KY - kapitola 80

Kapitola 80 – Ústup a procitnutí

Nakonec se jim z tábořiště podařilo vzít jen malý měšec plný stříbrných mincí a lacině vyhlížejících šperků.

To a pár lahví draze vyhlížejícího alkoholu a nějaké jídlo.

Lapis si stěžovala, že se odměna nehodila k těžkostem, kterými si prošli, ale Loren si nebyl jistý, o jakých těžkostech mluvila.

Když už byla řeč o těžkostech, Lorena napadlo, že na ně dojde častěji časem.

Tohle ho napadlo kvůli tomu elfskému dítěti, co leželo na oslovi.

Ačkoli to vypadalo jako dítě, Loren si pomyslel, že nedokázali říct, jak starý ten elf vlastně byl. Ale Lapis mu vysvětlila, že elfové do určitého věku stárli stejným tempem jako lidé. A pak se jejich vzhled přestal měnit. Ačkoli to byla rasa, co žila dlouho s mladistvým vzhledem, bylo v pořádku si myslet, že vypadali na svůj věk, dokud nedosáhli dospělosti.

Také mu řekla, že bez ohledu na to, jak mladě a nádherně elfka vypadala, mohla být stejně dobře desetkrát starší. A tak když se bude snažit nějakou získat, měl by si dávat pozor.

Loren si nebyl jistý, jestli na něco takového kdy dojde, ale rozhodl se to mít na paměti.

„Ale na druhou stranu, proč toto dítě bylo zavřené v truhle v tábořišti?” zeptal se Loren, jak vzal osla za otěže.

Lapis neodpověděla.

Zdálo se, že byly věci, co nevěděla dokonce ani kněžka Boha znalostí.

Podle vzhledu bylo těžké říct, jestli to dítě bylo chlapec nebo dívka, ale Lapis se o to snadno postarala.

Použila metodu, kdy popadla Lorena za zápěstí a strčila mu ruku do elfova rozkroku.

„Takže?” zeptala se Lapis s vyrovnanou tváří.

„Ty zat... je to kluk.” Loren potlačil to klení určené jí a její ošklivé metodě a řekl jí výsledek na základě pocitu ve své dlani.

„Och, chlapec. Proč by loupežníci unesli elfího chlapce... No, jsou lidé s takovými choutkami, takže by asi nebylo žádným překvapením, kdyby na to byla poptávka a nabídka.”

„Proč jsi to musela najednou provést? Jelikož to je chlapec, je to akorát trapné. Ale co bys dělala, kdyby to byla dívka?”

Bez ohledu na to, jak měl pěknou tvář a že vypadal jako dítě, bylo stejně nepříjemné ho tam dole osahávat. A Loren se kvůli tomu mračil. Ale kdyby to byla dívka, bylo by to ještě horší.

Zachvěl se při pomyšlení, že by se rukou dotkl rozkroku mladé dívky.

„Tak bychom mohli prostě říct, že jsi měl štěstí.”

„Jaké štěstí, můj ty světě, ty zlovolný démone!”

Loren si pomyslel, že to mohla udělat sama, ale to by znamenalo, že by se pěkná dívka natahovala mezi nohy mladé dívky nebo mladého chlapce. A měl pocit, že by to byla naprosto jiná nebezpečná situace.

Nakonec to vzdal a pomyslel si, že na tom nesešlo, když byli obětí on a osoba v bezvědomí. Shayna si bezděky pomyslela, že Lapisino počínání začínalo mít na Lorena pomalu vliv, ale věděla, že by takovou věc Lorenovi neměla říkat.

„Takže co s ním budeme dělat?”

Dali se do pohybu, než slunce vyšlo.

Lapis věděla, že kdyby v tábořišti zůstali příliš dlouho, byla vysoká šance, že by je někdo zahlédl. A Loren souhlasil.

Kdyby je někdo zahlédl a začal vyslýchat, Loren věděl, že by měl až příliš velké výčitky svědomí, aby pravdu naprosto zatajil.

Lapis by byla schopná hrát si na hloupou a vylhat se z toho, ale Loren to se slovy bohužel neuměl.

„Není to tak, že bych nezvážila, že bychom ho tu nechali.”

Dokonce i poté, co odešli, se kolem a v tábořišti potulovali povolaní nemrtví.

