překlady od Tadomi: KY

Kapitola 57 – Odchod po setkání

Když si Loren představil vchod do kobky, pomyslel na něco celkem okázalého.

Ale vchod kobky, do které měl co nevidět vstoupit, byl prostý a naprosto se lišil od toho, co si Loren představoval. Byly to schody, co se z jedné místnosti ve škole táhly dolů.

Loren měl pocit, že to bylo zklamání, ale znovu se obrnil, neboť si v duchu řekl, že vchod neměl co dělat s obtížností samotné kobky.

V místnosti, co vedla do kobky, narazil Loren a jeho skupina na Klause a jeho skupinu.

Loren za skupinou studentů, co Klaus vedl a co z nějakého důvodu sestávala ze čtyř dívek, spatřil Ange. Ale když spatřil její kyselý výraz, trochu se zasmál, neboť bylo jasné, že z té situace, v které se Klaus nacházel, neměla radost.

„Vy jdete taky dolů?”

Loren přikývl, ale když na něj skupina dívek, co Klaus vedl, namířila nepřátelské pohledy, naklonil hlavu ke straně.

Přemýšlel, jestli jim bylo tak nepříjemné vidět, že se přátelil s Klausem, u kterého se zdálo, že byl oblíbený a že ho na škole měli všichni rádi. Pak si vybavil dokumenty, co mu ředitel předal a v kterých byly podrobnosti u studentech skládajících zkoušku.

„Nemáš trochu jiné členy?”

Loren si nevzpomínal na podrobnosti druhé skupiny, ale vzpomínal si, že to nebyla skupina plná dívek.

Kromě toho byly všechny dívky oblečené jako šermířky a byl si jistý, že složení družiny nebylo tak odlišné.

„Slyšely jsme, že proktorem bude pan Klaus, a tak jsme se s tou skupinou vyměnily.”

Tak odpověděla jedna z těch dívek, co stály za Klausem.

Ta dívka se silnou vůlí a blonďatými copy ve vertikální spirále mluvila za všechny dívky. Promluvila na Lorena beze strachu a s hrudí nadmutou.

„Bylo by bláhové promarnit šanci, aby na nás dohlížel pan Klaus, co byl během svého studia nazýván géniem.”

„Kdo to je?” zeptal se Loren Klause. Ani se nesnažil skrýt tu atmosféru, co říkala „tebe jsem se neptal”.

A Klaus mu odpověděl s mírně napjatým úsměvem: „Parme Pentatonic. Jsem si jistý, že tě to nezajímá, ale je to komtesa z jistého národa.”

„Buď vděčný, dobrodruhu. Nejsem člověk, s kterým bys normálně mohl mluvit.”

I když řekla, že se na něj dívala z patra, Loren se na ni ani nepodíval a znovu se zeptal Klause: „Na škole se bere ohled na třídy a tituly?”

„Oficiálně se ke studentům chovají stejně bez ohledu na třídu... ale je pravda, že nadaní studenti a studenti narození ve vyšší třídě občas uplatňují svou autoritu... promiň.”

„Proč se mi za to omlouváš ty?”

Loren si povzdechl, jak Klausův hlas čím dál tím víc klesal.

Odhadoval, že Klausovi bylo trapně kvůli tomu, co až do teď dělal. Ale jelikož byl Loren u toho, když se napravil a změnil svůj přístup, měl pocit, že se nemusel chovat tak zahanbeně.

„Správně! Pan Klaus nemá důvod omlouvat se někomu takovému...”

„Hej ty, co kdybys byla chvíli zticha. Zvlášť pokud mě máš ráda.”

Klaus Parme v klidu zarazil, na tváři se mu zračil stín.

Lorena vlastně nezajímalo, jak moc po něm ta dívka vyjížděla, ale ani neškodilo, pokud se tím nebude muset zabývat.

Loren o dívky ztratil zájem a otočil pozornost k Ange, co stála za nimi a tvářila se kysele.

„Ty se ale tváříš děsivě.”

„Chápeš, jak se cítím, ne?”

„Myslím, že to dokážu odhadnout. Ale pokud se budeš chovat takhle, nebude to Klause trápit a neshodíš se před studenty?”

Ange na studentech možná nesešlo, ale když Loren poukázal na možnost, že by mohla trápit Klause, její výraz se mírně vrátil k normálu.

Loren se letmo podíval na těch pár vrásek, co jí stále zůstaly na čele, a rozhlédl se kolem ní.

„Co se stalo s těmi dvěma dalšími?”

„Bojkot. Tentokrát to jsme jenom já a Klaus.”

