DM - kapitola 250

Kapitola 250 – Muž v černém oděvu

Tady Satou. Když pracuju na velké zakázce, udělám si seznam věcí, co by se měly udělat, a pak postupuji dle priority. Když sestavuji prioritu a zapomenu přitom na návaznost, vede to k selhání, a tak jsem si musel dávat pozor. Nemělo smysl muset naplánovat proces řádu A, aniž bych zkontroloval, jestli mám řád A hotový.



„Tak co? Dokonce i mezi mnoha firmami z královského hlavního města, co obchoduje s otroky, má jenom moje firma Orield takovou nabídku.”

Obchodník dal signál a do místnosti vstoupilo 10 nádherných žen a dívek. Byla to celkem pastva pro oči, neboť každá z nich na sobě měla tenkou látku.

Přišel jsem do královského hlavního města, abych našel člověka s jistou technikou, co jsem potřeboval pro svůj plán.

„Pane Orielde, určitě jsem ti řekl, že hledám vzdělané lidi.”

„Ano, samozřejmě. Všechny ty dívky umí číst a psát dopisy a také se jim dostalo řádného vzdělání ohledně jiných věcí.”

Znovu jsem si potvrdil techniky těch dívek. Jenom bývalé šlechtické dívky ze Serushioku měly techniku Řeč království Shiga, takže jsem to z jejich technik nemohl posoudit. Pokud jsem se nemýlil, království Serioshioku byl národ, z kterého pocházel snoubenec princezny Meney. Byla to ta země, kterou zničili lasičkovití lidé.

Zkontroloval jsem je jednu po druhé a potvrdil jsem si, jestli je mezi nimi dívka s technikou, kterou jsem chtěl.

Obchodník zaujal lenivou pózu, zatímco vysvětloval techniky a silné stránky každé té dívky.

„Nech tu druhou a třetí dívku zprava a pak tu dívku vlevo na konci a taky, hm, tu rusovlasou dívku támhle.”

„Ano, rozumím.”

Jakmile asi za 10 minut skončil s vysvětlováním, požádal jsem obchodníka, aby tu nechal dívku, o kterou mi šlo, a tři další jako zástěrku. Ty tři jako zástěrka byly ty tři bývalé šlechtické dívky a dívka, co uměla použít Životní magii.

Když obchodník pokynul, dívky se vysvlékly ze svého tenkého oděvu.

Ne, bylo to pěkné a tak, ale o takovou službu jsem nežádal.

„Kolik každá z nich stojí?”

„Ano, tato dcera bývalého vévody je za 300 zlatých. V žilách jí koluje krev královské rodiny, byť z malého království, je to výtečná dívka, co má nejenom techniku Etiketa, ale také Řeč království Shiga a Recitování poezie.”

Vypadala tak nějak cílevědomě. Měla světlou pokožku a normální poprsí, ale její pas působil, jako že snadno porodí. Kolem vnadného těla se jí vlnily vlnité blonďaté vlasy. 17 let. Level 4.

„Tato dcera bývalého hraběte je za 200 zlatých. V porovnání s předešlou dívkou má trochu horší rodokmen, ale je poslušná a má skvělé tělo, bude na mnoho věcí užitečná.”

Tato bojácná dívka měla úžasné poprsí, téměř košíčky D a také měla světlou pleť. Měla jemné, rovné dlouhé stříbrné vlasy a nádherné modré oči. Měla techniky Řeč království Shiga a Etiketa. 16 let. Level 3.

Až do teď to byl jen takový úvod, hlavní bod programu bude další.

„Tato dívka pracovala jako úřednice heraldiky na hradě hraběte Lesseu. Byla na váženého pana hraběte Lesseu drzá, a tak z ní udělali otrokyni. Tělo má tak nějak dětinské, ale její průsvitná nádherná tvář jako led je něco, na co je třeba se v budoucnu těšit. Techniky má prosté, jenom Heraldika a Jmenování, ale samozřejmě umí číst a psát dopisy a vyniká ve vyplňování dokumentů, takže by ti měla být nápomocná, pane kupče. Je trochu levnější, za 30 zlatých.”

Tato dívka, co vypadala, jako že se vzdala života, byl důvod, proč jsem obzvláště přišel do této firmy. Přemýšlel jsem, že těm dívkám s technikou Mísení, které polapili ztracení loupežníci, změním jméno a pak je nechám se skrýt v jiných městech.

