdyby došlo k meteorickému roji. Konečně jsem začal chápat, proč byli uživatelé Zlých očí tak obávaní.

Zlé oči zkamenění se specializovaly na boj s velkými armádami. Byla to zbraň masového zabíjení schopná zdecimovat všechny, co jejich moc nedokázali ustát! Moje Zlé oči dál zářily a nepřátelské síly se dál zmenšovaly.

„Korunní princi...!”

„Jů, bratr Shin je tak skvělý...”

„Chci se za něj provdat!”

„Chci se naučit, jak to dělat, brácho! Nauč mě to!”

„M-mě taky!”

Vyčistil jsem pár netvorů, co přežili, protože byli slepí, a vyrazil jsem vzduchem vpřed. Lotte mě následovala rychlostí, co na mě ani v nejmenším netratila, a zabila přibližující se netvory svými černými plameny.

O chvilku později začaly být pohyby netvorů podivné. Za jedním velkým létajícím netvorem se seřadily tucty menších netvorů jako vagóny za mašinou. Tak nějak jsem pochopil jejich úmysly. Poté, co si uvědomili, že kvůli pohledu do mých očí zkamení, skryli se za obětním beránkem. To bylo něco, co by vymysleli lidé, a ne netvoři.

[Kiaaaaaaak!]

[Kugaaaaaaaaaak!]

Výskali radostí a mysleli si, že našli řešení. Ušklíbl jsem se a vystřelil ze svého kopí vír. Netvor vpředu, co už se proměnil na kámen, zakrýval tucty netvorů za ním. Ale ten vír se snadno protrhal zkamenělým netvorem. Netvoři, co se za ním skrývali, se okamžitě proměnili na kámen a spadli.

Přesně takhle naráz zemřely tisíce netvorů. Kdybych byl postava v RPG hře, level by se mi explozivně zvýšil.

„Tahle skalnatá hora je příliš vysoká! Kdy uvidíme Les poklidu?”

„Les poklidu se nachází v nejvyšší oblasti kontinentu Panan! A tohle pohoří je přirozeně také nejvyšší!”

Ale stejně jsme ani po 5 minutách letu neviděli vrchol. To bylo prostě až příliš vysoko! Slyšel jsem, že pozemské hory stále rostly. Bál jsem se, že nakonec dopadnou jako pananské hory.

[Kiaaa!]

Čím jsme byli výš, tím agresivněji na nás netvoři útočili. Bezpochyby to bylo proto, že věděli, že jakmile se dostaneme do Lesa poklidu, nebudou se nás moct dotknout. Každou sekundu se stovky netvorů měnily na kámen, ale bůh ví odkud se k nám slétalo víc a víc netvorů. Možná nás chtěli zabít tím, že nás utopí v kamení!

Nespokojeně jsem mlaskl a vytáhl Manový lektvar. Vložil jsem si ho do úst a povolal do svého kopí elementály.

[Ach, jiný svět!]

[Ek, brouci!]

[Dneska hubujeme broukům?]

[Je jich tolik!]

[Princ je teď ještě skvělejší!]

[Točí točí~]

„Ach, ta technika je...”

„Tolik elementálů...”

Zdálo se, že mocná rotační síla Šíleného tajfunu elementály vzrušila, neboť zářili jasněji než obvykle. Ještě jsem tu rotační sílu navýšil a vedl jsem elementály. Proměnil jsem na kámen netvory, co to přišli zastavit, a pak jsem kopí obklopené živelným vírem velmi mírně stáhl zpět.

„Živelná...”

„Ú-úžasné...”

„...Bouře!”

Vzduchem se prohnala vichřice elementálů. Mezitím jsem vypil Manový lektvar, co jsem měl v ústech. Při pohledu na tu zející díru na nebi jsem se spokojeně usmál.

„Dobrá, pospěšme si! Pevně se držte, lidi! Lotte, plnou rychlostí vpřed!”

[Rozumím, Hrdino!]

Poté, co jsem Živelnou bouří smetl velké množství nepřátel, jsem se se zbytkem vypořádal svýma Zlýma očima. Pak jsme bez problémů mohli vystoupat na vrchol. Zhruba po 5 minutách jsme konečně vstoupili do Lesa poklidu.

Uvnitř to bylo nesmírně nádherné. V tom bujném lese bylo nespočet nádherných květin a vysokých stromů. Dokonce i na tomto světě, kde všechno ovládali mozkočervové, si toto místo zachovalo svou přirozenou krásu. Ale jak jeho název napovídal, bylo tu nepřirozeně ticho. Nebyly tu žádné známky zvířat. Bylo to, jako kdybychom na tomto místě dýchali jenom my.

„Kaf, kaf.”

„Huu...”

