ICDS - kapitola 132

Kapitola 132 – Tým Revival (6)

| Tvoje družina má u Akčního nájezdu prioritu. Pokud nebudeš chtít vyjevit jeho existenci, ostatní průzkumníci kobky budou upozorněni až za 1 hodinu! |

„Cože? Jak se může u Plošné kobky objevit Akční nájezd?!”

„K Akčním nájezdům nedochází, jen když se pokoří Akční kobky! Museli jsme splnit nějakou podmínku!”

V tom silném dešti se ke mně Hwayin hlas donesl jasně. Ale nebyla to odpověď, co jsem chtěl slyšet, neboť to znamenalo, že nebylo nic špatného na tom, že se tu ten netvor objevil.

Z pozemských průzkumníků, co tu nebyli, by nám mohl pomoct tak akorát otec. Ale my jsme čelili netvoru bossovi z nájezdu řádu SS+ pro 100 lidí. Měl bych dát prioritu útěku? Nebo mám zavolat otce?

[Shine, okamžitě to zveřejni! Sumire přijde na pomoc!]

[Sumire?! Není sil—]

[Je ve zlatém řádu!]

Ve zlatém?! Během dvou let nedokázala vystoupat 20 podlaží, ale teď se jí za půl roku podařilo vyšplhat přes 30 podlaží?! To je... jako já! Co se s ní stalo?!

Chvíli jsem váhal, ale brzy jsem ten Akční nájezd zveřejnil. Když jsem teď o tom přemýšlel, otec by radši přišel a zemřel, než aby nic nedělal, když byl jeho syn v takové nebezpečné situaci.

Mezitím ten drak přistál na zem, až se zatřásla. Neměl křídla jako wyverni a tělo měl podobné jako Obrovský železný divočák, co se objevil v Guangzhou. Měl svalnaté nohy a na předních tlapách měl drápy ostré jako břitva. Navíc vypadaly, že by dokázaly dosáhnout několik desítek metrů. Kvůli té hutné maně, co z něj sálala, bylo těžké dýchat. Zdál se silnější, než většina démonů, na které jsem narazil na světě Luka.

„Otoč helikoptéru zpět!” zakřičel jsem. „S tímhle nemůžeme bojovat v helikoptéře!”

Pilot helikoptéru okamžitě otočil. Ale zdálo se, že se na nás ten drak už zaměřil, neboť otevřel tlamu a přímo na nás vychrlil oheň. Ačkoli kvůli tomu lijáku bylo špatně vidět, ten jeho obrovský oranžový plamen to vůbec neoslabilo a řítil se k helikoptéře jako laser.

„Tsk, půjdu napřed!”

Pak Hwaya nespokojeně mlaskla a vyskočila z helikoptéry. Neboť díky své schopnosti uměla létat, mohla proti tomu drakovi bojovat ve vzduchu. Pokud by se drak soustředil na používání magických útoků, možná by to bylo v pohodě, ale pokud by použil fyzické útoky, bylo by pro Hwayu těžké se s ním vypořádat sólo. Proto až do teď zůstávala v helikoptéře a z bezpečí střílela na wyverny.

A tak jsem se také připravil k výskoku. Ohlédl jsem se zpět na YeEun a Ludii a promluvil jsem.

[Ten drak je nesmírně silný. Pokud to začne být nebezpečné, vždycky můžeme utéct do kobky, ale vždycky tu je šance, že se něco pokazí. Nebudu vás nutit, ale...]

„To stačí.”

„Věřím si, že dokážu utéct, pokud to začne být nebezpečné!”

Myslel jsem si, že to řeknou. Nebylo možné, aby mě tu Ludia nechala a utekla. A poté, co se YeEun zbavila své fóbie z netvorů, byla na jejich lovu téměř závislá. Problém byl v tom, že ohledně svého života byla až příliš ledabylá.

„Řeknu to jasně. Nemusíte tady riskovat život. Pokud to začne být nebezpečné, vezmu vás do náruče a použiju Návrat, jasné?”

„Hm!”

„Jasně!”

Z nějakého důvodu jim zářily oči. Doufal jsem, že to nebylo proto, že jsem řekl, že je vezmu do náruče! Teď nebyl čas na to být takhle uvolněný!

„Hu, dobře. Půjdu napřed, takže se vraťte, až odevzdáte helikoptéru. Talaria!”

Povolal jsem Talarii a skočil jsem do vzduchu. Hwaya vykrývala útok draka svou schopností. Na konečcích prstů se jí objevil kruh ohně a vstřebával veškeré plameny, co drak vychrlil. Nebylo třeba říkat, že to bylo díky ní, že naše helikoptéra byla stále v bezpečí.

„Bojuj se mnou, ty ještěrko! Těmi svými plameny se mě nebudeš moct ani dotknout!” zakřičela Hwaya, zatímco sebevědomě stála ve vzduchu.

Jak jsem se na ni díval, připomnělo mi to odvysílané video, kdy zabila wyverna, co se objevil v Busanu. Tehdy jsem si myslel, že vypadala skvěle, a záviděl jsem jí, ale teď jsem bojoval s ní po boku. Nemohlo mě to víc dojmout.

