ICDS - kapitola 191

Kapitola 191 – Absolutní duše (3)

„Korunní princi!”

„Shine, neumírej!”

„Tsk...!”

Jelikož jsem během krátké chvilky přišel o příliš mnoho krve, přelila se přes mě závrať. Měl jsem pocit, že když otevřu pusu, budu ječet, a tak jsem zaťal zuby a chopil jsem se chapadel, co mi vyčuhovala z hrudi. Pak jsem ta chapadla spálil tím nejsilnějším bleskem, co jsem dokázal vyvolat, a aktivoval jsem regenerační schopnost prstenu. Musel jsem si zregenerovat oblast hrudi.

| Aktivoval se Zpátečník! HP se ti obnovilo na 50%! |

Zdálo se, že mi HP kleslo na nebezpečnou úroveň, neboť se aktivoval Zpátečník a obnovil mi HP. To bylo nebezpečné. Skoro jsem zemřel. Stačilo se akorát podívat na výraz na Renově tváři, abych věděl, v jak vážné situaci jsem se nacházel. Útokem kopí jsem spálil chapadla, co ke mně letěla, a vypil jsem HP lektvar.

[Ty!]

Když Manožrout viděl, že jsem se ze svých zranění zotavil, zněl šokovaně. Ušklíbl jsem se a ukázal jsem mu zdvižený prostředníček, ale po pravdě řečeno jsem byl stále v nevýhodě. Regenerace se dala použít jen jednou za 2 týdny a Zpátečník se dal použít jen jednou denně. Jinými slovy kdyby se stalo znovu to samé, zemřu. A co to zrovna teď bylo?! Probodlo mi to moje brnění epického řádu a dohnalo mě to na práh smrti! Ačkoli si ten útok musel Manožrout pečlivě naplánovat, bylo naprosto možné, že měl ještě další esa v rukávu. Pochyboval jsem, že tohle byl jeho nejlepší útok.

Útok, co zvyšoval svou útočnou sílu vstřebáváním protivníkovy many a snížením protivníkovy obrany. Proto byl Manožrout tak obávaný.

[T-ty ses odvážil zranit mého Hrdinu...!]

Zatímco jsem zvažoval, jak porazit útok Manožrouta, Lotte rozzuřeně něco řekla a zachvěla se. Cítil jsem, jak se mana v jejím těle vzdouvala.

[Za to musíš zaplatit!]

Lotte vychrlila lité plameny. Lottiny černé plameny strávily stromy kolem nás, z kterých visela chapadla. Její plameny v sobě nesly mocnou kletbu, rychle se rozšířily a zapálily další stromy.

[To není obyčejný plamen... Zabiju tě jako první!]

„Ty mizero!”

S pomocí Šíleného tajfunu vytvořily chaotické plameny vír. Jak se ten vír otáčel kolem mě, došel jsem k rozhodnutí. Vlil jsem do svého kopí velké množství many a zakřičel jsem: „Všichni naskočte na Lotte!”

„Cože?!”

„Vydržte chvilku ve vzduchu! Během té doby se o něj postarám!”

„O čem to mluvíš? Jak se o něj chceš postarat?! A proč bychom měli—”

Seskočil jsem Lotte z hřbetu a zakřičel jsem: „Tento les je nebezpečný! Mnohem víc než boj s tou zatracenou vzdušnou armádou! Takže mě poslechněte!”

„A co ty?!”

Já jsem měl přirozeně své metody. Neměl jsem čas to všechno v poklidu vysvětlovat. Chaotickými plameny jsem od sebe odstrčil chapadla a rozkázal jsem Lotte a Ruyue: „Ochraňte ostatní. Brzy ho vyřídím.”

[Hrdino, já ho chci vyřídit!]

[Shine, tohle místo je nebezpečné!]

„Ale tohle je nejlepší metoda.”

Po pravdě řečeno nejlepší způsob, jak se s touhle situací vypořádat, bylo použít Božskou manifestaci a požádat Perutu o pomoc. Ale kdybych čelil tomu nejhoršímu možnému scénáři, co jsem si představil, neměl bych, jak se z toho dostat. Pokud jsem měl ještě jiné metody, musel jsem je nejdřív zkusit.

[Nenechám je uniknout!]

„Budeš muset!”

Navýšil jsem svou Manovou detekci a použil jsem Bouři s chaotickými plameny, abych odrazil chapadla, co útočila na moje společníky. Zároveň s tím jsem ostatním věnoval ošklivý pohled, neboť stále váhali a nevylezli na Lotte. Značil jsem tím, aby si pospíšili.

„Korunní princi, v tom případě taky zůstanu!”