Loren si vzpomněl, že nebylo nijak omezeno, kolik lidí mohlo naráz tu zakázku přijmout.

Zdálo se, že se Layla a Roll rozhodly, že se nechtěly zabývat s touto atmosférou, a odmítly přijít.

„Tak proč jsi taky neodmítla přijít?”

„To říkáš, že bych měla Klause pustit samotného do davu dívek?”

Loren se snažil od Ange ustoupil, neboť ho trochu přemohl ten její náhlý výhrůžný pohled, ale Ange tu vzdálenost neustále stahovala.

„Poslouchej. Je pravda, že Klaus je pohledný a celkem schopný. A díky tobě přišel o svou aroganci a jeho povaha je teď příjemnější. Ale stejně. Jeho rychlost ve flirtování s dívkami se vůbec nezměnila!”

„Ani já si nevzpomínám, že bych tuhle jeho část napravoval.”

Nebylo to tak, že by si na to nevzpomínal, ale prostě o tom nevěděl.

Jelikož zbytek Klausovy družiny byly ženy a všechny k němu chovaly nějaké pocity, Loren odhadoval, že tak nějak uměl flirtovat. Ale Lorenovi to nicméně vlastně nijak neubližovalo.

„Pokud bych Klause pustila do kobky, aniž by na něj někdo dával pozor, než by se vrátili, všechny by měly hlavu plnou srdíček!”

„Uuch, dobře.”

„Pokud si nebude dávat pozor, za pár měsíců se kolem něj budou všude srocovat dívky a říkat mu, že tohle je jeho dítě, tak ho uznej!”

Loren si myslel, že to bylo příliš, ale když se podíval po Klausovi, ten byl v tváři bledý a odvrátil se od nich.

Jak dívky zaslechly, co Ange řekla, některým se rozšířily oči překvapením, ale některé se červenaly se šťastným výrazem na tváři.

„Musím s ním zůstat, abych tomu zabránila.”

„To se musíš vypořádat s celkem velkou pohromou. Hodně štěstí.”

Poté, co Loren tak nějak polovičatě povzbudil Ange, znovu přišel ke Klausovi, položil mu ruku na rameno a přitáhl si ho blíž.

„Nepřežeň to, jasné?”

„Ahahahaha... Asi díky za varování.”

Když Loren viděl, jak se Klaus chabě zasmál, přišlo mu, že už mu nebylo pomoci.

Kdyby za vyhlazením jeho skupiny stál zločin vášně, neskonale by přišel o důstojnost. A Loren se mohl akorát modlit, že se nevrátí a nezaslechne nějakou takovou historku.

„Takže kdo půjde první?” zeptala se Lapis všech v místnosti, když viděla, že Loren domluvil.

Schody do kobky byly v koutu místnosti, ale nebyly dost široké na to, aby mohli jít dolů všichni naráz. A jelikož tu byly dvě skupiny, jedna bude muset jít napřed.

Loren si nemyslel, že by jedna možnost byla výhodnější než druhá, ale usoudil, že bylo lepší, když si to studenti rozeberou mezi sebou.

„Necháme vás jít napřed. Jasné?”

„Počkat. Nerozhodujte o tom sami za sebe.”

Parme, co na všechny do jednoho shlížela. A Ain, co mluvil přímo.

Konverzace mezi vůdci družin se začala celkem rozehřívat, ale jejich hlavním cílem bylo přimět druhou skupinu jít jako první.

Jak Loren přemýšlel, kvůli čemu byli tak zoufalí, aby šli druzí napřed, Lapis mu zašeptala do ucha: „Ani jedna družina nemá zloděje.”

Když to teď zmínila, Loren si to uvědomil.

Ainova družina sestávala ze dvou válečníků, mága a kněze.

Parmina družina byla ze samých šermířek, takže nikde v dohledu nebyl zloděj.

Na škole trénovali dobrodruhy, takže tu trénovali i zloděje, ale bylo divné, že ani jedna družina zloděje neměla.

Nebylo třeba ani zmiňovat, jak byli zloději při průzkumu kobky užiteční.

Tu a tam různé pasti nebo skryté dveře.

Otevření zámků na dveřích a truhlách také vyžadovalo schopnosti zloděje, takže bylo opravdu velmi divné, že žádného neměli.

„Ty aristokratické dívky pravděpodobně žádného nemají, protože na tu profesi shlížejí a nepozvaly žádného, aby se k nim přidal.”

Nebylo žádným překvapením, že šlechta shlížela na takové profese.

Také nebylo možné, aby se nějak obzvláště snažili naučit se jejich schopnosti.

