Část 7
Nechala jsem mumii Nekomaty (?), kde byla. Neměla jsem ponětí, jaké to mělo účinky, a nehodlala jsem se nechat proklít jen proto, že jsem si ji vzala s sebou. To bylo dalece mimo to, co jsem mohla zvládnout s vyšetřovacími nástroji, co jsem měla s sebou.
Nelíbilo se mi pomyšlení, že bych odešla, aniž bych něco udělala, a tak jsem se rozhodla spálit úložné schránky, co obsahovaly prototypová duchovní léčiva.
Saishi Kajin mělo venku zaparkováno pár aut, takže jsem měla spoustu benzínu.
Když jsem se vrátila do staromódního penzionu, Sunekosuri na mě promluvil jako obvykle.
„E-e-ehm... Zrovna ve zprávách řekli, že ve městě Shirakido došlo k obrovskému požáru.”
„Jo, jsem unavená.”
„Takže i tentokrát jsi unavená...”
„Vážně unavená.”
Chopila jsem se psí youkai a dala jsem ho do umyvadla, abych ho vykoupala. To mi pomohlo dostat se z té podrážděné nálady.
„He? Proč mě koupeš?”
Ignorovala jsem Sunekosuriho zmatený komentář a zhroutila jsem se do postele.
Něco takového jsem dělala pro zábavu.
„Je pomalu čas na vyvrcholení.”
Spálila jsem sklady Saishi Kajin. Nemohli prodat prototypové verze, takže jediným důvodem, proč jich měli skladem tolik, bylo je použít k dalšímu vývoji těch emulátorů duchovních léčiv. Bylo to to samé, jako když mistr hrnčíř rozbil nepovedené dílo. Nebyl to záchvat vzteku. Potřeboval ho rozbít, aby se podíval na hrany střepů a zkontroloval, jak jimi prostoupilo teplo.
Nejlepším způsobem tvoření nebyla prostá velkovýroba úspěchů.
Vaše míra růstu se mohla velice změnit v závislosti na tom, jestli jste dokázali využít selhání, ke kterým během procesu tvorby došlo, nebo ne.
Celkové množství duchovních léčiv ve formě mumií z různých zvířecích těl v těch skladovacích schránách se pohybovalo mezi čtyřmi až pěti stovkami.
Dle mého odhadu by všechna ta selhání rozsekali na drobné kousky, aby je prohlédli pod mikroskopem a zjistili, jak reagují s činidly. A během toho procesu by mohli objevit, jak své metody poupravit, aby vytvořili ideální duchovní léčiva.
Saishi Kajin nebude moct zůstat v klidu, když jim shořely všechny ty vzorky.
Rozhodně udělají nějakou chybu.
Musela jsem zjistit, kde ty mumie vlastně vyráběli. A také zdroj jejich financování. Ten incident měl k rozhřešení daleko.
„Ale vážně jsi to měla dělat?”
„Co myslíš?”
„Copak tě kvůli téhle metodě nahněvat nepřítele, aby udělal chybu, nebudou akorát o to víc nenávidět? Přijde mi, že čím víc tvůj plán pokračuje, tím více nebezpečí se vystavuješ.”
„Můžu tě obejmout?”
„Proč bys najednou řekla něco takového?!”
„Protože jsi prostě tak roztomilý. Ale abych odpověděla na tu předchozí otázku, tohle je věc, co už dávno minula.”
„Minula?”
„Od chvíle, co jsme se postavili na opačné strany, nebylo možné, abychom spolu v míru vycházeli. Pokud se mám trápit, jestli chci, aby mě nenáviděli, nebo ne, je třeba to zvážit, když se rozhoduju, jestli tu práci přijmu nebo ne. Když už je práce přijatá a je třeba vůči nim zaujmout nepřátelskou pozici, je příliš pozdě přemýšlet o něčem takovém.”
„Vážně se dokážeš takhle protloukat?”
„Kdyby ne, nepřežila bych tak dlouho, jak jsem přežila,” řekla jsem v klidu.
A také nezáleželo na tom, co jsem si myslela. Moji nepřátelé váhat nebudou. Vyzvat někoho na souboj a ohlásit, že mu dám veškerou silou pěstí do tváře. A pak se začít bát, že ho to rozčílí. Na tom bylo něco špatně.
„Nejrychlejší způsob, jak to všechno skončit a zároveň zajistit, že tě nezasáhne zášť nepřítele, je zmlátit ho tak důkladně, že už se nezmůže na odpor. Jakmile se rozhodneš něco udělat, nemůžeš váhat. Šlápnout na brzdu akorát zvyšuje riziko. Potřebuješ se rozběhnout, přesně jako u skoku do dálky a do výšky.”
„Takže to je železné pravidlo Zabijácké dračí princezny?”
„To není moje jméno; je to jméno mé Shikigami,” opravila jsem ho. „A pokud se musím uchýlit k tomu, abych to povolala, pak jsem na 100% prohrála.”
„?”
Děkuju za překlad.
OdpovědětVymazatďakujem.
OdpovědětVymazat