ICDS - kapitola 196

Kapitola 196 – Absolutní duše (8)

„Tohle je ta nejhorší situace, co jsem si dokázal představit.”

„Dokonce ani já proti tomu nevyhraju. Jít zpět do kobky... navždy, než nebudeme moct... rozhodni se.”

Aikan se ve vzduchu honem zastavil. Daisy na mě upřeně zírala a tlačila na mě, abych se rozhodl. Nepochybně chtěla, abych opustil to jedno dítě, aby zbytek mohl uniknout.

Ale já jsem to nechtěl. Cena života nebylo něco, co jsem mohl propočítat. Navíc...

Odvrátil jsem pohled od Daisy a podíval se na Rena. Ten pohled upíral na Hrdinu světa Panan. V rukách svíral meč, třásly se mu. Co se týkalo Lebuik, z počátku se tvářila komplikovaně, ale když spatřila Rena, zaujala bojové postavení s odhodlaným výrazem na tváři.

Odměřeným hlasem řekla: „Než se mi hlava skutálí z ramen... Ren nesmí zemřít.”

„Nemluv nesmysly, Lebuik. Všichni musí přežít.”

„Jdu.”

Daisin strohý komentář následoval hned po tom Renově srdceryvném prohlášení. Okamžitě poté na zemi problýsklo světlo a část Aikanova těla se rozdrobila. Bylo to obrovské množství many.

„Čistá aura...?! Co to je za brutální sílu?!”

„Kuk, otcova síla je mimo naši představivost. Ale stejně prohrál proti intrikám, které dneska použili proti Korunnímu princi. Sakra...!”

„Daisy, Aikan je příliš velký terč! Přesuň děti Lotte na hřbet!”

„Ta aura, rychlá! Živé zvíře, více nebezpečí!”

[Jsem královna wyvernů Temné křídlo Lotte! Nepodceňuj mě, elfe!]

Lotte se rychle proměnila do své wyverní podoby, tlamou se chopila dětí a hodila si je na hřbet. Také jsem pomohl s přesouvání dětí.

„Daisy, otevři cestu svými nemrtvými. Musíme jít rovnou k oceánu! Rene, Lebuik, nasedněte na Lotte a chraňte děti!”

„A co ty, Korunní princi?!”

Já pozvedl své Chaotické kopí. Už teď ho obklopoval vír chaotických plamenů a Hrdinné aury.

„Já zastavím Hrdinu.”

„Pomocí Božské manifestace?”

Na Božskou manifestaci jsem samozřejmě nezapomněl. Ale teď na ni nebyl čas. Ačkoli se situace rozvinula jedním z nejhorších směrů, kterým mohla, nebyl to konec. A navíc jakmile pomocí Božské manifestace manifestuju Perutu...

Široce jsem se usmál.

„Taky se mě pokusí zabít. Když pomyslíš na to, proč sem přivedli svého šéfa, je to očividné.”

„Korunní princi, to říkáš, že budeš dělat návnadu?!”

„Och? Jsi teď chytřejší, Rene.”

Správně, měli spadeno na mě. Jinak by sem neposlali toho „posledního zbývajícího”. Moc Hrdiny se dala svěřit jen živému stvoření. Uvnitř Hrdinova těla musel být El Patiz, co jej ovládal.

„To je příliš nebezpečné.”

„Pokud máš lepší způsob, jak děti udržet v bezpečí, řekni mi.”

Žádný takový způsob samozřejmě neexistoval. Suše jsem se usmál na Daisy, co na mě ošklivě zahlížela.

„Neboj se, nezemřu, dokud nezachráním tvůj svět.”

„Výjimečný válečník musí mít... chladnou mysl... planoucí srdce. Ty jsi příliš horký... v obou případech. Jako válečník... druhořadý.”

„Znám své chyby. Na, vezmi si tohle. Je to Křišťálové doupě. S tímhle by děti měly být schopny v bezpečí zůstat pod vodou.”

„Nepřijmu to.”

V té chvíli se ze země znovu vzedmul nával světla. Tentokrát Aikan vytvořil bariéru světla v místě, kam se útok soustředil, ale zdálo se, že to dlouho nevydrží.

„Daisy, pospěš si!”

„...Uuu, ať už vyhraješ nebo prohraješ, praštím tě,” postěžovala si Daisy, co nedokázala vyhrát nad mou tvrdohlavostí, a vzala si Křišťálové doupě. Pak z inventáře povolala svou nemrtvou armádu.

„Otevřete cestu! Rovnou k oceánu!”

