ZW - kapitola 35

Část 9

Měli jsme se setkat v troskách vesnice Ubasute.

Nebo přesněji řečeno to byly trosky té přehrady, kvůli které byla vesnice až do nedávna pod vodou.

Všechny cenné části jako hydroelektrické turbíny už odstranili, ale pořád tam stála obrovská betonová stavba, co vytvářela bariéru táhnoucí se od jedné hory k druhé. Finance místní správy byly v tísnivé situaci, takže jsem musela uvažovat, jestli měli v plánu to rozebrat během dalších 10 let. Přinejmenším to nezmizí, dokud neustále prohlašovali, že za to nesla zodpovědnost národní vláda kvůli národní politice.

Uvnitř byl obrovský labyrint.

Původně to bylo navržené tak, aby to prostě pojmulo nezbytné vybavení na nezbytných místech, takže se chodby stáčely a proplétaly mezerami mezi tím vybavením. A půdorys zařízení byl vytvořený zbytečně komplexní, aby se zabránilo jakýmkoli teroristickým útokům.

A na závěr, betonová masa jako přehrada neměla žádná okna.

Jelikož už sem nedodávali elektřinu, uvnitř bylo po celý rok temno.

Ale přinést si baterku by bylo asi to nejhloupější, co bych mohla udělat. Světlo by všem ostatním řeklo, kde jsem, aby na mě mohli soustředit palbu.

Také jsem se odmítala spoléhat na své noční vidění, jako kdybych byla nějaký ninja z období Sengoku.

V takových případech bylo prostě nejlepší spoléhat se na technologii. A v tomto případě zařízení k nočnímu vidění. Takové zařízení nebylo třeba dlouze vysvětlovat, ale dalo se sehnat v onlinové aukci, aniž byste museli zaplatit nějakou směšnou sumu.

Moderní digitální fotoaparáty a kamery byly vybavené schopností kompenzovat nedostatek světla. Pokud jste věděli, jak trochu poupravit firmware, mohli jste přepsat rozsah světelného zesílení a dát tomu schopnosti podobné noktovizoru. Také jste museli rozbít zdroj zadního osvětlení u LCD monitoru a dívat se přímo hledáčkem, ale ušetřili jste tím dost peněz, aby to za tu trochu potíží stálo.

Zatímco mi kolem krku visel ten předmět výhodné koupě za 15 tisíc jenů, u nohou se mi chvěl Sunekosuri.

„E-ehm, co mám dělat?”

„Pomoz mi.”

„Neumím bojovat! Nejsem smrtící youkai!”

„Youkai se nedá zabít normálními prostředky. Když na to přijde, chraň mě před kulkami.”

„Jsem až moc malý, abych tě kryl!!”

Zatímco jsme mluvili, kráčeli jsme přehradou.

Po chvilce mi na tom přišlo něco divného.

Byl to hluk? Ne, bylo to proudění vzduchu. Nebo přesněji řečeno dech. V temnotě se někdo skrýval. Ale nezdálo se, že chtěl vyskočit a překvapivě zaútočit.

„Zdá se, že víš dost na to, abys zůstal na místě, kde tě ani při střelbě nezasáhnou.”

Ta osoba se skrývala za nějakým strojem.

Možná v reakci na můj hlas se přede mnou rozsvítilo intenzivní světlo. Pravděpodobně to bylo vojenská LED lampa. Byl to ten druh, co spíš než osvětlovat měl člověka oslepit. Díky tomu jsem nedokázala rozpoznat žádné detaily ohledně osoby na druhé straně světla.

Ne že bych to potřebovala vědět.

Mou prací nebylo úžasně zjistit jména skutečného organizátora. Měla jsem ten incident svižně ukončit. Kdybych k tomu potřebovala jméno, řádně bych to prošetřila, ale po většinu času jsem k tomu jméno nepotřebovala. Pokud jsem eliminovala člověka, co byl v jádru toho všeho, dal se problém vyřešit.

Ten člověk, co v té temnotě držel světlo, řekl: „Vím, kdo jsi.”

„A já ani neznám tvoje jméno.”

„Ty jsi Smrtící dračí princezna z Hyakki Yakou. Jsem si tím jistý.”

„To není moje jméno, ale jméno mé Shikigami.”

A ani jsem nepatřila k Hyakki Yakou. Možná jsem měla podporu mladé slečny, ale vážně bych si přála, aby neměli tak zatracenou důvěru v ten svůj omyl.

Každopádně jsem teď byla na řadě.

