ICDS - kapitola 199

Kapitola 199 – Druhé kolo (2)

Samozřejmě jsem nenapochodoval přímo do kobky. Musel jsem se setkat se členy gildy a důležitější bylo, že jsem musel uspořádat pohřeb pro Renova otce, jehož tělo jsem měl v inventáři. Když se Daisy doslechla, že jsem měl mrtvolu Hrdiny, slintala, ale nebylo možné, že bych ji nechal použít jako nemrtvého otce mého kamaráda. Ale stejně jsem jí slíbil, že jí jednoho dne seženu podobnou mrtvolu.

„Předchozí Hrdina... Silný, válečník...” mumlala Daisy s lítostí během kremace Renova otce. Bylo to mírně děsivé.

Jelikož na pohřbu musely být Lebuik a děti, nemohli jsme to uspořádat v Rezidenční oblasti v kobce nebo v rezortu. Nakonec jsme svolali všechny, co chtěli přijít, a uspořádali ten pohřeb na nedaleké hoře. Jelikož by bylo těžké to vysvětlovat, kdyby nás spatřil nějaký civilista, řekl jsem Hwayě, aby vrhla magii, co by lidem zabránila se k té hoře přiblížit. Hwayě jsem přirozeně jako první řekl o tom, co se stalo.

„Nemyslela jsem si, že porazíš nepřítele světa.”

„Měl jsem příznivé podmínky. To je celé.”

Hwaya se mírně usmála. „Hořím zvědavostí. Kdo ví, možná nám to pomůže vypořádat se s nebezpečím, kterému čelí Země. Až budeme později sami, dopodrobna mi o tom řekni. Samozřejmě u pití.”

„Nebylo to nic zvláštního... ale dobře.”

Ačkoli se pohřbu nemuseli účastnit lidé, co neměli se světem Panan nic do činění, přišli všichni členové Revivalu. Částečně to bylo kvůli tomu, aby se setkali s Renem, co byl nejnovějším členem. Když členky gildy spatřily malé děti, všechny byly radostí bez sebe.

„Podívejte na ty zaječí ouška.”

„Třese se. Chci ji obejmout...”

„Tak roztomilé!”

Při té jejich zdrcující náklonnosti to děti samozřejmě vyděsilo a skryly se za Renem, Lebuik a mnou. Ačkoli došlo k malé nehodě, kdy ke mně Ina přiběhla a omylem téměř zmrazila Elfu, jinak šlo všechno hladce. Ren se mohl rozloučit se svým otcem, což mu určitě poslouží jako dobrý způsob, jak se utvrdit ve svém odhodlání.

Když se vrátím zpět k Ině, jelikož byla zhruba ve stejném věku jako děti ze světa Panan, došlo mezi nimi k malému konfliktu.

„Tati, kdo to je? Tati, ty patříš mě!”

„Nepatřím. A jsou to kamarádi ze světa Panan.”

„Tati? Shin je táta?”

„To je lež!”

„To je určitě lež! Nemají stejnou barvu vlasů!”

Jak Elfa zaslechla, jak mě Ina oslovila tati, nastražila své zaječí uši a zeptala se na to. A ostatní děti na Inu a na mě překvapeně zíraly. Ina nafoukla tváře a objala mě pažemi kolem krku.

„Já jsem tátova dcera!”

„J-jo... Ina je moje dcera.”

Když jsem to říkal, bylo mi trochu divně, ale neměl jsem žádnou jinou možnost. Nechtěl jsem vyprovokovat Inino trauma. Pohladil jsem Inu po vlasech, co se ke mně tiskla jako koala, a oznámil jsem ostatním, že jsem její otec. Když jsem viděl, jak děti překvapeně skákaly sem a tam a stříhaly ušima, chtělo se mi zemřít.

Poté pohřeb skončil. Přichytil jsem Daisy, jak se snažila dostat k popelu, ale podařilo se nám všechno uklidit. Poté nastal problém, kde budou Ren a děti přebývat. Jelikož všichni nemohli bydlet u mě doma, rozhodli jsme se, že si prostě koupíme dům nedaleko toho mého.

Když si Lebuik uvědomila, že Ren a osm dětí budou bydlet v domě sami, přišla za mnou s odhodlaným pohledem.

„Chci vstoupit do tvé gildy.”

„Chceš bydlet s Renem?”

„Huk!”

„Máš to napsané na čele!”

