ICDS - kapitola 133

Kapitola 133 – Tým Revival (7)

[Hrdino.]

„Takže taky umíš mluvit.”

Překvapilo mě to, ale instinktivně jsem zesílil stisk na Kopí nenasytnosti a namířil jím na něj. Upřímně řečeno jsem si myslel, že v té silné bouři se mi ani boss Wyverního hnízda nemohl rovnat.

„Dobře. Díky, že jsi přišel, ale promiň. Chci to rychle skončit.”

Ale to, co řekl pak, mě velmi šokovalo.

[Vím, že máš schopnost Krotitele, Hrdino. Chci se stát tvým podřízeným.]

„Cože chceš?”

Na chvíli jsem pochyboval o svém sluchu. Co tenhle wyvern s ptačí chřipkou zrovna řekl?

[Poté, co se objevil ten drak, jsem myslel, že na mě čeká jenom smrt.]

„Nejste vy dva na stejné straně?”

[Co jsi hloupý, Hrdino? Mezi netvory buď jíš, podělíš se nebo tě někdo sežere.]

No, to bylo pěkné vědět. Podělit se bylo pravděpodobně myšleno na netvory ze stejného rodu nebo druhu. Ačkoli se zdálo, že wyverni a Ohnivý drak byli ze stejného rodu draků, vypadalo to, že nebyli spojenci.

[Když jsi jediným útokem zničil tucty wyvernů, začala jsem tě obdivovat. Buď šťastný. Přinutil jsi Královnu wyvernů Temné křídlo Zirte, aby se podvolila!]

Získal jsem dvě užitečné informace. Zaprvé to, že tento wyvern ke mně cítil obdiv poté, co jsem zabil tucty jejího druhu. A zadruhé to, že tento wyvern byla samice. Přemýšlel jsem, proč měla hlas mírně vyšší!

Temné Křídlo Zirte pak pokračovala: [Ze všeho nejvíc samozřejmě chci zabít Hrdinu a získat Hrdinovo Světlo, ale vím, že to je nemožné. A tak jsem si vybrala druhou nejlepší možnost.]

„Jelikož mě nemůžeš zabít, budeš mi sloužit?”

[A zabiju toho draka.]

Na to, že byla netvor, se vážně chovala jako násilník... No, na tom nezáleželo, protože mi to hrálo do karet.

Wyvern se mi díval do očí.

Mezitím Hwaya zakřičela: „Nevím, co se děje, ale pospěš si! Ten drak se na nás řítí!”

„Dobrá! Dobře, jasný. Pravděpodobně budeš rychlejší než Talaria.”

[Od teď jsem tvoje, Hrdino. A teď mi dej jméno.]

„Nemůžu ti prostě říkat Zirte?”

[Potřebuju nové jméno, aby mě s tebou svázalo, Hrdino.]

„Tak co třeba Lotte.”

[Dobře. Od teď je mé jméno Lotte! Jako Hrdinova partnerka se budu podobat jeho zářivosti!]

Okamžitě poté mi v uších zaznělo několik zpráv, jako kdyby to bylo připravené předem.

| Dosáhl jsi toho, že jsi zkrotil netvora bosse řádu S+, wyverna Temné Křídlo. Získal jsi 1 technický bod. Počet technických bodů: 4 |

| Duch krotitele se dostal do levelu 3. Budeš dělat dobrý první dojem a nepřátelství a obezřetnost vůči tvé osobě se sníží. Momentálně můžeš zkrotit: 2/2 |

Ačkoli bylo Wyverní hnízdo kobka řádu S, Lotte byla v řádu S+. Přemýšlel jsem proč a měl jsem podezření, že to bylo proto, že původně měla jméno.

Například Plene neměla jméno, dokud jsem jí ho nedal. Naopak Lotte jméno měla, Zirte. Stačil pohled na její křídla a černou kůži a věděl jsem, že byla jiná než ostatní wyverni. Nazývala se Královnou wyvernů a Temné křídlo, oboje zdůrazňovalo, jak byla zvláštní.

Takhle řečeno, jejich cílem by mělo být mě zabít a vzít si moc světa. Přišlo mi trochu divné, že se vzdali a přidali se ke mně, protože nebyli dost silní. Myslel jsem si, že ty rozkazy, co obdrželi, byly absolutní. Něco, co se muselo upřednostnit před vlastními životy, ale zdálo se, že to tak nebylo. Plene přece jenom přešla na mou stranu celkem snadno a to samé platilo o Lotte. Bylo to proto, že jsem byl Krotitel? Nebo to prostě bylo proto, že jsem ukázal svou dominanci, jak Lotte řekla? Byly jejich vlastní životy důležitější než rozkaz? Nebo to tak bylo jenom u Plene a Lotte? Pro teď jsem neměl jak to vědět.

[Nasedni si, Hrdino.]

„Správně. S dovolením.”

[Hmm.]

„Můžou si nasednout i moji přátelé?”

[To je nepříjemné. Já uznávám jenom tebe, Hrdino, svého pána.]

