ICDS - kapitola 190

Kapitola 190 – Absolutní duše (2)

Přítomnost toho stvoření byla dost mocná na to, aby mi vstaly všechny vlasy i chlupy. Bylo možná 20 metrů vysoké. Na bosse nájezdu to nebylo nijak zvlášť velké, ale zdálo se, že jeho amorfní manové brnění a velké oči, co se zlověstně leskly, vysávaly ochotu lidí vzdorovat. Kolem těla se mu svíjelo tucet dlouhých, napůl průhledných úponků podobných chapadlům, skoro jako zdeformované ruce a nohy.

[Tvoje mana... mi přijde obzvláště chutná...!]

„Odkud se tenhle netvor vzal?! Rene, měl jsi něco říct!”

„Kuk! Ani já o něm nevěděl... Ale spíš jak to, že se pohybuješ naprosto v pohodě, Korunní princi...?!”

„Lebuik! Ty taky?!”

„Jak jsem řekla, zasáhl mě strach!”

Zatraceně, to jsem to musel použít teď? Při pohledu na to, jak se k nám ta chapadla blížila a jak ty dvě velké oči Manožrouta zlověstně zářily, jsem zaskřípal zuby a zakřičel: „Kuaaaaaaang!”

| Použil jsi Mrazivý řev! Všichni nepřátelé na bojišti na místě ztuhnou. Všichni spojenci jsou dočasně ve stavu super-brnění a všechny schopnosti se zvýší o 50%. Při boji s nepřáteli pod vlivem Mrazivého řevu se tvoje šance na uštědření kritického úderu zdvojnásobí. |

Pohyby Manožrouta v mžiku ztuhly. Mrazivý řev ovlivnil jeho tělo i chapadla. Ale Manožrout nebyl boss nájezdu řádu SSS jen tak pro nic za nic. Už teď se snažil ten účinek Mrazivého řevu setřást. Musel jsem jednat hned!

„Rene, ochraň děti!”

„Jasně!”

„Lotte!”

[Naskoč, Hrdino!]

Lotte se proměnila do své podoby wyverna a já jí rychle skočil na hřbet. V tom hustém lese bylo pro Lotte nesmírně těžké letět. A tak jsem použil Bouři a skácel stromy kolem nás.

[Nedovolím, abys rušil mé jídlo!]

„Otravo!”

Ze všech stran ke mně letěla chapadla. Z těch tlustých a dlouhých chapadel vyvěrala nechutná černá mana.

Ovinul jsem své kopí chaotickými plameny a rozkázal Lotte, aby se vrhla k jednomu chapadlu. S elánem jsem pozvedl kopí a udeřil. A pak jsem cítil, jak mi to s nesmírným vzdorem vysávalo manu.

[Kuhaha, vskutku chutné... Kuk!]

Zároveň s tím, jak vesele okomentoval chuť mé many, zaječel. Jak jsem si myslel, chaotické plameny působily i na bosse nájezdu řádu SSS! Úlevou jsem se usmál a střelil jsem svým kopím na další chapadlo. Chtěl jsem ho naprosto odtít!

„Korunní princi, dávej si pozor! Nemá jenom jedno nebo dvě chapadla!”

„Mě si nevšímej! Soustřeď se na chránění dětí!”

Děti musely používat manu jen tím, že na tomto místě byly. Nebyl jsem si jistý, jestli proti Manožroutovi dokážu vyhrát v přímém boji jeden na jednoho. O to méně, pokud to bylo podmíněné ještě tím, že jsem tak musel učinit, než dětem naprosto dojde mana!

Vystřelil jsem Bouři chaotických plamenů ke dvěma chapadlům, co ke mně letěly zezadu. Chapadla, co se těch chaotických plamenů bála, instinktivně ustoupila a já tuto šanci využil a unikl jsem spolu s Lotte.

[T-tento plamen... Mana, co nedokážu naprosto vstřebat... Kdo jsi?!]

„Jsem Hrdina, co ukončí tvůj život, ty zatracená chobotnice!”

[Zkus to!]

Do vzduchu okamžitě vystřelily tucty chapadel. Zdálo se, že Manožrout ze sebe naprosto střásl jinovatku. A navíc to udělal tak, že vstřebal manu, co jsem použil v útoku. Instinkty mi napovídaly, že nejlepší způsob, jak mu ublížit, bylo použít chaotické plameny.

„Lotte, zvládneš to?”

[Samozřejmě.]

Lottino spolehlivé odvětění mě povzbudilo. Lotte udatně zamávala křídly a z okrajů křídel vystřelila vlny aury. A ty vlny aury pak dopadly na nedaleké stromy a vytvořily ještě větší prostor k jejím manévrům.