Ačkoli měla nečisté motivy, nebyl špatný nápad, aby v domě byla žena. Zvláště když Ren byl ohledně některých věcí tak necitlivý. A jak se říkalo, čím víc lidí, tím bylo veseleji. Navíc byla šikovným průzkumníkem První kobky, co byl na 69. podlaží. Po krátké diskuzi Lebuik vystoupila z gildy Démonická děvčata a přidala se k mé gildě.

Teprve pak jsem měl pocit, jako že jsem se o všechno postaral. Musel jsem rozmazlit Ludii a Inu, neboť jsem je nějakou dobu neviděl, ale to bylo celé.

„Takže jsi hned přišel stoupat kobkou?”

„Ano.”

Když si Loretta vyslechla mou krátkou odpověď, zatvářila se vážně. A pak řekla něco, co se vážně neshodovalo s jejím výrazem.

„Zaprvé ti blahopřeju, že jsi porazil nepřítele světa Panan. To je vskutku velké dosažení. Není to záležitost, co by se dala nedbale rozhlásit, ale přinejmenším administrátoři kobky o tom všichni ví. Zvláště star... Lord.”

„Díky. Takže... kdy mě pustíš?”

Po mé otázce Loretta zesílila sevření na mém zápěstí a pokračovala: „Ale Shine, musíš si dávat pozor. Všichni nepřátelé světa nejsou stejní. Nemysli si, že problémy Země se dají vyřešit stejně snadno jako ty na světě Panan.”

„Já vím. Než půjdu, hodinu s tebou zůstanu, Loretto. Šťastná?”

Byl to naprosto nelogický výrok, ale zdálo se, že to byla správná odpověď. Loretta okamžitě pustila mé zápěstí a zářivě se usmála. Odtáhla mě ke stolu, posadila se a poplácala místo vedle sebe.

„Tak si tady sedni a řekni mi o všem, co se stalo!”

„Jo, jo.”

„Ehehe, honem!”

A pak jsem musel čekat 3 hodiny, než jsem mohl jít na 59. podlaží. Jelikož jsem nakonec získal Požehnání Královny elfů, nebyl jsem nijak zvlášť nespokojený. Nic jiného divného jsem samozřejmě neudělal. Jo.

Když jsem se během 2 hodin prolomil 59. podlažím, na kterém bylo jen větší množství golemů, okamžitě jsem vstoupil na 9. podlaží Beyond. Každé podlaží Beyond bylo větší než to předchozí. Bez Manové detekce bylo prakticky nemožné pokračovat vpřed. Manová detekce bylo samozřejmě něco, co se člověk naučil, jen co poprvé vstoupil do Beyond.

„Kugyaaaaaa!”

„Člověče, pohleď na moc Ještěřího rytíře!”

„Jo, taky vás rád vidím.”

Po boji s otravnými nepřáteli jako Manožrout a El Patiz jsem při pohledu na Temné krysí muže a Ještěří rytíře pociťoval útěchu. Když jsem v Beyond cítil takové věci, byl jsem v depresi, jako kdybych se někde vydal špatnou cestou. I kdyby se teď naráz objevily dvě stovky Lordů orků, měl jsem pocit, že bych se s nimi dokázal vypořádat, aniž bych hnul brvou.

| Pokořil jsi 9. podlaží Beyond. Získal jsi právo pokročit na 60. podlaží kobky. |

| Maximální hodnota tvého HP a MP vzrostla o 2%. Získal jsi 5 bonusových stavových bodů. |

| Techniky, co jsi během pokroku na 9. podlaží Beyond často používal, získaly EXP. |

| Provokace vysokého řádu se dostala do levelu 7! Samotná tvoje existence je provokace. Možná se naštvou dokonce i neživé předměty a zaútočí na tebe. |

| Hněv Větrného krále se dostal do levelu 3! Nárůst újmy na netvora vzrostlo o 15% a maximální zesílení vzrostlo na 200%. |

„Hu...”

Poté, co jsem Karmínovým řevem zdecimoval stovky Temných krysích mužů a Ještěřích rytířů, spokojeně jsem si povzdechl a zkontroloval jsem informační okno. Teď bylo na čase jít na 60. podlaží. A až porazím Pána podlaží, začnu s Renovou fází mlácení. Při pomyšlení na to, jak moc Ren vyroste, mi na tváři vykvetl úsměv.

V té chvíli mi někdo poslal zprávu. Ačkoli jsem sebou trhl a pomyslel jsem si, že Ren nějak přišel na to, co jsem si myslel, a napsal mi kvůli tomu zprávu, nebyl to Ren. Ta zpráva byla od osoby, u které jsem si ani nedokázal vzpomenout, kdy jsem si ji přidal do seznamu přátel.

