ICDS - kapitola 194

Kapitola 194 – Absolutní duše (6)

Ačkoli jsem to tak nějak čekal, jakmile jsme vyšli z lesa, nedostávalo se mi dechu. Kvůli tomu počtu přítomných netvorů jsem přemýšlel, jestli se tu shromáždili všichni netvoři na tomto světě. Nebylo to tak, že bych si myslel, že si naší přítomnosti nevšimli, ale tohle bylo až příliš. Bylo to, skoro jako kdyby... vyslali všechny El Patiz na tomto světě, aby nás ulovili.

Už jsem viděl nebe plné netvorů, ale ten počet netvorů, co zaplňoval planinu, bylo, jako kdyby se rozbila všechna podlaží kobky a netvoři se dostali ven. Zdálo se, že sebou trhla dokonce i Daisy, co velela armádě nemrtvých.

Pokud bychom se jimi pokusili prorazit jako předtím, nepochybně by nás pohltili, ještě než bychom překonali 100 metrů.

„Rene... Co budeme dělat?”

„Korunní princi, už bys to měl vědět. Můžeme se jimi akorát prorvat.”

Správně, nebyl jsem ďábel, co by děti opustil, když jsme se dostali už takhle daleko. A navíc i kdybychom ustoupili do lesa, nebylo to místo, kde by děti mohly bez Rena přežít. Oceán – místo, kam El Patiz nemohli. Museli jsme se tam dostat.

„Dobrá, tak poletíme.”

Nebylo třeba si všímat těch netvorů na zemi!

Nadechl jsem se a skočil jsem Lotte na hřbet spolu s Renem, dvěma zvířecími dětmi a jednou lidskou dívkou. Ostatní letěli na Daisině Ohnivém drakovi jménem Pookie. Netvoři na zemi proti nám vyrazili jako armáda mravenců a řvali. Ale to s námi nemělo co dělat.

„Poletíme rovnou k oceánu!”

„Dobře.”

Lotte zamávala křídly a vyrazila. Místo netvorů na zemi, co teď byli jako psi prohánějící slípky, zařvali létající netvoři a rozletěli se k nám. Většina jich okamžitě zkameněla a spadla. Netvoři na zemi, na které spadly balvany, zařvali. Tohle bylo vážně jako zabít dvě mouchy jednou ranou!

„Shine, jsi tak skvělý!”

„Díky, Elfo.”

Bez ohledu na to, jak se navzájem využívali jako štít nebo jak se k nám řítili z jiných úhlů, aby se vyhnuli mému pohledu, neměli na výběr a museli zkamenět, jakmile se ke mně přiblížili. Tedy pokud neměli odolnost vyšší než řád SS+. Pro mě už počet nic neznamenal.

„Lotte, plnou rychlostí vpřed!”

[Já vím, Hrdino!]

Lotte zrychlila a Pookie nás následoval. Všichni nepřátelé před námi se proměnili na kámen a nepřátele za námi a po stranách nejprve odstrčil Šílený tajfun a pak zkameněli. Od začátku planin na pobřeží to bylo 50 km a my už jsme uletěli 10 km.

[Hrdino, ze spodu se blíží útoky.]

„Naber trochu víc výšky! Lidi, pamatujte, pokud se budete cítit znaveně, použijte metodu manového dýchání!”

„Dobře!”

„Jo!”

Po chvilce se počet netvorů, co nezkameněl, zvýšil. V ústech jsem skousl Manový lektvar a máchl jsem kopím po obrovských létajících netvorech, co na nás litě útočili.

„Rene! Ochraň děti!”

[Tohle zvládnu!]

„Pookie, dech!”

[Guaaaang!]

Zdálo se, že i na Daisy, co nás následovala, zaútočili netvoři. Jak jsem útočil kopím, znovu jsem proti armádě netvorů použil moc svých Zlých očí.

„Uvidíme, jestli budete mít tolik energie, až se dostaneme k oceánu!”

[Kiaaaaaaaak!]

[Kyaaaaa! Sežer tohle!]

