ICDS - kapitola 136

Kapitola 136 – Tým Revival (10)

Poté jsme se o všechno v mžiku postarali. Cílem všech bylo pokořit Plošnou kobku, Wyverní hnízdo. Jelikož jsem zkrotil bosse kobky Temné křídlo Lotte, svého cíle jsme dosáhli.

Ale najednou se objevil boss nájezdu Ohnivý drak. Ačkoli to nikdo nečekal, většina uživatelů schopností se přidala k pokoření draka, aby ochránili svou zemi a její čest.

Ačkoli drakovi nedokázali způsobit moc velkou újmu, velmi mi zaimponovalo, že se k nám v tak nebezpečné situaci přidalo tolik ořádovaných. Pokud by se mě někdo zeptal, jestli bych riskoval svůj život kvůli cti své země... bezpochyby bych řekl ne.

Když byl teď každopádně drak poražený, ve Wyverním hnízdu nastane mír. Zemřelo dvacet čtyři uživatelů schopností. Ačkoli byl stejný počet zraněných, s pár léčiteli řádu S a Ludií se zranění mohli snadno zotavit.

Hned poté, co drak zemřel, jeho tělo podivně zmizelo. Všechny uživatele schopností to zmátlo a cítili se prázdně, ale nejvíce frustrovaný byl americký Strážce. Tělo nejsilnějšího netvora, co byl kdy na Zemi znám! Jelikož o něj marně přišli, jak by nemohli být naštvaní! Radši bych nepopisoval tváře členů Strážce, co na místo okamžitě přiběhli.

Kdybych musel pravdivě diskutovat o dělení těla, tým Revival měl nejvyšší podíl. Amerika do toho neměla co mluvit.

Po pravdě řečeno jsem si při pohledu na nezištnost amerických uživatelů schopností a jejich chování vůči uživatelům schopností z jiných zemí myslel, že americká vláda bude jako oni. Ale zdálo se, že všichni u moci přemýšleli stejně. Každopádně budou muset dát vhodnou odměnu uživatelům schopností, co riskovali své životy kvůli Americe. Uživatelé schopností, co se shromáždili v kaňonu Antelope byli příliš mocní a bylo jich příliš mnoho, aby předstírali, že jsou slepí.

Když jsem viděl, že se situace uklidnila, poslal jsem členům své družiny zprávu.

[Později si to můžeme rozdělit na základě zásluh.]

[Ach, Shine, můžeš si vzít můj podíl jako gildovní příspěvek!]

[Ale nemáme žádný příspěvek.]

[M-můj taky. Co je Shinovo, je moje. A co je moje, je stejně Shinovo.]

[Ne, ani tohle není správně. Co je tvoje, je tvoje. A co je moje, je moje.]

[Hm... Synu, taky ti musím dát svůj podíl jako gildovní příspěvek? A navíc jak to, že jsi mě, svému otci, nic neřekl o tom, že jsi získal vilu?!]

[Jak jsem řekl, není tu žádný gildovní příspěvek. A kdybych ti o té vile řekl, zešílel bys závistí, otče.]

[To je jedno! Shin není ten typ, co by nás využíval, takže bychom měli mít radost z odměn! Tyhle šaty jsou úžasné!]

[Hmm... cítím se špatně, že si beru 5 milionů zlatých, když jsem nic neudělal. Jelikož jsem draka vůbec nedokázal zranit, můžete si vzít mou odměnu. Pokud bych to přijal, nemohl bych v noci spát.]

[Ani já ne. Tenhle štít se mi hrozně líbí... Hwawu, nebo spíš Shine, byli jste s Hwayou úžasní! Vážně jste byli jako mytologičtí hrdinové!]

[To samé bych mohla říct o tobě, Sumire! Kdy jsi získala boží pravé jméno?!]

Nechal jsem ostatní, aby si vesele povídali v komunikačním kanálu pro družinu, a otevřel jsem svůj inventář. A pak jsem se spokojeně usmál.

Správně. V inventáři jsem měl celé tělo Ohnivého draka.