Pokud měla Shayna pravdu, jakmile vyjde slunce, promění se v prach. Ale kdyby tam toho chlapce nechali, nemrtví by ho našli a snědli.

Loren odhadoval, že se Lapis pro to nerozhodla, protože měla něco na mysli. Ale její odpověď nebyla moc jasná.

„Asi to byl jen pocit. Trápilo mě, že jsme po cestě do lesa s elfskou vesnicí narazili na elfa.”

„Jako nějaká pověra?”

„Možná něco takového?”

„Kdybys zabila elfa, ostatní by tě neprokleli, že ne?”

„I kdyby to byla pravda, prokleli by nemrtvé.”

Lapisina temná slova uvrhla Lorena do ještě pochmurnější nálady. Ale pak pokračovala ve vysvětlení, proč tam toho elfského chlapce nenechala:

„Ale bez ohledu na okolnosti je těžké si myslet, že tam za té situace byl sám. To by znamenalo, že ho s největší pravděpodobností unesli. Jsem si jistá, že se o něj jeho rodina zrovna teď velmi strachuje.”

„Vypadá to, že v sobě máš přece jenom trochu té laskavosti.”

I kdyby část jejích myšlenek byla o tom, že to dítě dovede zpět, aby se k nim elfové nechovali špatně, stejně se tam nestane nic špatného.

Lorenovi se ulevilo, že se konverzace nestočila směrem, kdy by to dítě použili na vylákání pár elfů, jejich polapení a pak kdo ví co ještě.

Nebyl si jistý, proč loupežníci to dítě unesli, ale jelikož ho přivedli až sem, museli mít v plánu ho prodat.

Loren si pomyslel, že elfové kvůli svému vzhledu utržili vysokou cenu. A taky si pomyslel, že Lapis mohla říct, že by se dospělejší elf prodal za ještě víc. Ovšem ona se na něj podívala ošklivým pohledem.

„Podle toho tvého výrazu odhaduju, že jsi myslel na něco strašného.”

„Polož si ruku na srdce a pečlivě o tom popřemýšlej.”

„Dokonce ani já bych nepomyslela na něco takového, jako že bychom toho chlapce přiměli nám říct, kde je jeho vesnice, abychom se tam infiltrovali a narafičili to, jako že jsme pomohli jednomu jejich dítěti. A že bychom to tam potom zevnitř převzali, víš?!”

„Zrovna teď o tom doslova přemýšlíš...”

Loren si povzdechl, neboť to bylo ještě horší, než co si představoval. A Lapis se zasmála a mávla na něj, jako kdyby žertovala.

Za takové konverzace kráčeli hlavní cestou. Než se chlapec probral, slunce už bylo vysoko na nebi.

Když se probudil a zvedl se z oslova ploužícího se hřbetu, promnul si oči a pak zaječel.

„Hm? Hej, slyšela jsi zrovna někoho zaječet?”

Před Lorenem se na zemi válelo pár mrtvých obrů.

Loren a Lapis měli původně v plánu porazit netvory a vzít materiál zpět do Kauffy a vybrat si odměnu za jejich pokoření. Ale narazili na velké lidožravé netvory jménem obři. A to chvilku před tím, než se chlapec probral.

Obři byli několikrát silnější než lidé a ačkoli neměli žádné techniky, štíty a brnění někdy nedokázaly ustát jejich útok.

Pro obyčejné dobrodruhy měděného řádu by pár obrů znamenalo, že je obři s největší pravděpodobností vyhladí. Byli to netvoři, s kterým měli problém dokonce i železné řády, pokud jich nebylo dost.

A oni narazili na zhruba deset.

To nebylo něco, co by měděné řády mohli porazit byť jen ve snu, ale Loren a Lapis je všechny bez větších problémů porazili. Jenom oni dva.

Elfí chlapec se probral, zrovna když ti dva odřezávali části těl jako důkaz pokoření a také ty, co se daly použít jako materiál.

„Hm? Viděl nás nějaký poutník?”

Lapis zrovna vytrhávala všechny zuby a rohy obrů a po Lorenově hlasu zvedla hlavu, zatímco jí z rukou kapala krev.

Kolem leželo pár těl obrů, co byly pokryté krví a kterým chyběly rohy a zuby. A když to elfí chlapec všechno spatřil, zaječel, spadl oslovi z hřbetu a pokusil se odplazit.