Lotte plamenně máchala křídly a vychrlila černé plameny. Spálila nepřátele před námi na popel. Pokud se byť jen na okamžik otevře cesta, vydám se po ní! S pomocí techniky Jízda jsme Lotte a já byli jako jedna entita a dávali jsme na odiv bezchybnou koordinaci. Stala se z nás jediná přesná střela, co proletěla vzduchem. Kvůli naší neuvěřitelné rychlosti museli Ren, Sharana a Ruyue pomoct a bránit dětem v pádu.

„Shine, podívej!” zaječela pak Elfa.

Podíval jsem se směrem, kterým ukazovala, zatímco jsem svým kopím probodl krk wyverna. Ve vzduchu byl obrovský tuňák. Ačkoli jsme byli daleko, jeho tlusté tělo a tvář byla až příliš jasná. Nevěřil jsem vlastním očím. Byl prostě až příliš velký!

„Co to je kruci za tuňáka? Proč ten tuňák létá?”

„Dobrý bože, to je strážce Aikan... Božské ochranné zvíře oceánského království Zenyt!”

„Tuňák...?”

„Myslel jsem si, že budou před El Patiz v bezpečí, ale když si pomyslím, že ovládli dokonce i Aikana...! Ku, zaměřili se na něj, když se objevil, aby chránil království?!”

„Je to tuňák! Víš, ryba?!”

Ren mluvil prodchnutý žalem, aniž by věnoval pozornost mým otázkám. Bez ohledu na to, jestli to byl tuňák nebo losos, sálala z něj strašlivá mana. Byli jsme od něj více než kilometr, ale kvůli té sálající maně jsem se mírně zachvěl po celém těle.

[Guaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!]

Obrovský tuňák ve vzduchu zařval a vrhl se k nám jako ďábel. Byl nesrovnatelně větší než Mocný bazilišek, co mi dal Zlé oči! Nebylo třeba ani říkat, že jsem ani nemohl doufat, že bych tu jeho manu dokázal ovlivnit svýma Zlýma očima. Pokud by do nás jednoduše narazil, bezpochyby by nás rozdrtil na padrť! Zdálo se, že i ostatní létající netvoři se tuňáka děsili, neboť se rozprchli.

V té chvíli Pookie předstoupil před Lotte. Daisy s uzardělou tváří vytáhla řetězový bič.

„Ta postava, líbí se mi.”

„Ale je to tuňák.”

„Nesmírně mocný. Hladké tělo. Chci to.”

„Ale je to... tuňák!”

Co to s těmi lidmi bylo?! Něco tady bylo špatně! Daisy vytáhla bič, jako kdyby v ní zaplála vášeň, a pak jím práskla, když se tuňák přiblížil.

„Trny! Rozkveťte!”

V mžiku se konec biče rozštípl a vytvořil tisíce nechutných chapadel, co švihly po tuňákovi. Z dálky to vypadalo jako medúza, co se přilípla ke své kořisti. Kvůli tomu odpudivému vzezření jsem se každopádně chtěl odvrátit.

„Vypadá to, že ses pokusila, aby to znělo skvěle, ale slova nemůžou změnit chapadla na trny!”

„Kuk, technika... se nedala změnit...”

Daisin hlas byl plný žalu, dokonce jsem s ní kvůli tomu soucítil. Vzhled měl samozřejmě jen málo co společného se sílou. Každý trn měl strašlivou úroveň many a když se dostal k tuňákovi, proplazil se mu rovnou do mozku.

Ren se otřásl a promluvil: „Přijde mi, jako kdybych sledoval mutanta El Patiz...”

„No, jsem si jistý, že se akorát snaží zničit mozek. Ale nebudu se dohadovat o tom, že to je nechutné.”

Proč musel být tento svět plný věcí jako brouci a chapadla? Naštěstí jsem byl jediný, kdo viděl tak krutou scénu. I když jsem přemýšlel o takových hloupostech, tuňák se k nám dál řítil. Zářil jasným světlem a spálil chapadla, co se mu tiskla k tělu. Ačkoli jeho zdrcující moc byla hodna toho, aby ho nazývali strážcem, pořád tu vznikalo víc chapadel, než kolik jich dokázal spálit. Úžasné!

