KY - kapitola 78

Kapitola 78 – Závěr po přepadení

Jakmile se Loren pro něco rozhodl, nikdy neváhal.

Ale když byl ještě žoldnéřem, nikdy sám nezaútočil na více než dvě stě nepřátel.

Nebylo to tak, že by věřil Lapis, co řekla, že to bude v pohodě.

Jednal, protože věděl, že nepřítel nebyl připravený na bitvu a byl buď vzrušený z úspěchu nájezdu nebo měl jít co nevidět na kutě. A díky tomu se mu mohlo podařit jich pár posekat.

Neměl samozřejmě ponětí, co se po těch prvních pár stane. A pokud neměli nějaký plán, pak ho brzy obklíčí a zabijí, ale hádal, že to bude v pohodě.

Nechat věci plynout a vyvíjet nebyl moc dobrý způsob jednání, ale žoldnéři a podobná povolání se často našli v podobných situacích. A jenom ti, co s tím něco zmohli, mohli žít déle.

„K-kdo... Gaaa?!”

Loren zkrátil vzdálenost mezi ním a nepřáteli, Lapis měl za zády. A pak máchl svým velkým mečem směrem po tom hlase.

To máchnutí zdola nahoru se silou setrvačnosti a tíhou meče zachytilo tělo nepřítele, co si zakrýval oči před tím oslepujícím světlem. Meč se do něj zakousl úhlopříčně a bez odporu prošel druhou stranou.

Ozval se zvuk přeseknutí mokrých vláken a křupnutí kostí a horní část těla loupežníka, kterého Loren přesekl, se roztočila ve vzduchu. Dolní polovina mezitím padla k zemi a všude z ní prýštila krev a maso.

Loren si v duchu řekl „jeden” a pak pokračoval, aniž by tu svou hybnou sílu narušil.

Protože ten první zemřel, aniž by zaječel, podařilo se mu přiskočit k jednomu lučištníkovi, co neměl ponětí, co se děje. A máchl svým velkým mečem doprava a pak doleva v naději, že něco zasáhne.

Jednoho zachytil pod čelistí, ten pak spadl na záda a ječel, když mu to rozštíplo tvář vejpůl. A dalšího zachytil na rameni a odtrhlo mu to paži. Světlo, co Lapis vykouzlila, pohaslo a oblast se znovu ponořila do temnoty, zůstalo jenom světlo z táborových ohňů.

Někteří mezi loupežníky, co přišli o zrak, kolem sebe naslepo máchali zbraněmi a jiní bez míření stříleli z luků. Loren dál vyhledával ty, co byli zranění, a zabíjel je.

„Útok! Útok!”

„Zatraceně! Kdo k čertu?!”

Lapisino světlo a jekot loupežníků, co Loren zranil, upozornily celý tábor na útok.

To se dalo samozřejmě čekat, takže Loren v klidu počítal těla, co se válela kolem na zemi, a obrátil svou pozornost na Shaynu, co byla v jeho nitru.

„Je jich pár!”

(Nech to na mě. <<Tvorba Nemrtvého>>.”

Král Neživota v Lorenově nitru aktivoval svou moc.

Ze země vybuchla černá mlha, co byla tak černá, že jí bylo vidět i v temnotě. A zakryla oblast kolem mrtvých těl.

Loren přihlížel a přemýšlel, co dělala. Těla, co nebyla nic jiného než kusy masa, zakryla ta černá mlha a zevnitř se začalo ozývat křupání. A pak se začala shromažďovat do jediné masy.

Možná že nedokázala vytvořit užitečného nemrtvého z těl, co byla rozsekaná na kousky.

Ale tuto myšlenku vyvrátila černá mlha, co shromáždila těla do jednoho velkého kusu.

(Lorene, nemůžu udělat moc, protože tu není dost těl. Tohle bude stačit?)

„Na tom mi nesejde, tak si pospěš!”

Jelikož Loren byl jen jedním člověkem, co zaútočil na celý tábor, mohl způsobit jen omezené množství paniky. A on sám začínal panikařit, jak dál sekal loupežníky kolem sebe.

(Pojď ke mně! Nemrtvý rytíři!)

Z té černé mlhy se vynořila něčí tlustá levá paže.

Ačkoli to vypadalo jako lidská paže, byla několikrát tlustší. A kdo ji spatřil, ten pocítil strach, neboť byla scvrklá jako paže mumie.

Dál se vynořila hlava, obrovská lebka.