Pár chapadel se pak chopilo několika stromů, co spadly, a hodila je na nás. Já jsem to vykryl aurou chaotického plamene a zakřičel jsem: „Lotte, použiju Gaia Buster!”

[Dobře!]

Jakmile Lotte zaslechla moje slova, silně zamávala křídly. Po každém máchnutí křídly letěla neuvěřitelnou rychlostí výš.

[Nedokážeš uniknout!]

Spolu s výkřikem Manožrouta vystřelily do vzduchu k Lotte chapadla. Zdálo se, že chtěl bojovat jenom s chapadly.

I když jsem si myslel, že jsme vyletěli vysoko, pořád jsem kolem nás viděl stromy. Prostě byly vysoké. Protože jsme srazili stromy kolem, Lotte neměla problém se pohybovat, ale zdejší stromy byly stejně až příliš podivné. Byl jsem tak nějak nervózní a kousl jsem se do rtu.

„Mám to na jazyku...”

[Na jazyku?]

„Prozatím pojďme níž!”

Jakmile mě Lotte zaslechla, vystřelila jako šíp. Zaútočilo na nás pár chapadel. Bylo nemožné se jim všem vyhnout!

Co možná nejvíc jsem rozšířil dosah Šíleného tajfunu a vytvořil jsem vír, co obklopoval Lotte a mě. A pak jsem to ovinul chaotickými plameny. Nezdálo se, že by to chapadlům, co se k nám řítila, vadilo a po jediné ráně odpadla. Ale i tak v sobě jejich útok nesl nezměrnou sílu. A důležitější bylo, že nám po každém úderu kradla manu!

„Lotte, jsi v pořádku?”

[Tohle nic není! Spíš jsme skoro zpět na zemi!]

„Dobře!”

Pozvedl jsem kopí. Jediné chapadlo mi na tváři zanechalo vážné zranění a pak kvůli chaotickým plamenům odpadlo. Tucty chapadel se navíc spojilo a vytvořilo paži podobnou kladivu, jako kdyby nám chtěla zabránit v tom, co jsme chtěli.

[Vysaju ti manu do mrtě!]

„Lotte, vyhni se!”

[Žádný problém!]

Chapadlové kladivo po nás bez varování uhodilo. Co se týkalo velikosti, bylo několikrát větší než Lotte!

„Shine!”

„Korunní princi, dávej pozor!”

[Kuaaaaang!]

Lotte zařvala a chabě zamávala křídly. Mana obsažená v tom máchnutí byla na netvora přílišně komplexní, ale já si už uvědomil, že jsme teď byli jen pár metrů od země. Můj ty světe, Lotte zrovna použila Mrknutí!

[Hrdino!]

„Gaia Buster!”

Poté, co se Lotte s pomocí Mrknutí úspěšně vyhnula chapadlovému kladivu, mě z šoku vytrhl její výkřik. Okamžitě jsem do země zabodl kopí ovinuté černým bleskem. A v té chvíli to všechna chapadla, co se oddělila od kladiva a řítila se znovu k nám, odhodilo vzad. Země vybuchla a vystřelilo to velké balvany. Navíc to převrátilo stromy, co měly v zemi kořeny, i s kořeny.

„Chraňte děti!”

„Já vím!”

Balvany, co v sobě nesly černý blesk, se srazily s chapadly. Manožrout zaječel a svíjel svými chapadly, ale dokonce ani netvor boss řádu SSS nemohl nic dělat a po opakovaném zásahu těmi balvany ho to paralyzovalo. Ale i když jsem mu úspěšně uštědřil tento útok, nemohl jsem se uvolnit. Dokázal jsem říct, že nezměrná mana Manožrouta se ani v nejmenším nesnížila!

[Kuhaaaa...!]

Jakmile Gaia Buster skončil, došlo ke změně. Všemi směry se začala šířit černá lepkavá mana a vytvářela hustou mlhu, kvůli které bylo těžké něco vidět. Dokonce i se svým zrakem, co dalece přesáhl limity lidského zraku, jsem přes tu mlhu neviděl.

[Jsi první člověk, co mě zranil... Za tohle pokoření musíš zaplatit!]

Cítil jsem, jak se jeho chapadla vzdalovala. Naopak jeho krvežíznivost dosáhla vrcholu. To mohlo znamenat jenom jednu věc.

[Nejdřív sežeru ostatní! Budeš mi muset čelit sám!]

„Ty mizero!”

[Hrdino, jeho přítomnost neustále mění lokaci! Pokud zbrkle zaútočíme...!]

„Já vím... Rene, Lebuik!”

„Nemůžu zemřít, když jsem se dostal tak daleko!”

„Abys zabil Rena, budeš... budeš muset nejdřív zabít mě!”

