ICDS - kapitola 197

Kapitola 197 – Absolutní duše (9)

| Porazil jsi nepřítele světa na světě Panan! Skutečně velké dosažení! Získal jsi 50 bonusových stavových bodů a 10 technických bodů! Momentální počet technických bodů: 18 |

| Získal jsi titul Hrdina zachránce! Lord začíná soustředit svou podporu na tebe. Nyní můžeš snížit vliv těch, co ignorují systém kobky! Kdykoli budeš bojovat s nepřáteli světa, tvé schopnosti se zvýší o 10%! |

| Všichni bohové o tebe mají velký zájem. Bohové, co mají spojitost s bitvami, strategiemi a odvahou, tě mají velmi v oblibě. |

| Získal jsi vstupenku do Akční kobky řádu SSS jménem Říše divů. Můžeš se tam vydat s členy své gildy! |

| Level všech technik +1! |

| Jelikož jsi zničil mocného nepřítele, Absolutní duše se dostala do levelu 3! Liga tvé duše je nyní vyšší, čímž ještě více zvyšuje tvou odolnost vůči všem fyzickým, magickým a duševním útokům! Zvyšuje se množství many, co vstřebáš fyzickými útoky a obranou! |

| Úspěšně jsi splnil požadavek. Za odměnu jsi získal 10 bonusových stavových bodů! Je velmi doporučováno se okamžitě vrátit. Toto místo je momentálně nesmírně nebezpečné! |

Poté, co jsem si s radostí vyslechl zprávy, co ke mně plynuly, jsem si dlouze povzdechl. Dokázal jsem splnit ten nejlepší možný scénář. I během chvíle, co jsem si připravil Caduceus, jsem se bál, že se tomu El Patiz nějak vyhne. Ale moje starosti byly plané. Všechno dokonale vyšlo.

I kdyby to nevyšlo tak, jak jsem měl v úmyslu, samozřejmě jsem si přinejmenším věřil, že mi El Patiz nesežere mozek. To kvůli Absolutní duši.

Když jsem přišel na svět Panan, přemýšlel jsem o tom, jak se ubránit před El Patiz. Červ, co sní člověku mozek a ovládne jeho tělo. Jak jen to bylo kruté?

Chtěl jsem techniku, co mi mozek ochrání před nečekanými pokoutnými útoky. Jelikož El Patiz ovládli dokonce i Hrdinu Pananu, věděl jsem, že mě před nimi neochrání moje totožnost Hrdiny. Zachránit svého kamaráda bylo důležité, ale ještě důležitější byl můj život. Absolutní duše. To byla technika, co jsem se tehdy v lese pokusil vytvořit.

Ale jak jsem tu techniku syntetizoval, měl jsem pocit, že tomu něco chybělo. Mistrovství těžkého brnění, Stráž duše a Protisíla smrti. Všechno to byly výtečné obranné techniky a já věděl, že mi výsledná technika dokonale ochrání mysl a tělo. Ale měl jsem pocit, že jsem potřeboval něco jiného. Ti zatracení červi přece jenom sežrali dokonce i Hrdinu. Nakonec jsem tu techniku syntetizoval až poté, co jsem získal Vstřebávání many.

Účinek Vstřebávání many byl prostý. Kdykoli jsem útočil zbraní na blízko nebo kdykoli na mě nepřítel zaútočil fyzickým či magickým útokem, vstřebal jsem manu nepřítele. Tedy kdykoli jsem se dostal do kontaktu s manou, část jsem jí vstřebal. A jak se level techniky zvyšoval, zvyšovalo se i množství, co jsem vstřebával. Jelikož se mi many neustále nedostávalo, byla to vskutku úžasná technika.

Soustředil jsem se na fakt, že tato technika mohla nepříteli ukrást manu. Lidé při narození obecně manu neměli a i kdyby měli, bylo to nesmírně malé množství. Ale ostatní rasy na tom byly jinak. Čím méně se lidem podobali, tím více měli many. Nebylo mylné říct, že El Patiz byli obrovský shluk many. Ze stejného důvodu se báli Manožrouta. Samotná existence Manožrouta ujídala El Patiz život.