Když jsem si šel pro své kopí, dal jsem ho do inventáře. S Božskou rychlostí to byla hračka! Kdybych to nechal tak, Amerika by zaťala zuby, aby ho nějak získala. A já neměl důvod dopustit, aby k tomu došlo!

Ale musel jsem ukázat řádnou úctu nezištným ořádovaným, co zemřeli při boji s Ohnivým drakem. Pokud by mi přišlo, že se k nim Amerika nechovala fér, měl jsem v plánu odměnit jejich rodiny, i kdybych na to musel vynaložit veškeré své zlato. Ale takhle řečeno, na základě toho, jak je sem Amerika tak otevřeně pozvala, jsem se toho pravděpodobně nemusel bát.

Jako svou odměnu jsem si vybral Hněv vulkánu. Nepotřeboval jsem 5 milionů zlatých nebo Elixír. Zvažoval jsem, že bych si vybral Vulkanické kopí, ale už jsem měl Karmínové kopí nenasytnosti. A tak jsem se rozhodl nechat to Vulkanické kopí otci. Každopádně jsem si vybral to, co vypadalo jako nejlepší předmět.

Ačkoli jsem doufal, že tu bude šperk, Hněv vulkánu byl meč epického řádu. Zdálo se, že tentokrát Duch sběratele nefungoval. Celý zklamaný jsem přehlédl jeho výtečné účinky nebo zvláštní techniku a prostě ho dal sežrat Kopí nenasytnosti.

| Karmínové kopí nenasytnosti vstřebalo Hněv vulkánu. Růst: 96%. |

Ech?! Jelikož to předtím bylo na 87%, stouplo to o 9%! Dalo mi to víc procent než zbraň velitele Démonické armády, i když obě ty zbraně byly v epickém řádu...! S tímhle nebude trvat dlouho, než růst Karmínového kopí nenasytnosti dosáhne 100%! Jen jsem na to pomyslel a začalo mi bušit srdce. Pokud už tak bylo takhle silné, o kolik silnější bude, až prodělá evoluci? Když jsem pomyslel na všechny ty zbraně, co snědlo, bylo jen očividné, že jsem se na to tak těšil.

Jakmile jsem si vybral svou odměnu, zabavil tělo draka a postaral se o léčbu a evakuaci všech uživatelů schopností, chtěl jsem jít domů. Walker, otec a Sumire se už vrátili. Zůstali tu jenom já, YeEun, Ludia a Hwaya. Ačkoli jsme uvažovali, že bychom se vrátili pomocí Návratu, rozhodl jsem se před odchodem setkat se s Pepperem.

Okamžitě jsem ho popadl za límec.

„Ty mizero, protože jsi mi dal nefunkční granát, skoro jsem zemřel!”

„Kek, to není moje chyba! Když byl ten granát venku, bylo to v pohodě, ale když byl uvnitř těla, co mělo vysokou odolnost vůči maně, nedokázal jsem ho detonovat jen svou manou!”

„To jsi měl říct dřív, ty mizero!”

„Nevěděl jsem, že mu do krku vyvrtáš díru a hodíš ho tam! Uaaak, nebe se celé třese, TK!”

Po zhruba 5 minutách, kdy jsem Pepperem třásl, abych to ze sebe dostal, jsem ho pustil a rozloučil jsem se. Ačkoli jsem ho ještě před chvílí škrtil, zdálo se, že se Pepper zdráhal se se mnou rozloučit.

„Ty, slečna Mastifordová, ta dívka s dýkou a ta kněžka. Je škoda, že se s vámi musím rozloučit.”

„Jednoho dne se zase setkáme.”

„Hahaha! Pokud se v Americe objeví stejně hrozivý netvor jako tento, budeš první, kterého budu hledat, TK! Budu v tvých rukách!”

„Proč myslíš jenom na to, jak mě přimět makat. Radši bys měl připravit pořádnou odměnu.”

„Vláda se o to určitě postará! Stejně jako tentokrát! Hahaha!”

Když jsem viděl Pepperův veselý úsměv, hořce jsem se usmál. Nebylo možné, aby se mi takový chlápek jako on protivil.

