KY - kapitola 79

Kapitola 79 – Objev během pátrání

„Je na čase pobavit se prohledáváním stanů,” prohlásila Lapis vesele s úsměvem na tváři.

Ale Loren se na druhou stranu rozhlížel po tábořišti se znuděným výrazem na tváři.

Jelikož byla pořád noc, byla stále tma, ale jak se loupežníci snažili utéct před nemrtvými, co Shayna povolala, rozkopali táborové ohně a tím se oheň rozšířil. Takže tábořiště bylo celkem jasné.

Světlo plamenů odhalovalo strašlivý stav tábořiště.

Ale překvapivé bylo, že tu nebylo moc těl.

Bylo to proto, že většina se stala materiálem pro nemrtvé, co Shayna povolala. Nebo že je ti nemrtví pozřeli. Takže i když tu pořád byla všechna ta rozstříknutá krev, dalo se říct, že následky nevypadaly příliš špatně. Zvlášť když se uvážilo, k čemu tady došlo.

Co se týkalo nemrtvých, nemrtví rytíři hlídkovali kolem tábořiště. A psí zombie pobíhaly kolem a pátraly po přeživších a pracovaly na tom, aby se nikdo, kdo spatřil nebo spatří tuto strašlivou scénu, nedožil rozbřesku.

„Co s tímhle budeme dělat...”

Počet nemrtvých narostl dost na to, že by snadno mohli obklíčit vesnici nebo městečko a zničit ho.

Loren chápal, že toho bylo třeba, aby se vypořádali se stovkami loupežníků. Ale teď to bylo, jako kdyby je nahradila armáda nemrtvých. A co se týkalo hrozby, bylo to teď větší než předtím.

„Nebylo v plánu nechat je napáchat nějakou tu škodu a pak je rozehnat?”

„Tak nějak na mě zapůsobilo, že jsme mnohem schopnější, než jsem si myslela.”

(Neboj se, Lorene.)

Lorenovi se v hlavě ozval Shaynin hlas.

Lapis ji slyšet nemohla, ale Shayna zněla vesele. Snažila se jeho starosti rozehnat, jak nejlépe uměla.

(Ti, co jsem vytvořila, zmizí, jakmile nastane ráno.)

Shayna mu vysvětlila, že je přivolala proto, aby vyrovnala počty. A tak je nevytvořila řádně. Takže jakmile uplyne nějaký ten čas, znovu se promění na prach.

A tak nebylo třeba se trápit kvůli tomu, že by skupina nemrtvých netvorů zaútočila na město.

„Jsi si jistá, že zmizí, že...”

Loren nedokázal naprosto uvěřit, že horda nemrtvých, co zabila všechny ty loupežníky, zmizí, jen co vyjde slunce. Ale ani neměl jak se s nimi sám vypořádat.

„No, ale když zmizí, to nám přidělá celý nový problém.”

„Hm? Jaký problém?” zareagovala na jeho mumlání Lapis.

Loren jí řekl něco nového, co ho začalo trápit. „Shayna říká, že nemrtví zmizí, jakmile nastane ráno. A pokud ano, i kdybychom vysvětlili, co se tady stalo, nikdo nám neuvěří.”

„Hmm? O čem to mluvíš?”

Při vší té krvi, co tu všude bylo rozstříkaná, bylo očividné, že tu bylo zabito spoustu lidí. Ale Lorena napadlo, že bez nemrtvých bude nemožné vysvětlit, kdo to takto provedl.

Napadlo ho to, protože si myslel, že by měli gildě dobrodruhů nahlásit, že zničili velkou skupinu loupežníků. Ale když to Lapis zaslechla, podívala se na něj, jako kdyby neměla ponětí, o čem to mluví.

„Nemusíme to nahlásit gildě nebo národu? Zemřelo tolik lidí a taky bylo zničeno kurýrní město.”

„To je divné. Copak se asi stalo?”

Jak si Lapis hrála na hloupou, Loren se užuž chtěl zeptat, co to říkala, ale když si uvědomil, co si myslela, zavřel pusu.

Loren na Lapis dál zíral a přemýšlel, jestli to vážně hodlala udělat takhle. Ale ona zakroutila hlavou se zmateným výrazem na tváři a založila si paže na hrudi.

