KY - kapitola 77

Kapitola 77 – Objev a následný útok

Tábor loupežníků našli nečekaně snadno.

To proto, že se od začátku nesnažili skrývat.

Když o tom Loren popřemýšlel, banda dvě stě bývalých žoldnéřů, co se stali loupežníky, už tak zněla jako hrozba, ale jejich moc se dala srovnávat s armádou. A tak Loren odhadoval, že si mysleli, že pro ně hrozbou nebude nic jiného než obrovská armáda.

„To já jsem měl takové podezření, ale tohle je ale podívaná.”

Oblast, kam dorazili po minutě chůze od zbytků města.

Uprostřed volného, plochého prostranství tábořili muži, co působili jako loupežníci. Ohně měli rozdělané a jak Loren zrovna řekl, nebyla to skupina, proti které by mohl vyrazit s polovičatým odhodláním.

„Dělají si, co chtějí, ale hádám, že nejsou úplně bezohlední,” řekla Lapis otravným hlasem, zatímco vykukovala z malé prohlubně v zemi trochu dál od tábora, kam na ně světlo nedopadalo.

Jelikož měli dostatek moci, aby zvítězili nad téměř každým protivníkem v přímém boji, museli si dávat pozor na přepadení. A zůstat uprostřed volné země byl na to ten nejlepší způsob. Bylo to lepší než zůstat na místě, kde by neměli výhled.

Loren nevěděl, jestli si to místo vybrali s tímhle na mysli, ale Lapis řekla, že když budou jednat na základě předpokladu, že to tak udělali, pro ně představovalo menší nebezpečí.

„Bude lepší předpokládat, že jsou tak nějak chytří. A ne naopak že jsou hlupáci.”

„Dobře, ale můžeme se k tomu vůbec přiblížit?”

Pokud by se ze své nynější lokace pokusili přiblížit, loupežníci na hlídce by je okamžitě spatřili.

I kdyby vymysleli nějaký plán, okolo byla jen plochá země. Nebylo tam nic, čeho by mohli využít.

Loren byl vskutku zručný a zkušený žoldnéř. A i když si to v duchu tak nějak myslel, nebyl tak arogantní, aby si myslel, že by mohl vyrazit proti stovce, dvěma stovkám nepřátel a vrátit se živý.

„Nemůžeme použít klasické ohnivé nebo vodní útoky. Nemůžeme nastražit past dost velkou pro tak velké množství.”

„Lorene, zdá se, že o těhle věcech toho hodně víš.”

„Už jsem takhle útočil a už na mě i takhle útočili, takže... Ale tentokrát nezabere ani jedno.”

Kolem nebylo nic, co by mohli zapálit, a ani řeky nebo mokřady, odkud by mohli natáhnout vodu.

Planina neposkytovala výhody ani útočníkům, ani obráncům, ale to samé platilo i pro nepřítele.

Pokud byla propast v moci beznadějně velká, nebylo jak ji překlenout.

„Tak se podíváme. Mohla bych použít rozsáhlou magii a silou je plně vyhladit.”

„Dokázala bys takové kouzlo použít?”

„Kdo si myslíš, že jsem? I když nemám své údy a oči, pořád jsem mocný démon. A momentálně jsem znovu získala svou levou paži,” řekla Lapis a zakroutila svou levou rukou, ale Loren ji vážně nedokázal věřit.

Věděl, že mocní mágové dokázali použít kouzla, co mohli zvrátit průběh bitvy. Ale kouzlo, co by mohlo vyhladit dvě stě nepřátel, mu přišlo jako něco z pohádky.

„Samozřejmě to bude mít svou cenu, takže pokud by to šlo, raději bych se vyhnula jejich použití. Takže mohla bych tě o něco požádat, Lorene?”

Jelikož se spolu tiskli v malé prohlubni, Lapis mohla Lorenovi z blízka zírat do očí.

Světlo z tábora sem jen stěží dosahovalo, ale Loren v temnotě noci viděl, jak se na něj dívala, a to díky Shayně, co byla v něm. Ale kvůli jejímu přímému pohledu si myslel, že ho naprosto prohlédla.

„Byla bych ráda, kdybys předložil každou jednotlivou kartu, co bychom mohli použít. Co ty na to?”

V Lorenovi nebo spíš v jeho astrálu, což bylo jeho duchovní tělo, byla dívka jménem Shayna, která se během předchozí zakázky proměnila na nemrtvého nejvyššího řádu jménem Král Neživota. Ale Loren to ještě Lapis nevysvětlil.