Tělo to mělo jako obrovský člověk, no, s vysušenou kůží, co visela na kostech, a se zrezlým prsním kyrysem.

Pak se ukázala dolní půlka těla a nohy spolu se zrezlým chráničem pasu a obrněnými boty a nakonec pravá paže, co svírala halapartnu pokrytou rudou rzí.

Loren měl celkem velké tělo, ale dokonce i on musel k té věci, co se vynořila z mlhy, vzhlížet. A ta věc byla nemrtvý, co Shayna povolala a co se nazýval nemrtvý rytíř.

Zatímco loupežníci ztuhli kvůli nátlaku té obrovské halapartny, povolaný nemrtvý rytíř zařval k nočnímu nebi a najednou máchl halapartnou stranou.

Nezdálo se, že by ta zrezlá čepel dokázala něco přeseknout, ale ta síla a rychlost za tím máchnutím se protrhala loupežníky, co jí stály v cestě. A do vzduchu vyletěla těla.

Stalo se to velmi přirozeně, jako kdyby se sekala tráva. Ale při každém máchnutí halapartny přišlo o život několik loupežníků, byla to naprostá noční můra. Dokonce ani Loren si nemohl pomoct, přestal útočit a zíral na tu podívanou.

„To není moc?”

(Vůbec to není moc. Lorene, ty bys ho dokázal porazit, víš?)

„Kdyby to šlo, rád bych se boji s tím vyhnul...”

Loupežníci začali útok oplácet, zatímco nemrtvý rytíř máchal svou halapartnou kolem pomocí hrubé síly a nezajímalo ho vyhýbání nebo vlastní obrana.

Z dálky přilétaly šípy a loupežníci s těžkým vybavením máchli zbraněmi do těla nemrtvého.

Ty útoky nebyly úplně zbytečné, neboť šípy jej probodly a zbraně se mu zasekly do těla a vytvářely sečné rány, ale nemrtvý rytíř nejevil ani známky toho, že by ho to zajímalo. A dál kolem sebe máchal svou halapartnou s neměnnou silou a rytmem.

Nemrtví přece jenom necítili bolest nebo únavu.

Byly to bytosti, co neustále měly stejný výkon, dokud je někdo nezničil nebo nevymýtil.

„Dokážu to porazit...?”

(Samozřejmě, jsi přece jenom silný, Lorene. Ale dokážu povolat víc než jen jednoho nemrtvého rytíře, takže by pro tebe bylo nebezpečné, kdyby jich bylo mnoho naráz.)

Černá mlha shromáždila těla loupežníků, co nemrtvý rytíř zabil, a povstal z ní druhý nemrtvý rytíř. Jako kdyby na souhlas s Shayninými slovy.

„Nedokážu se s tím vypořádat.”

Nepočítal pořádně, takže si nebyl jistý, kolik loupežníků zabil. Ale když viděl, že nedokázal udržet krok s rychlostí, jakou nemrtví rytíři loupežníky zabíjeli, položil si svůj velký meč na rameno.

Když se druhý nemrtvý rytíř přidal k šarvátce, zabíjeli loupežníky ještě dvakrát rychleji.

Pokud se rychlost, kterou umírali, zdvojnásobila, znamenalo to, že i množství těl se navyšovalo dvakrát rychleji. Takže se zanedlouho po druhém nemrtvém rytíři vytvořil i třetí a čtvrtý.

„Co to je za věci!”

„Sakra! Naše útoky nic nezmůžou!”

„Utíkejte! Umřít kvůli takovým netvorům je prostě hloupé!”

Ve chvíli, kdy čtvrtý nemrtvý rytíř začal se svým zabíjením, už loupežníci naprosto přišli o vůli bojovat.

Nebylo to tak, že by jejich útoky míjely. Ale když viděli, že nedokázali porazit ty obrovské nemrtvé, zaplavil je strach. A když Shayna spatřila, že se začali rozprchávat a utíkat, vytvořila jiný druh nemrtvého.

(Psí zombie, jděte!)

Zdálo se, že v porovnání s nemrtvými rytíři na ně bylo třeba mnohem méně těl.

Po Shaynině zvolání z černé mlhy vyskočilo nespočet nemrtvých psů s hnijícími těly a zezadu se vrhlo na prchající loupežníky. Anebo skočili před ně a zastoupili jim cestu k úniku.

„Co to je kruci zač?! Odkud se tu vzali?!”

Jelikož bylo snazší povolat psí zombie než nemrtvé rytíře, loupežníci je svými útoky přesekávali vejpůl anebo drtili.