„Věděl jsem, že to řekneš. Bohužel jsi na obtíž! Prostě ochraň děti! Pokud máš Manové lektvary, co nejsou z Obchodu, dej je vypít dětem!”

Nevybíravě jsem Rena odmítl. Lebuik měla mnohem víc rozumu než Ren, neboť už děti zvedala na Lottin hřbet. Zdálo se, že Ren chtěl něco říct, ale brzy s rezignovaným pohledem následoval Lebuik.

Jak jsem nervózně čekal, až odletí, vytvořil jsem víc chaotických plamenů. Nezbývalo mi moc many. Neustále jsem používal manu, abych udržoval materializované elementály a vytvářel chaotické plameny; ani nemluvě o tom, že mi ji Manožrout neustále trochu kradl! Moje mana... Počkat.

„Pokud si to dobře vybavuju, účinek Prstenu smrtkrve...”

Při útoku měl 2% šanci vstřebat 10% nepřítelovy many a 1% šanci uvrhnout nepřítele pod stavový účinek kontaminované krve výměnou za 5% mého HP. Jelikož jsem ten účinek viděl pouze jen na obyčejných slabých netvorech, nikdy mi nepřišlo, že by to mělo nějak zvláštní dopad. Ale teď to bylo jiné.

„Huu... zkusme to.”

Byl jsem si jistý, že Manožrout měl přinejmenším desetkrát víc many než já. Vstřebat 10% jeho many jinými slovy znamenalo, že si manu naprosto obnovím. Pozvedl jsem kopí. Nebylo třeba, abych mířil na něco konkrétního. Celý tento les byl Manožrout. Nadechl jsem se a pak jsem zoufale zakřičel techniku, co jsem potřeboval.

„Božská rychlost!”

[Ať uděláš, co chceš, je to k nič—]

„Haaaaap!”

Soustředil jsem se zcela jen na ustavičné bodání. Ačkoli jsem musel použít 10% své zbývající many, na 3 sekundy se mi rychlost navýšila o 1.000%! Pokud se během té doby vzdám ničivé síly a budu se soustředit pouze na počet, mohl jsem zaútočit přinejmenším stokrát.

Bodal jsem do země jako šílenec. Dokonce ani sbíječka by nedělala takový kravál. Jakmile si Manožrout všiml mého podivného počínání, přestal pronásledovat ostatní a všemi svými chapadly se zaměřil na mě. Ignoroval jsem je. Na rozdíl od posledně jsem měl svou jistotu!

[Větrná bašta! Pane, nebude to trvat dlouho!]

„Potřebuju jen 3 sekundy!”

Možná mě nepochopila kvůli tomu, jak rychle jsem mluvil. V každém případě... kdy dojde k tomu vstřebání many?! Neříkejte mi, že to nezabere, neboť má Prsten smrtkrve příliš nízký řád?!

Opakovaně jsem bodal do země, byl jsem odhodlaný ukrást Manožroutovi manu. Vykopal jsem tak velkou díru a stromy kolem mě spadly. Zároveň s tím jsem i chapadla zahrabaná pod zemí rozdrtil na padrť.

| Aktivovala se Smrtkrev a vzal jsi nepříteli 10% many. |

[Kuuuak!]

V té chvíli se stalo něco nečekaného. Chapadla, co ke mně letěla, splaskla jako balón, co přišel o vzduch. A nejenom to, stromy v okolí přišly o svou svěžest a vypadalo to, jako kdyby 100 let hnily. Samozřejmě došlo i k tomu zamýšlenému účinku. Mana se mi zvýšila na maximum!

„Neříkejte mi, že mana je celkovou životní silou tohoto mizery?”

No, byl to netvor, co volně kradl manu, takže to svým způsobem nebylo až tak překvapivé! Nečekané bylo, že krádež many Smrtkrví mu uštědřilo mnohem víc újmy než všechny moje dosavadní útoky dohromady!

Jak jsem cítil, jak mi tělo přetékalo manou, okamžitě jsem materializoval Sharanu. Manožrout soustředil svůj hněv na mě.

[Tyyyyy! M-moje mana, ty sis troufl mi vzít manu!]

„Nebuď tak lakomý, mizero. Provrtal jsi mi díru do hrudi!”

Desetkrát. Pokud mu manu ukradnu desetkrát, zemře. Jakmile jsem ze země vytáhl kopí, hlína se rozprskla a vystřelily ke mně tucty chapadel. Odvanul jsem je Sharaninou zdrcující silou větru. Ale i tak bude těžké tak v klidu bodat jako předtím.

[Vrať mi mou manu!]

