ICDS - kapitola 186

Kapitola 186 – Syntéza technik (5)

Pomocí Dimenzionálního cestování jsem s sebou mohl vzít jenom jednoho průzkumníka. Ale smluvené bytosti jako elementálové a zkrocení netvoři se mnou jít mohli, stejně jako jsem je mohl vzít ze Země do kobky.

Pokud by začalo jít do tuhého, elementály jsem mohl vždycky odvolat, ale se zkrocenými netvory to bylo trochu otravnější. Jak Plene, tak Lotte vyváděly, že chtějí jít se mnou, ale Plene se jako elitní jednotka nehodila. Nedokázala se sama dobře ubránit a její schopnost se nehodila k přímému boji. A navíc jsem nevěděl, jak dobře její schopnost fungovala proti těm mozkožravým čertům. Ačkoli mi bylo líto, že ji z toho vynechám, nemohl jsem s tím nic dělat.

Na druhou stranu nebylo mnoho, kteří by byli silnější než Lotte. A když se teď navíc mohla proměnit na člověka (zajímalo mě, jak jen tu schopnost získala), zvýšila se i její škála aktivit. Celkově byla spolehlivý společník.

Jen tak na okraj, přiměl jsem ji, aby ve své lidské podobě řádně nosila oblečení. Dal jsem jí elastický kožený oděv. Ačkoli se zprvu odmítala obléct, když jsem trucoval a choval se smutně, že můj dárek nepřijala, zamračila se a oblékla se. Huhu, začínal jsem být čím dál lepší v jednání se svými podřízenými!

Když jsem Plene řekl, že nemohla jít se mnou, ale Lotte ano, Lotte se na ni samolibě podívala.

„Huhuhu, vidíš, Rybo? Tohle je Hrdinova volba.”

„Nejsem ryba! Jsem siréna!”

„Ne... To jenom, že se tvoje schopnost nehodí na to, co dělám, Plene. Přej nám bezpečný návrat.”

„Škyt... Dobře.”

„Jsi slabá! A víš proč, Rybo?”

„Nejsem ryba! A nejsem slabá! Shin řekl, že pěkně zpívám!”

„Jsi slabá, protože se ti něčeho nedostává. A to tréninku...!”

„Tréninku?”

„Jo, jo, pojďme, Lotte.”

Od chvíle, co se proměnila na člověka, se učila spoustu podivných věcí.

Nicméně zbývalo jen 5 minut, než jsem se měl v hospodě setkat s Lebuik. Spěšně jsem s Lotte odešel z resortu a zamířil jsem do Rezidenční oblasti První kobky. Prvně jsem přijal žádost pro Dimenzionální žoldnéře. A pak zatímco jsem se propracovával k hospodě, pozornost lidí se začala soustředit na mě.

„To je gildmistr Revivalu.”

„Pozemský Hrdina?”

„Zkontroloval jsi řád jeho gildy? Už je B.”

„Hej, ať tě ani nenapadne dělat té gildě problémy. Záda jim hlídá administrativní gilda.”

My jsme jiní než Pouštní Štír! Nemáme v úmyslu zneužívat pravomoci administrativní gildy! Ačkoli jsem je chtěl setřít, neudělal jsem to. Místo toho se naštvala Lotte.

„To Hrdinu proklínají? Ne že bych o Hrdinovi smýšlela nějak moc pěkně, ale je pravda, že je dost silný, aby si mě podrobil. Jak silní jsou, když uprostřed ulice Hrdinu proklínají? Musím otestovat jejich sílu!”

„Lotte, prosím. A taky nepoužívej slova jako podrobit.”

„Hrdino, měl bys být hrdý. Podrobil sis mě bez síly. To ukazuje, jak velkolepý jsi Hrdina!”

Okolo nás to začalo hlučet.

„Hej, slyšel jsi to?”

„Přemýšlel jsem, jestli to je nová žena. Přesně jak jsem si myslel...”

„Bez síly... To musí znamenat...”

„Ujééééé!”

„Hrdino?”

Popadl jsem Lotte za ruku a pomocí Stop vichřice jsem se rozběhl do hospody. A tam jsem spatřil Lebuik s vážným výrazem na tváři. Měla na sobě stejné brnění, jako když jsem ji viděl minule, ale vylepšené. A na zádech měla velký černý dvousečný meč.

„J-jsi tu. Dlouho jsem o tom přemýšlela, ale pokud ještě jednou naposledy budu moct spatřit Renovu tvář, nebudu ničeho lit— Kyak!”

„Pojďme!”