„Rozhodně ses o to postaral velmi nápadně.”

„...Upřímně řečeno jsme to zvorali,” řekl sponzor s hořkostí v hlase.

'Dech má nepravidelný. ...To ztratil hodně krve?'

„Uspěchali jsme to. Měli jsme ještě chvíli počkat. Ty jejich výsledky jsme skutečně spatřili, až když jsme si je znepřátelili. Kdybychom s nimi dál spolupracovali, mohli jsme to získat pro sebe.”

„To myslíš ty emulátory duchovní medicíny? Ty pozměněné zvířecí mumie?”

„Kdyby neměli tak blízko k úspěchu, nepřišli bychom o tolik mužů.”

'Zajímavé.'

Musel to být střet mezi standardní palebnou sílou a tou duchovní medicínou. Sponzora muselo zachránit to, že Saishi Kajin měl jen pár prototypových verzí.

Ne, sponzora by to i tak zničilo.

Pokud člověk měl duchovní zbraně, co mohli přímo pozměnit přírodní a fyzické zákony, nezáleželo na tom, kolik vojáků druhý měl. Ta prototypová duchovní medicína s největší pravděpodobností nedosáhla požadovaného standardu. Jinak by sponzor nikdy nepřežil.

„Proto jste se i těl zbavili tak lajdácky?”

„Neměli jsme čas nebo lidi udělat to pořádně. Upřímně řečeno jsme měli štěstí, že našli jenom tyhle.”

„A to vás přivádí k tomu, že potřebujete moje služby. Můžu od vás odvést policejní vyšetřování, pomoct vám uprchnout do zámoří nebo naprosto změnit totožnost. Vyber si, co se ti líbí.”

„To je rozhodně past.”

„Takže jsi sem vtrhl s vědomím, že to je past?”

„Kdybychom odtud utekli, přišli bychom o jakoukoli šanci s tebou navázat kontakt. A pak bychom tě nedokázali zabít.”

Zaslechla jsem trochu statického šumu.

S největší pravděpodobností to byl signál, co poslali rádiem.

„Jsi si jistý, že rádiový signál dokáže projít touhle tlustou přehradou?”

„Nebuď směšná. Samozřejmě že ano.”

„No, i kdyby ano, není tam nikdo, kdo by to přijal.”

Ledabyle jsem zaklepala na nedalekou stěnu.

Nebo přesněji jsem zaklepala na řadu skříněk pro pracovníky přehrady, co byly rozestavené podél stěny. Ten lehký náraz stačil na to, aby se dvířka otevřela. Vypadlo z toho něco těžkého.

Téměř jsem si myslela, že jsem slyšela, jak někdo slyšitelně nasucho polkl.

A také se zdálo, že Sunekosuri byl vlastně překvapenější než ten muž, co držel světlo. Ale psí youkai si měla uvědomit, co se děje, když jsem se šla tak podezřele projít, než jsem s ním vyrazila k přehradě.

Teď bylo na čase na toho muže trochu zatlačit.

„Pokud je tohle tvoje představa esa v rukávu, pak chápu, proč jsi měl problémy se Saishi Kajin. Tohle je až příliš slabé na to, aby ses protloukl v podsvětí.”

„To nemůže být pravda...”

„Ach a nemysli si, že tohle je jediná mrtvola. Pokud si vzpomínáš, nikdy jsem neřekla, že tohle je poprvé, co jsem v přehradě. Je jenom přirozené si projít místo schůzky předem a poohlédnout se po pastech. Jak moc předem to uděláš, je ale otázka osobních preferencí.”

„He he. Předpokládám, že si nemůžu stěžovat.”

„Ano, přišel jsi předem, abys tu skryl své jednotky.”

„Ale vlastně jsi mi ušetřila trochu času. Prostě jsi předem udělala to, co jsem měl v plánu rozkázat svým jednotkám.”

„?”

„Měl jsem v plánu je nechat zemřít, abych spatřil skutečnou moc Smrtící dračí princezny.”

„...Jsi strašný člověk. A to není moje jméno, ale jméno mé Shikigami.”

„Všechno až do teď jsi provedla bez jediného výkřiku nebo výstřelu. To se prostě nedá udělat jen s čepelí nebo provazem. Jasně je do toho zapletené něco paranormálního. A je to něco dost mocného, aby ti to vysloužilo jméno Smrtící dračí princezny.”

„Opakuji, že to je jméno mé Shikihami... och, komu na tom sejde. Takže k jakému závěru jsi došel?”

