KY - kapitola 81

Kapitola 81 – Získávání informací a zhodnocení

Ten elf se jmenoval Feuille.

Loren strávil skoro půl dne tím, že od něj získával informace, co potřeboval.

Zjistit jeho jméno bylo už tak těžké, ale Feuille byl mladý a někdy slova komolil nebo si tu a tam nedokázal na něco vzpomenout. Kvůli čemuž byly ty informace, co Loren získal, celkem vágní.

Ovšem Lapis jejich konverzaci poslouchala a urovnávala ty informace, takže když už se Feuille unavil mluvením a usnul na hřbetě osla, už měli většinu informací, co potřebovali.

Podle všeho byl Feuille z jedné elfské vesnice v Černém lese a bylo mu deset let.

Zatímco se svými kamarády pomáhal v lese sbírat ovoce a byliny, omylem se dostali příliš blízko k okraji lesa a bohužel narazili na špatně vyhlížející muže.

Ti muži se je pokusili polapit a vzít je s sebou, ale nebyli v tom nijak zvlášť šikovní. Půlku dětí zabili a zbytek nechali utéct.

Feuillea chytili jako jediného, protože zakopl a upadl.

Svázali mu ruce a nohy a zhruba den ho nesli, až ho dopravili do tábora. Tam ho hodili do truhly, kde ho našli Loren a Lapis.

Byl vyděšený, co se s ním stane, ale jelikož se uplakal ke spánku, nepamatoval si, že by něco viděl.

Loren nedokázal říct, jestli měl štěstí nebo smůlu. Ovšem protože byl v truhle v bezvědomí, nemrtví ho nenašli, a tak nepřišel o život. A tak Loren hádal, že neměl zase takovou smůlu.

„Vážně v tom nejsou žádné zajímavé informace,” řekla Lapis, zatímco se dívala na Feuillea, co během spánku objímal osla kolem krku. Ovšem pro samotnou oběť to byla záležitost života a smrti, a tak si Loren pomyslel, že nebylo relevantní, jestli ty informace byly zajímavé nebo ne.

Ale bezděky měl pocit, že by bylo nebezpečné, kdyby do lesa vjeli spolu s Feuilleem. Ale když o tom řekl Lapis, zmateně se na něj podívala.

„Proč by sis myslel, že budeme v nebezpečí?”

„Mohli by si myslet, že jsme s těmi lidmi, co zabili a unesli jejich děti.”

„Lidé, co dítě unesli, by ho nepřišli vrátit.”

„To je pravda, ale...”

Kdyby se o tom přemýšlelo v klidu, Lapis měla pravdu. Ale vždycky tu byla šance, že dojde k nedorozumění. A tak kdyby se elfové dozvěděli, že lidé měli v péči jedno z jejich pohřešovaných dětí, Lorena napadlo, že by mohli mít za to, že to udělali oni.

„Jsou to elfové, víš?”

„No, ta možnost tu je.”

Lapis chápala, že i kdyby je elfové nepodezírali, mohlo je napadnout, že jejich děti přivedli do vesnice kvůli odměně nebo kompenzaci. A z nějakého důvodu to vypadalo, že přivést dítě zpět jen tak z laskavosti nebylo možné.

„Mezi elfy je přece jenom spoustu podivínů.”

„Nemyslím si, že by to chtěli slyšet od démona.”

Lapis se kvůli Lorenově rýpavé poznámce urazila, ale nijak se s ním nedohadovala, protože to nebylo tak, že by neměla ponětí, o čem to mluvil.

Jak takhle pokračovali, na konci dne se dostali do města, co se nacházelo nejblíže Černému lesu.

„Vážně jsme neměli dost informací. Nečekala jsem, že je v tomto městě pobočka gildy dobrodruhů.”

Než si šli najít pokoje na noc, zašli do pobočky, co náhodou našli, a předali jim části a materiál z netvorů, na které narazili.

Když se Feuille probral, Loren a Lapis zrovna kuchali deset obrů, ale ještě předtím porazili celkem dost netvorů.

Měli toho celkem dost, takže se rozhodli se o to postarat, než vejdou do lesa.

„Vyrovnáváte tady i tohle?”

Když Loren položil ty krvavé a znepokojivě vyhlížející brašny na recepci, dívka za pultem si je vzala, aniž by jí zmizel úsměv ze rtů a zakroutila hlavou.

„Tady to akorát přebereme a zhodnotíme. Vydáváme certifikáty, takže prosím zajděte do jedné z kmenových gild a tam si vyberte peníze.”

„Aha.”

Bylo to mírně komplikované a nebyl si jistý, jestli jim gilda po návratu peníze dá, ale bylo nápomocné, že během celé jejich cesty s sebou nemuseli všechno nosit.

Kromě toho v této pobočce byl i bar jako v gildě v Kauffě, a tak Loren ukázal na Feuillea, co se za chůze rozhlížel všude kolem, a řekl Lapis: „Já se postarám o věci tady, takže mu jdi sehnat něco k jídlu. Pravděpodobně už nějakou dobu nejedl.”

Jelikož ho unesli, svázali a hodili do truhly, bylo těžké si myslet, že se k němu chovali slušně.

Propásnout jedno nebo dvě jídla bylo pro dítě celkem drsné, a tak když ji Loren ze starosti o Feuillea takhle požádal, Lapis přikývla a vzala ho k baru.

Ačkoli se to nazývalo barem, mělo to blíž k restauraci. A tak se s nimi rozloučil a doufal, že tam měli něco, co si mohlo dát i dítě jako Feuille. A když se otočil zpět k dívce za pultem, spatřil, že se na něj se zájmem dívala.