[Kuaaaaaaaa!]

[Kuaaaaaaaa!]

Zároveň s tím válečníci na zemi zařvali, což značilo začátek války.

„Vítej, Hrdino z jiného světa!”

„Uwaaaaaaaaak!”

„Kuaaaaaaaaa!”

Bez váhání jsem seskočil Aikanovi z hřbetu. Okamžitě jsem povolal Talarii a zrychlil, zatímco mé kopí neustále drtilo netvory, co mu stáli v cestě. Zároveň s tím jsem použil další Hermovu moc, Caduceus!

| Povolal jsi Caduceus. Posílilo to všechny fyzické schopnosti. Dva hadi otevřeli své oči. Můžeš použít moc jenom jednoho hada. |

Posledně jsem použil ničivou moc černého hada. Ale kdybych ho použil, když je můj protivník ve vyšším levelu než já, přineslo by to zničující výsledky. Ale i tak jsem si vybral černého hada.

Zatímco se mi černý had pomalu ovíjel kolem paže, zezadu se ozval hlas.

„Uwuuuuuk!”

„Kuk, Rene!”

Otočil jsem se a nevěřil jsem vlastním očím. Ren padal spolu se mnou. Samozřejmě spolu s Lebuik, co se mračila.

„Co to vy dva děláte?!”

„Slečna Ectradion je víc než dost na to, aby děti ochránila! Korunní princi, myslel sis, že si nevšimnu, že se nás snažíš udržet mimo nebezpečí?! Tohle je můj svět! Pokud na sebe vezmeš všechno to těžké břímě a nakonec zemřeš, nebudu moct dál žít jako válečník!”

„Reneeeeee!”

Tenhle... hlupák! Kvůli tomu jeho absurdnímu prohlášení jsem na něj téměř zakřičel, aby se přestal chovat jako dítě. Ale to pomyšlení mi z mysli vymazala zlatá aura, co ke mně letěla.

„Příště to zaměřím na tvé přátele.”

Ten mizera, věděl, že jsem se snažil být návnada! Zaskřípal jsem zuby a zahlížel jsem na El Patiz, co pohodlně mával svým dvousečným mečem. Nejenom že zabil Hrdinu a ukradl jeho moc, dokonce se bavil tím, že používal Hrdinovu moc, jako kdyby byla jeho vlastní! Nepřítel přede mnou nebyl válečník. Byl to doslova hmyz! Bohužel to byl hmyz s velkou mocí!

„Pouhý brouk se opovažuje zneuctít kdysi mocného válečníka! Uooooooch!”

Než Ren dopadl na zem, zařval a zabodl svůj dvousečný meč do země. V zemi se vytvořila puklina a balvany vystřelily nahoru, letěly k netvorům kolem nás. To byla Erupce! I když měl Ren na sobě Dullahanovo brnění, zapomněl jsem na to.

Pak si Ren sundal brnění a odhodil ho. Pod tím měl sadu Dvouhlavého obra! Správně, bez ohledu na to, kolik vrstev si člověk vzal, jako brnění se uznala jenom jedna vrstva. A tak si Ren oblékl sadu Dvouhlavého obra, co byla z kůže, a překryl to kovovou sadou Dullahana. S tím byla aktivní Dullahanova sada, ale když si ji sundal, aktivovala se sada Dvouhlavého obra! Jak chytré!

Muset si sundat brnění bylo mírně otravné, ale pro průzkumníka bez Sběratelových hodinek to bylo to nejlepší, co mohl udělat. Ale to v žádném případě nestačilo na to, aby tím porazil El Patiz. Také jsem honem sestoupil. Lebuik nás následovala.

„Nepřekážejte... mi!”

Ve vzduchu se ozval Daisin hlas. Nemrtví netvoři zaryčeli a použili své techniky a smetli létající netvory. Ačkoli to vypadalo, že armádě El Patiz na zemi bylo nepříjemně, bezpochyby se soustředili na nás. Kuk, znovu k nám letěla ta zatracená zlatá aura.

| Zranila tě aura mocné ligy. Toto zranění je obtížné vyléčit přirozeným léčením nebo obyčejnými lektvary. |

Ačkoli jsem se tomu útoku vyhnul, stejně jsem utržil újmu. Zaskřípal jsem zuby a jak jsem dopadl na zem, cirkuloval jsem Perutův okruh. Nepřítel se smál, nebyl tak daleko ode mě.

„Kang Shin/ Božská manifestace!”

„Proč na mě teď voláš, Rene...?”