Ale objevovalo se víc zombií, než kolik jich poráželi. A před Lorenovýma očima se rozkládal děsivý pohled, kdy psí zombie začaly loupežníky přemáhat, trhat jim hrdla a břicha a protrhávat jim vnitřnosti.

(Nikdo z vás neunikne! Zůstane jen vyhlazení! Masakr! Ať je z vás jídlo pro psy a vy můžete jen litovat, že jste se kdy narodili!)

Loren s bledou tváří vzhlédl k nebi. A zatímco v hlavě slyšel zvučet Shaynin hlasitý smích, sám pro sebe si mumlal: „Děsivé... Tak děsivé... Dneska jsem si poprvé pomyslel, že jsi děsivá. Někdo mi prosím řekněte, jak z lidí vytvořila ty psy...”

(Pročpak? Tak to není, Lorene. Jen jsem teď trochu vzrušená. Nejsem děsivá dívka. Slibuju!) řekla Shayna honem Lorenovi, když zaslechla jeho bezduchá slova.

Loren si pomyslel, že je možná příliš pozdě. Rozhlédl se po tom hrozivém zobrazení pekla kolem sebe, táborové ohně byly rozkopané, stany hořely, na jedné straně nemrtví rytíři měnili lidi na kupy masa a na druhé se psí zombie zakusovaly do ječících loupežníků.

A on akorát zabil zhruba tucet loupežníků a poté už se to začalo akorát nabalovat.

A kromě toho měli v plánu je akorát rozprášit na menší skupinky, aby bylo snazší se s nimi vypořádat. Ale momentálně z těch téměř 200 loupežníků se většina stala kořistí halaparten nebo psů. A bylo těžké říct, jestli někdo z nich měl dost štěstí a unikl.

„Co to je? Jak k tomuhle došlo?”

„Je to přece jenom plán, co se dá aplikovat jen během noci a na lidi mimo zákon.”

Jak se Loren s vystrašeným pohledem otočil na Lapis, co k němu nepozorovaně přišla, Lapis se na něj podívala s mírně uraženou tváří a naštvaným hlasem řekla: „Jsi ošklivý. Dívat se na mě, jako kdybych byla nějaký duch nebo tak něco.”

„Nemyslím si, že v takovéhle situaci uvidím něco jiného než duchy.”

Lorenovi přišlo, že od začátku přepadení do naprostého zničení uběhla jen chvilka.

Po té rozsáhlé skupině loupežníků, co tu ještě před chvílí byla a o které se zdálo, že se s ní nebylo možné vypořádat bez pomoci armády, nebylo ani vidu, ani slechu. Loupežníci tu naslepo utíkali, nemrtví je ťali, táhli k zemi a kousali všude možně. A loupežníci ječeli a volali o pomoc, zatímco umírali.

„Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. Není tu místo pro soucit.”

„Chci k nim cítit trochu toho soucitu...”

To, co loupežníci provedli, se nedalo přijmout.

Pokud by je chytili a soudili dle zákona, Loren by si pomyslel, že akorát dostali to, co si zasloužili. A vůbec by s nimi nesoucítil.

Ale když přemýšlel, jestli udělali dost na to, aby na ně zaútočili nemrtví a aby se stali jejich kořistí, nemohl to říct s naprostou jistotou.

„V příštím životě se znovu zroďte jako hodné děti, dobře? Takže Lorene, jakmile se tohle uklidní a ty ty nemrtvé odvoláš, bude na nás čekat zábavné drancování.”

„Myslím, že zlo v tvém břiše, se s nimi vyrovná.”

„O čem to mluvíš? Která část mého hladkého, bílého bříška je zlá... Lorene? Neotáčej se ke mně zády a podívej se, hele?”

„Zmlkni! Nevyhrnuj si na takovémhle místě oděv! A přestaň se jím tlačit ke mně! Pusť mě!”

Ačkoli kolem nich dál znělo volání o pomoc a smrtelná agónie, ti dva to ignorovali a začali spolu dovádět. Lapis se snažila chytit Lorena za hlavu a Loren se snažil uniknout jejím spárům.

Ačkoli Shayna nezůstala mimo, uvědomila si, že na ni momentálně zapomněli. A tak jen co rozkázala nemrtvým, aby pokračovali v pátrání a ničení, vrátila se zpět do Lorenova astrálu, aby si odpočinula, dokud si na ni nevzpomenou.

-----------------------------------------------

~ Tak zatím to jde hladce... kde jsou ty problémy? ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>