Byla to celkem kráska, přesně jak ji obchodník chválil. Byla dost nádherná na to, aby se dala srovnávat s Arisou a Miou, ačkoli to byla trochu jiná krása než u nich. Měla malá prsa, ale byly přinejmenším košíček A. Vlasy měla bledě zlaté. Její malé rty a laxní ledově modré oči jenom podtrhávaly její mdlost. Jmenovala se Tifaliza. 15 let. Level 5. Titul měla [Orieldova otrokyně], ale také měla skryté tituly jako [Povrchní zdvořilost], [Neomalenec].

Při pohledu na ty tituly jsem měl pocit, že bych měl najít nějakého jiného člověka s technikou Jmenování.

„Tato dívka je uživatelka kouzel. Také pracovala na hradě hraběte Lesseu, ale také pochybila, a proto z ní udělali otrokyni.”

„Hm, musí být drahá, když dokáže použít Životní magii, ne?”

„Ne, stojí jen 50 zlatých.”

„Hm, kolikrát za sebou dokáže magii použít?”

„Slyšel jsem, že zhruba dvakrát.”

Tato dívka byla akorát v levelu 2, i když dokázala použít Životní magii. Pravděpodobně ji získala darem. Ačkoli v porovnání s ostatními dívkami nevypadala tak dobře, byla dost rozkošná, aby si zasloužila pochvalu. Bylo jí 16 let a měla tmavě hnědé oči a rudé vlasy. Jmenovala se Nell. Byla zhruba stejně vysoká jako já, prsa měla asi stejně velká jako Lulu. Měl jsem pocit, že pas měla trochu úzký.

„Koupím tu úřednici heraldiky a uživatelku kouzel za 30 zlatých. Padlé šlechtičny mají sice pěkné vzezření a dobrý rodokmen, ale nepotřebuju je, pokud je třeba, aby se o ně někdo staral.”

Ty dvě dívky měly tržní hodnotu 48 zlatých, takže jsem to usmlouval na trochu méně, ale obchodník s otroky s tím prostě jen tak souhlasil. Poté přišel člověk s technikou Úmluva a pak byl obchod hotový. Potvrdil jsem si, že se tituly dívek změnily na [Kurovy otrokyně].

Když jsem odcházel, prošel jsem kolem otrokyně a měl jsem pocit, že mě obchodník s otroky obral. Ta otrokyně měla techniku Jmenování a stála jenom 2 zlaté.

I když jsem věděl, že tu byli tři otroci s technikou Jmenování, měl jsem pocit, že jsem selhal.

Naopak jelikož ostatní otroci, co uměli používat Životní magii, neměli nijak zvlášť odlišnou cenu než Nell, cenu u mágů pravděpodobně určovali na základě jejich schopnosti a ne vzhledu.

„Takže pane Kuro, kdykoli budeš znovu potřebovat otroky, přijď do naší firmy.”

„Jo, když na to přijde, tohle bude první místo, kam zamířím,” odpověděl jsem úslužně tomu obchodníkovi s otroky, co si mnul ruce. A pak jsem se vrátil kočárem, co přistavili před firmu, do hostince.




Když jsme vešli do hostinského pokoje, vytáhl jsem jednodílný oděv a sandály a položil je na postel. Když jsem zaslechl šustění oblečení, ohlédl jsem se.

Proč si sundáváte oblečení?

No, dobrá. Už jsem ty dívky stejně viděl nahé ve firmě toho obchodníka. Byly dostatečně čisté, že nebylo třeba je mýt Životní magií.

„Převlečte se. Za chvíli z tohoto hostince odejdeme.”

„Rozumím.”

„Dobře.”

Nemohl jsem úplně přesně zírat na dívky, co se převlékaly, a tak jsem napsal dopis, že jsem hostinec opustil, a položil ho na stůl. Za pokoj už jsem samozřejmě zaplatil předem.

Ty dvě, co se převlékly, jsem pomocí Teleportace mezi štafetovými body vzal do sklepení Břečťanové vily. Ty štafetové body jsem si nainstaloval, když jsem šel do královského hlavního města. Byly mezi sebou vzdálené 300 km. Teleportační bod jsem také samozřejmě nainstaloval nedaleko královského hlavního města.

V královském hlavním městě nedošlo k žádnému převratu. Nevěděl jsem, jestli to bylo tím, že jsem tomu zabránil, nebo jestli bylo jen nepodloženým strachem, že v královském hlavním městě dojde k převratu. Jen pro jistotu jsem si v celém městě vyhledal místa s Ďábelskou drogou, ale byly ve skladu léčiv normálního vojenského zázemí. Možná to bylo jen jejich vybavení.

Hlášení od místokrále a gildmistrové sem měla dorazit, takže nebylo třeba, abych se do toho naschvál motal.




„Teleportační magie... Bez zaříkávání... Pane, jsi hrdina z říše Saga?”