Z toho důvodu jsem k té technice, co jsem chtěl vytvořit, přidal Vstřebávání many. A výslednou technikou byla Absolutní duše. Navýšilo to ligu duše, umožnilo mi to odolávat těm ve vyšším levelu. Dokonale to ochránilo mé tělo a duši.

| Tvá duše je kompletní a ryzí. Tak vznešená duše na tebe má vliv zevnitř i zvenčí. Ke všem tvým počinům se přidají pozitivní účinky. Tvé útoky jsou teď silnější a tvoje obrana vůči všem druhům fyzických, magických a duševních útoků se velmi zvýší. |

| Do tvého těla a mysli nemůže nic proniknout. Jsi imunní vůči všem duševním stavovým účinkům a nemá na tebe vliv žádná koroze, parazit, posednutí, kontrola a mutace. Jelikož tě nemohou ovlivnit kletby, nemůžeš se po smrti zrodit jako nemrtvý. |

| Tvá duše vstřebává manu, co se k tobě blíží, a brání jí tak v řádném fungování. To samé platí, když se přiblížíš k nepříteli. Fyzické útoky a fyzická a magická obrana vstřebává pevně dané množství many. |

| Kdykoli se level techniky zvýší, účinek techniky se také zvýší. |

Když jsem poprvé četl popis té techniky, skoro jsem omdlel z toho, jak byla dobrá. Brzy jsem začal vidět potenciál této techniky. Potenciál zničit nepřítele světa na světě Panan.

Okamžitě jsem začal spřádat intriky. Nejdřív jsem musel zajistit své bezpečí a pak bezpečí Rena, Lebuik a dětí. Musel jsem vymyslet způsob, jak bych El Patiz s Hrdinovou mocí přiměl proniknout do mého mozku.

Nejdřív jsem chtěl využít toho červa, co si hrál na Uruta. Naschvál jsem ho posadil Lotte na hřbet a předstíral jsem, že jsem vyčerpaný. A pak jsem v kritickém momentu použil Hru Nebeského boha a unikl jsem. Překvapilo mě, že tu byli dva červi, co mohli přijmout Hrdinovu moc, ale jelikož jsem dokázal jednoho z nich zničit, nezáleželo na tom. Jakmile tu byl jenom jeden červ, co mohl přijmout moc Hrdiny, musel mi čelit červ, co byl v Hrdinovi světa Panan.

Šance na úspěch mého plánu velmi vzrostla.

Poté jsem volně používal Hru Nebeského boha a decimoval jsem netvory. Byl to prostý psychologický trik. Od začátku jsem použil mocnou techniku, abych se před tím červem ochránil. A když jsem ukázal, že už jsem tu techniku nemohl dál použít, El Patiz polevil v ostražitosti. Jinými slovy jsem skryl potenciální existenci techniky jako Absolutní duše. A to pomocí Hry Nebeského boha.

A i kdybych nepoužil Hru Nebeského boha a použil něco jako svou fyzickou schopnost, abych se ubránil před tím prvním červem, El Patiz by možná byl obezřetnější. Ale tou Hrou Nebeského boha jsem v něm zanechal silný dojem a ukázal jsem, že už jsem tu schopnost nemohl dál používat. S tím si mysleli, že jsem neměl žádnou jinou metodu. Předpokládal jsem, že právě proto jednali bez váhání.

Ačkoli to bylo celkem prosté, ve vřavě bitvy bylo těžké zvážit něco takového. Lidi se snadno nechali oklamat fintami, zvlášť když to byla dvouvrstvá finta. Když jsem používal Hru Nebeského boha, choval jsem se hrdě. A když tato technika skončila, hrál jsem to tak, že to pro mě byla obtížná situace. A tak se na to nepřítel ještě víc nachytal.

Ačkoli se El Patiz nepokusil mi na místě sníst mozek, pořád to bylo v rámci mých očekávání. Nezáleželo na tom, jestli se pokusí nebo nepokusí pozřít můj mozek. Stačilo, když se dostal na dosah Caducea.

Poté, co jsem získal Absolutní duši, mě napadlo, že bych využil tu zpětnou reakci Caducea k vlastnímu užitku.

Caduceus bylo žezlo představující Herma. Kolem něj se ovíjeli dva hadi – jeden představoval smrt nebo epidemii a druhý léčbu a regeneraci. Ačkoli existovaly i jiné teorie, přinejmenším ti caducejští hadi, co jsem měl já, měli tyto významy.

Caduceus měl dvě schopnosti. První vycházela z černého hada. Jak bylo vidět, když jsem ho použil na světě Luka, měl ofenzivní použití. Když mi způsobil újmu někdo s nižším levelem nebo s nižší ligou, mohl jsem mu tu újmu naprosto vrátit. Pokud byly naše levely stejné, újma by prostě zmizela, jako kdyby k tomu nikdy nedošlo. Ale mělo to rovnocenně velkou chybu. Když se to použilo proti nepříteli, co byl silnější než já, újma způsobená nepříteli by se přenesla na mě.