„Viděla jsi něco nového?” zeptal se Loren zlehka.

Dívka si poté uvědomila, že zírala na společníky jednoho svého zákazníka, a rozpačitě přikývla.

Loren přemýšlel, jestli v této oblasti neviděli tolik elfů. Ale pomyslel si, že by to bylo divné, když to město bylo hned vedle Černého lesa, v kterém žili elfové, co jednali s lidmi.

„Moje partnerka? Podle mého názoru by se se svým mládím a vzhledem mohla pravděpodobně stát čímkoli by chtěla. Nemusela by být kněžkou,” poukázal Loren ledabyle na něco, co dívku pravděpodobně neupoutalo. A jak si myslel, tentokrát zakroutila hlavou.

„Tvoje partnerka je opravdu velmi pěkná... ale prosím, odpusť mi mou nezdvořilost. Máš s sebou elfí dítě... takže jsem si nemohla pomoct a zírala jsem.”

Jak se se skloněnou hlavou omluvila, Loren pohodil hlavou na znamení toho, aby se tím netrápila. A přemýšlel, proč byl ten odhad, o kterém si myslel, že je špatný, vlastně správný. A tak pokračoval v konverzaci: „Tohle město je hned vedle Černého lesa, ne? Copak tu elfy nevidíte často?”

„Ano, až donedávna.”

Když Loren ta slova zaslechl, rozrušilo ho to.

Znamenalo to, že nebylo vzácností ve městě vidět elfy.

Ale už je nějakou dobu neviděli.

„Sem tam z lesa vždycky přišel elf, aby prodal věci, co nasbírali v lese, a taky nějaké to dřevěné zboží.”

„A už nějakou dobu přestali chodit?”

„To není celé. Lidi, co s nimi obchodovali, začalo trápit, že se neukázali, a tak si najali pár stráží a šli do lesa, ale...”

Dívka si přiložila ruku k ústům a pokynula Lorenovi, aby se nahnul blíž.

Loren se nahnul přes pult, odhadoval, že to nebylo něco, co by se dalo říct nahlas.

A dívka mu šeptem řekla: „Nikdo z nich se nevrátil. Je to jenom dva nebo tři dny a Černý les je celkem velký, takže možná ještě stále vyšetřují.”

Během celé té konverzace dívka neustala v práci.

Počítala množství netvořích částí, třídila materiál a zaznamenávala množství a hodnotu do dokumentu před sebou.

„Pokud se brzy nevrátí, budeme po nich muset vyhlásit pátrání, ale jsme jenom malá pobočka a nemáme moc peněz nazbyt, takže zvažujeme, že požádáme nedaleké pobočky, ať o tom rozhodnou.”

„To je celkem rušivá historka.”

„To souhlasím. A ani tu nejsou žádní spolehliví dobrodruzi. Je to tu malé, takže sem moc dobrodruhů nechodí. Bylo by nápomocné, kdyby se tam nějaký laskavý dobrodruh vypravil a zjistil, co se stalo.”

Loren se ztrápeně zasmál, zatímco se po něm dívka letmo podívala.

I když pominul Feuillea, Loren a Lapis byli sice malá družina, ale přinesli sem materiál z deseti obrů, takže bylo očividné, že byli celkem silní a zruční.

Ačkoli byli v měděném řádu, nebyl to počin, co by zvládli normální dobrodruhové měděného řádu.

Ta dívka možná doufala, že se šikovní dobrodruhové vypraví do Černého lesa a zjistí, co se děje. Ale Loren se nestaral o osobní ohodnocení, ovšem nechtěl pracovat zadarmo.

„Copak by se tam někdo nevydal, kdybyste vyvěsili zakázku?”

„Je těžké říct, kolik by měla být odměna, dokud se nevyjasní situace, takže...”

„Vyšetřování vyšetřovací zakázky. No, pokud budu mít náladu a odměna bude stát za to, možná budu mít zájem to přijmout. Ale mám partnerku. Přece jenom se nemůžu rozhodnout jen tak o samotě.”

„To je pravda. Dobrá, zhodnoceno. Tohle je tvůj certifikát.”

Dívka změnila téma, jako kdyby se ho na to akorát zkusila zeptat. Pak zaznamenala výsledek, podepsala se na znamení správnosti a předala ten dokument Lorenovi.

Loren jí poděkoval, vzal si to a zamířil k Lapis, ale dívka za ním řekla tichým hlasem: „Pokud se rozhodneš to přijmout, zařídím, že dostaneš něco navíc, víš?”

Když se Loren ohlédl přes rameno, dívka se usmála a ukázala na vývěsku se zakázkami.

Loren viděl, že na vývěsce žádná taková zakázka, o které se dívka zmínila, nebyla, ale zdálo se, že ji brzy vyvěsí.

„V tom případě se těším na spolupráci.”

Jak to řekl, odkráčel na místo, kde seděli Lapis a Feuille. Viděl, jak Feuille hltal dušenou směs, chléb a salát. Lapis se na Lorena dívala s úsměvem.

„Vítej zpět, Lorene. Tak co?”

Loren jí dal certifikát, co obdržel. Věděl, že to nebylo to, na co se Lapis ptala.

Lapis si certifikát beze slova vzala a projela očima, co tam bylo napsáno, a pak si to založila do kapsy.

„Takže co dalšího?” zeptala se Lapis. Chtěla něco jiného.

A tak si Loren vytáhl židli a posadil se a začal jí říkat o tom, co mu řekla ta recepční.
-----------------------------------------------

~ Tak problém nebude s elfy, ale s tím, co jim zabránilo vyjít z lesa... A když se řekne les, co se vám vybaví jako první? Mě tedy vlci. Případně medvědi. ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>