„Ne. Zakazuju vám někde zmiňovat, že dokážu použít magii bez zaříkávání. To je rozkaz.”

Poté, co souhlasily, jsem jim sejmul Obojky podřízenosti. Měly je, jelikož se braly jako zločinecké otrokyně.

„Ech? Jak jsi to sejmul?”

„Jak, dokonce i mágové vysokého řádu musí vykonat rituál, aby je bez klíče sejmuli...”

Ty dvě to překvapilo a já je vzal do obývacího pokoje.

„Pane Kuro, vítej zpět. Toto jsou ty patřičné lidské zdroje?”

„Správně.”

„Pane Kuro, vítej zpět.”

„Porino, svolej na dvůr všechny kromě těch pěti lidí s technikou Mísení. Leriril, zkontroluj, jestli v domě zůstala ještě nějaká dívka.”

Zainstruoval jsem Porinu, zatímco jsem od ní přijal čaj. Rozkázal jsem těm dvěma otrokyním, aby tu zůstaly a daly si čaj, a já mezitím šel na dvůr.




„Průzkumníci, shromážděte se. Budete je v labyrintu udržovat v bezpečí,” ohlásil jsem a pak jsem se spolu se 47 ozbrojenými průzkumníky teleportoval do labyrintu. Samozřejmě jsem držel dlouhou hůl a dokonce použil falešné zaříkávání.

„Tady je první oblast. Netvoři se tu objevují jen zřídka, ale žádám vás, abyste je doprovodili odtud až k velkému schodišti ke vstupu do labyrintu. Člověk úplně vpředu bude mít na starosti velení doprovodu.”

„Rozkaz, sire, pane Kuro. Řeknu jim, že jsme utekli ztraceným loupežníkům.”

Poslední dva dny jsem jim nedovolil se koupat, aby to tvrzení působilo věrohodně. Vybavení bylo něco, co jsem vzal ztraceným loupežníkům. V porovnání s mravenčím brněním a kostěným brněním to bylo relativně dobré. Velitelce jsem výměnou za tu otravnou práci, o kterou jsem ji požádal, dal stříbrný magický meč z mravenčího křídla. Jako základ jsem na tu zbraň použil mravenčí kost a když jsem to vyrobil dle receptu, vznikl z toho průhledný stříbrný meč. V porovnání s normálním železným mečem byl o něco křehčí, ale byla to ostrá magická zbraň, co uměla pěkně sekat.

Recept byl napsaný v Trazayuyových dokumentech a zdálo se, že to byl v Labyrintovém městě relativně běžný magický meč. Měl cenu zhruba 30 zlatých. Vyrobil jsem ho jako Nanashi, takže kolonka výrobce byla prázdná jako u odlévaných magických mečů.

Výroba vyšla levněji než u odlévaných magických mečů, ale jelikož bylo celkem pracné ho vyrobit, pravděpodobně už ho znovu nevyrobím. Tedy pokud by nešlo o něčí žádost.

Dále jsem těch 87 nosičů batožiny rozdělil do dvou skupin a pak jsem se s nimi teleportoval.

A naposledy jsem se teleportoval s 23 otroky, jejichž pánové jsou stále naživu. Rozdělil jsem je na skupiny po pěti a jednoho z nich vždycky určil za strážce. A pak unikli z labyrintu.

Každému člověku, co takto unikl z labyrintu, jsem dal pět velkých měďáků. Tedy dost na okamžité živobytí. Měl jsem pocit, že to nebylo dost, ale jelikož Porina řekla, že jsem jim dal až příliš, víc jsem jim nedal.

Takže když teď pominu těch pět lidí s technikou Mísení, v Břečťanové vile zůstali 3 průzkumníci a 55 otroků.

Zbývající otroci neměli pána, takže mě požádali, abych se jejich pánem stal já. Přemýšlel jsem, že bych propustil ty, u kterých se zdálo, že by díky svým dělnickým technikám mohli žít nezávisle, zatímco zbytek bych propustil, až bych jim našel práci.

Průzkumníci, co tu zůstali, byly šlechtické dívky z cizího království. Neměl jsem na výběr a musel jsem je tu nechat, neboť brečely a říkaly, že bude lepší, když zemřou, než aby snášely ty zkazky, že unikly ztraceným loupežníkům.

Takže teď asi pokročím k další fázi.

-----------------------------------------------

~ A máme tu pěknou kulaťoučkou kapitolku! ~

~ Satou si to pěkně rozfázoval a vytrvale postupuje dle harmonogramu. Takové schopnosti plánování bych chtěla mít taky... A ještě přitom vypadat tak nonšalantně. Extra kapitoly z pohledu jiných lidí budou v této knize obzvláště šťavnaté. ~

 

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>