„Mozek... otevři. Buďme kamarádi.”

[Guaaaaang!]

Daisy mu dala ten nejhorší možný návrh, zatímco k tomu přidala další techniku. Zdálo se, že se jí uši mírně napřímily, a poté se jí z volné ruky začala šířit černá mlha. Když se tuňák té mlhy dotkl, jeho vzdor začal pomalu polevovat. Měl jsem podezření, že to byla technika nezbytná k tomu, aby vytvořila nemrtvého.

[Guaaaaaaaaaa!]

„Uut... odolává. Kang Shine, pomoz.”

Tuňákův řev se zvučně rozléhal všemi směry. Pak znovu začalo útočit nespočet létajících netvorů, byli jako vojáci, co plnili rozkazy generála. Ale neútočili na nás, ale spíš na chapadla, co propojovala Daisy a tuňáka.

Nevadí vám, že vám rozkazuje tuňák?! Takhle jsem bědoval. Nicméně pokud bychom toho tuňáka dokázali přetáhnout na naši stranu, bylo by to lepší.

Materializoval jsem Peiku.

„Peiko, vrhni se do toho! Všechno spal!”

[To je přesně to, co ráda slyším!]

Daisy vystřelila nespočet chapadel; tuňák svázaný chapadly řval; a do toho se vrhlo mnoho netvorů, aby tuňáka osvobodili. Peika do té vřavy troufale skočila a vystřelila širé množství blesků. Nebe to téměř přebarvilo do zlata.

[Pojďte! Všechny vás uškvařím na škvarek!]

Peika byla mocná, ovšem také na to potřebovala širé množství many. Když se do boje přidala Peika, boj tuňáka s Daisy se začal klonit k Daisině vítězství. Ale já za to platil svou manou. Netrpělivě jsem čekal, až skončí prodleva u Manového lektvaru. Mezitím jsem si do úst vložil Manový lektvar nejvyššího řádu a ještě silněji jsem cirkuloval Perutův okruh, abych z okolí získal víc many.

Možná to bylo tím, že jsem se soustředil na Perutův okruh, ale byl jsem první, kdo si toho všiml.

„Ten tuňák něco dělá!”

„Otevřel tlamu. Zničte brouky, než něco udělá,” promluvila Daisy klidně a mávnutím ruky ze svého inventáře vypustila létající nemrtvé netvory. Ti letěli přímo vpřed a zaútočili obrovskému tuňákovi na hlavu. Ačkoli mu do těla pronikalo mnoho chapadel tlamou, nevěnoval tomu žádnou pozornost a otevřel tlamu ještě víc.

Daisy se zatvářila mírně zmateně.

„Tomu... se musím vyhnout. Podobná moc jako... manová vlna. Chapadla... trny to... ničí.”

„Ne, bude těžké utéct tomu z dosahu, takže mu předtím zničme mozek!”

„Duch gildmistra... skvělý.”

Po Daisině komentáři jsem se široce usmál a pak jsem na Lotte vyrazil k tuňákovi. Děti zaječely, ale zrovna teď jsem je nemohl držet.

„Držte se, děcka!”

„J-jo, Shine!”

„Jo!”

Pozvedl jsem své kopí do výšky a povolal Peiku a Sharanu. Sharanu jsem vlil do svého těla a Peiku do Chaotického kopí! A pak jsme s Lotte vystřelili k netvorům, co nám stáli v cestě. A to silou, která by zničila svět.

„Hněv větrného krále!”

Ta moc blesku a větru, co se mi začala shlukovat v těle, mě hnala vpřed. Lotte se tomu proudu přizpůsobila překvapivě přirozeně a letěla rychleji než blesk a volněji než vítr. Pokaždé, když to netvora před námi poslalo vzduchem, ta už tak těžko ovladatelná moc zintenzivnila. Ačkoli to bylo jenom málo, i v mém nitru se střádala mana!

