ZW - kapitola 34

Část 8

Konec přišel celkem snadno.

12 hodin poté, co jsem založila požár v zařízení s úložnými boxy, se mi k uším donesla prostá zpráva, zatímco jsem dál monitorovala telefonní hovory a emaily.

Bylo to v televizi, co sledoval Sunekosuri.

Nevěděla jsem, jestli to bylo proto, že to byla místní stanice, nebo kvůli rozsahu toho incidentu, ale uprostřed jiného pořadu začalo živé krizové zpravodajství.

V horách nedaleko města Shirakido bylo nalezeno dost částí těla na sedm lidí. Jeden místní obyvatel spatřil, jak to vyhrabával divoký pes, a zavolal policii. Díky tomu, jak to formulovali, bylo jasné, že ta těla byla rozsekaná na kusy.

Ta těla zrovna přesouvali, takže s pitvou ještě nepokročili. Ale ve zprávách tvrdili, že kosti s největší pravděpodobností rozdrtili tupou zbraní a pak zatímco ignorovali anatomické klouby to přesekali nějakou ostrou čepelí. Policie by v tak brzké fázi přirozeně neposkytovala takové podrobnosti, takže někdo od médií to musel nafotit mezerami mezi zástěnami, co zakrývaly místo činu, a pak ty fotky analyzovat. Superdálkové objektivy za poslední dobu urazily dlouhou cestu. Uniformovaní policisté nebudou schopní udržet si naprostou kontrolu nad všemi lidmi u místa činu.

„To je ale lajdačina,” okomentovala jsem to.

„Ech? Ech? Co tím myslíš?”

„Saishi Kaijin si mezi sebou poslalo několik emailů, v kterých debatovali o tom, jestli by měli zaplatit pokutu za porušení úmluvy nebo si najít únikovou cestu. Ale ty emaily najednou ustaly, ještě než došli k nějakému závěru. Ty zohavené mrtvoly s největší pravděpodobností patří výzkumníkům, co ty zvířecí mumie na duchovní léčiva vytvořili.”

Bylo také samozřejmě možné, že si připravili mrtvoly, aby předstírali svou vlastní smrt... ale pochybovala jsem o tom. Takový plán by potřeboval svou vlastní tajnou strategickou schůzku.

„Ale kdo to tedy udělal...? Počkat, neříkej mi, žes to byla ty!”

„Celou dobu jsem byla tady. Odhadovala bych to na sponzora Saishi Kajin. Saishi Kajin důkladně manipulovalo vnitřnostmi a vnějškem zvířat, aby ty mumie vytvořili, takže ta hrubá metoda rozdrtit kosti, aby bylo snazší je odseknout, mi prostě nepřijde jako metoda, co by použili. Ty metody, co přitom použily, jsou prostě tak jiné, že pochybuju, že to byl boj v rámci organizace.”

„Jejich sponzor? To myslíš sponzora duchovních léčiv?”

„Nevytváříš produkt, pokud na něj nemáš kupce. Ať to je kdokoli, pravděpodobně zaplatil předem pěknou sumu. Ale když teď úložné boxy lehly popelem, sponzor s největší pravděpodobností usoudil, že nemohli dokončit naplánovaný vývoj během naplánovaného času.”

„Takže když si sponzor uvědomil, že své peníze zpět nedostane, naštval se...?”

„Nebo se možná obával, že by ho ta nespolehlivá organizace stáhla s sebou, a tak ji odsekl jako ještěrka vlastní ocas.”

Bezděky jsem se usmála.

Bylo to všechno tak dokonalé, že jsem měla trochu podezření, že to byla past.

„Celé to prostě bylo tak lajdácké. To je to jediné slovo, kterým to můžu popsat. Vykopal je divoký pes! Jenom to, že je pohřbili ve městě Shirakido, ukazuje, že nevěděli, co dělají. Mrtvoly se dají rozdrtit až na kost a udělat z nich masové kuličky jako krmení pro ryby, dají se hodit do komerčních kompostérů s aerobními bakteriemi, kam se posílají věci jako hovězí kosti. Nebo se dá použít krematorium nebo jakékoli jiné zařízení, kde není podezřelé, ani když se tam pálí maso a kosti velikosti člověka. V podstatě není možné, aby je člověk, co ví, jak se řádně zbavit těla, zahrabal nedaleko místa činu.”

