ICDS - kapitola 193

Kapitola 193 – Absolutní duše (5)

Když jsme porazili vzdušnou armádu a vnikli do dalšího lesa, abychom unikli pronásledování posil, Daisy si oddechla.

Jela na Ianě, Železném divočákovi. Nějak ho modifikovala, aby měl ocelové tělo, a jak při pohybu všechno demoloval, dokonce v něm problýskával blesk. Spíš než nemrtvý to byl futuristický kyborg.

Na člověka, co jel na divočákovi, co se rázně pohyboval, vypadala neuvěřitelně uvolněně. Zeptala se mě na otázku: „Otrava. Celý svět... ti brouci?”

„Ano. Před desítkami let se téměř všichni netvoři takhle proměnili... Korunní princi, kdo je tato oslňující kráska?!”

Místo mě odpověděl Ren, kterého očarovala Daisina postava. A druhou část mi pak s uzardělou tváří zašeptal do ucha. Pokud chceš něco říct potají, prostě mi pošli zprávu! To to děláš naschvál, aby si tě Daisy všimla?!

„Korunní princi, proč jsi u krásných žen tak oblíbený?!”

Zdálo se, že tohle bylo to, na co se chtěl ve skutečnosti zeptat. Ale copak tu nebyla jedna nádherná žena, co tě milovala?! Byla hned vedle tebe! Pomysli na to, kde Tyltyl a Mytyl našli svého modrého ptáčka!

Ach, když teď o tom přemýšlím, znamenalo to, že i můj modrý ptáček byl u mě doma. Nemohl jsem si pomoct, šokovalo mě, že dokonce i světoznámá pohádka poukazovala na to, že Yua byla můj modrý ptáček štěstí. Ale to bylo mimo mísu. Musel jsem Renovi něco říct.

„Rene, Daisy je členka mé gildy. Nejsme ve vztahu muže a ženy. Jsme jenom kamarádi.”

„To neříkej, Korunní princi. Který hlupák by přišel na zničený svět jen kvůli starosti o kamaráda?! Nevymlouvej se!”

„To mě nazýváš hlupákem? Copak jsem ti nepřišel na pomoc? To chceš zemřít?”

„Ach, m-máš pravdu. Nenazývám tě hlupákem. Ani nepochybuji o našem přátelství...”

Když jsem kolem své rukavice nakupil auru a vrhal jsem po Renovi ošklivým pohledem, zamával rukama na svou obranu. Přitom se potil. Když bojoval, byl statečný, ale nevěděl jsem, proč byl tak patetický, kdykoli jsme mluvili o něčem takovémhle.

„Korunní princ a já jsme oba muži, ale čisté přátelství mezi mužem a ženou je ještě těžší najít.”

„Jsi příliš staromódní...”

Ale jelikož jsem si kdysi myslel, že můj vztah s Hwayou a Ye-Eun bylo čisté přátelství, nemohl jsem to přímo popřít. Ačkoli jsem věřil, že existovalo čisté přátelství mezi členy opačného pohlaví, momentálně jsem se nemohl obtěžovat s Renem dohadovat. A tak jsem se prostě jen hořce usmál.

V té chvíli Daisin divočák zpomalil a Daisy nonšalantně promluvila: „Kang Shin mi slíbil. Že zachrání můj svět.”

„Jo, to jsem slíbil.”

„Když jsem se setkala s Kang Shinem, cítila jsem... sílu a naději. Odhodlala jsem se... znovu povstat. Nemůžu dopustit, aby tady zemřel. A tak jsem ho přišla zachránit.”

Mluvila o tom, proč mi přišla na pomoc! Bylo to více méně to, co jsem čekal. Ale důležitější bylo, hele! Jak ryzí a ucelený důvod! Přišlo mi to mnohem opravdičtější, než kdyby řekla, že mezi námi bylo nějaké hluboké přátelství, neboť jsme se tak dlouho neznali. Svým způsobem jsem z toho měl radost. Vyplázl jsem na Rena jazyk a pak jsem odpověděl Daisy: „Díky, Daisy. Zachránila jsi nás.”

„Pokořila jsem 13. podlaží Beyond, pak přišla sem. Proto jsem se zpozdila.”

„Neopozdila ses o tolik. Bylo to dokonalé načasování.”

„Jo... Také jsem získala dobrou zbraň.”

Daisy se spokojeným výrazem pozvedla stříbrný řetězový bič, co nevypadal tak odlišně od toho, co měla předtím. Pokud jsem si to dobře vybavoval, řekla, že to byla jedinečná metoda očarování z jejího světa nebo možná z její rasy. Bez ohledu na to, jaké zbraně měla, mohla spojit jejich funkce do jediné zbraně. Fungovalo to trochu jinak než Chaotické kopí, ale stejně to byla zbraň, co donekonečna rostla.