„Díky za jídlo, ty mizero! Sharano, rozviř vítr v celém lese!”

Když jsem Sharaně dal téměř půlku many, co jsem Manožroutovi ukradl, z jejího těla vystřelilo oslňující světlo. Vítr, co kolem nás vanul, byl teď silnější a chapadla Manožrouta byla jako stébla rýže zmítaná v bouři. Mezitím se všichni, co jeli na Ruyue, úspěšně přesunuli na Lotte.

[Hrdino, pokud mi nebudeš moct vyplatit odměnu, tato Temné Křídlo Lotte tě vytáhne z hrobu! Honem to s ním skonči!]

[Shine, za chvilku se vrátím!]

Poté, co Ruyue v bezpečí dokončila svůj úkol, vrátila se do Elfí zahrady. Zároveň s tím mě Lotte povzbudila a vznesla se do nebes. Manožrout jejich směrem nezapomněl vyslat pár chapadel, zatímco se soustředil na mě. Ale Ren a Lebuik ta chapadla odrazili svými aurovými útoky. Také to vysekalo stromy, co jim stály v cestě z lesa.

„Korunní princi, pokud rychle nepřijdeš, vrátíme se. Tak si pospěš!”

„Prostě se soustřeď na to, aby ses odtud dostal!”

„Shine, neumři!”

Než vyletěli z lesa, Ren a ostatní na mě takhle křičeli z plných plic. Ale i tak nebudou v bezpečí, ani když se dostanou z lesa. Mimo les byla vzdušná armáda El Patiz. Ačkoli Lotte, Ren a Lebuik určitě dokážou vydržet, stejně jsem musel Manožrouta vyřídit co možná nejdřív.

Když jsem se ujistil, že ostatní vyletěli z lesa, vydechl jsem si úlevou. Chapadla Manožrouta mě samozřejmě stále sekala přes tvář a zraňovala mě.

[Znovu ti do hrudi vyvrtám díru! Uvidíme, jestli se dokážeš znovu zregenerovat!]

„Sharano, ať se můj hlas rozléhá po celém lese!”

[Žádný problém!]

Nedávalo by žádný smysl, kdyby větrný elementál jako Sharana nedokázala zesílit můj hlas. Zvlášť když byla materializovaná. Po té její odpovědi se můj hlas skutečně zvučně rozléhal, kdykoli jsem promluvil. Díky Zlým očím a Stráži duše jsem si zvýšil ligu duše. Také jsem si neustále zvyšoval sílu v jiných oblastech. Teď i jen můj hlas v sobě nesl určitou míru moci a zdálo se, že to na Manožrouta mělo jistý dopad. Byť to bylo jenom trochu.

[Hlučný spratku! Nenechám tě tu hrát si s větrem!]

„Teď, Sharano! Dematerializuj se a vrať se!”

[Dobře!]

Jakmile jsem jí to rozkázal, Sharana se okamžitě vrátila do Duchovního světa. Její elementálová magie stále působila. Musel jsem to vyřídit, než skončí.

[Staň se mým jídlem, člověče!]

„Hooooooř!”

| Použil jsi Karmínový řev. Všechno vzplane plameny. |

V mžiku jsem měl celé zorné pole v plamenech. Můj hlas zesílený Sharaniným větrem dosáhl do všech koutů lesa, proměnil se na plameny a všechno spálil. Kromě praskání ohně bylo slyšet Manožroutovo ječení.

[Kuaaaaaaaa!]

Rozletěla se ke mně chapadla, ale sežehlo je to a rozpadla se. Celý svět byl zbarvený do ruda. Znovu jsem použil Božskou rychlost a šíleně jsem mlátil do země. Věřil jsem, že než účinek Karmínového řevu vyprchá, dokážu mu znovu ukrást manu.

[T-ty... T-tenhle plamen!]

„Zmlkni!”

| Aktivovala se Smrtikrev, výměnou za 5% HP jsi do nepřítele vpravil kontaminovanou krev! Uvrhl jsi Manožrouta do stavového účinku Kontaminovaná krev! Jeho útočná síla a rychlost pohybu klesne a neustále ztrácí manu! Tento účinek nepomine, dokud cíl nezemře! |

Och, jiný účinek? Jelikož to Manožroutovi neustále vysávalo manu, bylo to proti němu jako dělané. Ale bezděky jsem byl zklamaný, protože jsem si chtěl doplnit vlastní manu. Plameny, co pokrývaly les, začaly mizet.

[Les, co jsem pěstoval stovky let... L-lehl popelem... kvůli pouhému člověku!]