[Hej, brnění je hotové.]

[Hned přijdu!]

Jakmile jsem spatřil Linovu zprávu, branou jsem odešel z Beyond a spěchal jsem do Rezidenční oblasti. Když jsem pokořoval 59. podlaží a 9. podlaží Beyond, měl jsem pocit, že na tom bylo něco špatně. Neměl jsem své brnění! Přemýšlel jsem, proč to tak bolelo, když mě zasáhli!

Když jsem dorazil do Elfí zahrady, místo do Lorettina srubu jako obvykle jsem se vyptal na cestu a zamířil do Linovy dílny. Co jiného čekat od dílny zástupce gildmistra. Ačkoli to vypadalo, že hyzdila přirozenou krásu Elfí zahrady, nikdo si toho nevšímal.

V Elfí zahradě všechno vypadalo přirozeně a Linova dílna byla jediná moderní budova, co to prostředí ničila. Komín, z kterého se valil černý dým, a nesmírná výheň, co byla cítit všude kolem budovy. Teprve když jsem spatřil Linovu dílnu, jsem si ho dokázal představit jako kováře.

„Och, přišel jsi sem rychle.”

Lin mě pozdravil ve volném, prodyšném oděvu a s cigaretou v puse. Vedle něj bylo nové brnění v podobě náramku, podobně jako Šupinové brnění Karmínového draka. Zajímavé bylo, že tohle bylo naprosto černé.

„Vyrobil jsem to z materiálu, co jsi mi přinesl. Jen proto, že pocházím z rodu rudých draků, neznamená, že všechno, co vyrobím, musí být rudé.”

„Ach, to dává smysl... No, díky, Line. Tolik jsi toho pro mě udělal.”

„Není to pro tebe. Ale pro gildmistrovou, tsk.”

Lin sklepal z cigarety popel a mumlal kletby. Ale zdálo se, že se spokojeně usmíval.

„Máš Lorettu rád?”

„Zmlkni a vezmi si to brnění. Díky mým výjimečným schopnostem to dopadlo lépe, než jaké jsou možnosti materiálu.”

Trefil jsem se do černého? Ale na to, aby to byla pravda, si až příliš volně zahrával i s jinými ženami... Možná to spíš než vášeň bylo něco jako úcta a obdiv. Ačkoli mi přišlo, že vnitřní záležitosti Elfí zahrady byly komplikované, jelikož to nebyla moje věc, prostě jsem si vzal černý náramek a prohlédl si ho.

| Čistě černá touha (legendární) |

| Odolnost – nezničitelné |

| Obrana – 7.500 |

| Omezení vybavení – pouze pro Kang Shina |

| Možnosti: všechny hodnoty +30. O 50% sníží újmu způsobenou všemi základními útoky. O 30% sníží újmu způsobenou všemi druhy útočných technik. Šance na utržení kritického úderu se zvýší o 50%, ale šance na uštědření kritického úderu vzroste o 200%. Při použití útoku typu výpadu se aktivuje Trn touhy. Při použití jakékoli útočné techniky se může použít Oběť. Když HP klesne pod 10%, jednou denně se aktivuje Žrout. |

| Trn touhy – Dá se aktivovat jednou denně během útoku typu výpadu. Z brnění vystřelí nespočet trnů a vstřebají HP zasažených nepřátel. Množství vstřebaného HP se rovná polovině utržené újmy. A tak oběť nakonec utrží o 50% větší újmu. |

| Oběť – Dá se použít s jakoukoli útočnou technikou. Přijme polovinu újmy techniky, ale zdvojnásobí účinek techniky. Újma obdržená prostřednictvím Oběti nemůže snížit HP pod 10%. |

| Žrout – Poté, co si zvolíš cíl, všechny provedené útoky vstřebají část HP oběti a obnoví tvé vlastní HP. Ale přehnané vstřebávání HP oběti může ve tvém těle způsobit mutace. Tyto změny se dají očistit svatou magií nejvyššího řádu nebo Elixírem. |

„Legendární?!”

„Co, i tvůj plášť jsem vylepšil na legendární. To ho nechceš?”

„Chci to! Hned mi to dej!”

Dvě vybavení legendárního řádu! Měl jsem pocit, že zrovna teď dokážu pokořit 100. podlaží kobky!

-----------------------------------------------

 ~ Trochu mi to zavání příslovím "Pýchy předchází pád". Teď mu to všechno tak vychází, že by bylo záhodno, aby si zase trochu natloukl... ~

<Předchozí>...<Následující>