Ta zbraň, kterou očarovala svůj řetězový bič, byl samozřejmě Milion chapadel. Vážně jsem nechtěl vidět, jak Milion chapadel vypadal, a zdálo se, že Daisy si myslela to samé, neboť tu zbraň okamžitě použila jako materiál k zesílení svého řetězového biče.

„Jakou odměnu jsi získal, Korunní princi? Já jsem získal kápi epického řádu.”

„Neřeknu ti to.”

Jelikož jsem měl nejvyšší zásluhy, ostatní nevěděli, jaký předmět jsem si vybral. Ale jelikož po mém výběru zůstaly dva předměty epického řádu, zdálo se, že Ren byl nesmírně zvědavý, jakou odměnu jsem získal. Na druhou stranu Lebuik, co získala Elixíry, nevypadala, že by byla nějak moc zvědavá.

„Mohl to být předmět legendárního řádu? Je to vážně ten legendární řád, o kterém jsem slyšel akorát v historkách?”

„Legendární řád nemůže být tak snadný.”

„Samozřejmě že ne. Nikdy předtím jsem žádný neviděla.”

„Legendární... Velmi málo lidí je má. Já mám jenom jeden.”

Se svýma Zlýma očima se pravděpodobně narodila, takže pravděpodobně mluvila o něčem jiném. Bezděky jsem byl zvědavý na její předmět legendárního řádu, ale mlčel jsem.

A pak jsem těm dvěma řekl: „Nebyl to legendární řád. Možná to později zjistíte.”

Odměna, co jsem získal, byla samozřejmě Magická knížka Vstřebávání many. Technika mi přibyla, jakmile jsem ji získal. S touto technikou byl můj plán dokonalý. Dokonce jsem si myslel, že bylo požehnání, že jsem narazil na Manožrouta. Kdybych jen teď měl čas použít Syntézu technik, všechno by bylo dokonalé.

„Kolik nám ještě zbývá, Rene?”

„Na planiny se dostaneme za 70 km... Pokud by to šlo, ještě bych si předtím udělal jednu přestávku.”

„To je dobrý nápad. I děti musí být unavené.”

Všechny děti, co jely na Ruyue, podřimovaly a nezáleželo na tom, jestli pocházely ze zvířecí nebo lidské rasy. Zvířecí lidé se od lidí lišili akorát v tom, že měli zvířecí uši a ocasy. Když teď spaly, měly ouška složené k hlavě a vypadaly tak ještě roztomileji. Kdyby nebylo toho, jak byla Ruyue opatrná, už dávno by z ní spadly.

Daisy se podívala na děti a apaticky promluvila: „Spolupráce je dobrá. Uznání jiných ras, také dobré.”

„Daisy...?”

„...Pospěšme si. Chci se rychle vrátit.”

Daisy se odvrátila. Iana se odrazila od země a začala rychle pochodovat vpřed. Já se prázdně díval na její záda a na chvilku jsem zapomněl běžet.

„Je mocná a vskutku nádherná... Korunní princi, možná jsem se do ní zamiloval. Slečna Stříbrný vlk je také nádherná, ale chybí jí elegance, co má tato dáma.”

„Ne, Rene. Poslechni mou radu. Pokud neposlechneš, lidi kolem tebe to nakonec jenom zraní.”

Újmy jmenovitě dojdeš ty a Lebuik. Však už hledej toho svého modrého ptáčka!

Jak Ren navrhl, než jsme se dostali na planiny, zastavili jsme se k odpočinku. Děti možná věděly, že se brzy dostaneme na planinu, zdálo se, že byly nervózní. To se dalo pochopit, jelikož to neskončí jen tím, že přeběhneme planiny k pobřeží. Už jsem celou tuhle záležitost konzultoval s ostatními.

„Děcka, na zítra se musíte vyspat.”

„Shine... děsí mě to.”

„Mě taky.”

„Mnoho lidí zemřelo.”

„Taky zemřeme? Co se stane, když člověk zemře?”

„Nemám rád brouky...”

Elfa a ostatní děcka na mě střílely otázky. Suše jsem se usmál a utěšoval jsem je, dokud neusnuly. Ren a Lebuik mi také pomohli.

Když všechny děti usnuly, uložil jsem Elfu, co se o mě opírala, a zakryl jsem ji přikrývkou. Pak jsem vstal.

„Rene, na chvilku si odskočím.”

„Dobře. Ehm... Poděkuj za dnešek slečně Ectradion.”