Ale i tak, jít do kobky bez zloděje přišlo dokonce i Lorenovi nebezpečné. A to neměl žádné zkušenosti s průzkumem kobek.

„Pokud budou ignorovat truhly, nebudou zloděje potřebovat. A pokud se budeš pečlivě dívat nebo šťouchat do země před sebou holí, můžeš tak poznat pasti.”

Lapis ukázala na jednu z dívek, co měla kromě své zbraně hůl, co byla stejně dlouhá jako ona.

Lapis odhadovala, že měla za úkol ťukat do podlahy a stěn, aby zkontrolovala, jestli tam jsou pasti nebo ne.

„Na druhou stranu Ain a jeho družina pravděpodobně neměli nikoho, kdo by se ty schopnosti naučil. Stejně mi přijdou jako skupina blízkých přátel.”

„Nemohli si potom do družiny přidat zloděje? Počet členů ve družině není nijak omezený.”

Bylo běžné, aby měla družina čtyři nebo pět členů.

Tato znalost se zakládala na zkušenostech mnoha dobrodruhů, kde při nižším počtu členů by bylo těžší detekovat a vypořádat se s nebezpečím a při vyšším počtu by to skupinu zpomalovalo.

Pokud byste samozřejmě ignorovali efektivitu, mohli jste se dát dohromady s někým jiným nebo pozvat tolik lidí, kolik jste jen chtěli.

„Odhaduju, že neznali žádného zloděje. Ti čtyři každopádně vypadají, že jsou uzavřená komunita.”

Lapis řekla, že kvůli tomu, že to byla družina blízkých přátel, nemohli pozvat nikoho vně své skupiny, i když věděli, že zloděje potřebovali.

K podobným situacím docházelo i mezi žoldnéři, byť na jiném měřítku.

Když počet členů z jakéhokoli důvodu klesl a snažili se členy nabrat z jiných míst, mnoho z nich se k něčemu takovému nemělo.

A kvůli tomu se ta volná místa snažili zaplnit sami místo toho, aby naverbovali víc lidí.

„Je to to samé jako vesničani, co nemají rádi cizince.”

„To je celkem upřímné přirovnání...”

„A tak obě skupiny chtějí, aby šli napřed ti druzí a zkontrolovali situaci.”

Jak Lapis konverzaci zakončila, Loren se nervózně zasmál. A zdálo se, že Ainův a Parmin argument také dospěl k závěru.

Když se na ně Loren podíval, spatřil, že Parme byla rudá z frustrace a Ain měl na tváři hrdý pohled.

„Dobrá, jděte napřed.”

„Na tohle radši nezapomeň, prosťáčku. Za tohle draze zaplatíš.”

Parme skřípala zuby, ale nezdálo se, že by se dohadovala kvůli učiněnému rozhodnutí. Svolala ostatní dívky a Klause, co měl hlavu stále sklopenou, a Ange, co byla stále ve špatné náladě, a šli po schodech dolů do kobky.

„Ale copak by na tom, jestli někdo půjde napřed, záleželo jen v případě, že půjdou stejnou cestou?”

Pokud by to vzali jinudy, nezáleželo by na tom, jestli půjdou první nebo poslední.

Lapis se ani nesnažila skrýt své podráždění, jak na Lorenovu otázku odpovídala: „Pokud použijí metodu, co se naučili na škole, půjdou stejnou cestou.”

„Co to má znamenat.”

„Než jsme sem přišli, nahlédla jsem do školních osnov... a zdá se, že když přijde na průzkum kobek, učí studenty položit levou ruku na vnější zeď a držet se blízko té zdi.”

„Slyšel jsem, že tato metoda nefunguje, pokud se východ z kobky nachází uprostřed bludiště.”

Pokud jste se snažili odejít z kobky tak, že jste se drželi vnější stěny, východ musel být někde na vnější stěně.

„V tom případě využijí mapy, co si nakreslili při prvním kolečku, a začnou znovu.”

„To zní, že je k tomu třeba hodně trpělivosti.”

Jak Loren sledoval Aina a jeho družinu, jak se připravovali ke kreslení mapy a jak diskutovali o tom, kdy vejít dovnitř, odolával zívání. A pomyslel si, že průzkum kobek nebyla činnost, co by dělali žoldnéři. Neboť většina byla vznětlivá.

-----------------------------------------------

~ To zase dopadne... Loren si už určitě představuje ty nejčernější scénáře... No, a Klaus... tam záleží, jak moc se bude snažit Ange. ~

Hlavní stránka novely