Kdybych v Rezidenční oblasti zůstal byť jen další chvilku, moje pověst by klesla tak moc, že bych to nikdy nemohl zvrátit! Zdálo se, že Lebuik vymýšlela výmluvy, proč šla do Pananu, ale já byl příliš lenivý na to, abych ji poslouchal. Prostě by měla říct, že chtěla Rena vidět!

„Dobrá, Dimenzionální cestování!”

„P-počkej!”

„Příliš pozdě!”

Rezidenční oblast se rozplynula. Objevil se nový svět, jako kdyby ho někdo namaloval na nyní prázdném plátně. Nebe bylo černočerné a v dohledu nebyla jediná hvězda. Všude bylo ticho. Byli jsme na malém palouku uprostřed hustého lesa.

„Řekla jsem, abys chvilku počkal, Nová...”

Lebuik mi zrovna chtěla něco říct, když se najednou zarazila. Ztuhla a zdálo se, že zírala za mě. A pak spadla, jako kdyby jí nohy vypověděly službu.

Otočil jsem se. A tam jsem spatřil Rena, co na mě zíral rozšířenýma očima.

„Rene.”

„Ty jsi vážně... vážně jsi přišel, Korunní princi...? Sakra, řekl jsem ti, abys nechodil, tak proč?”

Když se Dimenzionální cestování použilo v rámci žádosti pro Dimenzionální žoldnéře, uživatele to přirozeně povolalo nedaleko člověka, co tu žádost zadal. A pokud to nešlo, povolalo ho to k člověku na seznamu přátel. Já bych samozřejmě v obou případech skončil vedle Rena.

Ren měl na rozdíl od normálně tichý hlas. Vlastně se zdálo, jako by mu ho něco tlumilo, neboť se moc nerozléhal. Zavřel jsem oči a po krátké chvilce jsem je zase otevřel. Zanalyzoval jsem manu v okolí.

„Je to artefakt?”

„Ano. Získal jsem předmět, co zabraňuje zvuku se rozléhat do daleka. Kobka je vážně pěkné místo.”

Ren vytáhl přívěšek ve tvaru pětiúhelníku a usmál se. Pak se znovu zamračil. Zdálo se, že si vzpomněl, o čem to mluvil.

„Počkat, neměň téma, Korunní princi. Ještě není příliš pozdě, měl bys—”

„Pokud si budu myslet, že je to příliš nebezpečné, sám uteču, tak se netrap.”

„...Když to teď říkáš, ranilo mě to.”

Renovi poklesly jeho lví uši. Pěsti mě svědily v reakci na tu roztomilost, co se k Renově tváři nehodila, ale potlačil jsem to nutkání.

„Každopádně zabráním El Patiz, aby se na tebe zaměřili, Korunní princi, i kdyby mě to stálo život. Teď ti nebudu nijak bránit, ale pokud to začne být nebezpečné, vrať se, když ti dám signál.”

„Jo, jo, chápu.”

„Takže nejdřív tě představím dětem. Nějakou dobu si už nemohly odpočinout, takže když dostaly šanci, prakticky se zhroutily. Huhu, překvapí tě, jak jsou roztomilé.”

Renovi se roztančily uši, což dávalo znát, jak měl ty děti rád. V té chvíli jsem Rena plně pochopil. Aha, takže důvod, proč se Ren tak moc snažil... Vážně jsem přikývl hlavou a lehce jsem Rena poklepal na rameni.

„Rene... Huu, chápu tě. Je to pochopitelné.”

„Hm? Díky, že to chápeš... Ale co chápeš? Spíš než tohle, kdo je ta nádherná žena vedle tebe? Dimenzionální žoldnéř?”

Když si Ren, co neměl vůči ženám imunitu, všiml Lotte, ustoupil. Představil jsem ji.

„To je můj domácí mazlíček.”

„Jmenuji se Lotte, pojmenoval mě Hrdina. Neobtěžuj Hrdinu, Lve.”

„Domácí mazlíček?!”

„Nováčku, jsi strašný!”

„...Ech?”

A díky tomu si Ren konečně všiml ženy, co seděla na zemi. Lebuik si rychle zakryla pusu rukama, ale bylo příliš pozdě. Ren Lebuik objevil a rozšířily se mu oči.

„Sire... Lebuik...”

„V-vaše výsosti...”

Lebuik si rychle oprášila hlínu z brnění a složila Renovi poklonu.

„Takže jsi vážně byla naživu, sire Lebuik.”

„O-omlouvám se... I kdybych měla deset úst, nemám žádnou výmluvu.”

Lebuik poklesly uši, měla je přitisklé k vlasům. Upřímně řečeno bylo zajímavé jen se dívat na jejich uši.

Ale Ren se rozesmál. Zdálo se, že mu uši skákaly radostí.

„To jsem rád! Jsem nesmírně šťastný, že jsi naživu, sire Lebuik.”