„Jasně.”

Jelikož nemrtví netvoři nikdy neusínali, nikdy nebyli unavení a věrně vykonávali rozkazy svého pána, prakticky byli stvoření na noční hlídky. Daisini nemrtví pochopové strážili oblast kolem stanu. Ale zdálo se, že pro ni bylo těžké zůstat ve stanu s ostatními, neboť řekla, že bude venku.

Lotte akorát lehce podřimovala a když mě viděla vyjít ze stanu, probudila se a vstala.

„Hrdino, také půjdu.”

„Ne, Lotte. Za chvilku se vrátím, tak spi. Dneska sis vedla dobře.”

„Hm... Pokud to říkáš, Hrdino...”

Pak jsem se střetl pohledem s Daisy, co odpočívala na Ianině tvrdém hřbetě.

„Kam jdeš?”

„Mám nějakou práci.”

„Hm.”

„Ren ti děkuje.”

„Lví člověk?”

„Jo.”

„Nemám ráda muže. A ještě nepříjemnější... jsou pocity, co ke mně... cítí. Pokud je promění na činy... Nechutné.”

Naprosto rozdupala to semínko, co jen stěží vyklíčilo.

Hořce jsem se usmál a promluvil: „Je to z úcty vůči tvé drtivé moci. Mysl má možná trochu troufalou, tak mu odpusť.”

„Taky mě respektuješ?”

„Vlastně ne? Myslím si, že jsi spolehlivý spojenec, kterému můžu věřit, že mi ochrání záda.”

„Aha.”

I když se na to zeptala ona sama, tak nějak apaticky přikývla hlavou. Pak se na mě podívala a zeptala se: „Vážně to je takhle... v pořádku?”

„Jo, je.”

„...Dobře. Ohledně bitev... jsi génius. Věřím ti.”

„Zítra ochraň děti.”

„Existence s potenciálem... mám ráda.”

„Prostě jim říkej děti, vážně.”

Daisy rezolutně zakroutila hlavou a dodala: „Děti nejsou... jediné s potenciálem. Ostatní mají také potenciál... třeba ty.”

„Díky za kompliment. Jen tak mimochodem, taky ho máš. Potenciál.”

„Ano, já vím. Teď... mám ráda i sebe.”

„J-jo, to je dobře.”

Daisy vyklenula koutek rtů v úsměvu. Jelikož mě ten její okouzlující úsměv zastihl nepřipraveného, na kratičký okamžik jsem se cítil jako ve snách. Pak jsem si suše odkašlal a bez rozloučení odkráčel. Daisy mě vyprovázela slabým máváním rukou.

Netvoři byli aktivní dokonce i hluboko v noci. Měl jsem pocit, že za tuto krátkou chvilku jsem jich rozdrtil přinejmenším třicet.

„Konečně jsem sám... Syntéza technik.”

Na tomto světě to používám celkem hodně. Pomyslel jsem si, zatímco se přede mnou objevil kruhový kamenný podstavec, co jsem povolal. Pak jsem otevřel okno s technikami a vytáhl jsem techniky, co jsem potřeboval. Na místa doplňkových technik jsem umístil Mistrovství těžkého brnění, Protisíla smrti a pak Vstřebávání many.

A na místo základní techniky jsem umístil Stráž duše.

„Huu... To je celé, že? Dobře. Syntéza technik!”

Materiál byl na svém místě a kruhová kamenná deska se začala otáčet a zářila zlatým jasem. Já jsem se jako ve snách díval na desku a zapomněl jsem dokonce i dýchat. Netrvalo to dlouho. Objevil se průhledný, oslnivý symbol a pak mi skočil do tváře, jako kdyby už nedokázal dál čekat.

| Získal jsi jedinečnou techniku Absolutní duše! |

Když jsem si přečetl popis techniky, oči se mi rozšířily. Bylo to dokonce ještě dokonalejší, než jsem si představoval! Nejenom že to bude mít vliv na můj budoucí pokrok v kobce a pokořování netvorů, ale také mi v zítřejší bitvě dopřeje jisté vítězství.

Usmál jsem se. Moje poslední noc na světě Panan rychle minula.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Ech? Mysleli jste si, že vám to řeknu?! Až do krizového okamžiku to je tajemství! (Bang!)

-----------------------------------------------

 ~ Myslela jsem si, že to stihnu ještě včera, ale znáte to... Tadomi míní a všechno je stejně jinak. ~ 

~ Modrý ptáček je narážka na tohle anime z roku 1980. ~

~ Shin sice říká, že to je poslední noc na světě Panan, ale bude pěkně dlouhá... ~

<Předchozí>...<Následující>