„Tohle je pohroma. Je jisté, že tu o život přišlo mnoho lidí. Ale nejsme si jistí, jak k tomu došlo. A i když bychom rádi zjistili, co se tu stalo, pospícháme. Vezměme si jenom věci, co mrtví nepotřebují, a vyšetřování nechme na jiné.”

„Takže takhle to budeme hrát?”

„Hmm? Nemám ponětí, o čem to mluvíš, Lorene.”

(Lorene, o čem to Lapis mluví?)

Zatímco se Loren dál mračil na Lapis, vysvětlil Shayně, co tím myslela.

Zdálo se, že měla v plánu předstírat, že s tou uplynulou událostí neměla co do činění.

Měla v plánu se chovat, jako že nevěděla nic o tom, proč na kurýrní město zaútočili, proč bylo nedaleko rozlehlé tábořiště a že ho naprosto zničili nemrtví.

(Vyjde to?)

„Nejsou tu žádní svědci nebo důkazy, takže...”

Loupežníci vyhladili všechny lidi v kurýrním městě a většina těl pravděpodobně shořela na popel spolu se zbytkem města.

A loupežníky, co to udělali, zabili nemrtví. A buď je použili jako materiál na další nemrtvé, anebo skončili v jejich žaludcích.

(To je pravda. Nejsou tu žádní svědci!)

„Takže pokud budeme držet jazyk za zuby, pravda zůstane pohřbená navěky... nebo mě chceš jen pro jistotu umlčet?”

„Neříkej něco tak děsivého, Lorene. Měli bychom si pospíšit, najít věci, co bychom si mohli vzít, a vypadnout odtud.”

To Lapis tady říkala děsivé věci.

Ale měla pravdu, a tak si Loren povzdechl a kráčel k Lapis, co na něj mávala, aby ji následoval.

Tábořiště loupežníků nebylo tak daleko od města, na které zaútočili.

Kurýrní město bylo místo, kde se zastavovali dobrodruhové a cestovatelé, aby si našli místo, kde strávit noc, takže sem mohl mířit kdokoli.

Co by cestovatel udělal, kdyby spatřil hořící město?

Nebyl by problém, kdyby se vrátil, kudy přišel. Ale kdyby to byl nějak zkušenější dobrodruh nebo kdyby se ten člověk rozhodl nasbírat pár informací, než zamíří zpět, zanedlouho by našel tábořiště loupežníků.

A pokud by ho našel, byl tu risk, že by je spatřil a že by se jich zeptal na vysvětlení.

A kdyby na to došlo, byli by ve slepé uličce.

To proto, že nemohli být upřímní a říct, že použili moc Krále Neživota, aby povolali nemrtvé a zabili všechny loupežníky.

Kdyby něco takového řekli, v gildě by se mohla objevit zakázka o vymýcení, s jejich jmény jako cíl.

Loren si myslel, že Lapis zvažovala něco takového. Ale ona pak řekla něco naprosto jiného: „Kdyby ostatní našli toto místo, měli bychom míň věci, co bychom si mohli vzít!”

„Mě přijdeš víc jako loupežník.”

„Co tím myslíš? Jen navrhuji, že bychom si měli nasbírat pár užitečných věcí z tábořiště lidí, co z nějakého záhadného důvodu zmizeli.”

Loren přemýšlel, jestli by člověk mohl být ještě hanebnější. Ale souhlasil, že by nebylo zábavné, kdyby někdo přišel a vzal jim něco, co mohlo být jejich.

Býval to majetek někoho, koho neznal. Navíc nebylo jak zjistit, čí to bylo, neboť to měli ve spárech loupežníci. A kromě toho už lidé z města byli z větší části mrtví, takže ani neměli jak jim to vrátit.

A tak si bezděky pomyslel, že použít to pro vlastní dobro nebyl tak špatný nápad.

„Jídlo a oblečení bude objemné, takže to tu necháme. Nejsem si jistá, jestli potřebuješ mladou ženu, ale i kdybys tu nějakou našel, nemůžeš si ji vzít s sebou, jasné?”

„Nevezmu.”

„To je dobře. Naším cílem jsou vzácné kovy a šperky a tak. Mince jsou také dobré, ale ne měďáky.”

„Něco takového by řekl loupežník, to víš?”