„Že nejsi ten typ člověka, co se spoléhá na střelné zbraně. Když se něco stane, spoléháš se na paranormální jevy.”

„No, je pravda, že když musím vytáhnout pistoli, tak jsem z 80% prohrála.”

„Ano. Tento paranormální jev, co používáš, tato Smrtící dračí princezna, je očividně silnější než pistole. Pokud se musíš spolehnout na pistoli, znamená to, že z nějakého důvodu nemůžeš použít svou praktičtější Smrtící dračí princeznu. A tento fakt pro mě znamená, že mám štěstí.”

„Jak to? O mé moci nevíš žádné podrobnosti.”

„To nepotřebuju. 'Mé vítězství je zaručeno pouhou skutečností, že používáš nějaký druh paranormální moci.'”

Zaslechla jsem něco jako malý zvoneček.

Kvůli tomu mocnému LED světlu jsem toho muže neviděla, ale musel vytáhnout nějaký nástroj.

„Pokud si vzpomínáš, rozdrtili jsme Saishi Kajin. A oni s těmi svými emulátory, co vyrobili, nabyli výsledky určité úrovně.”

„To se snažíš použít nějaký druh duchovní medicíny? V tom případě jsi ji měl rozhodit předem. Co když tě sejmu, ještě než se ten účinek spustí?”

„Ne.” Znělo to, jako kdyby se ten člověk usmíval. „Nynější výzkum se zabýval výrobou efektivních emulátorů manipulací se zvířecími mrtvolami. Ale co si myslíš, že jsme dělali v brzkých fázích, abychom ta duchovní léčiva vyvinuli?”

„...To nemyslíš...”

„Rozsekali jsme youkai na kousky a otestovali, jaké měli účinky. Jak jsme měli vytvořit imitace, když jsme nevěděli nic o originálu? Určitě chápeš, co to znamená. To znamená, že lidé z vesnice Ubasute měli kromě duchovních léčiv ještě další užitečnou schopnost.”

Okamžitě jsem podpatkem boty odkopla Sunekosuri u mých nohou přímo dozadu.

A pak...

„Jmenovitě zaručenou metodu, jak zabít youkai.”

Strhl se velký hluk jako dunění velkého bubnu.

To bylo celé.

Kvůli jasnému světlu jsem nedokázala říct, co přesně se dělo.

Ale cítila jsem, jak se mi z kapsy šortek šířil nepříjemný pocit. Vytáhla jsem, co jsem měla v kapse, a nespokojeně jsem mlaskla. Figurka z dřevěných amuletů se rozpadala na kusy.

To znamenalo...

„Není to tak, že bych prostě zničil médium. To akorát, že se újma Smrtící dračí princezny přenesla na médium. Jinými slovy už tu svou Smrtící dračí princeznu nemůžeš použít. Přišla jsi o moc, co tě dělala výjimečnou.”

„...”

„Překvapuje mě, že jsi tak moc dokázala pokroutit Otohime no Ryuuguu Jou. Soustředila ses na to, že to je bytost, co je v pohodlí ponořená na dně moře, takže útoky jsou primárně ve formě utopení. Ten dřevěný amulet má být Urashima? Předpokládám, že to používáš, abys princeznu přilákala, kdykoli se ti zachce, navzdory jejímu nedostatku zlovůle.”

Každopádně se zdálo, že to mou Shikigami vážně poničilo. A i kdyby ne, přijít o médium používané k jejímu vyvolávání bylo z krátkodobého hlediska to samé. Bez návnady jste rybu nechytili. Ryba by nad hladinu sama nevyplavala. Už jsem Smrtící dračí princeznu nemohla pozvat na bojiště.

'Zatraceně.'

'Po tom všem! Po tom všem! Po tom všem! Po tom všem!!'

'Proč jsi musel způsobit tak strašný, k uzoufání otravný problém?!'

„Asi je na čase.”

Ten člověk si musel být absolutně jistý, že mě okradl o mé poslední eso v rukávu, protože se ledabyle vydal chodbou ke mně. Obešel tu část stroje, co jsem používala jako krytí.

„Teď nejsi nic víc než normální člověk. Je na čase, abys zemřela kvůli jediné kulce navíc.”

Bez váhání vystřelil.

-----------------------------------------------

~ Otohime no Ryuuguu-Jou = princezna z podmořského paláce. Najdete v příběhu o Urashimovi Tarouovi (ten, co tři dny pobýval v princeznině podmořském paláci, a na souši mezitím uplynulo 300 let). ~

<Předchozí>...<Následující>