DM - kapitola 249

Kapitola 249 – Banket a Pravda o Berii

Tady Satou. V tehdejší době bylo populární dát v práci výpověď a začít nezávisle jako majitel kavárny. Ale v dnešní době se zdá, že se do obliby dostalo odejít na venkov, koupit si zemědělský pozemek a vést pomalý život.



Pozvali mě do vily baroneta Dyukeliho pod zástěrkou omluvy za problémy, co mi způsobila lady Merian.

Vypadalo to, že jsem nebyl jediný, koho pozvali na banket. Přišli také majitelé obchodů s magickými nástroji a obchodů s léčivy, co měl v Labyrintovém městě pod kontrolou.

Když jsem byl před začátkem banketu v přijímacím salónku, lady Merian v šatech se mi omluvila za potíže a poděkovala mi za záchranu. Odešla z místnosti, zatímco mi pošeptala, abych před jejím otcem udržel v tajnosti, že chodila do šermířského doja.

Ten její rozpustilý úsměv jsem si určitě musel jen představovat.





„Měl by ses s nimi seznámit, když hodláš být průzkumníkem v Labyrintovém městě.”

Majitelům obchodů mě představil jako zachránce své dcery.

Během banketu přirozeně došlo na hovory o zboží, které se dobře prodává a kterého se v Labyrintovém městě velmi nedostává.

Obzvláště se to týkalo léčivých léčiv. Zdálo se, že dokonce i v obchodech, co spadaly pod baroneta Dyukeliho a co měly díky protekci u místokrále zvýšené ceny, byly zásoby obvykle vyprodané.

„A navíc pokud chceme v tomto městě vyrobit léčivá léčiva, nemáme na výběr a musíme suroviny koupit od kupců ze sousedních měst, co je prodávají za draho. Nebo je nasbírat v horách, kde se to hemží vlky. A přitom nejdřív projít tou pustinou.”

„Je vážně těžké konkurovat gildě, co léčiva prodává, aniž by brala zisk na zřetel.”

„To proto, že prodávají za cenu z Královského hlavního města.”

„To ano, léčiva naskladňují snadněji.”

Aha, ačkoli bylo očividné, že kupující a prodejce na to měli jiný náhled, byly za tím takové okolnosti, co? Ačkoli bych tu jejich historku neměl brát hned za bernou minci, nezdálo se, že by prostě byli jen příliš hamižní.

„Ale to znamená, že když nejsou zásoby, průzkumníci jdou do labyrintu, aniž by se měli jak vyléčit?”

„Ne, chudí průzkumníci si s sebou berou listy Berie, co si natrhali.”

„To se ještě ani teď nezměnilo.”

Zdálo se, že Beria byla kaktusová rostlina, co divoce rostla v pustině kolem Labyrintového města.

Pokud jsem se nemýlil, rostly i podél hlavní silnice.

Beria byla sukulent a měla trnité tlusté listy jako aloe, co vyrůstaly kolem jejího kaktusového těla. A jen tak mimochodem, samotný kaktus byl jedlý a listy se daly použít na ošetření krvácení nebo spálenin.

Co se týkalo plodu uprostřed, byl relativně chutný, ale přezdívalo se mu Zabiják žebráků. To proto, že způsoboval průjem, co při přílišné konzumaci vedl až k dehydrataci. Děti a staří lidé, co neměli moc velkou fyzickou sílu, kvůli tomu mohli zemřít.

Vypadalo to, že nosiči batožiny, kterým se nepodařilo získat práci, sbírají to ovoce a prodávají je u městských bran, aby si vydělali dost na živobytí. Ignoroval jsem to, neboť před branou bylo mnoho prodejců, co prodávali různé věci, ale prodávalo se tam i něco takového, co? Příště budu věnovat víc pozornosti různým věcem.

„Možná je možné z listů Berie vyrobit léčivo?”

„Existuje jedna legenda o váženém panu mudrci ze starých dob, co z listů Berie dokáže vyrobit léčivý lektvar, ale je to ztracená historka z velmi dávných dob.”

„V dnešní době tu frázi 'léčivo vyrobené z listů Berie' používají jen podvodníci, takže tomu nikdo nevěří.”