Loren a Lapis začali skopávat stany a prohrabávat se zavazadly v nich.

Na chod organizace, i když se jednalo o skupinu loupežníků, bylo třeba jídlo, oděv a jiné zboží. Ale všechno to bylo kradené.

Pro loupežníky to možná byl základ, ale pro Lorena a Lapis v jejich nynější situaci to nebylo dostatečně důležité.

„Pokud dělali nájezdy jen na vesnice a kurýrní města, máme malou šanci, že najdeme kovy.”

Vzácné kovy a šperky, co by se daly prodat za hodně, byly věci, co by si loupežníci rozhodně vzali. Ale vesničané a obyvatelé malých měst takové věci nepotřebovali, neboť se z toho nijak nenajedli. A tak je měli jen vzácně.

A kvůli tomu Loren odhadoval, že nic takového nenajdou. A jako kdyby na důkaz správnosti Lorenových slov toho ve stanech, co Lapis prošla, moc nenašli.

To se dalo čekat, neboť to byly věci, co ukradli od vesničanů a obyvatel malých měst, co neměli čas se nijak šňořit. Ale Lapis nedokázala skrýt své zklamání.

„Myslíš si, že tu budou nějaké mince?”

„Jo, trochu.”

Loren odhadoval, že i u mincí byla malá šance.

Ve vesnicích se používaly nanejvýš stříbrňáky a zlaťáky byly vzácné.

I šperky byly na nic.

Stříbrňáky se navíc používaly hlavně v kurýrních městech a obvykle tam nebyl dostatečně velký podnik, co by používal zlaťáky.

Na základě toho s největší pravděpodobností najdou jídlo a různorodé předměty, hlavně měďáky, a možná unesené lidi.

Kdyby našli nějaké lidi, bylo by to sužující, ale Loren odhadoval, že žádné nenajdou.

Tábor přece jenom zničili nemrtví.

Nemrtví, co Shayna povolala, rozpoznali Lorena a Lapis, takže na ně nezaútočili. Ale Loren si nemyslel, že by byli dost chytří, aby dokázali poznat rozdíl mezi loupežníkem a obětí.

„Jů. Tohle je plné měďáků, Lorene. Takové množství by se špatně neslo, že?”

Zdálo se, že Lapis našla, co hledala. Ale také se zdálo, že to Loren odhadoval správně.

Když si Loren myslel, že nebylo možné, aby si nabrala velké množství měďáků a odnesla si je zpět, k uším se mu donesl Lapisin překvapený hlas.

„Lorene! Pojď se podívat na tohle!”

„Co to je? Není možné, aby tu bylo něco, co by tě tak překvapilo.”

Šel k Lapis, co převrátila pár dalších stanů a co se probírala věcmi uvnitř. Ale když spatřil, na co ukazovala, ztuhl.

Byla to velká truhla.

Vypadalo to jako truhla, kam se dával oděv. Ale když ji Lapis otevřela, spatřil, že uvnitř bylo něco, co se oděvu ani nepodobalo.

Uvnitř opravdu bylo nějaké to oblečení, ale uprostřed ležel někdo v bezvědomí.

Hladké blonďaté vlasy mu sahaly k ramenům.

Bledě světlá pokožka s prostým zeleným oděvem.

Malé dítě, co vypadalo tak na deset.

A s tváří, podle které bylo těžké určit, jestli to byl chlapec nebo dívka. Nebylo překvapením, že loupežníci to dítě unesli.

Ale Lorena překvapilo, když spatřil, že to dítě mělo uši dlouhé a špičaté. Jako lučištnice z družiny stříbrného řádu, co znal.

„Elf?”

„Vypadá to tak. Tohle zase zavání problémy.”

Nemohli tu truhlu zavřít a předstírat, že nic neviděli. Ale pokud to dítě vezmou s sebou, měli pocit, že je to natáhne do další komplikované situace.

Jak Loren vzhlédl k nebi a přemýšlel, proč to tu dítě muselo být, Lapis se na něj podívala s ustaraným smíchem. Přemýšlela, co by měli dělat.

-----------------------------------------------

~ Ha ha, ale elfové by neměli být problémové entity, takže... opravdu na ně někdo narazí a ocitnou se na černé listině? ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>