„Počkat, to znamená, že jsi za tohle nepřímo zodpovědná?!”

„No, nakonec jsem měla v plánu je všechny zničit.”

„C-co teď budeš dělat?”

„Na co mě najali. Budu dál pátrat po tom, kam se poděly zbytky Saishi Kajin. Ale pravděpodobně je zahrabali někam jinam. Také budu muset zjistit, kdo je tenhle sponzor a také ho eliminovat. Jsem si jistá, že po tak odbyté práci po sobě určitě nechali pár stop. Nemělo by být příliš těžké je pronásledovat.”

Zachytila jsem pár útržků policejního rádia a zdálo se, že na místě činu už objevili pár fyzických důkazů. Snadno našli vodítka, kterých se chytit. Například by mohli zapátrat, kde koupili tu čepel, kterou použili na rozsekání těl. A podle stop pneumatik se dalo vyhledat značka a model auta.

„Zrovna teď musí sponzor panikařit. Jsem si jistá, že i on tohle zachytil.”

„Co to děláš?”

„Chci zkontaktovat tohoto sponzora.”

„Ale nevíš, jak ho kontaktovat.”

„Tento sponzor zavraždil Saishi Kajin, zohavil mrtvoly a pak je pohodil v horách. Sponzor jim určitě vzal oděv a věci, co měli u sebe. Pokud pošlu emaily na všechny mobily a počítače těch mrtvých výzkumníků, možná ho zkontaktuju.”

I kdyby sponzor vyhodil veškeré elektronické vybavení, možná stále monitoroval adresy obětí za pomoci zbývajících serverů Saishi Kajin. Tak mohl sponzor zařídit, že mu nikdo neunikl.

A já toho mohla využít.

Samozřejmě jsem využila pár triků, abych zajistila, že nebude moct určit mou vlastní adresu.

Já a ten někdo budeme komunikovat prostřednictvím emailů poslaných na adresy, co patřily mrtvým členům Saishi Kajin, a ani jeden z nás nebude moct určit nic dalšího.

Druhá strana nebude moct říct, jestli jsem jednotlivec nebo organizace. Skryju co možná nejvíc informací, aby podezíral všechny ostatní.

„Co uděláš, jakmile ho kontaktuješ?”

„Navnadím ho pracovním návrhem. Řeknu mu, že ho policie pravděpodobně vystopuje, ale že se o to můžu postarat. Co si myslíš, že udělá?”

„...Nepřijde mu to podezřelé?”

„Samozřejmě. O to mi jde. Přiměju ho si myslet, že jsem nastražila past, aby se mě místo toho pokusil zabít. Jakmile se o to pokusí, můžu je pochytat všechny naráz. A tak celý ten incident skončí.”

„A-ale copak prostě neuteče, když si bude myslet, že to je past? Už tak se snaží od všeho utéct, aby měl nějaké to bezpečí. Pochybuju, že se chytí na tak nebezpečné riziko.”

„Ale chytí,” odpověděla jsem okamžitě. „Tento sponzor ví, co se stalo Saishi Kajin. Obzvláště ví o tom incidentu se spálenými mumiemi. A ten člověk, co to provedl Saishi Kajin, se teď zaměřil na sponzora. Pokud chce bezpečí, prostě tohle nemůže ignorovat. V bezpečí bude jen tehdy, když mě zabije.”

Poslala jsem emaily na všechny adresy Saishi Kajin.

Za půl hodinu jsem dostala odpověď od této neznámé druhé strany.

Musel mít problém vymyslet, co dělat.

Ale to nebyla prostě jen doba, za jak dlouho vymyslel samotný plán. Většinu času s největší pravděpodobností panikařil a přemýšlel, jestli to byla past, a trápil se, co by měl dělat, pokud to byla past. A dokázal akorát odpovědět, než uplynula příliš podezřele dlouhá doba. A pak během té doby, než se setkáme, vymyslí, co dál.

„Tohle bude snadné. Co budeš dělat ty, Sunekosuri?”

„Já nejdu. Prostě není možné, abych šel.”

„Myslela jsem si, že to řekneš.”

S úsměvem jsem se chopila psí youkai za volnou kůži na krku a odešla z nemoderního penzionu.

-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>