Hwaya bez váhání vyrazila do boje s drakem, i když slyšela, že byl v řádu SS+. Nebyla zbrklá. To její silná mentalita jí nedovolila prchnout tváří v tvář nepříteli. To proto, že věřila sama v sebe a že věřila, že byla jednou z nejsilnějších na Zemi, co si nedovolovala porážku. Když jsem pomyslel na to, jak byla skvělá, napadlo mě, že bych se měl z jejího ducha poučit.

A na to jsem musel něco udělat.

„Pojďte sem, vy zatracené ještěrky. Všichni sem!”

| Dokonale jsi zvládl Provokaci středního řádu! Provokace se ti vsákla až do duše. Teď dokážeš vyprovokovat i hluché netvory! |

| Naučil ses Provokaci vysokého řádu. Bytosti ve stejné oblasti jako ty nemůžou uniknout tvé provokaci. Slabí netvoři mohou zemřít, protože jim tvoje provokace potlačí ducha. |

Moje provokace se rozšířila celou Plošnou kobkou, aniž by jí nějak bránil ten prudký déšť. Dokonce to upoutalo pozornost i uživatelů schopností, co panikařili kvůli náhlému zjevení Ohnivého draka a bosse wyvernů. Dokonce to dočasně zklidnilo jejich zmatek.

Ale ve skutečnosti jsem chtěl vlastně zavolat na obyčejné wyverny!

[Kiaaaaaak!]

[Kyaaaaa!]

Nespočet wyvernů, kterých bylo tolik jako kapek deště, letělo přímo na mě! Když jsem je viděl, byl jsem v sedmém nebi. Zatraceně, svět si za Hrdinu vážně vybral špatného chlápka. Proč jsem se v tak nebezpečných situacích usmíval?!

Nicméně na tom byl jeden důležitý fakt. Poprvé od Velitele démonické armády jsem čelil působivému nepříteli. Nemohl jsem se trápit tím, abych skrýval své schopnosti. Musel jsem do toho jít plnou silou. Ačkoli jsem velitele armády nedokázal porazit bez Perutovy pomoci, nemyslel jsem si, že by mě k tomu samému donutil nepřítel, co jsem měl teď před sebou.

Pokud jsem to mohl zvládnout vlastní silou, udělám to. Vždycky jsem mohl zavolat Perutu, ale to byla jen poslední možnost. Pokud bych se dál spoléhal na svého mistra, jak jsem ho mohl překonat?

Vytáhl jsem z inventáře Kopí nenasytnosti. Jakmile jsem pevně sevřel násadu, cítil jsem, jak mě to ještě víc vzrušilo. Zakřičel jsem: „Peiko, pojďme do toho plnou mocí!”

[Nech to na mě, pane. Teď jsem nejsilnější!]

Nejsilnější? Jakmile jsem nakrčil čelo, Kopí nenasytnosti začalo zářit zlatým světlem. Nepochybně to byla Duchovní aura, ale byla mnohem silnější než dřív. Proč? Jakmile jsem se na to v duchu zeptal, z nebe sletěl blesk.

„Huk!”

[V-víc!]

Na okamžik mě to překvapilo, myslel jsem si, že do mě ten blesk uhodil, ale ne. Moje kopí ten blesk naprosto pohltilo a jasně ho zesilovalo. Ani nemluvě o tom, že při všech těch bouřkových mračnech na nebi by mě nepřekvapilo, kdyby další...

BUM! B-B-BUM!

Zalehly mi uši. Do mého kopí neustále sjížděly blesky. Pár z nich dokonce minulo cíl a uhodilo blížící se wyverny. Konečně jsem to pochopil. Elementálové se zrodili z přírody. Vždycky to byly bytosti spřízněné s přírodou a příroda na ně měla velký vliv. Během této silné bouře byla Peika nejsilnější od chvíle, co jsme se setkali.

„Peiko, pojďme!”

[Sraz je k zemi!]

Blížící se wyverni se zastavili a při tom blesku sebou trhli. Mezitím jsem na ně namířil své kopí. Přesněji řečeno to bylo tak, že byli akorát po cestě k Ohnivému drakovi. Proto jsem je svolal na jedno místo.

Odrazil jsem se od vzduchu a použil jsem Stopu vichřice.

„Uooooooo!”

S pomocí moci blesku Peičina Duchovní aura zvětšila kopí, jako kdybych používal Hněv Boha nebes. Jakmile se moje kopí byť jen dotklo wyvernů, všichni explodovali a moje kopí bylo po každém mrtvém silnější. To proto, že Stopa vichřice zvýšila mou útočnou moc o 5% pokaždé, když jsem srazil nepřítele!

[Kugyaaaaa! Hrdino, přišla jsem si pro tebe!]

„Já na bestialitu nejsem! Pokud mě chceš, aspoň se zkus proměnit na nádhernou dívku!”