Kvůli nízké úrovni kyslíku na horách bylo pro děti těžké dýchat. Dokonce i ti, co měli manu, měli těžkosti s dýcháním.

„Těžko se dýchá. Jsem unavená.”

„Použij techniku manového dýchání, Elfo. Naučila ses ji, ne?”

„Jo, táta mě to naučil.”

Existovalo mnoho různých metod kultivace many, ale nejběžnější byly metody manového dýchání, kterými jste do sebe vtahovali manu zvláštní metodou dýchání. Ren použil tuto metodu a děti jej pak následovaly. Zdálo se, že jak jsem se o té metodě manového dýchání zmínil, děti si na to vzpomněly a všechny ji začaly používat. Pohladil jsem je po vlasech a rozhlédl se kolem.

„Jak může být tak vysoko tak bujný les?”

„To ví jenom Bůh. Ale jak pravděpodobně cítíš, Korunní princi, v této oblasti je hojnost many. Pokud zdejší zeleň vyrašila mocí many, pak je to pochopitelné.”

Měl pravdu. Bylo bláhové používat logiku ze Země a aplikovat ji na svět Pana. Vlastně nebude trvat dlouho a logika Země se změní.

„Pospěšme si. Řekl jsi, že tu nemůžeme zůstat déle než den.”

„Ano, nikdo tu nemůže zůstat víc než den.”

„Děcka, možná jste unavené, ale vydržte to.”

„Jo.”

„Jelikož je tu bratr Shin, je to v pohodě.”

„Elfo... Zdá se, že máš Korunního prince radši než mě...”

Netvař se, jako kdyby tě zrovna odkopla vlastní manželka, Rene! Skoro jsem zavolal policii! Buď vděčný, že tu žádná není!

Ale zanedlouho poté jsem naklonil hlavu ke straně.

„Rene, možná se cítíš ukřivděně, ale mohl bys na mě přestat zahlížet?”

„Ne, nedívám se na tebe, Korunní princi.”

„Tak to je potom Lebuik?”

„Proč bych se na tebe dívala? Jsem příliš zaneprázdněná, abych si do pamětí vryla Renův vzhled.”

Vážně mluvila dobře na to, že to byla ona, kdo Rena opustila... hádám, že svou lásku k němu dokázala, když se vrátila.

Tak kdo to byl? Podíval jsem se na děti, co seděly Ruyue na hřbetě, a naklonil jsem hlavu ke straně. Když mě viděly, pár z nich také naklonilo hlavu ke straně. Vážně byly až příliš roztomilé.

Ale brzy poté se začaly svíjet bolestí.

„Nemůžu... dýchat.”

„Elfo?”

„Brácho, ani já ne...”

„Demi!”

Ren a já jsme znervózněli a zkontrolovali jsme děti. Vypadalo to, jako kdyby se dusily. Rozšířil jsem svou manu ven a prohlédl jsem je. A pak jsem si uvědomil, že je... opouštěla mana.

„Korunní princi!”

„Zatraceně... Rene, všem z těl odchází mana!”

Rychle jsem začal Perutovým okruhem cirkulovat až na limit. Mana, co opouštěla mé tělo, se obrátila a vrátila se mi zpět do těla. Ale ostatní se svou metodou manového dýchání nemohli udělat to samé. Zatraceně, Ren, Lebuik a já budeme v pořádku, ale pokud děti přijdou o veškerou svou manu...!

Pak se les silně zatřásl.

[Arogantní člověče! Ty se opovažuješ mě rušit u jídla!]

„Rene, copak jsi neříkal, že bylo v pořádku den zůstat!”

„Poslední člověk tudy prošel před 130 lety! Lesní smrťák musel změnit názor!”

„Nebo se mu možná nelíbilo, že mu Nováček vzal manu. Řekl, že ho Nováček vyrušil u jídla.”

„Jak to můžeš říct tak klidně?!”

„No...”

Lebuik ukázala na dvě velké oči, co na nás zíraly zpoza hustých stromů.

„Dostala jsem strach, takže je vlastně těžké vůbec promluvit.”

V té chvíli dostali všichni šokující zprávu.

| Došlo k Akčnímu nájezdu řádu SSS+ pro 50 lidí, Žrout many. Protože jsi byl v místě bosse nájezdu, budeš nucen se účastnit! |

-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Shinův první Akční nájezd řádu SSS! Zvládne to?!

-----------------------------------------------

 

~ Jistěže to zvládne. Sice to možná chvíli bude vypadat beznadějně, Shin se tak desetkrát ocitne na pokraji smrti, ale nakonec to stejně zvládne. Vždyť je to přece Hrdina a hlavní hrdina novely. ~

<Předchozí>...<Následující>