„Hej, hej, kam to jdeš?”

Lapis přiběhla k tomu plazícímu se chlapci a položila mu nohu na záda.

Nechtěla být k tomu chlapci ošklivá, ale musela to udělat takhle, protože ruce měla zamazané krví, jak rozřezávala obry.

Ale kdyby se na to podíval někdo nezasvěcený, viděl by, jak krví pokrytá dívka dupla na plačícího a ječícího elfího chlapce, jak ho nenechala uniknout.

Bylo to tak strašné, že Loren bezděky ustal v tom, co dělal, a jal se pomoct tomu chlapci vstát. Ale i on měl ruce zamazané krví, takže chlapec začal ječet ještě víc než předtím.

„Jsi celkem hlučný, víš?”

Zatímco se Loren rozhlížel kolem a nebyl si jistý, co dělat, Lapis začala v klidu vlévat sílu do své nohy.

Ačkoli to byla jen velmi malá troška, stačilo to na to, aby ten elfí chlapec zasténal. Snažil se z jejích spárů uniknout, ale nikam se nedostal. A tak to po chvilce vzdal a přestal se vzpírat.

„Lorene, mohl by sis jít umýt ruce a postarat se o něj? Já dodělám ty obry.”

Loren si šel smýt z rukou krev a tuk vodou z měchu, co si předtím připravili. Pak si je osušil a vzal elfího chlapce z pod Lapisiny nohy a posadil ho zpět na osla.

„Nebuď tak vyděšený. To my jsme tě zachránili, víš? Vzpomínáš si, kdo tě unesl a jak se k tobě chovali, ne?”

Když to Loren řekl, začal přemýšlet, jestli mu chlapec rozuměl.

Elfka jménem Nim, kterou znal, se lidskou řeč naučila a dokázala s ním komunikovat. Ale také si vzpomínal, že slyšel o tom, že se elfové k lidem nepřibližovali a že měli svou vlastní řeč a nemohli tedy s lidmi komunikovat.

Loren přemýšlel, ke které té skupině chlapec patřil. Elfí chlapec se na něj nejdříve díval se strachem, ale pak si začal vzpomínat, v jaké byl situaci a co se stalo před tím, než upadl do bezvědomí. A Loren si vydechl úlevou, když spatřil, jak strach z jeho tváře začal vyprchávat.

„Ty... zachránil jsi mě?”

Loren zvažoval, jak by mu měl odpovědět.

Kdyby řekl, že ne, bylo očividné, že by se chlapec začal znovu bát.

Ale jelikož neměl ponětí, co potom Lapis provede, kdyby řekl, že ano, nebyl si jistý, jestli to byla správná odpověď. A tak se na Lapis letmo podíval. Lapis se stále zaobírala obry, ale všimla si jeho pohledu a přikývla, aniž by vzhlédla nebo ustala v práci.

Zdálo se, že tento problém nechávala na něm.

A tak jelikož Loren předpokládal toto, pomalu odpověděl chlapci, co kvůli tichu začal jevit známky nervozity.

„Jo, zachránili jsme tě. Zachránili jsme tě před loupežníky, co tě unesli. Já jsem Loren a támhleta kněžka je Lapis. Míříme do Černého lesa. Pocházíš odtamtud?”

Jak se Loren zeptal, pomyslel si, že by bylo problematické, kdyby chlapec řekl, že odtamtud nepochází. Ale elfí chlapec přikývl.

„Les, kde žiju, tak lidé nazývají. Dozvěděl jsem se to od kupců, co jezdí do mé vesnice.”

Zdálo se, že vesnice, z které chlapec pocházel, měla nějaké ty styky s lidmi, a tak s Lorenem dokázal bez problémů komunikovat.

Loren si pomyslel, že to byla dobrá zpráva. Měl pocit, že i když Lapis pracovala na obrech, měla uši nastražené jejich směrem, a tak pokračoval v hovoru s chlapcem, aby získal informace, co možná potřebovali.
-----------------------------------------------

~ KY tentokrát trochu předčasně, protože víkend bude nabitý. A už se vidím, jak na kapitoly prostě zapomenu... Jen tak mimochodem, do Vánoc máme měsíc a kousek, už máte nakoupené dárečky? ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>