17. 18. 19...! Blížil jsem se k drakovi. Jelikož jsem byl ve stavu super-brnění, nemohlo mě nic zastavit. 20! Plně nabito na 100%! Pak jsem proletěl kolem Hwayi. Když jsem ji viděl, jak se na mě dívala doširoka rozevřenýma očima, nemohl jsem si pomoct a pomyslel jsem si, že je roztomilá.

Když drak viděl, že jsem se blížil, otevřel tlamu. Měl v plánu mě spolknout?

Zakřičel jsem: „Ruyue!”

[Pro tebe cokoli!]

„Pomoz mi, aby mě ten drak poslušně nechal na něj zaútočit!”

[Pokud to řekneš teď, cokoli chceš...!]

Pak jsem najednou zaslechl zvuk kulometu. Pepper, co byl se svou helikoptérou nedaleko, vystřelil na draka! Zdálo se, že kulky prosycené jeho manou byly proti drakovi účinné.

[Zmrazit!]

Ruyue si vzala zhruba 30% mé many a aktivovala živelnou magii. Ačkoli to bylo jen na chvilku, myslel jsem si, že svět zmrzne. Naše okolí vlastně naprosto zmrzlo. Z těch paprsků světla, co zářily na zem, vznikly ledové šípy. Oheň, co drak chrlil, zmrzl a i celé tělo mu zmrzlo.

[Svět je teď na mé straně!]

Takže tak to bylo! Obvykle vytvořila vodu z vodní páry ve vzduchu, ale teď byla voda všude kolem nás. Dokonce i náš nepřítel byl naprosto promočený! I když byl netvor boss řádu SS+ a měl ohnivý atribut, Ruyue ho dokázala zamrazit. V tomto prostředí mohli oba mí elementálové ukázat svou největší sílu. Cítil jsem se přinejmenším o 50% silnější než normálně.

Jakmile jsem si to uvědomil, vyrazil jsem k jeho tlamě a probodl ji kopím.

| Kritický úder! |

[Kuaaaaaang!]

Tělo se mu okamžitě rozmrazilo, zatímco z vršku tlamy mu vystříkla krev jako fontána. Ačkoli ten prudký déšť krev brzy smyje, kvůli té krvi, co na mě vyšplíchla, jsem se cítil nepříjemně. Naštěstí nebyla jedovatá.

[Hrdinooooo! Sežeru tě!]

„Už jsem ti řekl, že ne!”

Byl jsem teď volný jako pták! Když jsem svým útokem dokonale zasáhl, vyletěl jsem zpět nahoru. Nepotřeboval jsem použít Božskou rychlost a jakmile jsem ustoupil, Hwaya rychle vykryla drakovy plameny. Dneska byla vážně v jednom ohni! Obrazně i přeneseně.

„Lidi! Taky mě nechte se přidat!”

Pepper letěl k nám a svou helikoptérou sestřeloval nedaleké wyverny. Zároveň s tím se země rozjasnila a objevilo se pár lidí. V komunikačním kanálu pro průzkumníky to začalo hlučet.

[Synu, přišel jsem na pomoc!]

[Hwayo, Hwawu! Minami Violet Sumire se hlásí do služby!]

[Kruci... Když si nebudu dávat pozor, vážně umřu...!]

Průzkumníci, co přišli na pomoc, nemohli být spolehlivější. Až na jednoho. Okamžitě jsem si pomyslel: „Walker možná umře, když si nebude dávat pozor...”

Podle naší smlouvy nám musel přijít pomoc, pokud ho zavoláme k Akčním nájezdům nebo Akčním kobkám, ale přišel, aniž bychom ho Hwaya nebo já požádali. Protože jsme si mysleli, že tahle bitva bude pro Walkera těžká, vůbec jsme neměli v plánu ho volat.

Možná ho odchytil otec a vzal ho s sebou, ale kdyby chtěl, mohl uniknout. Byl jsem rád, že přišel z vlastní vůle. Pokud by to šlo, doufal jsem, že tento nájezd skončí bez toho, aniž by se Walker zranil.

„Huhu. Jsou tu všichni průzkumníci kobky na Zemi,” poznamenala Hwaya, jak přiletěla ke mně.

Nebyl jsem si jistý, jestli vstřebala drakovu moc, ale z těla jí sálaly silné plameny. Jelikož se brzy vrátí Ludia a YeEun, měla pravdu.

Při pohledu na draka, co stále krvácel z tlamy, jsem si odfrkl. Takhle přemýšlet mohlo být nebezpečné, ale nemyslel jsem si, že teď bych s kýmkoli prohrál!

Jen co jsem si to pomyslel, objevil se před námi obrovský wyvern, co byl dvakrát větší než normální wyverni.

Kvůli drakovi jsme na něj zapomněli. Bylo to boss kobky Wyverní hnízdo.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Pro případ, že to nebylo jasné, Ohnivý drak je boss Akčního nájezdu a obrovský wyvern je boss Plošné kobky.

-----------------------------------------------

~ Jup, nemusím vysvětlovat, že tam jsou dvě potvory. A jelikož Shin na jednu zapomněl, teď z něj bude žrádlo pro wyverna. ~

<Předchozí>...<Následující>