Neboť nepřátelé, co byli silnější než já, měli obecně vyšší ligu, nebyl dobrý nápad proti nim použít černého hada. Na druhou stranu jsem vážně neměl důvod ho používat proti těm, co byli slabší než já. Přece jenom jsem měl spoustu způsobů, jak se vypořádat se slabými nepřáteli. A tak jsem to použil jen tehdy jednou proti Shině na světě Luka.

Ale tentokrát jsem tu chybu Caducea použil k vlastnímu užitku. Újma utržená nepřítelem v sobě zahrnovala i korozi mysli způsobenou El Patiz. Ačkoli jsem si nebyl 100% jistý, když jsem se na to zeptal informační slečny, potvrdila mi to. Ačkoli mi většinou neodpovídala, kdykoli jsem byl na misi Dimenzionálního žoldnéře, odpovídala rychle.

Moc Caducea každopádně silou přesunula újmu Hrdiny světa Panan na mě. Jelikož jsem byl naprosto imunní vůči korozím, mohl jsem El Patiz zničit, jen co by mi vnikl do mozku. Obával jsem se, že unikne, a tak jsem se dokonale připravil tím, že jsem použil Hněv Nebeského boha. Ale všechno dokonale vyšlo.

„Huu, kuk!”

Nejdřív jsem si z břicha vytáhl dvousečný meč. A pak jsem ho spolu s mrtvým tělem Hrdiny uložil do inventáře. Z břicha mi tryskala krev a já cítil, jak mi z těla ubývala síla. Jelikož jsem neměl jinou možnost, vytáhl jsem Elixír, co mi Ludia dala, a vypil ho. Okamžitě jsem se naprosto zotavil a ta zející rána na břiše se mi zatáhla, jako kdyby tam nikdy ani nebyla. A kromě toho byl Elixír nesmírně lahodný. Byl sladký a osvěžující, ale bylo těžké to popsat detailněji. Nikdy jsem neochutnal nic takového.

Pak jsem si uvědomil, že flakónek Elixíru měl velmi luxusní vzhled. Když jsem si to se zájmem prohlížel, někdo konečně promluvil.

„Co... Co se stalo?!”

„Zemřel!”

„Moc Hrdiny... Vzali nám moc Hrdiny! Poznám to! Vzali nám naše požehnání!”

„Je tu někdo další, kdo dokáže pojmout moc Hrdiny?”

„Ne, všichni jsou pryč. Musíme počkat, až se narodí další!”

„Nejdřív ho zabijte! Chopte se toho, co patří nám!”

Zdálo se, že konečně došli k nějakému závěru. Netvoři, lidé a zvířecí lidé, které El Patiz ovládal, na mě všichni zahlíželi. Ale já jsem v poklidu nacpal moc Hrdiny do křišťálového flakónku, co jsem měl v ruce, a uzavřel ho. Pak jsem se otočil a zakřičel.

„Rene, Lebuik! Tady jsme skončili. Pojďme zpět!”

„Ren omdlel!”

„Propleskni ho! Vrať se do kobky, než přijdou!”

„A co ty?!”

„Já?”

Za to, že jsem zničil nepřítele světa, se mi level všech technik zvýšil o 1. Návrat teď byl v levelu 9. Zatímco jsem mu přidal 16 technických bodů, odpověděl jsem: „Já se na Zemi vrátím s dětmi.”

| Dokonale jsi zvládl Návrat! Až desetkrát denně se můžeš teleportovat na dané lokace s devíti dalšími lidmi. Můžeš si nastavit až deset teleportačních lokací, ale nesmí být v jiných dimenzích. |

Dokonalé. Účinek techniky se prakticky zdvojnásobil! Usmál jsem se a vystřelil jsem do nebe. Poté, co jsem viděl, že Lebuik probrala Rena a vrátila se s ním do kobky, rozletěl jsem se k oceánu. Přitom jsem kosil netvory, co mi stáli v cestě.

„Zastavte ho! Získejte moc Hrdiny!”

„Znovu získejte prosperitu El Patiz!”

„Ať žije El Patiz!”

To byl ale kravál. Zatímco mnoho netvorů padlo k zemi jako balvany, mnoho to také jen mírně oslabilo a oni se pak dál řítili ke mně. Vážně byli zoufalí.

„Ukradl jsi nám naši naději!”

„Ty zlovolný Hrdino!”

„Překvapuje mě, že to říkáte, když uvážím, co jste provedli na tomto světě.”