Shaynina moc už jej mnohokrát zachránila, takže bylo v pořádku předpokládat, že Lapis o tom věděla. Ale hrála si na hloupou, dokud se Loren nerozhodne jí o tom sám říct.

Loren hádal, že když ho momentálně žádala o vysvětlení, buď se na tuto moc spoléhala, anebo nebyla žádná jiná možnost.

„Vím, že si nemůžeš pomoct a jsi vůči mě obezřetný. Chápu, že jsem osoba, vůči které nemůžeš být dostatečně obezřetný. Je to trochu smutné, ale...”

„Ehmm... no... víš...”

Jak se Lapisina tvář zahalila smutkem, Loren se cítil provinile, že to před ní skrýval.

„Ale v naší současné situaci bych byla ráda, abys mě informoval. Takže jaký z toho máš pocit?”

(Lorene, neměli bychom být prostě upřímní a říct jí to? Trochu mě bolí z toho Lapis takhle vynechávat.)

Zdálo se, že Shayna z toho měla stejný pocit jako Loren.

Jak mu Shayna poslala tuto svou myšlenku, pomyslel si, že teď byla ta nejlepší chvíle o tom Lapis říct, a tak se rozhodl to udělat.

„Ohledně Shayny, co jsme v předchozí zakázce nedokázali zachránit.”

„Aha. Můžu předpokládat, že jsi připravený mi o tom říct?” přerušila Lapis Lorena, co začal mluvit. A Loren přikývl, ta její otázka ho překvapila. A tím vlastně potvrdil, že měla pravdu.

„Tak mě nech hádat. Shaynin astrál žije v tvém astrálu. Nejde to poznat, protože obvykle tvůj astrál používá jako plášť. Ale pokud svůj astrál vybudí, dokáže použít část své moci jako Král Neživota, mám pravdu?”

„Už všechno víš,” povzdechl si Loren, že už všechno věděla.

Ale Lapis mu s vážným pohledem na tváři řekla: „Odhadnout pravdu a požádat o potvrzení jsou dvě různé věci.”

„Ty Shaynu nevidíš?”

Po Lorenově otázce Lapis zakroutila hlavou. „Ne. Vzbudilo ve mně podezření, že jsem cítila podivnou přítomnost a že jsem měla pocit, že to bylo podobné Králi Neživota, co jsem předtím viděla. A když jsem viděla tu moc aktivovat, proměnilo se to na přesvědčení.”

„To je stejně celkem neuvěřitelné.”

„Děkuju. A teď můžeme konečně vymyslet plán,” řekla Lapis, usmála se a položila Lorenovi ruku na rameno.

Loren nechápal, co tím myslela, ale Lapis mu jen tak řekla:

„Takže Lorene, prosím, jdi zaútočit na tábor.”

„Hej... to se mě tu snažíš zabít?”

Lapis to řekla, jako kdyby to nic nebylo, ale sám setnout víc než dvě stě nepřátel byl bláhový počin, co by nevyšel, ať už by to bylo přepadení nebo přímá konfrontace. Nevrátil by se z toho živý.

Jelikož mu zrovna řekla právě tohle, Loren začal přemýšlet, jestli udělal něco, čím se jí zprotivil.

„Podpořím tě, tak se neboj.”

„Ale... to mě stejně zabije... ne?”

„Klíčem je zabít prvních pár loupežníků.”

Loren z její řeči pochopil, že nežertovala a že se ho nesnažila zabít. Ale stejně nedokázal vymyslet, jak by mohl vyhrát.

Naopak se zdálo se, že Lapis věděla, že měli dobrou šanci na úspěch.

„Kdybychom tu byli jen my dva, tak bych takový plán nepoužila. Ale se Shaynou je to úplně něco jiného. Myslím, že máme dobrou šanci na vítězství.”

„Vážně...?”

Čelili počtu, proti kterému bylo nemožné se postavit jen ve dvou. Ale Lapis prohlásila, že právě s tímhle měli nejvyšší šanci na vítězství.

Z logického úhlu pohledu s ní Loren nemohl souhlasit, ale Lapis to říkala s takovým sebevědomím a on sám neměl žádný lepší nápad. A tak věděl, že jí nepřemluví. Jedinými jeho možnostmi tedy bylo buď jednat dle jejího plánu, nebo ustoupit.

„Přijde mi to jako nemožný plán. Ale můžu ti věřit, že?”