Nazývala se mou partnerkou a Krocení rozhodně fungovalo, ale vypadalo to, že to neznamenalo, že bude naprosto poslušná. S hořkým úsměvem jsem přikývl.

„Dobrá, tak to se nedá nic dělat. Pojďme!”

[Nespadni! Gryaaaaaa!]

Lotte otevřela čelisti a zařvala. A pak se vrhla rovnou k drakovi. Já pozvedl své kopí a neustálé údery blesku z nebe posílily Duchovní auru.

[Kde jsi to splašil?!]

[Jestli chceš, můžeš se pokusit okouzlit jednoho z wyvernů okolo!]

Když jsem odpověděl na otcovu zprávu, podíval jsem se dopředu. Ačkoli moje spojení s Lotte nebylo tak hluboké jako mé spojení s Ruyue, Lotte se trefně vyhnula plamenům draka a proletěla kolem jeho spáru. Co jiného čekat od Královny wyvernů.

V té chvíli jsem použil Živelnou čepel a sekl jsem mu po přední tlapě. Při nárazu došlo k silnému výbuchu blesku, který roztříštil drakovy šupiny a ožehl mu maso.

[Kuaaaaaa! Ty čubko, opovážila ses nás zradit?!]

[Lepší než se stát tvojí večeří!]

Draka to rozzuřilo a zadupal, takže se celý kaňon otřásl. Kvůli padajícím balvanům měli lidé na dně kaňonu co dělat, aby si zachránili život. Doufal jsem, že moji společníci byli v pořádku, a znovu jsem na draka namířil kopí.

[Poddám si tě!]

Drakovi problýsklo v očích a zahlížel na mě. Ale v tom okamžiku mu vršek čelisti provrtala salva kulek. Překvapilo mě, jak přesná ta střelba byla. Pepper ze své helikoptéry přesně zaútočil na místo, do kterého jsem předtím bodl svým kopím. Nemohl jsem si pomoct a jeho schopnosti mě udivily.

„TK, splašil sis skvělé jízdní zvíře! A to kopí taky, skvělé!”

Pepper letěl vedle Lotte a křičel tak nahlas, že si to nezavdalo s řevem netvorů.

Se širokým úsměvem jsem řekl: „Dobrá střelba, Peppere!”

„To nic nebylo!”

Navzájem jsme si popřáli štěstí a okamžitě jsme se rozdělili. Drakův plamenný laser proletěl vzduchem mezi námi. Mezitím se shromažďovali všichni ořádovaní, co odpočívali na ubytování a co byli roztroušení v Plošné kobce. Bylo jich zhruba 70. Ale i když tu byla více než jedna třetina řádů S na světě, nemohl jsem s důvěrou říct, že by toho draka dokázali porazit.

[Pojď dolů, dám ti Požehnání!]

Ludia mi poslala zprávu. Zdálo se, že se vrátila poté, co s helikoptérou přistáli v přistávací zóně. Váhal jsem, ale když jsem viděl, jak se Pepperova helikoptéra pohybovala jako živá a přitahovala drakovu pozornost, přikývl jsem. Ludiino Požehnání se nedalo ignorovat. Bude nejlepší si pro něj rychle zajít, dokud Pepper zdržoval draka.

Lotte přistála v močálu, co vznikl kvůli tomu silnému dešti. Při pohledu na Lottino velké tělo se Ludia a YeEun polekaly.

„J-je dvakrát větší než wyvern!”

„Nikdy jsem neviděla tak velkého wyverna... Jak jsi...?”

„To vysvětlím později! Ludio, dej mi Požehnání!”

„Hm! Ach moci svěřená Zemi, ach Požehnání! Budeme bojovat, abychom tě ochránili, propůjči nám svou moc! Ach Mitare, požehnej a vytřib tuto moc!”

| Získal jsi Mitarovo Požehnání válečníka posílené mocí Země. Během jeho trvání se obnova HP a MP velice zvýší a útok a obrana se zvýší o 20%. Při obraně máš šanci se 'naprosto ubránit' útoku nepřítele. |

Věděl jsem, že sletět dolů byl dobrý nápad! Když jsem si potvrdil, že jsem získal Ludiino Požehnání, řekl jsem Lotte, aby zase vyletěla nahoru. Ale než mohla Lotte zamávat křídly, Ludia si sundala kapuci a nastavila tvář dešti. Ačkoli měla masku, nemohla ji tvář uchránit před deštěm.

„Shine, neumři, dobře?!”

„Jo. Taky si dávej pozor,” řekl jsem zlehka s širokým úsměvem.

Nebyl jsem si jistý, jestli v tom dešti jasně viděla mou tvář, ale vypadalo to, že se také usmívala. Dobře, zlepšovala se.

YeEun se řítila na draka s dýkou v každé ruce a já jsem také Lotte přiměl letět k drakovi. Tehdy se to stalo. Drak zlehka dupl do země a začala se šířit velká trhlina. Byl to útok zemětřesením.

[Synu, dovol mi taky nasednout!]

[Řekla, že nechce, aby na ní jeli další lidé!]