Takhle řečeno tu nebyla jenom příjemná rozloučení. Když jsem se balil z pokoje, kde jsem přebýval, zaslechl jsem zaťukání na dveře. Když jsem bez rozmyslu řekl dále, vstoupila dívka spolu se šesti muži v oblecích.

Byla to Ciara Kenexová.

„Slyšíš to, Hrdino?”

Se zavřenýma očima zvedla ruku a ukázala ven z okna.

„Všichni tě chválí. Dojalo je tvoje dosažení, jak jsi prakticky sám porazil tak velkého netvora.”

„Nebyl jsem to jenom já. Bez pomoci všech by to bylo nemožné.”

„To je přesně ten důvod, proč je musíš vést, Hrdino. Tohle je ta nejlepší příležitost!”

Myslel jsem si, že to zase zmíní. S povzdechem jsem se otočil tváří k ní a pokračoval: „Tohle řeknu bez náznaku falše. Doopravdy mě ohromil přístup uživatelů schopností. Kvůli své zemi riskovali svůj život a to by se mělo respektovat.”

„Hrdino...!”

„Ale dokonce i bez nich bychom toho draka porazili.” Stručně jsem řekl: „Přišli o svůj život nadarmo. Zemřeli pro nic za nic! Měli by zářit jinde. Neměli by bojovat se zvířetem řádu SS+ jako tento drak, ale s netvory, s kterými můžou bojovat uživatelé schopností řádu B nebo A. Takhle by měli lidi chránit. Neměli tady odhodit své životy!”

„Ale kdo by bez nich porazil toho draka?!”

„Nežertuj. Pokud jsi věděla, že k něčemu takovému dojde... měla jsi to vědět... Měla jsi vědět, že toho draka nebudou moct ani škrábnout.”

Jakmile mi ta slova vyšla z úst, najednou mi na mysl něco vytanulo. Pokud to byla pravda, pak... tohle dítě...

„...Tys to věděla, že? Že se ten drak objeví. Sama jsi to řekla, že víš, kdy se netvoři objeví. Z tohoto důvodu jsi mě sem v tuhle dobu zavolala, že?”

„...”

„A věděla jsi to. Věděla jsi, že já a moji společníci toho draka dokážeme porazit sami.”

„Já...”

I když neviděla, odvrátila se, jako kdyby se vyhýbala mému pohledu. Jak jsem to viděl, nemohl jsem si pomoct a hněvem se mi zvedl hlas.

„Ty, zůstala jsi zticha, protože jsi chtěla vidět, jak mě ostatní uživatelé schopností chválí? Nechala jsi je zemřít kvůli něčemu takovému? Aby ostatní ořádovaní poznali mou sílu? Kvůli tomu zemřelo dvacet čtyři řádů S. Zmizelo dvacet čtyři vzácných životů!”

„Ale jejich schopnosti znovu získám a můžu je dát dalším vhodným lidem! Ačkoli zemřeli, v důsledku toho jsi mezi Osvícenými získal absolutní pravomoc, Hrdino. Myslím, že to je velká odměna, co se nedá s ničím srovnat!”

Na chvíli jsem měl hlavu naprosto prázdnou. Nedokázal jsem na nic myslet. Skoro jsem měl pocit, jako kdyby mě zasáhl mentální útok.

Kdybych zvedl ruku a zlehka ji praštil, bezpochyby by zemřela. S tím hněvem, co ve mně probublával, by bylo obzvláště těžké ovládat svou sílu. Když jsem zvedl ruku, ti muži v oblecích se přesunuli, aby ji chránili. Když jsem ruku zase spustil a zahlížel na ně, na místě ztuhli.

Jak jsem se snažil ovládnout svůj hněv, pokračoval jsem: „Měla jsi všem říct pravdu. Měla jsi evakuovat všechny uživatele schopností a nechat členy mé družiny, aby se o toho draka postarali.”

„Hrdino, potom by tvoje dosažení řádně neocenili! Měli by naprosto jinou reakci než teď! Vlastně by lidé mohli začít prohlašovat, že to je podvod!”