„Budeš to moct říct, až tvůj svět přijde o svou moc?!”

„Samozřejmě. Vypadám jako hlupák? Karmínový řev na vás, vy červi!”

Přímo v tomto okamžiku jsem byl bezpochyby v samém středu světa! Svět se zbarvil karmínovými plameny. A v nich jsem akorát já mohl volně dýchat.

[Kuaaaaaaang!]

[Polapte ho!]

[Dostaňte ho, než vejde do kobky!]

[Oceán! Jde do oceánu!]

Karmínový řev mi získal víc času, než jsem čekal. Než El Patiz zjistili, jak skrz ty plameny prohlédnout, měl jsem hladinu oceánu přímo před sebou. Když jsem tu teď byl, nebylo třeba váhat.

[Ne!]

[Neeeeeeee!]

„Ano!”

Vnořil jsem se do vody. Talaria mi umožňovala volně manévrovat a já se potápěl hlouběji a hlouběji. Když jsem se ohlédl, netvoři, lidé a zvířecí lidé, co se po mě vrhli, aby mě zastavili, kašlali krev a rozplývali se. Ačkoli jsem k tomu byl tak nějak skeptický, vážně nesnášeli mořskou vodu.

Nechal jsem za sebou ty zoufalé výkřiky a hluboko v oceánu jsem našel Křišťálové doupě. S Aikanem, co seděl na mořském dně, to nebylo tak těžké najít. Křišťálové doupě stálo Aikanovi na hřbetě.

Daisy mě zahlédla a když si uvědomila, co jsem měl v křišťálovém flakónku, s omráčenou tváří mi poslala zprávu.

[Ty jsi to vážně... dokázal.]

[Promiň, ale nezamiluj se do mě.]

[Hlupáku.]

Přistál jsem Aikanovi na hřbetě a vstoupil jsem do Křišťálového doupěte. Děti mi se zamračenými tvářemi skočily do náruče. Zaječí dívka Elfa brečela, jako kdyby si slzami chtěla umýt tvář.

„Fňuuuk, myslela jsem si, že umřeš.”

„Shine, kde je Ren?”

„Kde je ta slečna rytířka?”

„Umřeli? Ren umřel? Béééééé!”

„Uklidněte se, děcka.”

Objal jsem je a uklidnil.

„Oba jsou naživu a v pořádku. Ačkoli... Ren je pravděpodobně trochu v depresi.”

Než Ren vstoupil do kobky, spatřil jsem jeho svěšené lví uši. Božská manifestace a Obří moc byly pravděpodobně jeho esa v rukávu, ale snadno ho porazili. Ačkoli byl mocný, jeho nepřítel nebyl ten typ, co mohl snadno porazit surovou fyzickou silou.

Takhle řečeno mě ta jeho síla stejně překvapila a cítil jsem v něm velký potenciál.

Ačkoli bude třeba napravit tu jeho přehnaně horlivou povahu, Ren měl talent a bude mnohem silnější. Také měl jasný cíl – ochránit děti a porazit El Patiz, co ovládali svět Panan.

Jeho vůle si zasluhovala respekt a já jsem měl příhodně moc Hrdiny, co neměla majitele. A nevadilo mi ji dát někomu, kdo mi pomůže, když to budu potřebovat. Tato moc patřila světu Panan. Nepochybně byla správná volba přesně to, o čem jsem přemýšlel, že udělám.

„A taky získám nového člena gildy!”

„Výraz, zlotřilý.”

Na Daisino mumlání jsem zareagoval úsměvem. Plačící děti se na Daisy a na mě zvědavě dívaly. Mávl jsem rukou na znamení toho, že to nic nebylo.

„Dobrá, pojďme ke mně domů. Tam se setkáme s Renem a Lebuik.”

„K tobě domů? Nemusíme být pod vodou?”

„Samozřejmě. Na chvilku odtud vypadneme.”

Doufám, že v den, kdy se vrátíte na tento svět, z vás budou výteční válečníci.

To jsem neslyšně zašeptal a použil jsem Návrat. Cílem byl můj dům na Zemi. Mise Dimenzionálního žoldnéře na světě Panan skončila.

-----------------------------------------------

 ~ Skoro mi tu chybí autorovo lamentování, jak kapitolu zase natáhl a jak si nemohl pomoct... Přišla mi neuvěřitelné dlouhá... Příště nový blok kapitol s pracovním názvem Druhé kolo. Ale druhé kolo čeho? ~

<Předchozí>...<Následující>