Použil jsem Šílený tajfun a ovládal jsem ten divoký a turbulentní blesk a vítr v podobě víru. Pak jsem změnil směr a vrhl se k další skupině netvorů. Nebylo třeba se ničemu vyhýbat. Neexistoval žádný netvor, co by se mohl postavit mému kopí!

„Huaaaaaaaaaaap! Teď jsi na řadě ty!”

Ten útok se už dávno nabil na 150%. Pozvedl jsem kopí, co bylo zanořené v obrovském víru, a namířil jím na tuňákovu hlavu. V této chvíli už měl v tlamě shluklé viditelné částice many. Pokud to půjde, musel jsem to hned neutralizovat!

„Korunníííííí Princiiiii! Děti zemřouuuuu!”

„Pevně se držte!”

Dokonce ani já jsem nedokázal ovládat Lottinu rychlost! Soustředil jsem se pouze na to, abych tím vírem blesku a větru, co jsem měl v ruce, bodl tuňáka. Teď!

[Kuaaaaaang!!]

Neměl jsem šanci se střetnout s tím, o co se pokoušel, ať už to bylo cokoli, neboť se mu kopí zavrtalo do hlavy a způsobilo obrovskou explozi.

| Kritický úder! |

Vytáhl jsem mu kopí z hlavy, co měl promáčknutou jako kráter. Cítil jsem, jak pomalu zavíral tlamu. Samozřejmě. Jak mohl vystřelit manovou vlnu, když mu explodovala hlava?

Ach. Vážně jsem do toho vliv veškerou sílu svého těla. V popisu té techniky se psalo, že tu techniku nebudu moct 3 hodiny použít, ale to nebyla pravda. Nevěděl jsem, jestli jsem měl sílu použít jiné techniky. Byl jsem naprosto vyčerpaný.

V té chvíli se ke mně přiblížily stovky chapadel a zabořily se do místa, do kterého se zabodlo mé kopí. Vážně to bylo nechutné.

[Dobře, dostala jsem se k mozku.]

„Uek, nechutné.”

Zdálo se, že Daisy měla nesmírnou radost, neboť mi dokonce poslala zprávu s hlášením o svém úspěchu. Mezitím jsem cítil, jak se mu něco v mozku nepřirozeně nadmulo. Brzy se objevil obrovský červ. Na těle měl podivné hrboly a tlama vypadala jako vrták. Takže tohle byl El Patiz. Ani nebyl mrtvý.

„Musím ho zabít.”

„Korunní princi, vypadáš unaveně.”

„Tohle není—”

„Korunní princi!”

Než jsem mohl větu doříct, polekal mě Renův křik a otočil jsem se. Ale nedokázal jsem otočit tělem. Zdálo se, jako kdybych měl tělo připoutané na místě.

„Tohle jsem připravil speciálně pro tebe.”

Ozval se nepříjemný mužský hlas. Vycházel z jednoho dítěte na Lottině hřbetě, z Uruta.

„Nemyslel jsem si, že dokážu polapit dalšího Hrdinu. Víš, máme jenom dva jedince, co dokáží ovládnout Hrdinu... Je trochu škoda, že jsme přišli o Aikana, ale pokud výměnou za to získáme Hrdinu, stojí to za to. Ach, ať tě ani nenapadne použít své elementály. Dokud se tě dotýkám, můžu ti ublížit, jak jen se mi zamane.”

„U-uruto?!”

„Nepřibližuj se, Elfo! To není Uruto!”

„Kuk, Korunní princi, nedokážu ho odtrhnout! P-pokud použiju útočnou techniku, i tebe...!”

„Rene, jsem v pořádku, takže vezmi ostatní a jdi za Daisy! S tímhle se vypořádám sám!”

„Kuk... Rozumím!”

„Shine, Shin—!”

Elfa uprostřed toho výkřiku zavřela pusu. Nebo lépe řečeno, Ren se chopil jí a další lidské dívky. Zdálo se, že si Lotte všimla, co se dělo na jejím hřbetě, neboť sebou divoce házela.

