ICDS - kapitola 198

Kapitola 198 – Druhé kolo (1)

Zaječí uši, psí uši, vlčí uši, kočičí uši, medvědí uši. S pěti zvířecími dětmi a dvěma roztomilými dívkami v domě matka zaječela radostí.

„Odkud se vzalo tolik dětí?! Ty jsou tvoje?”

„Je mi jenom 21, mami!”

„Zvířecí ouška, jak roztomilé! Přijde mi to tak realistické!”

„Pusťte mě!”

„Jsou skutečné, mami. Nesnaž se za ně tahat!”

Poté, co jsem se vrátil, jsem se nejprve ohlásil gildě a Lorettě. Jelikož jsem z kobky přivedl i Rena a Lebuik, dům byl plný. Matka vesele odešla vařit pro hosty, zatímco Yua jí šla pomoct.

Naopak Ren deprimovaně seděl v mém pokoji. Musel jsem zůstat a promluvit si s ním a nemohl jsem se najíst.

„Promiň, Korunní princi... Když jsem viděl, že nepřítel vzal otcovo tělo, měl jsem pocit, jako kdyby mi krev tekla obráceně. Měl jsem důvěřovat tvému plánu, Korunní princi. Nemám žádné výmluvy.”

„Správně, nemáš.”

„Nováčku!”

„Tohle jsem ti už předtím řekl, ne? Válečník musí zachovat chladnou hlavu. Nemyslel jsem si, že se na nepřítele světa vrhneš bez plánu.”

„To, Kang Shine... nemáš právo. Do chladné hlavy... máš daleko. To jen, že máš drtivé schopnosti... takže žádný problém.”

Když jsem Rena káral, zničehonic se tam objevila Daisy a vyvrátila, co jsem řekl. Chtěl jsem na to něco říct, ale když jsem viděl, co měla Daisy v rukách, ztratil jsem řeč.

V jedné ruce měla plechovku piva a v druhé tlustý párek. Vzpomínal jsem si, že jsem ten párek už předtím viděl. Když děti spatřily, že Ren a Lebuik byli v bezpečí, posadily se kolem stolu v obýváku a jedly s matkou, Yuou a otcem. Vzpomněl jsem si, že než jsem šel do svého pokoje, překvapilo mě, jak byly adaptabilní. Pokud jsem si to dobře pamatoval, ty párky byly na stole. Párek, co měla Daisy v ruce, nepochybně pocházel odtamtud.

„Kang Shine, tvoje matka... mi dala párek. Otec... dal pivo.”

„No, jsem rád, že ses s mým otcem sblíž... Co tu děláš?!” zakřičel jsem šokovaně.

Co Daisy dělala na Zemi?!

Pak mi odpověděla, jako kdybych byl hlupák: „Kang Shine, použil jsi Návrat... i se mnou. Jen stěží jsem dala... Aikana do inventáře.”

„P-promiň...”

„Tohle místo se mi líbí. Nic nedělám... a dostanu jídlo.”

„A-aha... To je dobře...”

Vypadala jako studentka na druhém stupni, takže bylo tak nějak divné vidět ji pít pivo. Ačkoli jsem jí chtěl něco říct, držel jsem to v sobě.

Znovu jsem se podíval na Rena a promluvil jsem: „Rene, je na čase. Druhé kolo fáze mlácení!”

„N-ne!”

„I když říkáš ne, tělo se ti chvěje vzrušením!”

„Chvěju se, protože jsem vystrašený! Přestaň říkat divné věci!”

„Co to je fáze mlácení, nováčku?”

„To je zvláštní trénink, do kterého Rena nutím.”

„T-trénink? Ne, pokud to je trénink, pak to udělám já! Ren je můj učedník!”

„Lebuik, ty jsi příliš měkká. A navíc mám pocit, že to u tebe skončí u nějakého jiného tréninku, takže ne.”

„Kuk!”

Lebuik se tvářila, jako kdyby chtěla říct „jak jsi to věděl?”, a o krok ustoupila. Jen jsem žertoval, ale tahle žena... jak děsivé. Ren na druhou stranu naklonil hlavu ke straně.

A s nevinností panice se zeptal: „Nějaký jiný trénink? Co to je? Lebuik je výtečná válečnice. Pokud se od ní můžu něco naučit, pak se to rád naučím. Prosím, pouč tohoto bláhovce.”

„R-r-r-r-r-rene. Pokud si to přeješ, tato Lebuik...”