Chapadla už začala útočit na ostatní. Nemyslel jsem si, že by Ren a Lebuik prohráli, ale pokud by se k dětem dostalo byť i jen jediné chapadlo... naléhavě jsem materializoval Sharanu.

„Odvaň tuhle mlhu!”

[Ek, to je ale nepříjemná mlha. Pane, hned se do toho pustím!]

Jakmile se Sharana materializovala, byla vskutku mocná. Jak ta živelná bouře, co aktivovala, odtlačila Manožroutovu mlhu, vyzunkl jsem Manový lektvar nejvyššího řádu. To množství, co jsem použil a co mi Manožrout ukradl, nebyla žádná sranda.

[Kuhaha! Zvířecí lidé, jaká troufalost!]

„Lebuik, dávej pozor!”

„Nedopustím, abys Rena zranil!”

Mlhu to rozehnalo a já jsem znovu viděl.

Na Lotte jsem se rychle řítil k Renovi, Lebuik, Ruyue a dětem. Zároveň s tím jsem povolal Peiku a prosytíl jí své kopí.

„Chcípni! Bouře bleskového kopí!”

Z mého kopí explodoval mocný vír a přilákal chapadla, co měla spadeno na děti. Navíc to Manožroutovo tělo pomalu přitahovalo ke mně. Zdálo se, že si uvědomil, jak mocná byla moje technika, neboť znovu spojil svá chapadla a vytvořil kladivo.

[Uvidíme, jestli ustojíš tohle!]

„Zkus to!”

Zároveň s tím jsem vystřelil kopí a to se zabodlo do chapadel a vypálilo mocnou elektřinu. Ale ani tak chapadlové kladivo ani v nejmenším nezakolísalo a udeřilo na mě ze shora. Mě se nicméně úspěšně podařilo odlákat chapadla od dětí.

„Ruyue, vezmi děti a utíkej! Rene, Lebuik, jděte napřed! Já přijdu, až se postarám tady o tohle!”

„Nemůžu!”

[Ne!]

„Chraňte děti! Ruyue, poslouchej mě! Všichni tady se mi akorát pletou pod nohy!”

„Nováčku, jak můžeš proti té věci sám vyhrát?!”

„Jak jsem řekl, všichni jste mi jen na obtíž!”

Jakmile mi to kladivo kleslo k hlavě, Lotte použila Mrknutí a vyhnula se tomu. Kvůli tomu se přerušila Bouře bleskového kopí a chapadla se osvobodila z víru. Když jsem viděl, že se chapadla znovu zaměřila na děti, zaskřípal jsem zuby. Vážně nevěděly, kdy přestat!

„Peiko, Sharano! Potřebuju něco velkého!”

[Proč s touhle větrnou ženskou... Ale jelikož o to požádal pán, nedá se nic dělat.]

[Slečno červko, honem útoč! Zesílím to!]

Peika na okamžik vylezla z kopí a zvedla ruku. Hned to ozářilo celý les a všechny stromy vzplanuly. Sharana také zvedla ruku a posílila Peičin útok, přičemž tím vyhladily tucty chapadel, co se řítily k dětem.

[Kuaaaaaa!]

„Dobrá práce! Ruyue, utíkej! Lotte, taky pojďme!”

[Rozumím!]

Děti už teď byly v maléru! Ren a Lebuik zaskřípali zuby a odrazili pár chapadel nedaleko. Spolu s Ruyue se dali do běhu.

[Kuhaha, bláhovost! Odtud nemůžete uniknout!]

Zrovna když jsem si myslel, že se Ruyue dostala z dosahu chapadel, ze země před ní se vymrštila dvě tlustá chapadla! Celý zneklidněný jsem pobídl Lotte k Mrknutí. V té chvíli...

[Na to jsem čekal!]

„Kuk?!”

S tupým zvukem se mi roztříštil prsní kyrys. Cítil jsem, jak se mi zorné pole na okamžik zachvělo. Zavřel jsem oči a pak je otevřel.

Hrudí mi skrz na skrz projelo pět chapadel.

„J-jak...!”

[Pořád to nechápeš?!]

Manožrout vítězoslavně zakřičel. Slyšel jsem jeho hlas ze všech stran. Zvedl jsem hlavu a udivilo mě, když jsem spatřil, že ta chapadla, co mi probodla hruď, vyrašila ze stromů nade mnou. Správně, ta myšlenka, co jsem měl předtím užuž na jazyku...

[Celý tenhle les jsem já! Bláhový člověče!]

Byl to začátek noční můry.

-----------------------------------------------

 

~ On nám hlavní hrdina vážně umře! Příští kapitola začíná slovy: "Shine, neumírej!" ~

<Předchozí>...<Následující>