Jak jsem posílal zprávu otci, sestoupil jsem k zemi jako šíp. Bez ohledu na to, jak se ten kaňon rozšířil, pořád to byl kaňon. Pokud se země uprostřed začala trhat, pro každého bylo těžké uniknout. Lotte svými spáry popadla lidi, co měli co nevidět spadnout do propasti.

„Uaaaaaaak!”

„Uklidni se, brzy tě spustím v bezpečné oblasti!”

Postavil jsem je na vršek kaňonu. Bylo to pravděpodobně bezpečnější a pro mě bude snazší se s tím drakem vypořádat. Aniž bych si vyslechl jejich díky, znovu jsem vyrazil s Lotte. Ale poté, co jsem nějakou dobu zachraňoval lidi, jsem se kvůli obyčejným wyvernům nemohl soustředit na boj s drakem. Zuřivě útočili na ořádované, jako kdyby si chtěli dát svou poslední večeři, než je drak zabije.

„Nemůžeš rozkázat ostatním wyvernům?”

[Mezi netvory můžeš buď...]

„Dobrá, dobrá!”

Lotte zamávala křídly a vyletěla výš. Počasí se zhoršovalo, na nebi to neustále hřmělo a jiskřily blesky. Pozvedl jsem své Kopí nenasytnosti. Když jsem zaslechl Peičin vzrušený výkřik, nemohl jsem si pomoct a usmál jsem se.

„Lotte, použijeme tu dřívější techniku, abychom vyhladili wyverny. Posledním cílem je očividně drak.”

[Rozumím.]

„Dobrá, takže... Uaaaaak! Hej, všichni pojďte bojovat se mnou!”

| Použil jsi Provokaci! Všichni nepřátelé v této oblasti k tobě cítí hluboké nepřátelství! |

[Kiaaaaaaak!]

[Kuaaaaaaaak!]

Wyverni změnili svůj cíl z uživatelů schopností na mě. Intenzivně máchali křídly a řvali. Drak se také otočil ke mně a přímo na mě střelil laser. Wyverny, co tomu stáli v cestě, to naprosto sežehlo. Co se mě týče, Lotte se jeho útoku vyhnula svými rychlými pohyby.

„Dobře, Lotte. Dobrá práce.”

[Pche. Něco takového nic není.]

„Tak pojďme! Stopa vichřice!”

Kvůli drakově laseru bylo těžké nastřádat v trajektorii Stopy vichřice dvacet wyvernů. Ale když jsem pomyslel na tu Stopu vichřice, co použil Peruta, intenzivně jsem cirkuloval Perutův okruh a naváděl jsem Lotte.

„Huaaaaaaap!”

První, druhý, třetí... Přirozeně jsem změnil trajektorii a zabil jsem čtvrtého a pak pátého...! Drakovi se zablýsklo v očích a zařval.

[Vulkán!]

'Jaký vulkán? Tady nebyla žádná sopka... Počkat, byla!'

Z trhliny, co vznikla při tom dřívějším zemětřesení, vyšlehl karmínový plamen. Jak jsem sledoval řády S, jak se snažili ze všech sil se tomu vyhnout nebo to vykrýt, spěšně jsem zavolal na Ruyue.

„Dokážeš to zmrazit?”

[Žádný problém!]

Když ta láva vytryskla k Lotte a mě, Ruyue to okamžitě zmrazila. Dokázala dokonce zmrazit lávu! Okamžitě jsme se tím prolomili. Jedenáctý, dvanáctý...! Kruci, láva zabila většinu wyvernů!

[Poletím teď rovnou za tím mizerou!]

„Leť! Ruyue, vykryj jeho útok!”

[Dobře!]

Jen co Ruyue přikývla, proudy deště před námi se proměnily na ledové krystaly a ty se začaly otáčet kolem Lottina těla. Kolem Lotte se sbíralo víc a víc ledových krystalů a nakonec jsme vypadali jako vír ledových krystalů.

[Se svou silou mě nebudeš moct ani škrábnout!]

Když drak zařval, země se zachvěla a dešťová kapky, co mu dopadly na tělo, se rozprskly všemi směry. Jak mohl Ohnivý drak ovládat vodu?! Věděl jsem, že akorát použil svou nezměrnou manu, aby tu vodu rozehnal, ale stejně to stačilo na to, aby to zranilo řád S. A ten útok navíc pokračoval, skoro jako Pepperův samopal. Ačkoli já jsem byl díky Ruyueině víru ledových krystalů v pořádku, pobízel jsem Lotte k rychlosti, neboť jsem pomyslel na ty řády S dole.

A pak se drak najednou přestal pohybovat. Z krku mu vytryskl černý proud krve. Zároveň s tím se v celém kaňonu ozval hlas plný neblahé many.

„Ahaha, ahahahaha! Tohle je zábava, velká zábava! Uuuuung, Země je nejlepší!”

...Nebyl to YeEunin hlas?!

-----------------------------------------------

~ Tak někdo to odhadl správně, že si ochočí dalšího "mazlíka". A příště o tom, jak se YeEun blýskne se svou Božskou manifestací... No, a jak se blýsknou vlastně všichni až na jednoho... ~

<Předchozí>...<Následující>