Když jsem viděl, jak Lebuik slintala a jak si potahovala oblečení, pinkl jsem ji do čela a sestřelil ji. Pak jsem vytáhl křišťálový flakón s mocí světa. Pohledy všech se soustředily na kouli světla, co se vznášela uvnitř.

„Korunní princi, není to náhodou...?”

„Jo, moc tvého světa.”

„J-jak?”

„Jsem Pozemský hrdina. Aspoň tohle zvládnu.”

„Proč sis ji nevzal pro sebe?”

„Nebuď absurdní. Tahle moc patří světu Panan.”

„Korunní princi...!”

Ren zněl dojatě. Otravné bylo, že slzel. Zaklepal jsem na stůl, abych upoutal jeho pozornost, a pokračoval jsem: „Vysvětlím to. Chytil jsem moc světa ve flakónku od Elixíru. Zvláštní materiál toho flakónku zabraňuje, aby moc prosákla ven, ale nebude to trvat věčně. Jakmile se dostane ven, pravděpodobně se začne začleňovat do moci Země. Chceš, aby Země vstřebala moc světa Panan?”

„Ne... samozřejmě že ne.”

Široce jsem se usmál. Já jsem to téma samozřejmě nadnesl, abych tomu zabránil.

„Jako Hrdina Země mohu tuto moc bez vlastníka někomu udělit. Je mnohem snazší a časově méně náročnější přenést moc bez majitele než ji převádět z člověka na člověka. Ale čím víc času uplyne, tím bude tato moc slabší a pro mě bude těžší ji na někoho převést. Takže co s tím teď mám dělat?”

„Budeš ji muset co možná nejdřív převést na průzkumníka.”

„Správně. A náhodou mám přímo před sebou výtečného kandidáta.”

„Je tu i Lebuik.”

Zíral jsem na Lebuik, co na zemi spala se šťastným výrazem na tváři. Kvůli tomu jsem potřásl hlavou. Takhle řečeno jsem musel uznat její odvahu, že riskovala život, aby pomohla Renovi. A že se vrhla doprostřed bitvy, aby zastavila Rena, co pozbyl příčetnost.

Ačkoli se zdálo, že Ren o tom stále nevěděl, Lebuičino počínání vycházelo z její lásky k Renovi. Zdálo se, že v jednu chvíli se její loajalita proměnila na lásku. Nicméně pro Lebuik byl Ren mnohem důležitější než svět Panan. Ren na druhou stranu zůstal na světě Panan, i když se zdálo, že přišli o veškerou naději.

„Mezi tebou a Lebuik, si budu muset vybrat tebe, Rene.”

„Ale já jsem bláhový. Kvůli mně jsi trpěl jak ty, tak Lebuik. Korunní princi, když jsem tě sledoval, bezděky jsem si pomyslel, že nedokážu být jako ty. Kuhuk!”

Silně jsem ho pinkl do čela. Hlavu měl tak tvrdou, že mě prst mírně bolel. Zadržel jsem tu bolest a řekl jsem Renovi: „Už jsem řekl, že co jsi udělal, bylo bláhové. Ale... bylo to pochopitelné. Hm, no, byl to tvůj otec... Ehm. Každopádně jsi jiný než předtím, Rene, a vím, že dokážeš zesílit. Co se týká té tvé zbrklé povahy, dá se to napravit další fází mlácení.”

„Ale já—”

„Smýšlím o tobě tak dobře, protože se ti podařilo zachránit před peklem osm dětí a neztratit přitom naději. Jsi plný ducha a prahneš po bitvě. To je přesně to, co chci. Není to něco, co se dá naučit. Musíš se s tím narodit.”

„Korunní princi...”

„Ne nebudu brát jako odpověď. Stejně názor nezměním.”

„...Vážně se té fázi mlácení nemůžu vyhnout?”

„To tě trápilo tohle?!”

Dal jsem Renovi moc světa. Bylo to prosté. Otevřel jsem flakónek a strčil jsem ho Renovi do úst. A pak jsem to akorát pomocí své moci Hrdiny musel ustálit a povzbudit. V porovnání s dobou a úsilím, kterého bylo třeba, aby Hrdina převedl svou vlastní moc na někoho jiného, to bylo nesmírně snadné.

Poté, co Ren získal moc Hrdiny, promnul si břicho a promluvil: „Uu, motá se mi hlava. Cítím, že se tato moc neusadila. Je mi z toho téměř zle.”