Co bylo kdysi hustý les, teď bylo jen spáleniště plné popela. Z černé země trčelo Manožroutovo kulaté tělo a upoutaly mě jeho tucty chapadel. Polovina těch chapadel byla stále zavrtaná v zemi.

„Konečně to vidím.”

Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se na nebe. Zároveň s tím spadlo pár balvanů. To byli netvoři, co letěli ve vzduchu. I když jsme se jich celkem dost zbavili, během té doby, co jsme zůstali v Lese poklidu, se jejich počet zase navýšil. Také jsem viděl, jak Ren a Lebuik bojovali na Lotte. Naštěstí se zdálo, že děti byly v pořádku.

[Kahak! Zabiju tě!]

Díky účinku Kontaminované krve byl Manožrout pomalejší než předtím. Ale i tak měl chapadla stejně rychlá a mocná. Když jsem viděl, jak vystřelila ke mně, povolal jsem Sharanu a prosytil jsem jí své tělo. Když jsem teď věděl, že Manožrout dokázal vystřelit chapadla ze země, nebylo moudré bojovat na zemi.

Ale jako kdyby Manožrout čekal, až vzlétnu, jeho chapadla změnila směr. Mířil do nebe.

„Sakra!”

To se znovu snažil zaútočit na ostatní?! Zvýšil jsem hlas, abych je varoval. Ale marně. Cílem Manožrouta nebyli mí společníci.

[Manu, dejte mi svou manu!]

[Guaaaaaa!]

[Kiaaaaa!]

Chapadla se svíjela a probodávala nespočet netvorů. Překvapivé bylo, že jakmile chapadla vysála manu netvorů, vstřebala i manu mozkočervů a bez námahy je tak zabila. Pochopil jsem, proč mozkočervové nechávali Les poklidu na pokoji.

„Počkat, teď není čas na to být takhle překvapený!”

Rychle jsem se vrhl vzduchem. Ale Manožrout si neustále obnovoval manu a znovu získával vitalitu. Také se zvýšil počet chapadel, co na mě útočil. Jak se objevilo víc chapadel, probodávala víc netvorů ve vzduchu a vytvářela víc chapadel. Zlé oči byly vskutku dobré v boji proti velké armádě, ale Manožrout byl mnohem lepší než já! Dokud tu byli netvoři, na kterých se mohl přiživovat, nikdy mu nedošla síla!

Zároveň s tím teď při tom zvýšeném počtu chapadel pro mě bylo těžké je všechny vykrýt. Vzdálenost mezi námi se nedala pokrýt jen jednou nebo dvěma Božskými rychlostmi. Nakonec jsem zaskřípal zuby a použil jsem další techniku.

„Čas giganta! Připrav se na smrt!”

[Nikdo mě nemůže ohrozit na živ— kuk!]

Nebylo to moje kopí. Tím kopím, co se díky Času giganta zvětšilo na desítky metrů, jsem akorát přesekl ty desítky chapadel, co na mě útočily. Tak kdo to byl? Spálil jsem chapadla, co mi zakrývala výhled, a podíval jsem se vpřed. Manožroutovo kulaté tělo, co trčelo ze země jako poupě květiny, bylo probodnuté dvěma rohy.

Dva rohy, není to...?

„Dobře, přečetla jsem pozdě. Přišla jsem pomoct.”

Ve vzduchu mával křídly 7-metrový drak. Relativně malý drak, co měl nezměrnou sílu. Jelikož jsem poznal, že to byl nemrtvý, jeho totožnost mohla být jenom jedna. A jako kdyby tím chtěla smýt veškeré mé pochyby, na tom drakovi stála nádherná žena, co měla řetězový bič a které se oči rudě blýskaly. Hladké popelavě šedé vlasy a baret, co zářil jako drahokam. Nebylo o tom pochyb.

[Guooooo!]

Velký nemrtvý skarab zavrtal své rohy hlouběji do Manožrouta a zařval. Manožrout vyjekl bolestí a zaútočil na skaraba svými chapadly. Ale zdálo se, že skarabův kyrys byl zesílený nějakým zvláštním vylepšením, neboť jím chapadla nedokázala proniknout.

„Loro, pěkné. Skvělé.”

„Vážně! Nemůžeš mu dát lepší jméno, Daisy!”

Správně, na pomoc mi sem přišel nejnovější člen Revivalu, Daisy.

-----------------------------------------------

 

~ No, tak z pohřbu zase nic nebude... Někdo v komentářích celkem přesně odhadl průběh, i když Manožrout na to samozřejmě zareagoval dalším esem. Teď si budou chvíli navzájem ukazovat, jaké má kdo esa, a pak už toho Manožrouta snad konečně odděláme.  ~

<Předchozí>...<Následující>