Tím mudrcem myslel Trazayuyu?

Pátral jsem v jeho dokumentech po Berii, ale nic jsem nenašel.

Až příště zajdu do elfské domoviny, zeptám se alchymisty Tsutoreiyi, jestli zná recept na výrobu magického lektvaru z listů Berie.





Později jsem v jeho obchodech viděl různé ceněné předměty, když jsem kolem nich prošel.

Zdálo se, že mezi těmi předměty byl celkem oblíbený stříbrný meč z mravenčích křídel.

Spíš než stříbrný byl ten meč šedý, ale zdálo se, že to byl magický meč z netvořího materiálu, co se dal v Labyrintovém městě nejsnáze vyrobit. Jelikož v Trazayuyově dokumentu bylo popsáno, jak vyrobit věci z mravenčího křídla, zkusím nějaký udělat.

Magické svitky, na které jsem se těšil ze všeho nejvíc, měli stejné jako ve vévodském hlavním městě, neboť jim je všechny dodal vikomt Shimen.

Zajímavé bylo, že ta podpalující tyčinka, kterou používala většina průzkumníků, se za draho prodávala v sousedním hrabství a malých královstvích. V Labyrintovém městě byla levná, neboť ji ze zbytků magických jader vyráběli amatérští řemeslníci, ale na jiných územích je vyráběli plnohodnotní řemeslníci a používali na to řádná magická jádra jako u jiných magických nástrojů. A proto to tam bylo drahé.





Markýza mě požádala, abych vně Labyrintového města obnovil pokusnou farmu, i když to nemělo co dělat s plody Berie.

Zdálo se, že to bylo místo nedaleko vodního zdroje, kde předešlý místokrál prováděl experiment s pěstováním pšenice. Ale upustilo se od toho, neboť to mělo špatný výnos.

Bylo to zrovna v době, kdy jsem hledal nějaké místo, kde bych mohl zaměstnat otrokyně, co jsem jako Kuro zachránil, a tak jsem s tím souhlasil.

Na tom místě si skrýš postavili průzkumníci, co se dali na loupežničinu, ale Pochi a Tama je rozdupaly, udělaly z nich zločinecké otroky a odvedly je do uhelného dolu.

Jelikož tam země zpustla, rozhodl jsem, že tam budeme pěstovat plody Berie na léčiva, fazole k jídlu a rajčata. Obzvláště rajčata, čekal jsem, že je budeme pěstovat ve velkém.





Ohledně toho receptu na léčivo z listů Berie. Když jsem se šel setkat s mistrem Tsutoreiyou, abych to s ním prodiskutoval, rychle mi ten recept napsal a předal mi ho. Zdálo se, že v elfské domovině to byl dobře známý recept, takže ho Trazayuya nezapsal do svých dokumentů, neboť to bylo až příliš běžné.

Vrátil jsem se do Labyrintového města, okamžitě jsem ho vyrobil a potvrdil si účinky na studentech v tréninkové škole.

Jelikož účinky nebyly obzvláště silné, asi to zveřejním.

Napsal jsem ten recept na pár papírů, vložil jsem je do truhel s pokladem a ty jsem pak skryl na různých místech v labyrintu. Bylo to malé překvapení pro začínající průzkumníky.

Rozdělil jsem ten recept na několik očíslovaných papírů a uložil je do truhel s poklady.

Měli by pochopit, že je ten recept pravý, neboť jsem k tomu přiložil vzorek léčiva z Berie.

Jen pro jistotu jsem místo jedné sady receptových dílů připravil šest.

První část receptu našli za pět dní a Labyrintové město se pohroužilo do mírně slavnostní nálady.

Za nějakou chvilku by se měla rozšířit levná léčiva nízkého řádu.

Zatímco jsem přemýšlel o tomhle, dohlížel jsem na děti, co vesele sbíraly Berii, co divoce rostla kolem Labyrintového města.

-----------------------------------------------

~ Satou vytrvale vytváří nová pracovní místa a příležitosti... Nebude dlouho trvat a určitě se dočká vyššího šlechtického titulu, nebo aspoň pochvaly od krále... ~

 

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>