„Jakmile si na to zvykneš, bude to lepší. Blahopřeju, že ses stal Hrdinou. Je to celkem nátlak, co?”

„Určitě splním své povinnosti.”

„No, děti jsou teď tady. Nějakou dobu se tam nevracej.”

„Ech?”

Všechno, co chtěl Ren ochránit, bylo na Zemi. Ačkoli jsem nemohl říct, že být na Zemi bylo bezpečné, přinejmenším jsem si byl jistý, že to bylo bezpečnější než na světě Panan, který ovládali El Patiz.

„Stejně sám nic nezmůžeš, Rene. Pokud zemřeš a oni tak znovu ukradnou moc světa, byla by to pohroma. Sami to tak řekli. Že potřebují čas, než se zrodí El Patiz, co bude moct pojmout moc Hrdiny. Jinými slovy jeden nakonec vznikne. Nejsem si jistý, jak se bez moci světa množí, ale takhle to řekli. Možná se sloučí nebo vyvinou nebo něco takového.”

„S-správně...”

„Vrátit se tam sám je prostě hloupé. Nebo co, měl jsi v plánu skrývat se v oceánu? Kdo ví, jestli se stále dokáží rozmnožovat?”

„To je... pravda.”

„Takže mi pomoz, Rene,” řekl jsem prostě. „Během 2 let se vypořádám s nebezpečím, kterému Země čelí. Potom chci zachránit jiné světy. Ludiin svět Luka, Daisin svět Sylon a tvůj svět Panan. Všechny.”

„Víš, co říkáš, Korunní princi?”

„Samozřejmě. Nepřemýšlel jsi o tom, že se budeš celý život skrývat, že ne? Potom by nemělo smysl mít moc Hrdiny.”

Renovi zrudla tvář. Vyskočil a zakřičel: „Nemožné! Víš, kolik světů to zničilo a kolik světů zrovna teď ničí?! Kdybys to věděl, neřekl bys něco takového!”

„Pokud se spojí silní průzkumníci, určitě to je možné. Lidé jako ty, Daisy a já. Tak mi pomoz, Rene. Pomoz mi ochránit Zemi. A já ti taky pomůžu,” mluvil jsem klidně, zatímco jsem se mu upřeně díval do očí.

Nebyl tu prostor na žerty. Chtěl jsem, aby mi Ren odpověděl ve vší vážnosti.

V té chvíli se Ren zatvářil podivně.

„Korunní princi. Tvoje... Tvoje gilda...”

„Copak jsem ti to neřekl? Revival. To znamená obrození.”

„Obrození...”

Ren spadl. Když jsem viděl ten náznak plamenů, co mu začaly planout v očích, usmál jsem se.

„Já... zkusím to. Přece jenom ti něco dlužím, Korunní princi.”

„Dobře. Vítej v Revivalu, Rene.”

Ren se přidal k mé gildě. Tak nějak jsem byl zvědavý, jak na to Lebuik zareaguje, ale rozhodl jsem se tu myšlenku dál nerozvíjet. Když jsme si s Renem potřásli rukou, Daisy, co tomu ze strany přihlížela, udeřila svou prázdnou plechovkou.

„Dlouhá, náročná cesta. Ale těším se na to.”

„Určitě zachráním i svět Sylon. A pak se staneš jeho Hrdinou. Připrav se na ten pocit stresu.”

„Pche, kdykoli to uvítám.”

S tím odešla z místnosti. Možná si akorát chtěla vyslechnout mou a Renovu konverzaci. Nebo si možná chtěla potvrdit mé odhodlání. Vstal jsem. Ren mě napodobil a také vstal.

Zeptal se: „E-ehm... Fáze mlácení začíná teď?”

„Ne,” odpověděl jsem bez obalu. „Nejprve mě nech vystoupat kobkou!”
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Název epizody není nijak zvlášť významný. Představil jsem tím začátek nového příběhu se zápletkou v jiné dimenzi než do teď. A také to představuje to, že Shin bude zase moct stoupat kobkou... och, a že znovu začne Renova fáze mlácení. Ups, to poslední jsem nakonec zdůraznil!

-----------------------------------------------

 ~ Prostě Shin sadista... a megaloman. Jak jinak ho označit po tom, co vyjevil svůj velkolepý cíl. Jako kdyby mu nestačilo zachránit jeden svět...  ~

<Předchozí>...<Následující>