[Pouhý lidský spratek si troufá zaútočit na Hrdinu!]

Ale Uruto už nebyl ve své lidské podobě. Nevěděl jsem, jak mě svazoval, ale k hrudi a údům jsem měl přilepené něco lepkavého.

„Nemůžeš uniknout. Manu i tělo bys měl mít zmrzlé. Nebudeš moct otevřít inventář, ani dveře do kobky. Vytvořili mě k tomuto účelu. Nebudeš moct uniknout, pokud tedy nejsi něco jako Manožrout. Teď otevři ústa. Staň se naším spojencem.”

Bylo to mocné pouto úplně jako kletba Démonického lorda, co na mě Shina vrhla na světě Luka. Ačkoli bych měl být schopen použít techniky, bylo obtížné tak udělat, aniž bych byl schopen pohnout tělem.

A ten El Patiz, co mě svazoval, se měl naprosto na pozoru před jediným člověkem, co by mě možná dokázal osvobodit, před Daisy. Jelikož věděl, že byla nekromant, předložil jí kořist v podobě Aikana. Věděl, že se Daisy pokusí na něj použít nekromantství, jen co ho porazí. Momentálně se Daisy naprosto soustředila na to, aby si Aikana přisvojila. Soustředila se na to tak moc, že si ani neuvědomila, v jakém jsem byl nebezpečí.

„Ale nevycítil jsem z tvého mozku žádnou manu...!”

„Jak jsem řekl, k tomuto účelu mě vytvořili. Skryl jsem se, abych mohl ulovit posledního průzkumníka, jen co budu mít šanci.”

Ten hlas už nepatřil člověku. Ten červ, co vyskočil z Aikanova mozku, se ke mně pomalu blížil.

„Takže tě nikdo neodhalí?!”

„Huhuhu, se svou manou dokážu napodobit kohokoli. Pokud nedokážeš číst myšlenky nebo přečíst mou duši, nebudeš schopen mě prohlédnout.”

„...Správně, ze začátku bylo vskutku obtížné tě přečíst.”

Ale to teď samozřejmě nebyla pravda. Ačkoli bylo trochu trapné to říct, měl jsem techniku Absolutní duše. Když přišlo na duše, mohl jsem se nazývat odborníkem.

„...?”

„Hra Nebeského boha.”

V dalším okamžiku jsem se klidně vznášel ve vzduchu... lidé ze Země by řekli, že jsem létal.

„Cože...?!”

[Guaaaaaaaaa!]

Uruto, co se proměnil na stvoření podobné slizu, a ten nepříjemně vyhlížející červ, co vypadal jako vznášející se žíla. Oba dva zneklidněně zakřičeli. A já jsem také zařval.

„Peiko, sežehni je!”

[Jasně!]

„Kuk, v tom případě sejmeme toho druhého...!”

[Pokud nejsi rychlejší než blesk, je konec!]

Jakmile se sliz pokusil přilepit Lotte k tělu, Peika seslala svůj blesk. Ten sliz, co napodoboval Uruta, se pak ve vzduchu vypařil. Zatímco ten druhý červ nevěděl, co má dělat, já se vrátil do své původní podoby a široce jsem se zašklebil.

„Zlosyni nemůžou umřít, dokud nevydají veškeré své informace, ne? Řekl jsi, že je ještě jeden takový jako ty?”

[Guaaaaang!]

Za 10 minut jsme znovu vyrazili k pobřeží. Tentokrát s novým kamarádem Aikanem a plnou rychlostí.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Shin mohl toho sliza El Patiz zničit mocí svých elementálů nebo se mu přinejmenším snadno vyhnout. Naschvál se choval, jako kdyby byl po použití Hněvu Větrného krále naprosto vyčerpaný, aby nepřítele vylákal.

-----------------------------------------------

 ~ Během pár odstavců jsme odhalili zradu a hned ji podchytili. Jaká rychlost! ~

<Předchozí>...<Následující>