„Nech to na mě, Lorene. Nemám v úmyslu se tě tu vzdát. A ani nechat ty loupežníky, ať si dělají, co chtějí,” řekla mu Lapis, aby se nebál, a položila si pěst na hruď.

Loren v jejích slovech nebo výrazu nedokázal najít žádné stopy po lžích nebo váhání.

A tak se rozhodl jí věřit a stáhl si ze zad velký meč. Chopil se ho oběma rukama.

„Lorene, já s Shaynou mluvit nemůžu. Slyší mě skrz tebe?”

„Jo. Řekla, že své smysly dokáže propojit s mými.”

„Tak prosím poslouchej, Shayno. Chci, abys udělala spojence. Dokážeš to? Prosím, řekni mi, pokud ne.”

(Hmm... rozumím. Prosím, řekni Lapis, že to zvládnu.)

„Zdá se, že to zvládne.”

Lapis přikývla a otočila se k táboru loupežníků.

Zdálo se, že se nic nezměnilo.

Nezdálo se, že by si všimli, že tu byli. Pořád to tu obcházeli a drželi hlídky.

„Začněme. Ukažme těm loupežníkům, co udělali nájezd na město a zničili naši večeři a postel, co to je peklo.”

Zdálo se, že to Lapis řekla velmi vážně, ale když to zaslechl Loren, co se užuž chtěl rozběhnout, zakopl.

Lapis se po něm zmateně podívala a Loren řekl s nervózním smíchem: „...Copak ta tvoje motivace není najednou vážně skrblivá?”

„Co tím myslíš, Lorene? Běžně se říká, že zášť kvůli jídlu je strašlivá. A tentokrát k nim cítíme i zášť kvůli postelím. Musíme zařídit, že si půjdou zatančit s ďáblem v pekle.”

„Co se stalo s pomstou za obyvatele města?”

Po Lorenově otázce se Lapis zatvářila, jako kdyby si na to zrovna vzpomněla, a na tváři se jí objevil zlovolný úsměv.

„Pokud uvážíme i tohle, nemůžeme jim dát ani chvilku k pokání.”

„Víš, začínám je trochu litovat.”

„To je nepříznivý vývoj, Lorene. V takových chvílích je musíme bez milosti, chladnokrevně a krutě poslat do podsvětí.”

„Musela jsi zmínit to krutě?”

Loren se zachvěl, jak zvažoval, co pro démonickou rasu znamenala krutost.

Lapis odpověděla, aniž by změnila výraz nebo celkový svůj dojem: „Nedá se nic dělat, že výsledky budou kruté, ne?”

„Co budu jako dělat...”

„Nic jiného než obvykle. Bojuj s nepřítelem a setni je. Prostě jen tak.”

Loren hádal, že pokud to bylo takhle, nijak se to nelišilo od toho, co dělal vždycky.

Lapis vedle něj si začala připravovat kouzla nebo božské umění, kterým ho chtěla podpořit.

„Načasování nechám na tobě. Pomůžu ti, jak uznám za vhodné.”

„Dobrá. Tak já jdu.”

Velké tělo a obrovský meč.

Lorenovy pohyby byly u člověka, co vládl oběma, nečekané. Vyrazil do noci z prohlubně, kde se skrývali.

A zanedlouho poté ho spatřili loupežníci na hlídce a shromáždili se loupežníci s luky, aby jej sejmuli.

Kdyby pokračoval takhle dál, nebude běžet salvou šípů?

Lorenovi na mysl vytanulo tohle, ale když lučištníci pozvedli luky, nocí zpoza jeho zad vybuchlo jasné světlo a zbarvilo celou oblast do bíla.

Na něj to vliv nemělo, neboť k tomu světlu byl otočený zády, ale lučištníci se dívali přímo do něj. To náhlé jasné světlo je oslnilo o to víc, že se tak dlouho dívali do tmy.

(Lorene! Běž, běž!)

„Nemusíš mi to říkat dvakrát!”

Byla to malá skulina, ale Lorenovi to více než stačilo.

Využil té chvíle, aby překlenul tu vzdálenost mezi nepřátelským ležením a využil tu rychlost, co nastřádal, aby vtrhl do jednoho koutu tábora.
-----------------------------------------------

~ Zášť kvůli jídlu a postelím, hm? To je fakt. Pokud se člověk (třeba já) nevyspí, nenají a nedostane kafe, pak je na peklo zaděláno... Příště nás bude čekat pořádný masakr, až se i sám Loren lekne! ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>