„Nevadilo by mi, kdyby mě řádně nedocenili nebo kdyby si mysleli, že to je podvod! Vlastně jsme měli zavolat ostatní řády SS a bojovat s tím drakem společně! To by měla být původní funkce tvé schopnosti!”

„Hrdino!”

Cítil jsem, jak něco v mé hlavě prasklo.

„Vypadni. Hned a všichni... VYPADNĚTE!”

| Získal jsi pasivní techniku Zdolání. Tato technika se s nesmírně nízkou šancí objevuje mezi lidmi s vysokou hodnotou Magie a Charisma. Stačí jen mít tuto techniku a hodnoty všech protivníků se procentuálně sníží bez ohledu na to, jestli jsou silnější nebo slabší než ty. V levelu 1 snižuje hodnoty všech protivníků o 5%. Šance, že se tvému protivníkovi nepodaří aktivovat techniku, se zvyšuje o 5%. |

Neslyšel jsem žádnou reakci. Dveře se v tichosti zavřely. Udeřil jsem pěstí do stolu a stůl se okamžitě rozsypal na prach.

Tomu blížícímu se zoufalství jsem nemohl čelit počty. Cítil jsem se jako na světě Luka. Absolutní síla. Bylo třeba absolutní síly, takové, která se tváří v tvář strachu nepokloní. Ačkoli byly počty důležité, proti nepříteli jako Démonický lord to nestačilo.

Bude to jiné než války, ke kterým došlo během historie Země.

Vojenská síla bude klesat, čím déle se ten boj protáhne. To byla také naše nejkritičtější slabina. Proč? Protože netvoři a kobky se objevovali dokonce i teď a konec byl v nedohlednu! Pokud lidé zemřou, mohli jsme je nahradit? Ne, lidé nebyli předměty nebo zbraně!

Tohle nebylo něco jako válka. Byl to nekonečný boj o přežití!

A my jsme nepotřebovali počty, nepotřebovali jsme donekonečna konzumovat a řítit se ke zkáze. Potřebovali jsme pár vybraných s nesmrtelnou silou, Hrdinu, co bude stát proti všem nepřízním a porazí veškeré nepřátele!

Neměl jsem v plánu říct, že to dokážu jenom já. Neměl jsem v plánu říct, že by to měl dělat každý, kdo měl sílu. Po pravdě řečeno, kdyby mě někdo nutil, abych tu úlohu splnil, s velkou nelibostí bych to odmítl. Pokud by někdo jako Brightman řekl, že tu úlohu vezme na sebe, ani bych mu nevěřil.

Ale potřebovali jsme zesílit, abychom ochránili místo, kde bychom mohli stát.

Než všichni sestoupíme do bezedné díry, kde nebylo kde stát.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Tohle byla kapitola, kde se vyjasnily Shinovy myšlenky. Jednoduše řečeno tato kapitola vysvětlila Shinovo hledisko, než se pohneme dál. Nevím, jak to čtenáři vezmou, ale chtěl jsem do toho vložit pocit, že Shin pochopil realitu a důvod, proč by měl zesílit. Také to byl jeden ze skrytých významů názvu díla ★

Jak by měl už každý vědět, Ciara nemá jenom schopnost rozdělovat schopnosti, ale také svou vlastní schopnost. Už se o tom dřív mluvilo. Že věděla, kdy a kde se objeví netvoři a jak silní budou. Vidí to prostřednictvím vize boje mezi uživateli schopností a netvorů. A v tom případě bylo jenom přirozené, že Ciara Kenexová věděla o tom, co se stane ve Wyverním hnízdě, neboť už tam byla. A s tímto jsme ukončili tuto část!

Příště bude dlouho očekávaná kobka!

-----------------------------------------------

~ Tak Elixír nebyl posilující elixír z kobky, ale Elixír na slovo vzatý, co vyléčí všechny neduhy apod. ~

~ Shin se konečně rozhodl, že by tedy mohl přijmout zodpovědnost toho nejsilnějšího na Zemi, a tím nám končí i tento blok kapitol. V příštím bloku - Třetí průzkumník - se vrátíme znovu do kobky. A s ní Loretta, která nám zase odhalí pár nových informací a jedno překvapení. ~ 

<Předchozí>...<Následující>