„Vaše výsosti...”

„Bál jsem se, že jsi propásla šanci vrátit se zpět do kobky. Přece jenom jsi na našem světě měla největší loajalitu.”

„N-ne, vaše výsosti. Jsem jen poražená kočka, co tváří v tvář nepříteli stáhla ocas a utekla.”

Takže byla kočka... Zatímco jsem hloubal o té nezvyklé představě poražené kočky, Ren se hořce usmál a zlehka ji poklepal po náramenících.

„Zvedni hlavu, sire Lebuik. Naživu jsem teď jen díky šermu, co jsi mě naučila. A navíc mě dojalo, že jsi na mě nezapomněla a vrátila se.”

„Reneeeee...”

Ach, třásl se jí ocas. Ocas, co jí vyčuhoval dírou v brnění, se jí mírně komíhal a dával tak najevo její extázi. Být schopná ukázat vzhled zamilované dívky jen pohybem ocasu, zvířecí lidi byli úžasní!

Jelikož jsem se bál, že by Lebuik na Rena skočila, rychle jsem mezi ně strčil ruku.

„Dobrá, i když jsem za vaše opětovné shledání rád, zůstaňme jen u toho. Rene, kdy vyrážíme?”

„Hm, chci děti nechat ještě chvilku spát, ale pravděpodobně budeme muset odejít, než vyjde slunce. Stopovací techniky vrahů jsou vskutku znepokojivé. No, přesněji řečeno El Patiz, co převzal vládu na mozky vrahů.”

„Vaše výsosti, slavnostně přísahám, že tě za každou cenu ochráním!”

„Byl bych radši, abys přežila.”

„Vaše výsosti, ne, já...!”

„Tihle zvířecí lidé jsou divní. Proč jsou tak umanutí zemřít?”

„Zrovna jsem se chtěl zeptat na to samé, Lotte.”

To jsem řekl, ale věděl jsem, že Lebuik měla v plánu zaplatit za to, že Rena opustila.

Upřímně řečeno, když jsem jí o té situaci řekl, jen tak napůl jsem čekal, že půjde. Vážně jsem nedokázal pochopit, jestli jí k tomuhle tlačila láska nebo znovu nalezená loajalita. Jen jsem doufal, že její počínání přinese dobré výsledky jak pro ni, tak pro Rena.

„Ovoce.”

Zdálo se, že Lotte byla dokonale obeznámená se svou lidskou podobou, neboť vyskočila do dokonalé výšky a utrhla ovoce, co viselo na větvi stromu. Pak ho otřela do rukávu a zakousla se. Její pohyby byly celkem divoké. Dokonce i v její lidské podobě byly znát stopy jejího skutečného těla. Největším příkladem byly její ostré tesáky. Vzal jsem si ovoce, co ke mně natáhla po tom jednom zakousnutí, a také se zakousl.

A pak jsem se zeptal Rena: „Je špatný nápad letět?”

„Nemáme jak letět. A i kdybychom měli, nebe je plné nepřátel. Vlastně jsme v tomto lese, aby si nás nevšimly letecké jednotky nepřátel.”

„Rene, můžeš mi nakreslit cestu odtud na pobřeží?”

„Mám mapu. Ukážu ti ji.”

„Nováčku, vypadáš, že jsi na všechno tohle celkem zvyklý...”

„A co ty, Lebuik? Na rytíře na to vůbec nevypadáš zvyklá.”

„Ty...!”

„Sir Lebuik má z bojiště málo zkušeností. Byla mou stráží a učitelkou šermu. Prosím, pochop to, Korunní princi. Ty, Korunní princi, máš zkušenosti s velením imperiálních vojáků a bojem ve válkách. Není správné porovnávat tě se sirem Lebuik.”

Na okamžik jsem ve vší vážnosti uvažoval, o kterém korunním princi z jaké země to mluvil. Totiž to jsem naprosto jasně neřekl, že vážně nejsem korunní princ?! Ale když jsem se podíval na Lebuik, které se v očích zračily slzy, ztratil jsem vůli cokoli říct. Štědře jsem přikývl hlavou a znovu si kousl do ovoce.

Pak Lotte vykřikla: „Hrdino, v tom ovoci je červ.”

„Kyaaaak!”

„Korunní princi?!”

Pak jsem se 30 sekund chvěl, ale naštěstí to nebyl mozkočerv. Díky bohu... ale zrovna když jsem se snažil blýsknout! Pokud tu někde byla díra, chtěl jsem se do ní zahrabat!
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Ren je lolikonový světec!

-----------------------------------------------

~ To je tak, když se někdo vytahuje jak guma do spoďárů. A pak - instantní karma - guma praskne. ~ 

<Předchozí>...<Následující>