Jelikož jsem se zcela soustředil na nepřítele, nepodíval jsem se po Renovi, co na mě zavolal. Ale neodpověděl. Mana ve vzduchu začala hořet. Počkat, nebylo tohle...?!

„Kuaaaaaang!”

Ren agresivně zařval. Kvůli tomu řevu plnému many i mě zvonilo v uších a nepřátelé se zapotáceli. Využil jsem té příležitosti a letmo jsem se podíval do dálky. Jakmile se nepřátelští vojáci střetli s mým pohledem, nespočet jich zkamenělo.

„Ha, celkem zbabělý tah od někoho, kdo se nazývá hrdinou!”

„Přestaň s těmi nesmysli a útoč!”

„Kuhaaaa!”

„Kuk, Rene!”

Ren vyrazil přes pole přede mnou. Kolem těla se mu vznášela zlatá aura, jako kdyby mu vyrašila zlatá hříva. Bezpochyby použil Božskou manifestaci. Pokud sólově pokořil 5. podlaží, rozhodně tu techniku měl.

„Malé koťátko, o tebe se dneska taky postarám! Svět Panan patří nám, El Patiz!”

„Kuaaang!”

Zdálo se, že Ren byl trochu divný. Ačkoli byl zvířecí, nikdy jenom neřval. Co jsi to povolal, Rene?! Navíc to množství many, co měl ve svém dvousečném meči, bylo dost mocné na to, aby mohla soupeřit s aurou Hrdiny.

„Pche, pouhé zvíře!”

Dvousečný meč, co držel El Patiz, se srazil s tím Renovým. Zdálo se, že El Patiz zaskočila Renova mocná síla, neboť mírně ustoupil vzad. Já jsem mezitím vyrazil vpřed. Lebuik se také vrhla vpřed, tvářila se tak přísně, jak jsem to ještě nikdy dřív neviděl.

„Nenechám Rena zemřít!”

„Huaaaaaaap!”

| Použil jsi Mrazivý řev! Všichni nepřátelé na bojišti zamrznou na místě. Všichni spojenci jsou dočasně ve stavu super-brnění a všechny jejich schopnosti se zvýší o 50%. Při boji s nepřáteli pod vlivem Mrazivého řevu se tvoje šance na kritický úder zdvojnásobí. |

Jakmile jsem použil Mrazivý řev, abych Renovi pomohl s útokem, všichni nepřátelé na bojišti zmrzli. Jelikož se jim během toho snížila odolnost, mnoho jich padlo za oběť moci mých Zlých očí a zkameněli. Ale na El Patiz v Hrdinově těle, nepřítele světa, to nemělo vliv. Snadno účinek Mrazivého řevu odrazil. Pak Ren zařval jako zvíře, jako kdyby ho ten můj řev stimuloval.

„Kuaaaaaang!”

| Aktivoval se Řev Zlatého lva! Všichni nepřátelé s odolností menší než řád SS dočasně omdlí! Všichni, co používají auru Zlatého lva, mají útočnou moc na jeden útok trojnásobnou! Všichni, co následují Zlatého lva, mají na jeden útok útočnou moc dvojnásobnou! |

Renův dvousečný meč v mžiku zazářil jasným světlem. A pak jím sekl dolů, jako kdyby chtěl rozseknout nebesa. Ale nepřítel světa si odfrkl a přijal ten útok svým dvousečným mečem. Země se chvěla, jako kdyby se měla rozdrobit, a Rena to odtlačilo vzad. Copak by neměl být ve stavu super-brnění?!

„Lebuik!”

„Neboj se!”

Lebuik zrychlila a zachytila Rena. Zatraceně, přímo se postavil útoku posílenému Mrazivým řevem a jedinečnou technikou. Jak velký netvor to byl?! Ne, spíš pokud to takhle bude dál pokračovat, bylo možné, že Ren a Lebuik přijdou o život.

„Živelná bouře!”

Ale to byla jedna věc a tohle druhá. Zatímco měl nepřítel na pilno s vykrýváním Renova dvousečného meče, já si připravil svůj plošný útok a vystřelil ho vpřed. V kombinaci Mrazivého řevu, Zlých očí a Živelné bouře armáda o dost prořídla. Nepřítel si uvědomil, co dělám, až když odstrčil Rena.

„Opovažuješ se zaútočit na mé podřízené jako podlá krysa!”

„Pokud jsem já krysa, pak ty jsi blecha! Na to, že jsi Hrdinovi ukradl tělo, se vážně musíš bát, když sis s sebou vzal celou armádu!”

„Kuaaaap!”

Vystřelil další strašlivou zlatou auru. Tomuto útoku se nedalo vyhnout obyčejnými pohyby. Použil jsem Božskou rychlost, abych se přesunul daleko odtud, a pak jsem vyrazil k El Patiz. Nemohl jsem dovolit, aby bojoval s Renem! A tak jsem mohl udělat jenom jednu věc...

V té chvíli mi Daisy poslala zprávu. Bylo to dokonalé načasování.

[Hotovo! Děti, pod vodou!]

[Takhle to zní, jako kdybys je utopila!]

V dálce jsem viděl, jak se Aikanovo velké tělo potápělo pod hladinu. Létající netvoři, co ještě před chvilkou agresivně útočili na Aikana, přišli o svůj cíl a začali útočit na jiné nemrtvé netvory ve vzduchu.

S tím jsem si vydechl úlevou. Dobře! Požadavek byl úspěšně splněn! Teď zbývalo jenom jedno, a to...!

Když jsem s touhle myšlenkou udělal krok vpřed, břicho mi probodl velký dvousečný meč. Před očima jsem měl zvířecího muže se zlatou lví hřívou. Cítil jsem jeho mocnou energii a viděl jeho záludné oči.

„Kuhuhu, měl jsem spadeno na chvíli, kdy jsi polevil v obezřetnosti. Nebyl jsi až příliš uvolněný, Hrdino? Přece jenom jsi naším cílem.”

„Kuk... Sakra, znova. Jak nepříjemné...!”

Když jsem ho viděl se srazit s Renem, měl jsem z toho jediný dojem, a to, že byl neuvěřitelně mocný. Což bylo z mé strany kritické pochybení. Ačkoli jsem byl stále pod vlivem Božské rychlosti, dohnal mě. Viděl jsem, jak mi HP rapidně klesá. Nakonec se znovu aktivoval Zpátečník. Tohle bylo poprvé, kdy jsem Zpátečníka použil tak často. Bylo to podruhé, co jsem přišel na tento svět. No vážně, práce Dimenzionálního žoldnéře byla na nic!

„Huhu, tentokrát se nemůžeš proměnit na mouchu, co, Hrdino?”

„Takže jsi to věděl.”

„To byl zvláštní El Patiz, víš? Může se mnou komunikovat. Poznej svého nepřítele i sám sebe a nemusíš se bát výsledku stovky bitev. Není to to nejzákladnější pravidlo?”

„Takže co teď?”

„Spi. Až se probudíš, ve svém nitru nebudeš mít nic než štěstí.”

El Patiz zkroutil meč. Zároveň s tím z dvousečného meče vylezlo nespočet brouků a snažilo se mi dostat do břicha. Zatraceně, ačkoli jsem to tak nějak čekal, nesnažil se mě tady oddělat! Než mi ti červi mohli proniknout do těla, naléhavě jsem zakřičel: „Caducee, aktivuj se!”

| Level tvého cíle je drtivě vyšší! Fyzická zranění cíle budou přepsána. Cíl momentálně podléhá korozi neznámé existence! Připrav se na korozi! |

Jak jsem zaslechl tu beznadějnou zprávu, usmál jsem se. Informační slečna se o mě vážně bála!

„S tímhle my, El Patiz, získáme moc dvou Hrdinů—”

Najednou se v tom svém šťastném prohlášení zasekl. Zároveň s tím Hrdinovo tělo bez síly padlo vzad, něco mě pálilo v hlavě... a přítomnost nepřítele světa naprosto zmizela.

| Porazil jsi nepřítele světa na světě Panan! Ale pokud si nepodrobíš všechna semínka, může se objevit další nepřítel! |

Ta zpráva, co se objevila, dokazovala, že nepřítel světa zmizel. A navíc ta koule světla, co se vznášela přede mnou, byla nepochybně moc Hrdiny.

Bojiště v mžiku utichlo a upřelo se na mě nespočet pohledů. Všechny jsem je ustál a promluvil jsem: „Přesně jak jsem plánoval.”
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Co se stalo?! To zjistíte v další kapitole! (Také to bude konec dlouhé části o světě Panan). Mějte na paměti, že nepřítel světa Panan byl zvláštní v tom, že převzal těla obyvatel. Od Démonického lorda se velmi liší. Kdyby byl protivníkem on, ani nemluvě o nějakém plánu, museli by zdrhat o holý život!

-----------------------------------------------

 ~ Jak to vypadalo beznadějně, tak to skončilo tak nějak šup šup. Autore, máš co vysvětlovat. ~

<Předchozí>...<Následující>